Cesta vpřed se ukáže, když se budeme držet Fa

(Minghui.org) Zdravím, Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Jsem čínská praktikující žijící v jihokorejském městě Suwon. Když se ohlížím za svou kultivační cestou, uvědomuji si, že jsem až sem došla díky soucitné ochraně a požehnání Mistra. Ráda bych využila této příležitosti a podělila se o některé své zkušenosti.

1. Nalezení smyslu života

Když mi bylo sedmnáct let, moje matka prodělala mozkovou mrtvici a úplně se změnila – chvíli se hlasitě smála, vzápětí hořce plakala. Její intelekt se propadl na úroveň malého dítěte, takže ztratila schopnost se o sebe postarat. Rodina si půjčila peníze a hledala pomoc v nemocnicích i u tradičních léčebných procedur, ale její stav se jen zhoršoval. Situace se tak zkomplikovala, že otec odešel pracovat do Ruska a doma zůstala jen moje invalidní matka, mladší bratr, chodící do čtvrté třídy, a já, sedmnáctiletá studentka prvního ročníku střední školy. Stala jsem se hlavou rodiny – starala jsem se o matku a bratra, učila se do školy a po večerech doučovala, abych nás uživila.

Jednoho večera jsem po škole spěchala domů připravit matce jídlo, ale zjistila jsem, že utekla z domu. Jezdila jsem na kole v hustém dešti a hledala ji, dokud jsem ji nenašla sedět před obchodem s tofu. Když jsem ji přivedla domů, uvědomila jsem si, že se ještě nevrátil bratr, a šla jsem hledat i jeho. Dělo se to tak často, že jsem si na to zvykla. Neustále jsem žila ve strachu, že matka kdykoli zemře. Když se ve spánku nehýbala, přikládala jsem jí prst k nosu, abych se ujistila, že ještě dýchá.

Často jsem přemýšlela o smyslu života a proč musím tolik trpět. Chodila jsem do kostela a četla Bibli. Láska a pomoc věřících mě sice zahřály u srdce, ale všechno to zůstávalo jen na lidské úrovni. Moje otázky zůstaly nezodpovězené.

Na konci roku 2001 přišla k nám domů jedna příbuzná, která musela utéct z domova kvůli své víře ve Falun Gong (také nazývaný Falun Dafa). Vyprávěla mi, jak se k této praxi dostala.

Původně byla přesvědčenou ateistkou a nevěřila v existenci bohů ani Buddhů. Pak se však začaly dít podivuhodné věci. Jednoho dne k ní promluvil hlas z jiné dimenze a řekl, že je jejím předkem z doby před pěti sty lety – že ji bude následovat a vést jako odměnu za dobré skutky jejích předků. Příbuzná jeho hlas slyšela, ale neviděla ho.

S pomocí tohoto předka pak několik let provozovala věštění. Předek jí odpovídal na otázky klientů a ona jim tyto odpovědi sdělovala. Její věštby byly velmi přesné a brzy se stala známou. Mnoho lidí ji vyhledávalo a její zkušenosti úplně rozbily její přesvědčení v ateismus. Dozvěděla se mnoho věcí – o karmické odplatě, jasnozřivosti, třetím oku, posednutí zvířetem, bytostech v jiných dimenzích, bloudících duších zemřelých, pomocné duši i posmrtném životě. Dokonce pomáhala hledat pohřešované lidi na základě informací, které jí tento předek sdělil.

V té době Čínu zachvátila vlna qigongu. Moje příbuzná měla slabé zdraví a chtěla něco vyzkoušet, ale její předek jí to rozmlouval a vybízel ji, aby ještě počkala. V červnu 1994 dostala leták oznamující, že zakladatel Falun Gongu, pan Li Hongzhi, bude v jejím městě v srpnu přednášet. Jakmile uviděla slova „Falun Gong“, okamžitě pocítila silnou touhu tuto praxi najít, a zeptala se předka, co má dělat. Ten odpověděl: „Čekala jsi na to celý život. Utrpení, kterým jsi prošla během mnoha inkarnací, bylo kvůli získání tohoto Fa. Dlouho jsem tě vedl, dovolil ti věštit a pomohl ti přestat věřit v ateismus – všechno jen proto, abys mohla získat tento Fa. Nejenže bys měla začít praktikovat, ale také o tom říct všem kolem a povzbudit je, aby praktikovali. Vaše rodina se sešla právě proto, aby získala tento Fa.“

Moje příbuzná toto sdělila svým známým a desítky lidí se přihlásily na Mistrovu přednášku. Když získala Fa, předek ji opustil. Před odchodem jí řekl: „Už nevěšti. Moje mise byla dovést tě k Falun Gongu. Než odejdu, dám ti poslední radu: nikdy slepě nenásleduj ostatní a buď zodpovědná za svůj vlastní život. Cesta kultivace bude plná trní, ale pokud vytrváš, čeká tě světlá budoucnost.“

Její slova mě hluboce zasáhla, zvláště když řekla, že čekala celý život, aby získala tento Fa. Našla jsem odpověď, kterou jsem tak dlouho hledala. V březnu 2002, kdy bylo pronásledování v Číně na vrcholu, jsem se pevně rozhodla vydat se na cestu kultivace.

2. Můj mladší bratr získal Dafa

Poté, co jsem získala Fa, jsem se snažila přimět mladšího bratra, aby začal také kultivovat. Vždy se jen pousmál a řekl mi, ať se kultivuji pilně.

Jednoho dne v listopadu 2005 se mi zdál velmi živý sen. Viděla jsem, jak bratrovy kosti úplně zčernaly a zahalila je temná, zlověstná látka. Hlas mi řekl: „Tvůj bratr má rakovinu kostí. Zbývají mu pouze tři měsíce života, ale protože má v rodině pilného praktikujícího, dostal šanci. Pokud se během těchto tří měsíců bude kultivovat celým srdcem, může být jeho nemoc vyléčena.“

Hlas zněl tak skutečně, že jsem se rozplakala, volala na bratra a třikrát se poklonila směrem, odkud hlas přicházel. Když jsem se probudila, dlouho jsem ještě plakala. Když jsem se bratra zeptala na jeho zdravotní stav, řekl: „V poslední době mě celé tělo strašně bolí. Jsem úplně slabý a bolest mě někdy ani nenechá spát. Nechtěl jsem tě znepokojovat, proto jsem ti nic neřekl.“

Popis snu ho vyděsil. Bratr tehdy navštěvoval poslední ročník střední školy a měl za několik měsíců skládat přijímací zkoušky na univerzitu. Každý den se po škole účastnil večerního doučování a domů se vracel až kolem desáté. Po návratu musel ještě dodělávat úkoly a opakovat látku, takže neměl čas studovat Fa ani cvičit. Proto se z večerního doučování odhlásil a učiteli oznámil, že bude studovat doma.

V následujících měsících bratr po příchodu ze školy studoval Fa společně s námi a poté cvičil všech pět cvičení. U pátého cvičení jej bolest tak sužovala, že byl celý promočený potem, ale vytrval.

Bratr měl vždy slabé výsledky z angličtiny – nedokázal si zapamatovat slovíčka. Po začátku kultivace se to však změnilo: i bez večerního samostudia či doučování se jeho známky výrazně zlepšily. Říkal, že anglická slova mu „vletí do mozku“ a dokonale si je vybaví. Při zkušebním testu dosáhl nejlepšího výsledku v životě, takže jeho třídní učitel nabyl dojmu, že si najal soukromého lektora.

Jak se blížily přijímací zkoušky, mně se zdály mnohé děsivé sny – viděla jsem například, jak je bratr pohřben v kopcích za parkem, nebo jak je vyloučen ze školy a hlas říká, že mu skončila životní pouť, a proto nemůže postoupit na univerzitu. V den první části zkoušky mu matka omylem rozbila brýle. Bratr si později stěžoval, že se mu první den nedařilo, protože měl „zamlženou mysl“. Řekla jsem mu: „Mistr ti prodloužil život. Mistr ti dá vše potřebné, pokud odmítneš veškeré zasahování.“ Potom jsme společně studovali Fa a cvičili.

Druhý den, když bratr vstoupil do zkušební místnosti, našla jsem poblíž internetovou kavárnu a vysílala spravedlivé myšlenky, abych odstranila zlo, které mu stále zasahovalo do výkonu. Během následujících dvou dní podal bratr výjimečný výkon – nejlepší v životě. Byl přijat na univerzitu se čtyřletým odpuštěním školného a s měsíčním stipendiem na živobytí. Vzhledem k tehdejší finanční situaci naší rodiny to bylo požehnání, protože i kdyby byl přijat, školné bychom si nemohli dovolit.

Když se ocitneme na zdánlivě slepé cestě, stačí věřit v Mistra a ve Fa – situace se nakonec obrátí, protože vše je nakonec v Mistrových rukou.

3. Přestěhování se do Jižní Koreje

Po absolvování univerzity jsem na doporučení svého profesora zůstala na škole jako lektorka, zároveň jsem pečovala o matku a dělala práci na objasňování pravdy. Jeden příbuzný mi navrhl, abych matku umístila do domova pro seniory, abych si „nezničila budoucnost“. Já však věděla, jak důležitá je synovská úcta. Byla jsem rozhodnutá dělat, co je správné, a nelitovat ničeho – neutíkat před odpovědností.

Kromě toho jsem nesla zodpovědnost za dlouhodobý projekt objasňování pravdy, a tak jsem odmítla uvažovat o odchodu z rodného města. O několik let později matka zemřela a otec se vrátil do Číny. Mladší bratr dokončil univerzitu a projekt objasňování pravdy převzal jiný praktikující. Profesor mi tehdy doporučil pokračovat ve studiu v Jižní Koreji. Spolužáci mi také říkali, abych si co nejdříve zažádala o jihokorejské vízum, protože se měla změnit politika. Když mé povinnosti a zátěž pominuly, považovala jsem to za znamení, že mám odjet do Jižní Koreje.

Kontaktovala jsem jednu praktikující v Jižní Koreji a ona mě ochotně přijala do svého domova. V květnu 2011 jsem odjela do Jižní Koreje.

Po příjezdu jsem se musela rozhodnout, zda pokračovat ve studiu, nebo si najít zaměstnání. Profesor doufal, že získám magisterský či doktorský titul a později se stanu univerzitní profesorkou. Jenže otcova avaskulární nekróza kyčelní kosti se natolik zhoršila, že potřeboval okamžitou operaci za 80 000 jüanů (11 300 USD). Rozhodla jsem se proto nepokračovat ve studiu a začít si hledat práci.

Rozhodla jsem se postupovat přirozenou cestou, protože je Mistr se mnou a v Jižní Koreji je mnoho úkolů při objasňování pravdy. Stanovila jsem si podmínky: žádná práce během čtvrtečního skupinového studia Fa, žádné přesčasy večer a volné víkendy, abych se mohla účastnit projektů na záchranu vnímajících bytostí.

Doufala jsem, že najdu práci, jejíž dovednosti bude možné využít i při objasňování pravdy. A také jsem věděla, že díky požehnáním Dafa nebudu nikdy chudá ani bez prostředků.

Začala jsem posílat životopisy přes pracovní portály a brzy jsem dostala několik pozvánek na pohovory. Jedna firma mi nabídla práci okamžitě po rozhovoru. Zjistila jsem však, že pracovní doba končí v 19 hodin; domů bych dorazila až kolem 21 hodin a navíc bych musela pracovat i v soboty. I když byla mzda i benefity velmi dobré na cizince, který právě dorazil do země, nabídku jsem nakonec zdvořile odmítla.

Když jsem čekala na metro, zavolala mi jiná firma a pozvala mě na pohovor následující den – poslední den výběrového řízení. Když jsem ji následující den navštívila, uviděla jsem mnoho uchazečů. Teprve tehdy jsem zjistila, že jde o dceřinou společnost velkého korejského koncernu.

Oddělení hledalo pouze jednoho pracovníka. Tazatel se nejprve podrobně zajímal o mé vízum a poté mi doporučil, abych si zatím nehledala jinou práci, protože se mi co nejdříve ozvou. O dva dny později mě oficiálně přijali a požádali, abych přišla podepsat smlouvu. Stala jsem se jedinou cizinkou v místní společnosti s tisíci zaměstnanci. Zástupce firmy mi řekl, že je to poprvé po mnoha letech, kdy firma přijala někoho ze zahraničí, a že jsem byla jednou z posledních vybraných.

Po podpisu smlouvy mi sdělili, že není žádné zkušební období a jsem rovnou kmenová zaměstnankyně se všemi bonusy, provizemi a ostatními výhodami. Navíc moje oddělení jako jediné nemělo přesčasy. O víkendech ani o svátcích jsem pracovat nemusela. Součástí práce bylo také důkladné seznámení se s širokou škálou produktů společnosti, což vyžadovalo několik měsíců školení. Mistr pro mě připravil to nejlepší – do nejmenšího detailu. Můj čas, příjem, dovednosti i život mi dal Mistr, a já je musím používat moudře a spravedlivě.

4. Účast na projektech objasňování pravdy

Na univerzitě jsem studovala informační technologie. Po absolvování jsem šest a půl roku působila jako lektorka a vyučovala výpočetní techniku pro přípravu na přijímací zkoušky na vysokou školu. Po příjezdu do Jižní Koreje jsem si uvědomila, že vše, co jsem se naučila a čím jsem prošla, bylo uspořádáno Mistrem, abych mohla své dovednosti využít k potvrzování Fa a záchraně vnímajících bytostí.

Pracovala jsem na počítačové technické podpoře a překladatelských projektech. Setkala jsem se s mnoha praktikujícími a přišla do kontaktu s mnoha příležitostmi ke kultivaci svého charakteru. Když jsem pomáhala praktikujícím, kteří téměř neovládali počítač, musela jsem kultivovat trpělivost. Když jsem spolupracovala s praktikujícími, kteří počítačům rozuměli a zpochybňovali nebo odmítali moje návrhy řešení, musela jsem odstraňovat své ego a pěstovat pokoru. Když mě někdo chválil, musela jsem eliminovat připoutání k předvádění. Při konfliktech jsem se musela dívat do sebe, zkoumat své vlastní problémy a učit se dívat na věci z pohledu druhého člověka. To vše jsem dokázala jen díky nepřetržitému studiu Fa.

Po práci, když jsem dokončila domácí povinnosti a postarala se o děti, jsem se pouštěla do úkolů v rámci objasňování pravdy. To mi zanechávalo jen velmi málo času na studium Fa. V tomto období mi soucitný Mistr dal příležitost studovat Fa i během pracovní doby. Této příležitosti jsem využila ke studiu, memorování a opisování Fa. Mnohé zdánlivě neřešitelné technické problémy nebo konflikty se zázračně vyřešily, jakmile jsem začala napravovat sama sebe. Kdykoli jsem se nechala pohltit prací a zanedbala studium Fa, začaly se objevovat potíže a frustrace.

Při práci na projektech si často opakuji Mistrova slova:

„…koľko vnímajúcich bytostí nemohlo byť zachránených kvôli tomu, že si sa nečinil dobre v tom, čo si robil.“ (Učení Fa na setkání NTDTV)

Nemohu bránit záchraně vnímajících bytostí ani úsilí spolupraktikujících při potvrzování Dafa jen proto, že jsem něco neudělala dobře. Mistr pro mě uspořádal, abych se naučila práci s počítači i s různými jazyky, abych mohla pomáhat při nápravě Fa a záchraně vnímajících bytostí – ne abych potvrzovala sama sebe.

Díky nepřetržitému studiu Fa jsem si začala uvědomovat, jak povrchní a mělká je moderní počítačová technologie, znalosti a věda ve srovnání s Dafa. To mi zabránilo slepě obdivovat schopné, vzdělané nebo technicky zdatné praktikující. Často si připomínám, že božské bytosti vidí lidská srdce, a proto mám mít čisté svědomí. Musím stavět Fa na první místo, bez touhy po světské pověsti či chvále od praktikujících.

Snažím se překládat s čistým srdcem, protože vše, co vytvoří učedníci Dafa, nese energii. Články přeložené s lidskými připoutáními – jako je netrpělivost, touha soutěžit, získat slávu nebo se předvádět – mohou při čtení narušovat a ovlivňovat praktikující i běžné lidi. Proto si vždy upravím myšlení, než pokračuji v překladu.

V posledních dvou až třech letech jsem však uvízla v depresivním a otupělém stavu. Křivdy a konflikty v práci, mé autistické dítě a vážná nemoc mého otce se sloučily v těžké břemeno, které mě strhávalo dolů. Začala jsem prožívat falešné příznaky nemoci, což mě vyčerpávalo fyzicky i psychicky. Věděla jsem, že mě může zachránit jen Mistr a Fa, ale po celodenním vyčerpání jsem nedokázala vysílat dostatečně spravedlivé myšlenky. Přistihla jsem se, že únavu a stres tiším sledováním světských videí. I když jsem nadále studovala Fa a cvičila, měla jsem méně odvahy a méně píle než dříve.

V druhé polovině loňského roku jsem se rozhodla každý den studovat Fa s jednou praktikující, která procházela osobními zkouškami. Postupně jsem znovu získávala spravedlivé myšlenky. Později několik praktikujících vytvořilo studijní skupinu a začali jsme společně denně studovat Fa. Díky nepřetržitému studiu Fa a sdílení zkušeností ostatních praktikujících jsem se z depresivního stavu vymanila. Jak se zlepšoval můj charakter, postupně se zlepšilo i prostředí v práci a doma, a stav mého otce.

Na své kolegy v práci pohlížím jako na vzácné bytosti s předurčeným spojením. Chovám se k nim laskavě a při problémech myslím nejprve na ně. Konflikty a potíže, které mi vytvářejí, jsou tu proto, abych se mohla zlepšovat, a já musím tyto příležitosti využít, pozvednout se a zachránit tyto drahé životy. Mé dítě je nyní veselejší a začíná chápat, co se mu snažíme předat. Ačkoli stále nedokáže mluvit, učitelé ho chválí pro jeho laskavost. Můj otec, který podporoval Komunistickou stranu a ateismus, dlouho odmítal přijmout pravdu o Falun Dafa. Po diagnóze leukémie začal studovat Fa s námi a jeho stav se postupně zlepšoval, až poslední vyšetření potvrdilo, že leukémie zmizela. Všechna tato požehnání přišla z mého úsilí studovat Fa a uplatňovat zásady Fa ve všem, co dělám.

Závěr

Když se dívám na svět lidským pohledem, cítím se ztracená a nevidím cestu ven. Ale když se dívám na věci na základě Fa, situace se zlepšuje. Ať už se cítím jakkoli beznadějně, pokud udělám krok směrem k Mistrovi a k Fa, cesta se objeví. Od nynějška chci odkládat lidská připoutání, dívat se na věci z pohledu Fa, kultivovat sama sebe a potvrzovat Dafa ve světě lidí.

Děkuji, Mistře.
Děkuji, spolupraktikující.

(Vybrané příspěvky z konference Fa v Jižní Koreji 2025)