Díky následování Fa a dívání se do sebe jsem překonala těžké zkoušky

(Minghui.org) Je mi 60 let a Falun Gong (známý také jako Falun Dafa) praktikuji od července 1998. Na konci září 2003 jsem byla po dvou letech propuštěna z pracovního tábora. Když jsem se vrátila domů, dozvěděla jsem se, že podnik, ve kterém jsem pracovala, mezitím zkrachoval a situaci nyní řeší zvláštní pracovní skupina městského úřadu. Firma tehdy vyplácela zaměstnancům jednorázové vyrovnání.

Během dvou let mého zadržení však podnik jednostranně ukončil můj pracovní poměr, a tak jsem do vyrovnání nebyla zařazena. Byla jsem tím zaskočena a hned mi došlo, že se jedná o další formu pronásledování ze strany zlých sil.

Hned následující den jsem šla na podnikovou podatelnu pro stížnosti. Vzala jsem s sebou doklad o propuštění z vazby a popsala svou situaci. Vedoucím pracovní skupiny byl generální tajemník městského úřadu, pan Sun. Vysvětlila jsem mu, že ukončení pracovního poměru během mého zadržení kvůli praktikování Falun Gongu bylo nezákonné – zákoník práce jasně stanoví, že k ukončení pracovního poměru je nutný podpis obou stran. Pan Sun vyjádřil pochopení a slíbil, že záležitost prověří a do konce října se vyjádří.

Každých pár dní jsem se chodila ptát, jak pokračuje vyřizování. Můj plán byl jasný – až obdržím vyrovnání přes deset tisíc jüanů, část dám svému dítěti a část matce.

Ještě předtím, než jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem se rozvedla. Dítě žilo s bývalým manželem, a tak jsem platila výživné. Když jsem byla v pracovním táboře, neměla jsem žádné příjmy a výživné jsem nemohla platit. Můj bývalý manžel to nepochopil a nedovolil mi dítě navštěvovat. Doufala jsem, že jakmile opět začnu přispívat, budu moci své dítě znovu vídat.

Můj otec už zemřel. Matka byla v důchodu, ale pobírala jen 50 jüanů měsíčně – sotva na živobytí. Mí tři sourozenci jí finančně pomáhali. Říkala jsem si, že jí také část peněz z vyrovnání dám. Byla jsem šťastná, když jsem si představovala, jak je použiji.

Když jsem však koncem října přišla za generálním tajemníkem, sdělil mi: „Podle aktuálních nařízení se bez ohledu na důvod ukončení pracovního poměru žádosti o vyrovnání nevyřizují. Společnost zkrachovala a už neexistuje.“

Byla jsem v šoku. Všechny mé plány se rozplynuly. Nedokázala jsem ovládnout emoce a rozplakala jsem se.

Řekla jsem: „To, jak se zacházíte se zaměstnanci, není v souladu se zákonem o práci. Žádné vnitřní nařízení nemůže mít přednost před zákonem.“

Bylo tam tehdy hodně lidí a zaslechla jsem někoho říct: „To bylo dobře řečeno!“

Během mého zadržení bylo v podniku ukončeno více než 1 000 pracovních smluv. Každý den chodilo do kanceláře mnoho lidí, kteří se domáhali spravedlnosti. Někteří z nich uznali, že to, co jsem řekla, dává smysl, a navrhovali, abych se k nim připojila při podání společné stížnosti. Odpověděla jsem: „Já jsem jiná. Praktikuji Falun Gong.“ Nechtěla jsem dát vládě žádnou záminku ke kritice Falun Gongu kvůli tomu, že bych se zapojila do hromadné petice, a tak jsem se nezúčastnila.

Když jsem se vrátila domů, propadla jsem sklíčenosti. Začala jsem studovat Fa a dívat se do sebe, abych našla vlastní nedostatky. Objevila jsem hluboce zakořeněná připoutání – k osobnímu prospěchu, sobectví i rodinné náklonnosti. Uvědomila jsem si, že jsem se na situaci nedívala z pohledu Fa a že jsem se odvolávala se sobeckým záměrem. Začala jsem studovat Fa důkladněji a napravovala se podle jeho principů.

Poté jsem začala objasňovat pravdu pracovníkům příslušných úřadů. Navštívila jsem podnikovou kancelář pro stížnosti, ředitele i stranického tajemníka společnosti. Také jsem šla na různé odbory městského úřadu – včetně Úřadu 610, oddělení státní bezpečnosti, odboru spravedlnosti i kanceláře pro stížnosti. Všem jsem řekla, že jsem byla pronásledována, a že praktikující Falun Gongu se kultivují podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, aby se stali dobrými lidmi. Informovala jsem je, že jsem v podniku pracovala dvacet let, byla jsem opakovaně oceňována jako „vzorový pracovník“ a podniku jsem přinesla mnoho přínosů. Mluvila jsem otevřeně a beze strachu.

Když jsem přišla do městského Úřadu 610, právě tam probíhala porada. Vyšel muž jménem Song a odvedl mě do jiné místnosti. Když jsem mu popsala svou situaci, byl velmi vstřícný a vyjádřil pochopení i soucit. Řekl: „Tuto záležitost stejně musí řešit podnik.“ A dodal: „Závidím vám, že se odvážíte mluvit otevřeně. My dnes máme strach přiznat i obyčejné nachlazení, protože se bojíme, že praktikující Falun Gongu řeknou, že jde o karmickou odplatu.“ Když jsem to slyšela, chtělo se mi smát. Tento rozhovor mi utkvěl v paměti.

V průběhu celého procesu jsem se postupně dokázala zbavit připoutaností k osobnímu prospěchu, sobectví i rodinné náklonnosti. Jednoho rána v polovině prosince jsem znovu navštívila městskou kancelář pro stížnosti a mluvila s nimi o Falun Gongu. Odpoledne jsem zavolala generálnímu tajemníkovi, abych se zeptala na vývoj situace. Odpověděl mi: „Váš pracovní poměr byl obnoven. Jste nyní vedena jako zaměstnankyně v důchodu a zatím budete pobírat existenční příspěvek ve výši 120 jüanů měsíčně. Jakmile dosáhnete důchodového věku, začnete dostávat plný starobní důchod. Na konci měsíce si můžete přijít vyzvednout první příspěvek.“

Položila jsem telefon a byla jsem v úžasu. Pomyslela jsem si: „Opravdu to bylo tak jednoduché?“ Více než tisíc zaměstnanců, kterým byl pracovní poměr ukončen, stále nedostalo žádnou odpověď. Všichni si mysleli, že takového výsledku není možné dosáhnout.

Díky této zkušenosti jsem se stala svědkem zázraku Falun Gongu. Je to skutečně tak, jak se píše v Zhuan Falun:„Kultivace závisí na vlastním úsilí, zatímco přeměnu gongu uskutečňuje Mistr.“ (Přednáška první, Zhuan Falun)

Jako praktikující jsem pouze navštěvovala příslušné úřady a objasňovala jim pravdu o Falun Gongu – a vše se nakonec usadilo. Děkuji Vám, Mistře, za Vaši soucitnou ochranu!

Odkládání strachu

Koncem července 2022 vyslal provinční odbor státní bezpečnosti pracovníky do našeho města, čímž došlo k zesílení pronásledování Falun Gongu v našem regionu. Mnoho praktikujících bylo sledováno a monitorováno – a já byla jedním z hlavních cílů. Sledovali můj mobilní telefon, poznávací značku, internetové připojení, nákupy online i všechny osobní údaje. Zároveň určili konkrétní osobu, která měla za úkol hlídat místo mého bydliště. Městské oddělení bezpečnosti dostávalo každý den hlášení o mých aktivitách.

Když jsem zjistila, že někdo dole sleduje můj dům, zachvátil mě strach. Sdílela jsem tuto informaci s praktikujícími, se kterými jsem spolupracovala. Jeden z nich mi doporučil, abych okamžitě odešla a někde se ukryla. Jiný řekl: „Neboj se. Dělej to, co máš dělat.“ Cítila jsem, že nejsem schopná zachovat klid, a tak jsem odešla do domu jiného praktikujícího, kde jsem zůstala více než tři týdny.

Během této doby jsem intenzivně studovala Fa. Protože jsem se však nedívala do sebe a nepracovala na zlepšení svého charakteru, můj strach neustupoval. Když jsem musela jít ven, zcela jsem se zakrývala. Pokaždé jsem si oblékla úplně jiné oblečení – včetně bot – a používala jsem deštník, abych se skryla před kamerami. Před každým místem, kam jsem měla namířeno, jsem nejdřív kontrolovala, zda v okolí nejsou bezpečnostní kamery. Uvědomovala jsem si, že se snažím vyhnout pronásledování pomocí mentality běžného člověka.

Později jsem si pronajala byt na novém místě, protože jsem si myslela, že tam budu více v bezpečí. Krátce poté, co jsem se nastěhovala, však město vyhlásilo lockdown kvůli pandemii. Všichni zůstali uvězněni doma a směli opustit budovu pouze jednou denně kvůli testování na covid. Nechtěla jsem test podstoupit. Kdykoli dobrovolníci z reproduktorů hlásili, že je čas jít na test, cítila jsem neklid a sklíčenost, když jsem z okna sledovala dlouhou řadu lidí čekajících na odběr.

Protože nebylo jasné, jak dlouho bude lockdown trvat, zaregistrovala jsem se do komunitního systému rozvozu potravin. Při registraci se mě jeden z pracovníků zeptal na občanský průkaz. Řekla jsem mu, že jsem v domě nová a že mám doklady ještě na předchozí adrese. Slíbila jsem, že mu je předložím, až omezení skončí.

Od té chvíle mě neustále vyzývali, abych šla na test – a ten vyžadoval předložení dokladu totožnosti. Zaregistrovala jsem se tedy pomocí občanského průkazu pronajímatele. To však u nich vyvolalo podezření, že v bytě bydlí dvě osoby, přičemž podle jejich záznamů test nepodstoupil nikdo. Začali být znepokojení a opakovaně chodili k mým dveřím.

Nejprve jsem je ignorovala, ale protože odmítnutí testu na covid-19 bylo považováno za porušení nařízení, zavolali nakonec policii, a tak jsem musela dveře otevřít. Policisté si mě i můj byt nahráli na video. V pokoji jsem měla zavěšený portrét Mistra, a tak mě přepadl strach: „Poznají, že praktikuji Falun Gong.“

Poté, co policisté zjistili, že jsem praktikující, jeden z nich řekl: „Nebudeme vás obtěžovat kvůli tomu, že praktikujete Falun Gong. Ale prosím vás, spolupracujte s námi a choďte příště na testování na covid-19.“ Souhlasila jsem. S tímto policistou jsem později několikrát mluvila o Falun Gongu. Zdálo se, že to, co jsem mu řekla, přijal.

V té době byla zatčena jedna praktikující, se kterou jsem dříve spolupracovala. Těžce ji mučili, aby z ní vynutili informace o dalších praktikujících. Web Minghui o jejím případu informoval a místní praktikující mi poslali podrobnosti. Byla jsem zděšená. Kdykoli jsem v článku na Minghui nebo v materiálech od místních praktikujících viděla její jméno, zachvátil mě strach a celá jsem se třásla.

Poklekla jsem před Mistrovým obrazem a prosila ho, aby mi dodal sílu. Odmítla jsem pronásledování od starých sil i strach, který mě ovládal. Asi po dvaceti minutách třes ustal, ale strach ve mně zůstal. Začala jsem intenzivně studovat Fa a vysílat spravedlivé myšlenky, ale strach neustupoval. Až když jsem se začala Fa učit nazpaměť, myšlenky strachu zeslábly – i když úplně nezmizely.

Seděla jsem v meditační pozici před fotografií Mistra, vysílala jsem spravedlivé myšlenky a dívala se do svého nitra. Uvědomila jsem si, že se zlo zaměřilo na projekt, na kterém jsem pracovala, protože jsem do něj vkládala mnoho připoutaností, včetně chlubení se, fanatismu, touhy po pohodlí a touhy po velikosti a úspěchu. Také jsem cítil zášť a žárlivost vůči svým spolupraktikujícím a byla jsem velmi soutěživá. Se slzami v očích jsem řekla Mistrovi: „Tyto připoutanosti nejsou mnou, nechci je. Chci se jich zbavit.“ Cítila jsem, jako by se moje dimenzionální pole otevřelo a vyjasnilo. Podstata strachu byla odstraněna a moje mysl se uklidnila.

Karanténa trvala 28 dní. Na konci tohoto období byla každé domácnosti vydána propustka, která jim umožňovala vycházet ven na dvě hodiny denně. O týden později byla karanténa zcela zrušena.

Budu pokračovat v pevné kultivaci podle Mistrových pokynů a pomáhat mu zachraňovat životy v nápravě Fa. Děkuji vám, Mistře, za vaše soucitné spasení!

Články, v nichž praktikující sdílejí své pochopení, obvykle odrážejí individuální vnímání v daném okamžiku na základě jejich aktuálního stavu kultivace a jsou předkládány v duchu vzájemného povznesení.