Pět důvodů, proč nemůžeme tolerovat KS Číny

(Minghui.org) Čínská společnost má zvláštní jev zvaný jie fang (zadržování stěžovatelů). Na první pohled KS Číny umožňuje občanům podávat stížnosti vládním orgánům, pokud mají pocit, že byla porušena jejich práva. Ve skutečnosti však využívá mimoprávní systém zadržování a svévolného věznění, aby je umlčela.

„V uplynulých letech se čínské úřady systematicky a ve velkém rozsahu dopouštěly nezákonného zadržování, věznění a mučení stěžovatelů. ‚Stěžovateli‘ se rozumí jednotlivci, kteří se se svými křivdami obraceli na ústřední vládní úřady v Pekingu a v hlavních městech provincií. To z nich v současnosti činí jednu z nejzranitelnějších společenských skupin z hlediska porušování lidských práv v Číně,“ uvádí zpráva Kongresově-výkonné komise USA pro Čínu (CECC) z roku 2009 s názvem Human Rights Abuses Involved in Official Interception of Petitioners in China.

O šestnáct let později se situace dále zhoršila – s ještě přísnější cenzurou, sledováním internetu a rozsáhlým kamerovým dohledem. Zadržování stěžovatelů je přitom jen jedním z mnoha způsobů, jimiž KS Číny utlačuje čínský lid, aby si udržela kontrolu a posílila svou moc.

Toto téma budeme rozebírat z pěti hledisek: ideologie, lidská práva, lidský život, zneužívání práva a obchod.

Nezávislé myšlení není dovoleno

Svobodné myšlení je přirozeným právem člověka. Svoboda myšlení a svoboda projevu patří k základním lidským právům. Sovětský svaz a později komunistická Čína však lidi těchto práv zbavily. Prostřednictvím desetiletí trvajícího vymývání mozků KS Číny vycvičila čínský lid k bezpodmínečné poslušnosti vůči straně a k opuštění vlastního úsudku.

KS Číny zahajovala podobné kampaně už před uchvácením moci. Jedním z příkladů bylo Hnutí nápravy v Yan’anu v letech 1942–1945. Po převzetí moci následovalo Hnutí ideologické reformy v letech 1951–1952 a poté Proti-pravicová kampaň v letech 1957–1959.

Příběh Wu Ningkuna, emeritního profesora angličtiny na Pekingské univerzitě mezinárodních vztahů, je jednou z nesčetných tragédií, které tyto kampaně přinesly. Wu a Lee Tsung-Dao studovali na Chicagské univerzitě, když se Wu v roce 1951 rozhodl vrátit do Číny. Když se Wu Leeho zeptal, proč se nevrátí s ním, Lee odpověděl: „Nechci, aby mi někdo vymýval mozek.“

Krátce po návratu Wu zažil první vlnu kampaně, která byla pro něj jakožto nově příchozího ze zahraničí relativně mírná. V roce 1957 KS Číny intelektuály nalákala, aby otevřeně vyjádřili své názory, a slíbila, že jim nic nehrozí. Poté se proti nim obrátila a jejich výroky použila jako záminku k perzekuci. Wu byl v září 1957 označen za „ultrapravicového“ a uvězněn. Téhož roku získal Lee Nobelovu cenu za fyziku.

„S komunistickou stranou se nedá diskutovat, nemá žádnou logiku,“ řekla Wuova manželka Li Yikai. „Černé a bílé jsou vždy převráceny.“

Namísto slibovaného „osvobození“ režim převzal kontrolu nad lidskými myšlenkami. V důsledku dlouhodobého vymývání mozků jsou Číňané vedeni k přesvědčení, že Čína a KS Číny jsou neoddělitelné. Při zmínce o statkářích nebo kapitalistech si automaticky představí zlé padouchy vykořisťující rolníky či dělníky; při zmínce o intelektuálech si vybaví reakcionáře nebo pravičáky.

S postupem času KS Číny svou propagandu upravovala, avšak hlavní poselství zůstalo stejné: strana má vždy pravdu a kdokoli ji kritizuje, je označen za „politického“ nebo „nepatriotického“.

V posledních letech byl tento model aplikován i na praktikující Falun Gongu. Prostřednictvím nesčetných lží, například zinscenovaného incidentu sebeupálení na náměstí Nebeského klidu, KS Číny podněcovala veřejnou nenávist vůči praktikujícím Falun Gongu a otupovala citlivost čínské společnosti vůči rozsáhlému zneužívání, mučení a dokonce násilným odběrům orgánů, jimž jsou praktikující vystaveni.

Většina Číňanů, kteří prošli politickými kampaněmi KS Číny, se naučila nemyslet samostatně a místo toho následovat stranickou linii – ať už vědomě, nebo podvědomě.

Žádná lidská práva

Protože KS Číny kontroluje média a zbavuje lidi schopnosti samostatně myslet, jsou porušování lidských práv nevyhnutelná a často přehlížená. V některých případech s nimi veřejnost dokonce souhlasí. Dokonce i Liu Shaoqi, předseda Číny, byl během Kulturní revoluce odstraněn z funkcí a označen za „nepřítele státu“, než zemřel krutou smrtí. Pokud takto zacházela KS Číny s vysoce postaveným stranickým představitelem, lze si jen představit, jak je nakládáno s běžnými občany.

Od roku 1949 zahájila KS Číny dlouhou řadu politických kampaní, včetně Pozemkové reformy (1950–1953, zaměřené na statkáře), kampaní Tří proti a Pěti proti (1951–1952, zaměřených na podnikatele), Čtyř očist (1963–1965, venkovské verze kampaně Pěti proti), Kulturní revoluce (1966–1976) a masakru na náměstí Nebeského klidu (1989). Po každé z těchto tragédií KS Číny označila obětní beránky, aby očistila sama sebe. Jedinou výjimkou byl masakr na náměstí Nebeského klidu, který byl místo toho podroben přísné cenzuře.

Po Kulturní revoluci se mnoho lidí zamýšlelo nad tím, co se pokazilo, a diskutovalo o tom, jak zabránit opakování podobné pohromy. Jen málokdo si uvědomil, že problém je zakořeněn přímo v KS Číny a že proto byly tyto katastrofy nevyhnutelné.

Tato realita se znovu projevila při pronásledování Falun Gongu, které KS Číny zahájila v roce 1999. Jiang Zemin, tehdejší vůdce KS Číny a iniciátor pronásledování, vydal pokyny „zničit [praktikujícím] pověst, finančně je zruinovat a fyzicky je zlikvidovat“.

V důsledku toho čelily desítky milionů praktikujících diskriminaci a mnozí byli obtěžováni, zatýkáni, vězněni a mučeni. Minghui.org zdokumentoval více než sto druhů mučení používaných proti praktikujícím, včetně bití, věšení za pouta, samotky, nucených injekcí neznámých látek, nuceného požití výkalů a moči, znásilnění, nucených potratů a dokonce násilných odběrů orgánů. Bylo potvrzeno, že v důsledku pronásledování zemřelo více než 5 000 praktikujících, přičemž skutečný počet obětí je pravděpodobně mnohem vyšší.

„Každý Číňan žije v ohrožení. Toto ohrožení však nepochází od kriminálníků, gangů nebo organizovaného zločinu; pochází z nezákonného systému Komunistické strany Číny (KS Čín),“ napsal právník Zuo Zhihai z provincie Yunnan. „V rámci soudního systému KS Číny mohou její vůdci a úředníci svévolně zneužívat moc a snadno manipulovat policii, prokuraturu i soudy, aby odsoudili jakéhokoli nevinného čínského občana.

„Když řeknou, že jste spáchali vraždu, stanete se vrahem. Když vás obviní ze znásilnění, jste označeni za násilníka. Když řeknou, že jste bránili výkonu úřední moci, kladli odpor při zatýkání nebo narušovali společenský pořádek, budete obviněni z maření výkonu úřední moci, úmyslného ublížení na zdraví nebo narušování veřejného pořádku. Mohou si vyrobit jakékoli důkazy, jaké potřebují, a shromáždit jakékoli svědky a výpovědi, jaké chtějí. Mohou dokonce použít mučení, aby vás donutili přiznat se ke zločinům, které jste nikdy nespáchali,“ uvedl.

Žádná úcta k lidskému životu

V Číně se děti učí, že červená barva na vlajce KS Číny představuje krev mučedníků, kteří zemřeli za komunismus. Ve skutečnosti však v důsledku brutality samotné KS Číny zahynulo mnohem více Číňanů. Odtajněné dokumenty ukazují, že jen během čínské občanské války v letech 1945–1949 KS Číny používala velké množství nevinných civilistů jako živé štíty. Níže uvádíme tři příklady.

Bitva o Siping

Lidová osvobozenecká armáda KS Číny (PLA) bojovala s armádou Kuomintangu ve městě Siping v provincii Jilin od března 1946 do března 1948. Liang Su-jung, bývalý předseda zákonodárného sboru na Taiwanu, o této bitvě psal ve svých pamětech The Great Right and Wrong: The Memoirs of Liang Su-jung.

V závěrečném útoku „komunistická armáda použila taktiku lidských vln, kdy organizovala civilisty do jednotek a posílala je vpřed ve vlnách. Těla civilistů se vršila jako hory. Armáda Kuomintangu už nedokázala pokračovat v boji. Komunistická armáda tak postupovala přes mrtvoly a vstoupila do Sipingu,“ napsal Liang.

Proč civilisté tuto taktiku přijali? Liang vysvětlil: „Moje rodné město bylo 25 kilometrů od Sipingu. Když tam přišli představitelé KS Číny, nejprve svolali masová shromáždění a veřejně popravili statkáře a bohaté lidi. Poté vyhrožovali místním: ‚Podíleli jste se na popravách statkářů a boháčů Kuomintangu. Pokud se Kuomintang vrátí, zemřete.‘“

Liangovo svědectví potvrdil i Ma Sen, kanadský spisovatel čínského původu. „Když PLA zaútočila na město, v první linii stál obrovský dav neozbrojených starých a slabých rolníků, což znemožnilo obráncům z řad Kuomintangu zahájit palbu. Díky tomu PLA snadno vylezla na hradby,“ uvedl.

Tažení u Menglianggu

Xin Haonian, americký badatel čínského původu, slyšel o tažení u Menglianggu z vyprávění vysloužilého důstojníka PLA. Bitva se odehrála v květnu 1947.

Během bojů PLA zahájila tři útoky. Po první střelbě vojáci Kuomintangu s hrůzou zjistili, že v první linii stojí staří lidé – statkáři, bohatí rolníci a „kontrarevolucionáři“. Přestali střílet.

Při druhém útoku tvořily první linii děti odebrané statkářům a bohatým rolníkům. Vojáci Kuomintangu opět neměli jinou možnost než složit zbraně. PLA toho využila a vyrazila vpřed, ale byla Kuomintangem poražena.

Při třetím útoku byla první linie zakryta bílými prostěradly. Jakmile se vojáci Kuomintangu chystali zahájit palbu, prostěradla byla stržena. Za nimi stály nahé mladé ženy – dcery a snachy statkářů a bohatých rolníků. Vojáci Kuomintangu odložili zbraně. Věděli, že takovou válku nemohou vést.

Tímto způsobem PLA dobyla bojiště. Zhang Lingfu, jeden z nejvýznamnějších generálů Kuomintangu, spáchal sebevraždu.

Hu Lian, další generál Kuomintangu, popsal podobnou zkušenost svému příteli, badateli He Jia-huovi: „Při bojích s jednotkami PLA v pohoří Yimeng jsem osobně viděl, jak nutili civilisty útočit, každý se dvěma ručními granáty. Moje jednotky na ně pálily z kulometů a viděly, že všichni zabití jsou civilisté. Nemohli jsme v tom pokračovat, a tak jsme palbu zastavili – a poté dorazila PLA,“ řekl. „O taktice lidských vln vím, ale můžeme ji používat? Raději bychom přiznali porážku.“

Obléhání Changchunu

Obléhání Changchunu probíhalo od května do října 1948. Propaganda KS Číny tvrdila, že město bylo dobyto „bez krveprolití“, což bylo daleko od pravdy.

V Changchunu žilo přibližně 500 000 civilistů a zásoby potravin vystačily jen do konce července. Velitel Kuomintangu Zheng Dongguo vyzval civilisty, aby město opustili, ale PLA jim v tom zabránila. Lidé, kteří se pokusili odejít, byli zablokováni vojáky PLA a zemřeli. Někteří uprchlíci byli zastřeleni.

V době, kdy byla armáda Kuomintangu nucena kapitulovat, zemřelo v důsledku brutality KS Číny hladem téměř 200 000 lidí. Homare Endo, narozená v Changchunu v roce 1941, byla svědkem těchto událostí a tragédii zaznamenala ve své knize Japanese Girl at the Siege of Changchun: How I Survived China’s Wartime Atrocity.

„To byl základní princip Komunistické strany. Nezáleželo na tom, kolik lidí zemře, aby se prokázala její správnost. Nezáleželo na tom, kolik životů musí být obětováno, aby se tato lekce vryla do paměti,“ napsala. „Teprve po mnoha letech jsem si to uvědomila.“

Uplynulo osmdesát let – změnila se KS Číny? Náhodně zachycený rozhovor mezi vůdcem KS Číny Xi Jinpingem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem v září 2025 naznačuje, že někteří představitelé KS Číny si dnes prodlužují život pomocí transplantací orgánů. Nezávislá vyšetřování zároveň zjistila, že vězni svědomí, včetně praktikujících Falun Gongu, byli zabiti v rámci násilných odběrů orgánů. Pokud válečné příklady ukazují, jak KS Číny zacházela s lidským životem v minulosti, násilné odběry orgánů posouvají její vykořisťování lidských životů ještě o krok dál.

Někteří čínští uživatelé internetu dnes sami sebe označují jako ren kuang – „lidský důl“, který je nemilosrdně vytěžován, dokud není nakonec odhozen na hromadu odpadu.

Zneužívání práva k pronásledování víry

Ze všech politických kampaní, které KS Číny zahájila, je pronásledování Falun Gongu nejdelší, nejrozsáhlejší a nejničivější z hlediska dopadu na lidstvo. Od července 1999 bylo přibližně 100 milionů praktikujících Falun Gongu a jejich rodinných příslušníků vystaveno diskriminaci a různým formám pronásledování. Na rozdíl od dřívějších politických kampaní, kdy byli lidé pronásledováni na základě svého společenského postavení či politických názorů, jsou praktikující pronásledováni proto, že chtějí být lepšími lidmi a žít podle principů Pravdivost-Soucit-Snášenlivost.

Falun Gong se praktikuje ve více než 100 zemích světa a někteří západní političtí představitelé poukázali na závažnost tohoto pronásledování. „Čína je ve válce s vírou. A je to válka, kterou nemůže vyhrát,“ uvedl Samuel Brownback, bývalý velvyslanec USA pro mezinárodní náboženskou svobodu, na China Forum, které se konalo 27. a 28. října tohoto roku.

KS Číny toto pronásledování provádí v rozporu s čínskými zákony. Konkrétně se dopouští:

1. Porušování mezinárodního práva, včetně zločinů proti lidskosti, mučení a genocidy.

2. Porušování článku 36 Ústavy Čínské lidové republiky:„Občané Čínské lidové republiky požívají svobody náboženského vyznání.“

3. Porušování článku 35 Ústavy Čínské lidové republiky:„Občané Čínské lidové republiky požívají svobody projevu, tisku, shromažďování, sdružování, průvodu a demonstrací.“

4. Porušování trestního zákona Číny:

– Článek 234: „Kdo úmyslně ublíží jiné osobě na zdraví, bude potrestán trestem odnětí svobody až na tři roky, trestem zadržení nebo dohledem.“

– Článek 246: „Ten, kdo veřejně uráží jiné osoby násilím nebo jinými prostředky, nebo si vymýšlí skutečnosti za účelem jejich pomluvy, pokud je případ závažný, bude potrestán trestem odnětí svobody do tří let, trestem zadržení, dohledem nebo zbavením politických práv.“

– Článek 245: „Ten, kdo nezákonně provádí osobní prohlídku jiných osob nebo nezákonně prohledává obydlí jiných osob, případně do nich nezákonně vnikne, bude potrestán trestem odnětí svobody do tří let nebo trestem zadržení.“

– Článek 248: „Dozorčí a řídící pracovníci věznic, vazebních zařízení a jiných detenčních míst, kteří bijí nebo fyzicky týrají zadržené osoby, budou v závažných případech potrestáni trestem odnětí svobody do tří let nebo trestem zadržení; ve zvlášť závažných případech trestem odnětí svobody na tři až deset let.“

– Článek 251: „Pracovníci státních orgánů, kteří nezákonně zbavují občany svobody náboženského vyznání nebo zasahují do zvyků a tradic národnostních menšin, budou v závažných případech potrestáni trestem odnětí svobody do dvou let nebo trestem zadržení.“

– Článek 254: „Pracovníci státních orgánů, kteří zneužijí svou pravomoc k odvetě nebo k falešnému obvinění osob podávajících stížnosti, petice, kritiku nebo oznámení, budou potrestáni trestem odnětí svobody do dvou let nebo trestem zadržení; v závažných případech trestem odnětí svobody na dva až sedm let.“

5. Porušování vězeňského zákona Číny.

6. Porušování zákona o dozoru, zákona o státních zaměstnancích, zákona o policii a dalších právních předpisů.

Podkopávání svobodného světa

Po čínsko-sovětském rozkolu v 60. letech byla KS Číny mezinárodně izolována. Návštěva amerického prezidenta Richarda Nixona v roce 1972 však znamenala změnu politiky. Po navázání diplomatických vztahů s Čínou v roce 1979 Spojené státy přehlédly masakr na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 a v roce 2001 pomohly Číně vstoupit do Světové obchodní organizace (WTO).

Totalitní ideologie KS Číny je však v přímém rozporu s hodnotami svobodného světa. Jak Deng Xiaoping (který stál v čele masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989), tak Jiang Zemin (jenž v roce 1999 zahájil pronásledování Falun Gongu) se řídili strategií KS Číny „skrývat sílu a vyčkávat“. Režim rychle rostl tím, že soustavně porušoval své závazky vůči WTO, například pokračujícím dotováním průmyslu a krádežemi duševního vlastnictví.

KS Číny se však nezastavila pouze u poškozování svých obchodních partnerů. Zesílila také ideologickou infiltraci a uplácení zahraničních vládních činitelů. Jejím cílem je oslabovat domnělé nepřátele prostřednictvím „neomezené války“, která zahrnuje vývoz drog, šíření rozdělení a konfliktů pomocí propagandy a vnucování světonázoru příznivého KS Číny skrze zábavní průmysl a sociální sítě.

Kromě toho KS Číny podkopává práva lidí ve svobodných zemích prostřednictvím nadnárodní represe. Ta zahrnuje zastrašování disidentů, kteří otevřeně hovoří o porušování lidských práv, a jejich umlčování i na území cizích států. KS Číny například podněcovala fyzické útoky na praktikující Falun Gongu ve Spojených státech, vyvíjela tlak na komunitní organizace, aby praktikujícím neumožňovaly účast na průvodech, a iniciovala bombové výhrůžky vůči divadlům, která hostila představení Shen Yun Performing Arts.

Podobně jako Karel Marx a Sovětský svaz usiluje KS Číny o ovládnutí světa prostřednictvím komunistické ideologie. Naštěstí se ve svobodném světě probouzí stále více lidí a některé země se připojily ke Spojeným státům v úsilí čelit KS Číny. Závažné náboženské pronásledování v Číně se rovněž stalo středem pozornosti.

„Pronásledování praktikujících Falun Gongu v Číně je útokem na náboženskou svobodu a lidská práva. Je nejvyšší čas rozbít státem podporovaný průmysl odebírání orgánů,“ uvedl americký senátor Ted Cruz v tiskové zprávě při představení zákona na ochranu Falun Gongu v březnu 2025. „Vyzývám své kolegy, aby se ke mně připojili v boji proti těmto porušením lidských práv a zajistili, že KS Číny ponese odpovědnost.“

KS Číny nereprezentuje čínskou civilizaci. Naopak hluboce ublížila čínskému lidu a ohrožuje celý svět. Více než 450 milionů Číňanů vystoupilo z KS Číny a jejích přidružených organizací. Až více lidí v mezinárodním společenství začne jednat, situace se změní.