Některé zázraky Dafa, které jsem zažila

(Minghui.org) S praktikováním Falun Dafa jsem začala v roce 1997 a nyní je mi 76 let. Za těchto 27 let kultivace jsem hluboce pocítila bezmezný soucit Mistra a nekonečnou sílu Dafa.

Praxe Dafa přinesla velké změny mému tělu i mysli

Už ve třiceti a čtyřiceti letech jsem trpěla mnoha nemocemi. Některé roky jsem kvůli nemoci strávila na neschopence i půl roku. Po pouhých několika letech léčby jsem měla ve fakultní nemocnici Sie-che zdravotní kartu silnou téměř pět centimetrů. Mezi mé diagnózy patřila fibrózní plicní tuberkulóza, mnohočetné hemangiomy, jaterní cysty (největší měla 4 × 4 cm), pancytopenie (abnormálně nízký počet bílých a červených krvinek i hemoglobinu), nodulární nádor štítné žlázy, chronická faryngitida, vysoký krevní tlak a mnoho dalších drobných potíží. Kvůli špatnému zdraví jsem přirozeně bývala ve špatné náladě. Snadno jsem se rozčílila, rychle vybuchla, a můj manžel i dítě se mě báli. Nemohla jsem dělat moc domácích prací a každý den jsem se cítila líná a bez energie.

Od chvíle, kdy jsem začala praktikovat Dafa, jsem nemusela užít ani jednu pilulku, a přesto se mé tělo zcela proměnilo. Zpevnilo se, získala jsem zpět zdraví, moje pleť byla jemná a hladká, a moje povaha se výrazně zlepšila. Stala jsem se úplně jiným člověkem. Díky obnovenému zdraví jsem se stala hlavní silou v domácnosti. V naší rodině zavládla harmonie a přestali jsme se hádat.

Později, když můj manžel onemocněl a často si znečistil oblečení, vůbec jsem tím nepohrdala a všechno jsem mu bez náznaku odporu vyčistila. Když nedojedl jídlo, snědla jsem ho za něj místo toho, abych se zlobila. V minulosti by to bylo naprosto nepředstavitelné. Naše sousedky na dvoře mu říkaly, že musel v minulém životě zapálit hodně vonných tyčinek, když má takové štěstí mít mě za manželku.

To všechno se změnilo díky praxi Falun Dafa. Principy Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti mě vedly k tomu, abych odstranila špatné myšlenky a sobecké představy a učila se brát ohled nejprve na druhé. Kdykoli jsem čelila nesnázím, cítila jsem, že je Mistr po mém boku a chrání mě. Pokud věřím Mistrovi a Fa, řídím se učením a zlepšuji si charakter (xinxing), nemusím se ničeho bát – Mistr pro mě všechno uspořádal dokonale.

Mistr má poslední slovo

V roce 2000 mě moje pracovní jednotka donutila odejít do předčasného důchodu o tři roky dříve, protože jsem odmítla podepsat prohlášení, že se vzdávám praktikování Dafa. Pokud bych s odchodem nesouhlasila, všem zaměstnancům na pracovišti by kvůli mně zrušili koncoroční prémie – jen proto, že praktikuji Falun Dafa.

Během zaměstnání jsem měla měsíční plat v řádu několika tisíc jüanů. Po nuceném odchodu do důchodu jsem dostávala jen něco málo přes tisíc. Ale vůbec jsem se nehádala. Myslela jsem si: „Nemohu dopustit, aby kvůli mně ostatní trpěli ztrátami.“ Kdybych trvala na setrvání v práci a moji kolegové by kvůli tomu přišli o prémie, všichni by měli vůči Dafa zášť – a to by mohlo zničit jejich budoucnost. Kromě toho jsem cítila, že peníze jsou jen něco vnějšího – stačí, když je dost na jídlo a běžný život. Můj manžel i dítě měli své platy, a tak jsem to přijala bez hořkosti.

KS Číny ale nechtěla, aby to vypadalo, že mě vyhodili kvůli víře. Chtěli, abych napsala žádost o předčasný odchod do důchodu kvůli špatnému zdraví. Rázně jsem to odmítla. Řekla jsem: „Jsem úplně zdravá. To vy mě nutíte odejít.“

Navenek to možná vypadalo, že jsem kvůli své víře utrpěla ztrátu. Ale věděla jsem, že konečné slovo má vždy Mistr. V následujících letech mi důchod každoročně zvyšovali – pokaždé o tři až čtyři sta jüanů, až se téměř vyrovnal běžným důchodům.

Navíc nám bývalé pracoviště přidělilo byt v centru města. Podle pravidel jsme na něj po odchodu z pracoviště neměli nárok a měl být vrácen. Nakonec si jej ale zpět nevzali. Zaplatili jsme 10 000 jüanů a byt přešel do našeho vlastnictví. Když byla budova později zbourána, přidělili nám náhradou velký třípokojový byt.

Po všechny ty roky jsem se nikdy nedomáhala žádných výhod. A přesto mi Mistr dal tolik požehnání.

Do ložnice se nedostala ani kapka vody 

Cítila jsem, že ten prostorný třípokojový byt je požehnáním, které nám dal Mistr, a tak jsem jej využívala k tisku materiálů objasňujících pravdu. Pobývala jsem tam jen zřídka – chodila jsem tam jen tehdy, když jsem potřebovala tisknout.

Jednou večer, něco po desáté, mi zavolal soused z bytu pod námi a řekl, že mu ze stropu teče voda – prý z mého bytu. Byla jsem v šoku. Jak je to možné? Nic takového se nikdy předtím nestalo.

Protože bylo mému manželovi už přes osmdesát let, požádala jsem mladší sestru, aby šla se mnou. Cestou jsem si rychle uspořádala myšlenky a rozhodla se: Zaprvé, pokud voda opravdu unikala z mého bytu a způsobila škodu druhým, pak se jako praktikující Dafa musím řídit principy Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti a plně za to nést odpovědnost. Zadruhé, pokud voda přitekla z bytu nad námi a poškodila ten můj, nesmím se zachovat jako běžní lidé. Musím myslet na druhé a nevzít si od nich ani halíř. Uklidnila jsem se.

Když jsme dorazily, byla skoro půlnoc. Spěchaly jsme do bytu, otevřely dveře, rozsvítily – a zůstaly stát jako opařené. Obývací pokoj byl zcela zatopený. Voda sahala asi deset centimetrů vysoko a moje pantofle plavaly uprostřed místnosti.

Zatímco jsem se vzpamatovávala, přišel dolů soused z horního patra. Ukázalo se, že jim praskla vodovodní trubka a protože nebyli doma, voda tekla několik hodin. Všichni se pustili do vynášení vody z mého bytu. Zavolali jsme i úklidovou službu a pracovali jsme společně až do půl čtvrté ráno, než se podařilo všechnu vodu odstranit.

Řekla jsem sestře: „Pojď si na chvilku odpočinout.“ Šla jsem rozsvítit světlo v hlavní ložnici – a tehdy mi došlo, že jsme na ten pokoj úplně zapomněly. Právě tam jsem měla uložené všechny materiály související s Dafa. Hlavní ložnice navíc přímo navazuje na obývací pokoj, takže by to měla být první místnost, kam se voda dostala. Jak jsme na ni mohly zapomenout?

Když jsem se tam rozhlédla, zjistila jsem, že podlaha v hlavní ložnici je naprosto suchá. Zvedla jsem ze země stoh papírů na tisk – byly úplně suché. Zaplavila mě radost. Řekla jsem: „Sestro, podívej! Není to vůbec mokré!“ A ona na to: „To je zázrak! Kdybych to neviděla na vlastní oči, nevěřila bych ti, i kdybys to vyprávěla sebepřesvědčivěji. Dnes v noci budu spát v tomto pokoji!“

Byla jsem ohromená a hluboce dojatá. Skutečně jsem cítila, že náš soucitný Mistr je s námi. Únava rázem zmizela.

Nábytek v bytě byl nasáklý vodou. Dokonce i závěsy byly mokré až do poloviny výšky. Ve všech místnostech kromě hlavní ložnice jsme museli vynosit osm až devět velkých kbelíků vody. Dřevěná podlaha byla poškozená, některé lišty popraskaly. Odsavač par v kuchyni přestal fungovat, a dokonce přestaly jít zásuvky ve zdi. Sousedé z horního patra byli zděšení. Uklidnila jsem je: „Nebojte se, nebudu od vás chtít ani korunu.“

I pracovníci správy domu byli překvapení. Jeden z nich řekl: „Teto, aspoň ať vám koupí nový odsavač par.“ Ale já trvala na svém a opravdu jsem od nich nepřijala ani halíř.

Hluboce jsem vnímala, že Mistr tuto událost využil k tomu, aby mi pomohl zlepšit charakter (xinxing), a zároveň všechno dokonale zařídil.

Získala jsem kadidelnici s nápisem „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost“

Kolem roku 2000 přidělili mému manželovi z práce třípokojový byt. Protože jsme konečně měli dost prostoru, chtěla jsem doma s úctou vystavit Mistrovu fotografii a pořídit si kadidelnici. Věděla jsem, že Mistr kdysi pořádal Fa konferenci v chrámu Jietai v Pekingu, a tak jsem se vydala do obchodů v jeho okolí, abych tam něco našla.

Při prohlížení jsem zahlédla kadidelnici, která měla ideální velikost. Byla bronzové barvy, působila elegantně a důstojně. Když jsem ji vzala do ruky, zůstala jsem stát jako omráčená. Byly na ní vyraženy reliéfní znaky: „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost“, „Falun se navždy otáčí“ a „Buddhův Fa je nekonečný“. Měla jsem ohromnou radost a nedokázala jsem skrýt své nadšení. Pomyslela jsem si: „Ať stojí kolik chce, musím ji vzít domů.“

Majitel obchodu řekl: „Máte opravdu štěstí! Už zbývají jen dvě. Prodáváme je diskrétně a neúčtujeme si žádnou přirážku.“ Tehdy bylo pronásledování obzvlášť kruté, a tak jsem si té kadidelnice velmi vážila.

Během více než dvaceti let své kultivace jsem zažila tolik zázraků. Navzdory pronásledování ze strany KS Číny jsme s pomocí a ochranou Mistra prošli s rodinou vším v klidu a obrovsky z toho čerpali. Kolegové i přátelé mi často říkali: „Ty jsi vždycky tak optimistická, veselá a plná energie.“ Odpovídala jsem jim, že je to tím, že mám Mistra – a to je skutečné požehnání!

V dnešní době, kdy svět zažívá tolik přírodních i lidmi způsobených katastrof, upřímně doufám, že mé zkušenosti mohou probudit více lidí. Přestaňte věřit ateistickým a evolučním teoriím, které šíří Komunistická strana Číny. Jen když člověk vystoupí z jejích ateistických organizací, může si pro sebe zajistit krásnou budoucnost. Pouze sladěním se s vůlí Nebes se lze vyhnout pohromám.