Pokojná výzva z 25. dubna 1999: Pomník morálky

(Minghui.org) Před dvaceti šesti lety, ráno 25. dubna 1999, se nedaleko Úřadu vlády pro stížnosti v Pekingu shromáždila skupina lidí. Stáli tiše podél silnice a dbali na to, aby neblokovali chodce ani provoz.

Byli to praktikující Falun Gongu, duchovní disciplíny, která zahrnuje pět sad cvičení a řídí se zásadami Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. O několik dní dříve bylo ve městě Tianjin, nedaleko Pekingu, zatčeno několik desítek praktikujících. Když se ostatní praktikující snažili dosáhnout jejich propuštění, bylo jim řečeno, že rozkaz k zatčení přišel od ústřední vlády, a že by se tedy měli obrátit na úřady v Pekingu. Tak se vydali k Úřadu vlády pro stížnosti. Ačkoliv se navzájem neznali, přišli všichni se stejným přáním.

Jedné praktikující večer předtím volal přítel, který pracoval u policie, a varoval ji, aby nechodila. „Vyšší místa nám nařídila zatýkat každého, kdo tam půjde,“ řekl. Praktikující mu poděkovala, ale následujícího rána stejně odešla.

Praktikující, kteří se zúčastnili tiché výzvy, byli různého věku i profesí. Někteří měli přes šedesát nebo sedmdesát let a zažili již řadu politických kampaní Komunistické strany Číny (KS Číny), jako byla pozemková reforma, kampaň proti pravičákům nebo Kulturní revoluce. Dobře věděli, jak krutý může být režim.

Jiní praktikující byli ve věku dvaceti nebo třiceti let. V živé paměti měli masakr na náměstí Nebeského klidu, kdy byli studenti, kteří pokojně volali po reformách, rozdrceni tanky, střelbou a smrtí.

Někteří praktikující, kteří pracovali ve státních institucích, dobře znali, jak KS Číny zneužívá státní aparát k pronásledování lidí – někteří se dokonce sami na takových kampaních podíleli.

Přesto se rozhodli výzvy zúčastnit. Poté, co začali praktikovat Falun Gong, osobně zakusili zlepšení zdraví i duchovní povznesení. Mnoho rozvrácených rodin se uzdravilo a neštěstí se proměnilo v novou naději. Některé z těchto pozoruhodných příběhů byly tehdy zveřejněny v hlavních čínských médiích, jako jsou China Economic Times, China Youth Daily nebo Yangcheng Evening News.

Bohužel KS Číny – která udržuje svou moc pomocí třídního boje, nenávisti a lží – nemohla snést tradiční hodnoty, jakými jsou Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Politicko-právní výbor (PLAC) zahájil „vyšetřování“ Falun Gongu už v roce 1996 a pokoušel se najít záminku, jak praxi očernit. Když bylo v roce 1999 zatčeno několik desítek praktikujících v Tianjinu, mnoha lidem v Číně už bylo jasné, že KS Číny může kdykoli praktikování Falun Gongu zakázat.

Praktikující Falun Gongu neusilují o politický vliv ani nejsou připoutáni k materiálním zájmům. Chtějí pouze pracovat na svém vlastním zušlechťování a stát se lepšími lidmi – a tím prospět celé společnosti. Mysleli si, že tak vznešená praxe by měla být podporována, nikoli potlačována. Mnozí praktikující tehdy došli k závěru, že ten, kdo vydal rozkaz k zatýkání, musel Falun Gong nepochopit.

Právě proto se praktikující vydali k Úřadu vlády pro stížnosti, aby vyjádřili svůj názor. Některé ženy byly těhotné, přicházely celé rodiny. Chtěli úředníkům říci: „Falun Gong je dobrý“ a „praxe nám přinesla zdraví a učí nás být lepšími lidmi“.

Někteří praktikující použili igelitové tašky, které si s sebou přinesli, a sbírali odpadky, slupky od ovoce i nedopalky cigaret, které pohazovali policisté, a vše pečlivě ukládali do košů. Od dělníků po rolníky, od vědců po vysokoškolské profesory – přestože se jejich profese a společenské postavení lišily, měli jedno společné: byli to praktikující Falun Gongu.

Jeden z policistů ve službě ukázal na čistou zem a řekl kolegům: „Podívejte se. Víte, co je to ctnost? Tohle je ctnost!“

Mnoho lidí tehdy řeklo, že v tomto dění spatřili naději pro Čínu. „Žijeme v Pekingu celý život, a viděli jsme různé stěžovatele – křičící, plačící, rvoucí se, deroucí se dovnitř – ale nikdy jsme neviděli tak pokojnou skupinu,“ řekl jeden z místních obyvatel. „Nežil jsem nadarmo.“

Po převzetí moci v roce 1949 KS Číny zlikvidovala tradiční hodnoty a potlačila samostatné myšlení. Režim nutil lidi, aby za každou cenu usilovali o materiální zisk. Pro ty, kdo desetiletí plynuli s proudem morálního úpadku, bylo těžké představit si, že by se tolik lidí ve stejnou dobu vydalo na stejné místo za tak vznešeným cílem – stát se lepšími občany, bez ohledu na vlastní bezpečnost. Místní obyvatelé i policisté tehdy byli svědky laskavosti a upřímnosti, jaká byla v Číně jen zřídka k vidění. I proto se pokojná výzva z 25. dubna 1999 stala pomníkem morálky.