Moje zkušenost se srážkou s elektrickým kolem

(Minghui.org) Den před Svátkem středu podzimu jsem se vracela domů, když mě do boku zasáhla řídítka rychle jedoucího elektrického kola a srazila mě na zem. Mladý muž, který kolo řídil, pokračoval dalších 20 až 30 metrů, než zastavil. Pomyslela jsem si: „Jsem praktikující, nemůžu tady zůstat ležet. Musím se co nejdřív zvednout!“

Řidič chvíli stál opodál a sledoval, jak vstávám, teprve pak ke mně přišel. Řekl, že to byla moje chyba. Přitom jsem jela na kole normální rychlostí, když se mě snažil předjet a narazil do mě zezadu. Dnešní lidé mají tendenci nejdřív svalit vinu na ostatní, když se něco stane.

Když jsem viděla, že se vrátil na místo nehody dobrovolně, pocítila jsem, že to není špatný člověk a že ho ještě může zachránit Mistr. Možná spěchal, protože měl něco naléhavého na práci.

Pomohl mi zvednout kolo a sebral ze země zeleninu, která mi vypadla z tašky. Řekla jsem mu: „Nevím, jak nám osud přichystal takovéto setkání. Zítra je Svátek středu podzimu, dám vám balíček ke svátku – je v něm výtisk Minghui Weekly a další materiály. Když jim porozumíte, přinese vám to požehnání.“

Přijal je a odpověděl: „Máte jen nějaké odřeniny. Nevypadá to vážně, běžte domů a namažte to nějakou mastí.“ Pak rychle odešel – asi měl strach, že po něm budu chtít náhradu. Balíček, který jsem mu dala, mu při tom vypadl, a tak zastavil a sebral ho. Stála jsem tam a v duchu jsem mu přála, aby porozuměl pravdě a mohl být zachráněn. Bohužel jsem s ním nepromluvila víc a nepožádala ho, aby vystoupil z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací.

Poté jsem se prohlédla a všimla si, že mám na kalhotách díru na koleni a že mě koleno trochu bolí. Pod okrajem helmy jsem měla odřenou kůži a na pažích a hřbetech rukou tržné rány. Z ran vytékala tekutina a cítila jsem chlad. Kdyby mě nechránil Mistr, kdo ví, co by se mi mohlo stát! Děkuji Vám, Mistře!

Když jsem přišla domů, manžel se na mě podíval a zeptal se, proč jsem mu nezavolala. Odpověděla jsem: „Proč bych ti volala? Chtěl bys po něm snad náhradu?“ Manžel věděl, že bych to nikdy neudělala, a tak už nic neříkal. Kdybych nepraktikovala Dafa, rozhodně bych k celé události nepřistoupila tímto způsobem.

Když praktikující Dafa čelí zkouškám, měl by k nim přistupovat klidně a bez zášti. To je díky vedení Dafa. Mistr nás učí, abychom rozvíjeli laskavost a byli dobří ke každému – a to se pak přirozeně projevuje v každodenních situacích.

Nic, co se stane praktikujícímu, není náhoda. Mistr chce, abychom se při zkouškách bezpodmínečně obraceli do svého nitra a zkoumali, kde máme nedostatky. Uvědomila jsem si, že stále mám mnoho běžných lidských představ, kterých jsem se ještě nezbavila. Například: lenost, touhu po pohodlí, neochotu slyšet kritiku od druhých a potřebu hájit si, kdo má pravdu a kdo ne. To jsou překážky, kterých se musí praktikující zbavit.

Začala jsem tím, že jsem odstranila lenost a touhu po pohodlí. Požádala jsem Mistra, aby mi pomohl vstávat každé ráno včas na cvičení. A podařilo se – od té doby mám přes den spoustu energie. Budu vytrvale pokračovat jako pilná praktikující Dafa a budu se snažit být hodna Mistrovy soucitné spásy.