[Oslavy Světového dne Falun Dafa] Falun Dafa mi dal druhý život

(Minghui.org) Je mi 75 let. Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, trpěla jsem mnoha nemocemi – bolestmi v bedrech, gynekologickými potížemi a závratěmi. Kvůli závratím se mi točila hlava, zvracela jsem a žádné léky nepomáhaly. Nejhorší však bylo vrozené kožní onemocnění, které mě trápilo 45 let.

Na zadní straně mé pravé nohy se pravidelně tvořil velký žlutý puchýř. Jakmile se ho někdo dotkl, praskl a začala z něj vytékat žlutá tekutina, po ní hnis a krev.

Můj otec je učitel a nikdy jsem ho neviděla ztratit nervy. Protože maminka chodila do práce a neměla čas, otec mi rány ošetřoval. Nejprve místo vydezinfikoval peroxidem vodíku a poté nanesl červenou nebo fialovou tinkturu, aby se vytvořily strupy. Když se strup narušil, začala z něj znovu vytékat žlutá voda a hnis. Otec musel opakovaně nanášet léky. Když jsem byla malá, často jsem kvůli bolesti plakala – a rodiče plakali se mnou, protože jim mě bylo líto.

Když mi byl jeden měsíc, dostala jsem injekci na pročištění krve. Kdykoli se otec doslechl o lékaři, který léčí kožní nemoci, požádal ho, aby mě vyšetřil. Vyzkoušela jsem mnoho předpisů, ale můj stav se nezlepšoval. Jeden starý čínský lékař otci řekl, že mám v krvi červy a že tyto žluté puchýře jsou jejich důsledkem. Tuto nemoc prý nelze vyléčit.

Dále mi podávali injekce se sérem a puchýře na nártu pravé nohy se postupně ztratily. Celá rodina měla radost a otec byl obzvlášť šťastný – myslel si, že jsem se konečně zbavila té noční můry. Po roce se puchýře vrátily. Byly mi teprve dva roky.

Puchýře na nártu pravé nohy se sice zahojily a zůstala po nich jizva, ale další výsev začal na obou kotnících a postupně se šířil výš. Brzy se žluté puchýře objevily na nohou, hrudi, zádech, a nakonec i na krku – až pokryly celé tělo. Tentokrát už injekce na pročištění krve nezabírala, a tak mě rodiče vzali k čínskému lékaři. Jako dvouleté dítě, jehož život teprve začínal, jsem musela snášet nekonečnou bolest – kdy to mělo skončit?

Když jsem byla starší, natírala jsem si přední část těla sama a babička mi pomáhala natírat záda. Při silných atakách to bylo bolestivé, svědivé a nesnesitelné. Neodvažovala jsem se škrábat. Ležela jsem na posteli a tiše plakala. Nechtěla jsem, aby mě otec viděl plakat.

Nikdy jsem si netroufla nosit oblečení s krátkým rukávem, a to ani v největších vedrech – bála jsem se, že ostatní uvidí mou kůži. Protože jsme žili na venkově, bylo těžké se koupat. Když jsem byla starší, začala jsem chodit do veřejných lázní. I když mě při koupání bolelo celé tělo, svědilo a dráždilo, byla jsem zoufalá.

Na internátu na střední škole jsem začala brát nějaké čínské bylinné pilulky. Byly vyráběny ze zvířecích pozůstatků a zapáchaly po rybině. Musela jsem je brát každý den a bylo mi z nich špatně. Po každé dávce jsem musela sníst jednu červenou datli. Nejprve mi datle chutnaly. Ale protože jsem musela brát léky každý den, začaly mi datle vonět po těch pilulkách. Ještě dnes, když uvidím červenou datli, vybaví se mi zápach léků.

Protože jsem bydlela na koleji, bála jsem se, že by se mě spolužačky lekly a smály se mi, a tak jsem se každý den pečlivě zahalovala. V zimě jsem nosila jen vatovanou bundu a vatované kalhoty. V noci, když na koleji zhasli světla, jsem si pomalu svlékla vatovanou bundu, rozprostřela papír, přikryla se jím a lehla si do postele.

V roce 1978, když mi bylo 28 let, jsem se provdala. Můj zdravotní stav se stále nezlepšoval a moje matka mezitím zemřela. Byla jsem dívka z venkova s kožním onemocněním, a tak jsem si našla muže se šilhavostí. Později se nám narodil syn a deset let jsme bydleli s mými tchány.

Můj manžel byl v rodině otloukánek. Otec na něj křičel a cokoli udělal, bylo špatně. Když mu byl jeden rok, plakal, a jeho otec ho chytil za nohy a hodil jím o zem – od té doby šilhá. Jeho zraková vada ovlivnila celý jeho život. Navštívil všechny větší nemocnice, ale nikdo mu nedokázal pomoci. Také jeho tři sestry se k němu chovaly špatně a doma neměl žádnou autoritu. Po svatbě jsem se snažila sebevíc, ale rodina mého manžela mnou pohrdala. Ke tchánovi a tchyni jsem chovala úctu – nosila jsem mu vodu na umytí obličeje, než odešel do práce, a vodu na nohy, když se vrátil. Když byli nemocní a leželi v nemocnici, vařila jsem jim chutná jídla a nosila jim je tam.

Neměla jsem zaměstnání a manžel měl měsíční plat jen 33 jüanů (cca 4,58 USD). Můj bratranec mi občas poslal nějakou zeleninu, vejce a jiné potraviny – polovinu z toho jsem dávala tchyni. Když jsem měla čas, pletla jsem vlněné čepice a vyráběla boty pro děti svých tří švagrových. Dělala jsem, co jsem mohla, ale nestačilo to. Druhá švagrová mě často bezdůvodně urážela, a moji tchán a tchyně ji nezastavili.

Byla jsem zarmoucená, když zemřela moje matka, ale švagrová mě zesměšňovala, že jsem bez otce a bez matky. Když jsem něco namítla, druhá švagrová mě zbila. Nemohla jsem se bránit a můj syn se vyděsil a plakal. Tchyně měla strach, že se něco stane, a tak požádala výbor sousedství o pomoc. Sousedé to viděli, znali mou situaci a litovali mě. I když jsem tehdy všechno snášela, bylo to spíš přetrpěné a plné vnitřního potlačování bolesti. Můj život byl velmi těžký. Provdala jsem se za otloukánka a sama tím trpěla. Často jsem uprostřed noci tiše plakala. Později se druhá švagrová vdala a my s manželem jsme se odstěhovali od tchánů. Od té doby jsem s druhou švagrovou nepřišla do kontaktu.

Druhý život

Falun Dafa jsem začala praktikovat v roce 1995, když mi bylo 45 let. Nedlouho poté mi Mistr Li pročistil tělo. Od kotníků směrem vzhůru se moje kožní onemocnění postupně zmírňovalo. Puchýře už nebolely.

Sprchování pro mě bývalo utrpením. Po té, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, se sprchuji každé dva dny. Cítím se u toho uvolněně a příjemně – a moje kožní nemoc zmizela.

Asi dva měsíce po začátku mé kultivace se mi zdálo, že ležím na boku na posteli a z chodidel mi vychází černý plyn. Když jsem se probudila, pomyslela jsem si: „Není to Mistr, kdo mi čistí tělo?“ Od toho dne se mi už při chůzi ze schodů netřásly nohy a závratě zmizely. Každý den jsem měla spoustu energie.

Falun Dafa mě vyvedl z naprostého zoufalství. Získala jsem zpět zdraví a připadalo mi to, jako bych se dostala z pekla do nebe. Neexistují slova, která by vyjádřila mou vděčnost Mistrovi.

Opuštění zášti

Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, neměla jsem se svou druhou švagrovou a její rodinou žádný kontakt. I když jsme se už nehádaly, zášť v mém srdci přetrvávala. Nikdy jsem jim nic neudělala – proč se ke mně chovali tak krutě? Po začátku kultivace jsem tomu začala rozumět.

Opakovaně jsem studovala Mistrovo učení a pochopila jsem, že jsem jim možná v minulém životě ublížila – a v tomto životě jsem do této rodiny přišla, abych svůj dluh splatila. Uvědomila jsem si také, že Mistr mi uspořádal cestu, abych mohla získat tento velký Dafa, a že těch deset let bylo zkouškou. Jak jsem postupně studovala Fa, zlepšoval se můj xinxing a zášť se pomalu vytrácela – až zcela zmizela.

Když se dcera mé druhé švagrové vdávala, šla jsem na svatbu, přinesla dárky a její rodině jsem řekla fakta o Dafa. Všichni vystoupili z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací. I postoj mé švagrové se ke mně změnil – chovala se ke mně velmi vřele. Měla jsem z toho velkou radost. Jsem ještě vděčnější, protože Dafa mi nejen pomohl zbavit se zášti, ale také pomohl celé její rodině pochopit pravdu a získat spásu.

Otevřeně a čestněJednoho roku, začátkem léta, jsem šla na farmářský trh koupit zeleninu. Mladý muž tam prodával jablka, tak jsem si pár koupila. Zaplatila jsem bankovkami, na kterých bylo napsáno: „Falun Dafa je dobrý“ a „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré“. Když jsem mu peníze podávala, podíval se na ně a zeptal se: „Co je na tom napsané?“ Vzala jsem si jablka a odešla. Byla jsem tak vyděšená, že mi srdce bušilo sem a tam. Když jsem dorazila domů, třásly se mi ještě nohy.

Zeptala jsem se sama sebe: „Jsem vůbec praktikující Dafa?“ Mistr mě vytáhl z pekla a očistil, a já se takhle bojím. Čeho se vlastně bojím? Jediný způsob, jak se zbavit strachu, je studovat učení. A tak jsem si začala odříkávat Mistrovu báseň:

„Čeho se bát?

Máš-li strach
zmocní se Tě
Když máš spravedlivé myšlenky
zlo se zhroutí
Mysl praktikujícího
je plná Zákona
Vysíláním spravedlivých myšlenek
ničí prohnilé démony
Po Zemi chodí bohové
a potvrzují Zákon“
(Čeho se bát, Hong Yin II)

Když jsem příště šla znovu na trh pro zeleninu, uslyšela jsem někoho volat: „Falun Dafa!“ Nešlo jinak než se otočit – byl to ten mladý prodavač jablek, který na mě volal. Křičel tak hlasitě, že ho slyšeli všichni kolem. Hlavou mi probleskla slova „otevřeně a čestně“. Klidně jsem k němu přišla a přívětivě, přímo jsem se zeptala: „Co se děje?“ Nečekal to a zrozpačitěl. Koktavě odpověděl: „Já vás nevolal.“ Usmála jsem se a řekla: „Zase prodáváte jablka? Přijdu si je od vás později koupit.“ A odešla jsem nejprve nakoupit zeleninu.

Potom jsem se vrátila a koupila jablka od něj. Řekl: „Teto, vy opravdu držíte slovo!“ Než jsem stihla odpovědět, mladý muž prodávající zeleninu vedle nás řekl: „Lidé, kteří praktikují Falun Dafa, jsou prostě takoví.“ Vysvětlila jsem: „Mistr nás učí Pravdivost–Soucit–Snášenlivost. Řekla jsem, že se vrátím nakoupit, tak jsem přišla. Praktikující se mají řídit učením Falun Dafa.“ Než jsem odešla, oba mladíci mi řekli: „Na shledanou a děkujeme!“

Zamyslela jsem se nad tím, co se stalo, a hned si to spojila s událostí z nedávné doby. Uvědomila jsem si, že to bylo Mistrovo uspořádání, abych se mohla zlepšit – a můj strach se zmírnil.

Od té doby používám bankovky s frázemi o Falun Dafa. Před dvěma lety jsem jela taxíkem, abych odvezla dítě do školy. Řidiči jsem pověděla fakta o Dafa a přesvědčila ho, aby vystoupil z Komunistické strany Číny (KS Číny). Když souhlasil, řekl: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Když jsem se ho zeptala, odkud to zná, odpověděl, že to viděl napsané na bankovkách. Uvědomila jsem si, že mě tím Mistr povzbuzuje, abych nadále dobře konala tři věci – protože všechny vnímající bytosti čekají na spásu.

Mistr pomohl mé rodině

Přečetla jsem si deník své vnučky a dozvěděla se, že můj syn a snacha měli vážnou autonehodu a auto bylo na odpis. Nikdy mi o tom neřekli. Můj syn a snacha vezli dceru, která chodí na střední školu, v jednom autě, zatímco sestra mé snachy se svou rodinou jela v jiném voze do města Yanji. Protože do této oblíbené turistické oblasti mířilo mnoho lidí, nenašli místo k přenocování, a tak přespali v autě a pořádně si neodpočinuli.

Když se druhý den vraceli domů, byl můj syn unavený a došlo k nehodě – auto bylo zcela zničené. V té době byli v autě pouze můj syn a snacha, zatímco vnučka jela v autě se sestrou své matky. Když vnučka uviděla převrácené auto svých rodičů, okamžitě volala: „Mistře Li, prosím, zachraň moje rodiče! Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou dobré!“ Volala to znovu a znovu.

Sestra mé snachy, její manžel a kolemjdoucí pomohli vytáhnout mého syna a snachu z auta a odvezli je do nemocnice na vyšetření. Snacha neutrpěla žádné zranění a syn měl jen několik škrábanců na hlavě a rukou. Celou naši rodinu zachránil Mistr.

Od malička jsem vychovávala svou vnučku. Recitovala se mnou Hong Yin, takže pro ni bylo přirozené vědět, že Dafa je dobrý. Dafa v ní zakořenil, a tak si na něj vzpomene v klíčových okamžicích. Dnes studuje na vysoké škole a pokaždé, když přijede domů, koupí ovoce jako obětinu pro Mistra. Naše rodina je Mistrovi velmi vděčná.

I má snacha ví, že Dafa je dobrý, a také z toho měla prospěch. Začínala jako technik a brzy byla povýšena na inženýrku. Studenti, které učila, dosahovali vynikajících výsledků. Dnes je profesorkou a má velmi dobrý plat. Vždy, než odjíždí na pracovní cestu, jí připomínám, aby si říkala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou dobré.“ A ona upřímně říká: „Maminko, já si to vždycky odříkávám.“ Práci zvládá výborně a její nadřízení jsou s ní velmi spokojeni.

Můj syn ví, že Dafa je dobrý. Skupinové studium Fa u nás doma začalo začátkem roku 1999 a s přestávkami pokračuje dodnes. Nikdy nám v tom nebránil. Když vyjde skupinové studium na den, kdy je doma, potichu odejde nebo se jde projít. Po skončení studia se vrací a nikoho neruší. Když praktikující přicházejí, vždy je pozdraví.

(Vybrané příspěvky k oslavě Světového dne Falun Dafa 2025 na Minghui.org)