Být pevný, pilný a odhodlaný pod ochranou Mistra

(Minghui.org) Když se má snacha na konci roku 1998 vrátila z návštěvy své matky, přinesla mi novoroční dárky od své rodiny – čtyři knihy: Zhuan Falun, Zhuan Falun Fajie (Vysvětlení Zákona Zhuan Falunu), Velká cesta k Dovršení Falun Dafa a Podstata dalšího pokroku. Součástí balíčku byly také pokyny, jak s knihami zacházet s úctou, například abych si před otáčením stránky nenamáčela prst.

Tu noc jsem s úctou začala číst Zhuan Falun. Přečetla jsem:

„Řeknu vám všem, že protože pocházíme z velké kultivační cesty buddhistické školy, kultivujeme se přirozeně k tomu, co se v asijské tradici nazývá buddhovství. Ve škole taoismu se člověk samozřejmě kultivuje k dosažení osvícení, tedy Taa. Mohu vám říci, že pojem „Buddha“ není pověrou.“ (Přednáška první, Zhuan Falun)

Usmála jsem se v pochopení. Proč? Ačkoli jsem od 50. let 20. století procházela školní výchovou ovlivněnou ateistickým myšlením a propagandou KS Číny, zároveň jsem četla i množství čínské literatury zakořeněné v božské kultuře, například Putování na Západ, Příběh o Jigongovi a Zbožštění bohů. Věřila jsem proto v existenci bohů a cítila důvěru v Bódhisattvu Guanyin, Buddhy Tathágaty, a další božstva.

Čím víc jsem knihy Falun Dafa četla, tím víc mi Učení Mistra Li dávalo smysl.

Po oslavách čínského Nového roku jsem našla cvičební místo v sousední vesnici, kde jsem zhlédla videa s přednáškami Mistra a naučila se pět sad cvičení. Začala jsem praktikovat Falun Dafa a srdce mi naplnila obrovská radost. Cítila jsem se nesmírně šťastná, že mohu kultivovat tento vznešený a ctnostný Dafa, který předává Mistr, a vykročit na cestu návratu do pravého domova – aniž bych musela odejít do kláštera.

Asi o deset dní později jsem se dozvěděla, že se u místní základní školy bude konat okresní konference o sdílení kultivačních zkušeností. Nadšeně jsem se jí zúčastnila.

Fahui probíhala na velké části školního hřiště. Pódium bylo upraveno slavnostně a důstojně, nahoře visel nápis: „Konference o sdílení kultivačních zkušeností Falun Dafa, okres XX“, a po stranách stálo dvojverší s verši z Mistrovy básně:

„Falun Dafa Kultivácia gongu má smer, srdce je cesta. 
Dafa hraníc nemá, utrpenie slúži ako loď.“
(Hong Yin)

Po vyslechnutí zkušeností praktikujících, zejména těch, kteří mluvili o tom, jak si díky Dafa pozvedli svůj xinxing, jsem byla hluboce dojata a ještě více posílila své odhodlání praktikovat Falun Dafa.

Po skončení fahui vzniklo v naší vesnici a okolních obcích postupně pět nebo šest cvičebních míst. Přijala jsem roli dobrovolné koordinátorky a přirozeně se jedním z cvičebních míst stal i náš dům. Cvičilo zde asi dvacet lidí.

Bývalý tajemník strany z naší vesnice, který byl několik měsíců ochrnutý a potřeboval při pohybu pomoc dvou lidí, se začal učit cvičení. Když sledoval Mistrovy video-přednášky, náhle vyhrkl: „Upřímnost je klíčem.“

Tři dny nato už dokázal sám dojít ke mně domů, aby se díval na přednášky – a dokonce dojel na kole do jiné vesnice, kde se cvičilo, aby si obstaral knihy Dafa.

Jiní praktikující, kteří trpěli bolestmi hlavy, nohou, rukou nebo jinými potížemi, zjistili, že jejich příznaky zmizely. Jedna praktikující se podělila: „Když jsem byla ráno líná vstát a nechtělo se mi cvičit, slyšela jsem, jak mě Mistr volá jménem, aby mě povzbudil ke vstávání.“

Jiná praktikující zase uvedla, že udělala chybu, ale neuvědomila si to, dokud nespadla. Teprve tehdy pochopila, že jí Mistr tímto způsobem naznačil, že se má napravit.

Takových příkladů bylo mnoho – ale všichni praktikující cítili, že jsou obklopeni soucitnou a klidnou energií Mistra a Dafa, a shodovali se, že jsou skutečně šťastní a požehnaní.

Tento ctnostný Fa, který morálně pozvedá lidstvo, přináší lidem tělesné i duševní zdraví a je přínosem pro společnost, rodinu i stát, byl však bývalým vůdcem KS Číny Jiang Zeminem napaden – a 20. července 1999 zahájila KS Číny brutální pronásledování Falun Dafa.

V atmosféře zahlcené lžemi a propagandou komunistických médií přestalo mnoho nových praktikujících docházet na cvičení a neodvážili se v praxi pokračovat. Uvědomila jsem si, že jde o obrovskou zkoušku a tribulaci. Všechna blízká cvičební místa zanikla, a nikdo si netroufl přijít ani ke mně domů. Zůstali jsme jen já, můj manžel a syn.

V tomto děsivém období jsem pociťovala úzkost z toho, že se nemohu spojit s ostatními koordinátory, že nemám přístup k novým článkům Mistra, ani k informacím o průběhu nápravy Fa. Nevěděla jsem, co dělat – kromě toho, že budu dál studovat Fa a cvičit.

Až v květnu 2000 jsem od jedné praktikující z města dostala Mistrovu báseň „Znající srdce“ (Podstata dalšího pokroku II), následovanou omezeným množstvím materiálů objasňujících pravdu. Byla jsem tak šťastná, že se mi konečně podařilo navázat kontakt s jinou praktikující. Dozvěděla jsem se, že ve městě je obtížné materiály vyrábět, protože tiskárny se bály přijmout zakázku, a tak jsem se rozhodla, že to vezmu na sebe.

Vzala jsem několik materiálů do tiskárny v nedalekém městečku. Nejprve jsem majitelům – manželskému páru – objasnila pravdu a oni souhlasili, že mi materiály vytisknou za přijatelnou cenu. Požádala jsem je, aby pokaždé vytiskli jen malé množství, od 100 do 500 kopií, a vše jsme hradili z rodinných úspor. Kvůli pomoci Mistrovi při nápravě Fa to stálo za to, ať už to stálo cokoli.

Později, když ostatní praktikující viděli, že se naše rodina ocitla ve finanční tísni, přispěli na tisk i ze svých prostředků.

Když jsem donesla okopírované materiály ostatním praktikujícím, aby je rozdávali, nikdo se neodvážil. Rozhodla jsem se proto, že je budu rozdávat sama. Zpočátku jsem je dávala komukoli, koho jsem potkala na ulici, a nenastaly žádné problémy. Po nějaké době jsem však možná začala být příliš horlivá a vytvořila si připoutání ke „splnění úkolu“ – a tehdy jsem narazila na člověka, který slepě věřil lžím KS Číny. Chytil mě za ruku a vyhrožoval, že zavolá policii.

Nebála jsem se – a díky ochraně Mistra jsem zatčena nebyla.

Jednou, když jsem rozdávala letáky u brány, mě najednou někdo chytil a řekl: „Hledají tě – a ty si ještě troufáš rozdávat letáky přímo tady?“

V tu chvíli se objevil mladý muž, který muže zadržel a řekl: „Tati, můžeme to [leták] prostě vyhodit. Nech ji být.“ Jakmile mě muž pustil, nasedla jsem na kolo a ujela.

Později jsem se dozvěděla, že ten mladý muž byl policejní politický instruktor – a byla jsem šťastná, že udělal takový dobrý skutek.

Když jsem jednou rozdávala letáky na vesnické pouti, přišel za mnou místní úředník a řekl: „Předvčerejší porada na okresním úřadě nařídila zatýkání lidí, co rozdávají letáky [Falun Dafa], a ty sis vybrala to nejhorší možné načasování.“

Odpověděla jsem: „Nespěchejte s tím zatýkáním – nejprve si to prosím přečtěte.“ Vzal si leták a odešel.

Jindy jsem rozdávala materiály na velké pouti, kde se hrály tři divadelní představení. Přiběhli ke mně dva pětiletí nebo šestiletí chlapci a ptali se, co rozdávám. Řekla jsem jim, že jde o pravdivé informace o Falun Dafa. Odpověděli: „Pomůžeme ti. Půjde to rychleji.“

Váhala jsem a řekla jim: „Tyto materiály jsou vzácné. Neházejte je prosím a nenechte je zničit.“

Děti odpověděly: „My víme!“ S jejich pomocí jsem letáky velmi rychle rozdala. Později jsem si uvědomila, že tyto dvě děti byly „malí andílci“, které mi poslal Mistr. Pochopila jsem, že pokud máme spravedlivé myšlenky a nejsme ničím svázáni strachem, budeme pod Mistrovou ochranou v bezpečí.

Praktikující ve městě říkali, že praktikující Dafa by měli odjet do Pekingu a hájit Fa (stvrzovat Fa). Mnoho praktikujících postupně odjelo na náměstí Nebeského klidu v Pekingu a rozvinulo transparenty s nápisy jako „Falun Dafa je dobrý“ nebo „Obnovte reputaci našeho Mistra“.

Opakovaně jsem si četla nové Mistrovy básně „Pravdivá povaha odhalena“ a „Znající srdce“ (Podstata dalšího pokroku II). Oslovila jsem praktikující v našem okolí a řekla: „Když to dokázali jiní praktikující, my to dokážeme také.“ Spojila jsem se s 16 praktikujícími a připravili jsme transparenty s nápisy jako „Falun Dafa je dobrý“ a „Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré“.

V polovině června 2000 jsme odjeli na náměstí Nebeského klidu, rozdělili jsme se na tři skupiny a rozvinuli transparenty. Okamžitě přijela policejní dodávka a policisté nás donutili nastoupit. Překvapivě nás však neodvezli na stanici – vyvezli nás z náměstí. Jeden z policistů se zeptal: „Odkud jste? Řekněte pravdu.“

Odpověděla jsem:„Jsme všichni z okresu XX v provincii XX. Přijeli jsme v dobré víře říct lidem, že zprávy o Falun Dafa v médiích jsou lživé, pomlouvačné a vykonstruované. Náš Mistr nás učí cvičení Falun Dafa zdarma. Každý z nás se díky tomu uzdravil a náš Mistr od nás nikdy nepožadoval jediný haléř.

„Neustále se snažíme stát se lepšími lidmi. Falun Dafa je vznešený a je součástí buddhistické školy. Řídíme se principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Mistr nám výslovně zakazuje ubližovat druhým nebo spáchat sebevraždu – to jsou hříchy.“

Dodávka zastavila a policista, který zřejmě velel, ukázal na pět z nás a řekl, ať vystoupíme. Zavřeli za námi dveře a odjeli. Netušili jsme, kam odvezli ostatní praktikující.

Postávali jsme u silnice a radili se, co dál. Někdo navrhl, abychom se vrátili na náměstí Nebeského klidu – jako by tím naznačoval, že bychom se „měli nechat zatknout“, abychom naplnili svůj záměr. Tento postoj v té době zastávalo mnoho praktikujících, kteří věřili, že být zatčen nebo uvězněn je něco správného.

Pomyslela jsem si: „Vždyť jsme už transparent rozvinuli a vyjádřili své srdce – touto zkouškou jsme prošli. Byli jsme propuštěni, protože Mistr za nás tuto tribulaci vyřešil. Měli bychom se vrátit domů a povzbudit ty, kteří ještě nevystoupili, aby i oni vyšli ven a řekli pár slov na podporu Dafa. Zároveň je potřeba pokračovat v objasňování pravdy, odhalování lží KS Číny a pomoci Mistrovi při zachraňování lidí.“

Zbylí čtyři praktikující s mým návrhem souhlasili – a vrátili jsme se domů.

O několik dní později jsem obdržela nový Mistrův článek „K dovršení“. Krátce nato přišel i článek „Racionalita“, který jsem vnímala jako Mistrovo povzbuzení a potvrzení vůči praktikujícím, kteří vystoupili na obranu Dafa.

Uvědomila jsem si, že se nesmíme stát samolibými. Musíme se i nadále řídit Fa jako Učitelem, kráčet krok za krokem v souladu s postupem nápravy Fa, a zatímco se sami kultivujeme, stvrzovat Dafa a zachraňovat vnímající bytosti.