Odvážné objasňování pravdy tváří v tvář pronásledování

(Minghui.org) Když jsem se 19. dubna 2024 odpoledne vrátila domů, čekalo u mých dveří několik policistů. Otevřela jsem jim, pozvala je dál a nabídla jim místo k sezení. Vyprávěla jsem jim o své zkušenosti s praktikováním Falun Gongu. Řekla jsem jim: „Falun Gong nemá žádnou organizaci ani žádná tajemství.“

Zatímco protiprávně prohledávali můj domov, jeden mladý policista se mě zeptal: „Pracovala jste u soudu. Proč vás nikdy nevyhodili? Proč se nebojíte?“ Odpověděla jsem: „Čeho bych se měla bát? Jen se snažím být dobrým člověkem. Na tom není nic k obavám.“

Odvedli mě na policejní stanici a tam mě zadrželi. Tu noc jsem objasňovala pravdu každému policistovi, kterého jsem potkala. Následujícího rána jsem neustále volala: „Falun Dafa je dobrý! Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré!“

Později mě převezli na hlavní městské oddělení policie. Když jsem vystoupila z auta, velitel stanice mě surově strčil, popadl mě za límec a zvedl ruku, jako by mě chtěl udeřit. Hlasitě jsem zvolala: „Lidi, foťte to! Chce mě uhodit!“ Až tehdy mě pustil. Drželi mě v oddělené místnosti, zatímco vyslýchali dalšího praktikujícího. Stále jsem znovu a znovu volala: „Falun Dafa je dobrý! Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré! Přestaňte pronásledovat Falun Gong!“

Během nezákonného výslechu jsem řekla policistovi, který mě chtěl udeřit: „Je mi přes šedesát, jsem žena a bývala jsem soudkyní – a vy mě přesto chcete bít. Nedovedu si ani představit, jak se chováte k obyčejným lidem. Kdo vám dal právo nás pronásledovat? Který zákon vám to dovoluje?“ Neřekl ani slovo. Ať se ptal na cokoli, odpovídala jsem jen: „Sem nepatřím.“ Nakonec se mě zeptal, jestli chci ještě něco říct. Odpověděla jsem: „Falun Dafa je spravedlivá praxe. Je o Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Cokoli, co se těmto hodnotám staví proti, je zlé!“

Když to zaslechla, zvedla se od výslechového stolu jedna policistka, přišla ke mně a ukázala mi palec nahoru. Řekla: „Vy se opravdu ničeho nebojíte! Úžasné! Jste tak odvážná a moudrá!“ Policista, který mě vyslýchal, se chytil za hruď, vypadal, že má bolest hlavy a nemůže popadnout dech. Tiše policistce pošeptal: „Můžu jít první?“ Pak se obrátil ke mně a řekl: „Pracovala jste u soudu… já vás nemůžu vyslýchat. Pro dnešek to stačí.“

Odpoledne 20. dubna 2024 mě převezli do vazební věznice. První cela, do které mě umístili, byla provizorní. Když jsem vešla, vězeňkyně, která tam byla vedoucí, se mě zeptala na rodinné zázemí. Řekla jsem: „Nespáchala jsem žádný zločin, takže vám nemám co říkat.“

Odmítla jsem nosit vězeňský oděv, držet stráže nebo vykonávat přidělené práce. Kdykoliv jsem se v noci probudila, cvičila jsem. Přes den jsem každou hodinu vysílala spravedlivé myšlenky. Kromě jídla a spánku jsem cvičila, recitovala Fa a vyprávěla ostatním pravdu o Falun Gongu.

Atmosféra v cele byla poměrně klidná a vedoucí vězeňkyně se ke mně chovala vlídně. Když mi to dovolila, začala jsem postupně mluvit s ostatními vězeňkyněmi, vysvětlovat jim pravdu a povzbuzovat je, aby vystoupily z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací. Když přišel čas opustit celu, všechny si sedly a já jsem před nimi stála a objasňovala jim fakta o Falun Dafa. Tleskaly mi a chválily mě: „To bylo opravdu krásně řečeno! Tak dobře řečeno!“

Asi po týdnu mě převezli na jiné místo. Než jsem odešla, vězeňkyně mi daly devět klobás, tři vejce a tři balíčky nakládané zeleniny. Cestou jsem policistům řekla: „I když jsem v těžkém prostředí, čeká mě světlá budoucnost, protože jsem dobrý člověk. A pokud dokážu probudit laskavost v lidech kolem sebe a pomoci jim udržet si dobro ve svém srdci, čeká dobrá budoucnost i je. To znamená, že jsem je zachránila. Dobro je odměňováno a příčina a následek skutečně existují.“

Když jsem dorazila do druhé cely, zaslechla jsem na chodbě policistku, jak říká: „Slyšela jsem, že je tu praktikující Falun Gongu. Půjdu se podívat!“ Přiběhla ke dveřím s agresivním výrazem. Zrovna jsem stála u dveří, a tak jsem se jí zeptala: „Proč se chováte tak nepřátelsky?“ Její výraz se okamžitě změnil a řekla: „Ale ne, to nic. Jen jsem slyšela, že je tu někdo nemocný, tak jsem to přišla zkontrolovat.“

Často se k cele vracela. Jednou jsem se jí zeptala: „Proč diskriminujete Falun Gong?“ Když přišla podruhé, zeptala jsem se znovu: „Pořád ještě chcete Falun Gong diskriminovat?“ Odpověděla, že ano. Řekla jsem jí: „Pokud s tím nepřestanete, nahlásím to.“ Neřekla na to nic.

Později přišla na běžný nástup spolu s dalšími dvěma policistkami. Řekla jsem jí: „Pamatujte si tohle: ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.‘ Přinesou vám klid a bezpečí.“ Okamžitě odpověděla: „Dobře.“ Od té doby mě vždy, když mě viděla, srdečně zdravila. Každý policista, který se mnou přišel do kontaktu, se na mě při setkání usmíval a přikývl mi.

Když přišel personál soudu doručit oznámení o nezákonném soudním procesu, řekla jsem jim: „Falun Gong zlepšuje zdraví a přináší pohodu. Jeho principy jsou Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Tím, že Falun Gong praktikuji, řídím se těmito hodnotami, abych byla dobrým člověkem, zlepšovala svou morálku a očišťovala své srdce. Nespáchala jsem žádný zločin. Jaký zločin bych měla doznat?“

Asistentka soudce mě požádala, abych oznámení podepsala. Chtěla jsem na něj napsat „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost“, ale rychle mi papír vytrhla z ruky a nedovolila mi to. Řekla: „Vy chcete propagovat Falun Gong i tady!“ A tak jsem se jí zeptala: „Přiznáváte, že ‚Pravdivost–Soucit–Snášenlivost‘ patří k Falun Gongu. Co to tedy vypovídá o pronásledování Falun Gongu?“

Po chvíli řekla: „Nemusíte praktikovat Falun Gong, abyste byla dobrým člověkem.“ Odpověděla jsem: „Ale ta měřítka jsou jiná. Já se přísně řídím Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí – i kdybych kvůli tomu měla být uvězněna, přijít o všechno na tomto světě, nebo dokonce čelit smrti. Nikdy nebudu lhát. Ale někdo, kdo Falun Gong nepraktikuje, by to nedokázal.“

Když asistentka soudce přišla podruhé, aby doručila rozsudek v prvním stupni, znovu jsem se pokusila na potvrzení napsat „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost“. Ti, kdo ji doprovázeli, to hlasitě odmítli a zvýšili hlas. Do místnosti přišla dozorkyně, která slyšela rozruch, a zeptala se, co se děje. Tentokrát ale asistentka soudce řekla: „To je v pořádku, to je v pořádku. Nechte ji to napsat.“

Tato asistentka se mě později dokonce při jedné příležitosti zeptala na „sebeupálení na náměstí Nebeského klidu“. Řekla jsem jí, že šlo o inscenovaný incident zorganizovaný KS Číny, aby mohla očernit Falun Gong. Jak zlé to bylo!

Policisty, prokurátory i soudce vnímám jako lidi, které je třeba zachránit. Můj vztah k nim není vztahem pronásledované a pronásledovatelů, ale zachraňující a zachraňovaných. Nikdy nepoužívám slovo „žalovat“. Jednoduše jim říkám pravdu, chovám se k nim jako k přátelům a rozumně s nimi mluvím. Jak jsem s nimi mluvila častěji, postupně začali přijímat slova „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost“ bez napětí či strachu.

Jedna policistka mi zpočátku ani nedovolila říci, že mi praktikování Falun Gongu zlepšilo zdraví. Později však začala věřit v princip karmické odplaty a dokonce jej používala k poučování zadržených vězeňkyň. Nakonec začala praktikující Falun Gongu obdivovat a opakovaně říkala: „Závidím vám! Závidím vám!“ Obdivovala, jak lehce a energicky působím a jak jsem každý den veselá a šťastná. Nakonec dokázala otevřeně naslouchat, když jsem jí vyprávěla o Falun Gongu, a stále říkala: „Všechno, co říkáte, je pravda. Je to tak.“

Můj advokát mi řekl: „Mám pocit, že prokurátor i soudce vás mají rádi a nechtějí vás odsoudit, ale existuje jakási neviditelná síla, která jim brání vás propustit.“

Po odvolání přišel odvolací soud ověřit podklady k případu. Zeptali se mě, jestli přiznávám vinu a přijímám trest. Rázně jsem odpověděla: „Nespáchala jsem žádný zločin. Jaký zločin bych měla doznat?“ Pokusila jsem se sdílet pravdu o Falun Gongu a svou zkušenost s jeho praktikováním, ale soudce mě přerušil. Řekla jsem: „Jsem vězněna kvůli tomu, že praktikuji Falun Gong a řídím se zásadami Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Pokud mi nedovolíte zmínit Falun Gong ani mluvit o Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, co jiného mi zbývá říct?“ Soudce na to neměl žádnou odpověď.

Řekla jsem: „Falun Gong prospívá společnosti, lidem, rodinám i jednotlivcům. Nepřináší nic jiného než dobro.“ Řekla jsem to už na veřejné bezpečnosti, u prokuratury i u soudu prvního stupně, ale nikdo to nezanesl do záznamu. Teprve u odvolacího soudu se to konečně dostalo do spisu.