Falun Dafa otevřel srdce mého syna

(Minghui.org) Je mi 63 let. Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, trpěla jsem výhřezem meziobratlové ploténky a gynekologickými potížemi, včetně dvou děložních nádorů, které způsobovaly krvácení a nízký krevní tlak. Mívala jsem závratě a zvládla jsem pracovat jen půl dne. O našeho syna se starali moji tchán a tchyně a můj manžel byl neustále skleslý. V naší domácnosti panovalo jen málo radosti.

Poté, co jsem v roce 1996 začala praktikovat Falun Dafa, všechny mé zdravotní problémy zmizely a ušetřili jsme velké částky za léky a ošetření. Získala jsem zpět energii, měla jsem radost ze života a dařilo se mi ve všech pracovních úkolech. Opakovaně jsem získala ocenění pro vynikající zaměstnance. Doma jsem zastala téměř všechnu práci. Manželova deprese ustoupila a naše domácnost se naplnila teplem a štěstím.

Falun Dafa mi daroval nový život a jsem nesmírně vděčná Mistrovi Li za Jeho soucitnou spásu. Od chvíle, kdy jsem začala praktikovat, jsme v rodině prošli mnoha obtížemi, ale pokaždé se vše nakonec obrátilo k dobrému. Ráda bych uvedla jeden příklad.

Můj syn byl vždy rozumný a dobře vychovaný, patřil mezi nejlepší studenty ve třídě. Ačkoli Falun Dafa nepraktikuje, ví, že Dafa je dobrý, a věří v principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Když jsem prala jeho oblečení, často jsem v kapsách nacházela malé papírky s připomínkami, jak být dobrým člověkem a řídit se těmito zásadami. Knihu Zhuan Falun četl už mnohokrát.

Když Komunistická strana Číny zahájila celostátní pronásledování Falun Dafa, stala jsem se obětí pronásledování. Můj syn mě v tomto těžkém období pevně podpořil. Když mu příbuzní volali a snažili se ho přemluvit, aby mě donutil vzdát se své víry, neochvějně odpověděl: „To je maminčina víra. Nebudu jí v tom bránit.“

Občas se nám svěřoval s tím, co se dělo ve škole: „Naši třídu ocenili jako ‚vynikající‘, ale nikdo nechce jít pro vodu. Všichni spěchají domů, nikdo nezavírá okna ani nezhasíná světla.“

Řekla jsem mu: „Ty to zvládneš. Pro tebe je to hračka.“

„Já už to dělám, ale spolužáci si ze mě dělají legraci, říkají, že jsem hlupák,“ odpověděl tiše.

Povzbudila jsem ho: „To nevadí. Není nic špatného na tom, když tě nazvou hlupákem za to, že děláš něco správného.“

Můj syn byl přijat na prestižní univerzitu, úspěšně ji dokončil a nastoupil do zaměstnání. Byl plný elánu a měl velké sny – toužil po tom, aby si v práci vedl dobře a byl uznávaný. Avšak realita, která ho čekala ve společnosti, se od jeho ideálů diametrálně lišila. Všude bylo plno korupce a pokřivených mezilidských vztahů. Vedoucí si nevážili schopných lidí – chválili spíš ty, kdo měli známosti.

Tváří v tvář takovému pokřivenému a krutému prostředí upadal můj syn do čím dál hlubší deprese. Žil sám a s námi téměř nemluvil. Když už nedokázal snášet realitu, vypnul telefon a zmizel.

Byl vždy pýchou naší rodiny. Jeho náhlé zmizení na nás dopadlo jako blesk z čistého nebe – s manželem jsme byli zdrcení a ztracení. Kde ho jen najít v tom moři lidí?

Zklidnila jsem se a vzpomněla si na slova Mistra: „...když praktikuje jeden člověk, přinese to prospěch celé rodině?“ (Vyučování Fa na Fa konferenci v Austrálii) Rozhodli jsme se čekat.

Třetí den ráno po synově zmizení jsem ve vidění spatřila scénu, jak mořské vlny ustupují a mnoho lidí je smeteno beze stopy. Můj syn byl mezi nimi. Vtom ho zachytila velká ruka a vytáhla na břeh. V tu chvíli mi hlavou probleskla myšlenka: „Mistr mu pomohl.“

Vzbudila jsem manžela, popsala mu, co jsem viděla, a řekla: „Mistr zachránil našeho syna. Rychle, běž se podívat do jeho bytu!“ Manžel si zavolal taxi a okamžitě vyrazil. A skutečně – syn byl zpátky ve svém bytě. Manžel mi pak vyprávěl, co se tam stalo.

Klepal na dveře, ale nikdo neotevíral. Když je otevřel, spatřil na konferenčním stolku prázdnou láhev od vína – přitom syn skoro vůbec nepije. V ložnici nikdo nebyl, tak se šel podívat do koupelny. Syn tam seděl na zemi ve spodním prádle, hlavu svěšenou na hrudi. Manžel ho opakovaně oslovoval jménem, ale syn nijak nereagoval a byl velmi studený. Musel tam sedět už dlouho. Když manžel zahlédl vedle něj žiletku, zalapal po dechu a snažil se ho probrat.

Když se náš syn vrátil domů, řekl: „Mami, je mi líto, že jsem vám dělal takové starosti.“Chtěla jsem ho utěšit, ale on smutně odpověděl: „V této zkorumpované společnosti je hrozně těžké být dobrým člověkem. Chceš, abych takový byl – ale k ničemu mi to není. Vedoucí si váží jen těch, kdo jim lichotí a dávají jim dárky nebo peníze. Já to dělat nechci a ani nemůžu. I když mám vynikající odborné schopnosti, odsunuli mě stranou. Začínám pochybovat, jestli má vůbec smysl být v dnešní společnosti dobrým člověkem.“

Syn byl čtyři roky mimo domov, když studoval na univerzitě. Setkal se s morálním úpadkem, který dnes v Číně panuje, a byl tím hluboce otřesen. Začal zpochybňovat smysl života i vše kolem sebe. Propadal depresím a pocitu ztracenosti. Ztratil vnitřní radost, kterou dřív cítil, když byl upřímný a laskavý, a dokonce začal věřit v ateismus.

Bohužel můj syn není jediný, kdo se takto cítí v dnešní Číně, kde vládne chamtivost a sobecký prospěch, kde se mluví jedno a dělá druhé, kde lidé klamou nadřízené a podvádějí veřejnost. Zapomínají, že nebesa vše sledují a že dobro i zlo nevyhnutelně přinášejí odměnu či trest.

Mluvila jsem se synem otevřeně a dlouze. Ujišťovala jsem ho, že být dobrým a laskavým člověkem není nic špatného:„Dnešní společenské poměry v Číně jsou skutečně zvrácené a zkažené. Jako jednotlivci to nedokážeme změnit – ale můžeme změnit sami sebe a snažit se být dobrými lidmi.

Ti, kteří se naoko obohatili díky korupci, nejsou skutečně úspěšní. Mnoho vysokých funkcionářů, kteří pronásledovali praktikující Falun Dafa, skončilo dříve či později ve vězení. Jediným měřítkem dobra a zla ve vesmíru jsou principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti – a proto bychom se měli snažit být upřímní, laskaví, tolerantní a zodpovědní.“

Po mnoha upřímných rozhovorech, společném sdílení, studiu Fa a poslechu příběhů o bohy inspirované tradiční čínské kultuře se srdce mého syna znovu otevřelo. Našel cestu zpět ke svému pravému já, ujasnil si své směřování a rozhodl se, že bude dobrým člověkem. Dnes je plný energie a vždy v dobré náladě.

Na Silvestra jsme jako rodina sledovali na stanici NTDTV představení Shen Yun. „To je úžasné!“ zvolal syn s nadšením. Téhož večera napsal slavnostní prohlášení, v němž se omluvil za všechno, co kdy řekl nebo udělal neuctivého vůči Mistrovi, a požádal o odpuštění.

S Mistrovým vedením si našel novou, vhodnou práci, oženil se a s manželkou mají dnes malého syna. Je šťastný a snaží se být dobrým člověkem. Pokračuje v profesním růstu a má dobrý příjem.

Kdybych sama nepraktikovala Falun Dafa a nerozuměla univerzálním principům Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, možná bych podlehla synovu zmatenému způsobu uvažování a řekla mu, ať není tak laskavý – ať je raději „chytrý“: aby se naučil taktizovat, věděl, jak se v situacích pohybovat, šel s proudem a zjistil, co se líbí jeho nadřízeným, aby z toho mohl něco vytěžit. Tím bych mohla jeho budoucnost zničit.

Mnoho mladých lidí v dnešní Číně je ztracených, a přesto si myslí, že se jim daří dobře. Když se objeví neštěstí, místo aby se zamysleli nad vlastními činy, považují to za pouhou náhodu. Ateismus, který KS Číny vštěpuje lidem do mysli, zničil už čtyři generace Číňanů.

V tomto nejkritičtějším období v dějinách přišel soucitný Mistr Falun Dafa, aby nabídl lidstvu spásu! Jsme nesmírně vděční za nekonečnou milost Falun Dafa a Mistra. Naše rodina byla zachráněna před rozpadem. Cítíme hlubokou a trvalou vděčnost!