Moje zkušenosti s kultivací jako učitelka a matka na škole Minghui

(Minghui.org) Srdečně zdravím Mistra a všechny spolupraktikující!

Minulý rok v dubnu jsme s dítětem přišli na školu Minghui. Přestěhovat se s rodinou do Toronta a nastoupit do školy Minghui za účelem práce a studia bylo tím nejzásadnějším rozhodnutím, které jsme po příjezdu do Kanady učinili. Dodnes si živě pamatuji své nadšení po rozhovoru s ředitelkou, kdy jsem se dozvěděla, že škola Minghui nabízí denní výuku pro děti mladšího školního věku. Věděla jsem také, že v Torontu žije mnoho praktikujících, nebo sem jezdí, takže to představovalo vzácné kultivační prostředí – jak pro mé dítě, tak i pro mě. Pro někoho, kdo se v minulosti od Dafa vzdálil kvůli absenci kultivačního prostředí, to mělo nevyčíslitelnou hodnotu. Vzpomněla jsem si na Mistrova slova: „Opravdivo kultivuj Dafa, nič nie je dôležitejšie.” (Získavať Fa, Hong Yin) Rozhodla jsem se tehdy bez váhání vzdát snadno dostupného imigračního statusu ve městě, kde jsme dříve žili, a přestěhovali jsme se do Toronta.

Během prvního měsíce na škole Minghui jsem věděla, že jsem udělala správné rozhodnutí. Přestože je to malá škola, pokaždé, když vstoupím dovnitř, cítím, že jsem vstoupila do kultivačního prostředí. Jsou zde čistí a milí mladí praktikující, a také učitelé a rodiče, kteří se vytrvale kultivují už mnoho let. Na nich vidím, jak zralí, dlouhodobě se kultivující praktikující kráčejí po své cestě pevným krokem. Trpělivě mě vedou v kultivaci a nezištně mi pomáhají. Ani nedokážu spočítat, kolik vzácných rozhovorů o kultivaci jsme spolu vedli nebo kolikrát mi někdo nabídnul svezení. Dnes bych ráda využila této příležitosti a upřímně řekla:Děkuji vám všem!

Moje zkušenosti s kultivací jako učitelka na škole Minghui

Jako učitelka na škole Minghui jsem během uplynulého roku zažila mnoho událostí. Ráda bych se nyní podělila o několik příkladů ze své kultivační cesty.

Když jsem do školy přišla, často jsem studovala Fa a prováděla cvičení společně s mladými praktikujícími. Tyto chvíle mi připomínaly mé vlastní dětství – od roku 1997, kdy jsem získala Fa, až do roku 1999, kdy začalo pronásledování v Číně. Tehdy jsem se jako dítě připojovala k dospělým při skupinovém studiu Fa a společných cvičeních. Tehdy jsem si jako mladá praktikující neuvědomovala, jak cenné toto období kultivace bylo, ani jsem netušila, jak kruté pronásledování přijde. Přesto během těch krátkých dvou let Dafa pevně zakořenil v mém srdci.

Po mnoha oklikách a návratu k Dafa jsem hluboce litovala příležitostí ke kultivaci, které jsem v průběhu let promarnila. Proto jsem z celého srdce toužila pomáhat Mistrovi vést tyto mladé praktikující, aby mohli kráčet pevně po cestě Dafa, a zároveň tak poskytnout rodičům–praktikujícím více prostoru k potvrzování Fa. Proto jsem se při každém studiu Fa i při každém cvičení snažila děti motivovat, povzbuzovat a vést, v naději, že si děti dokážou udržet pilný stav v kultivaci.

Avšak říct se to dá snadno – provést už ne. Během studia Fa některé děti ztrácely pozornost, jiné vyrušovaly a další pokládaly neustále otázky, které s tématem očividně nesouvisely. Při cvičeních si někdo potřeboval odskočit na toaletu, jiný si utíral nos nebo měl otevřené oči dokořán. Docházelo ke všem možným situacím. Zpočátku jsem velmi snadno ztrácela trpělivost. Jak jsem se ale postupně více seznamovala s výchovou dětí, začala jsem chápat, že kultivační stav mladých praktikujících se liší od stavu dospělých – a že jako praktikující musím hledat chybu u sebe a neusilovat o rychlé výsledky. Mistr řekl:

„Deti majú svoje vlastné stavy. Pokiaľ sa stretli s Fa, študujú a praktizujú, v skutočnosti sa takisto kultivujú, to je isté. Prísne rozlišujeme medzi deťmi a dospelými. Keďže deti nemajú veci vytvorené tými názormi a komplikovanými myšlienkami, ktoré majú dospelí, sú veľmi jednoduché, a tak môžu získať Fa rýchlo.” (Falun Dafa Vyučovanie Fa na Fa konferencii v západnom USA)

Uvědomila jsem si, že kultivace je jako šplhání po žebříku – člověk musí postupovat krok za krokem, stabilně. Jako učitelka bych kromě zajištění základního času na studium Fa a cvičení měla klást důraz na to, abych děti vedla k pochopení a uplatňování Fa v každodenním životě a pomáhala jim pocítit krásu Dafa. To však klade vysoké nároky na kultivační stav i odborné schopnosti učitele – a já jsem věděla, že nesmím polevit.

Ačkoli jsou děti ještě malé, jejich porozumění Dafa a úroveň kultivace nejsou vůbec nízké. Často jsem měla pocit, že spíš než abych je doprovázela já, ony povzbuzovaly mě k tomu, abych se „porovnávaj pri študovaní, porovnávaj pri kultivácii.“(Pevná kultivácia, Hong Yin).

Například během studia Fa kladly otázky, které vypadaly jednoduše, ale ve skutečnosti mě přiměly se zamyslet – často šlo o věci, které jsem dříve bezmyšlenkovitě přecházela. Uvědomila jsem si, že studium Fa musí být hluboké a opravdové – jinak na jejich otázky nedokážu odpovědět.

Také jsem dříve bývala líná a bála se bolesti, často jsem zanedbávala cvičení, a málokdy vydržela meditaci v lotosovém sedu celou hodinu. Ve škole ale děti každý pátek meditují celou hodinu – a já jako učitelka musím jít příkladem. Když jsem cítila nesnesitelnou bolest, viděla jsem některé děti, jak s očima plnýma slz a zatnutými zuby pevně vydržely až do konce. Jejich odhodlání mě inspirovalo – a já jsem konečně překonala hranici jedné hodiny.

Konflikty a hádky mezi dětmi – ačkoli navenek malé – prověřily jejich srdce i moje. Jednou dítě A vzalo hračku dítěti B, které si pak šlo stěžovat. Snažila jsem se dítě A přesvědčit, ale ignorovalo mě, dělalo obličeje a říkalo schválně provokativní věci, aby mě rozčílilo. Pomyslela jsem si: „Ubližuješ spolužákovi a ještě se chováš neuctivě ke mně jako k učitelce. Jak nezdvořilé! Tu hračku dnes vrátíš, ať chceš, nebo ne!“ Vyrvala jsem mu hračku z ruky a vrátila ji dítěti B. Jenže brzy nato jsem si všimla, že hračku má zase dítě A. Zeptala jsem se B, co se stalo, a ono klidně odpovědělo: „Zeptal se mě, jestli si s tím může ještě pohrát, a já viděl, že si s tím opravdu chce hrát, tak jsem mu to dal.“

Jeho prostá slova mě rázem uklidnila. Dítě, kterému byla hračka vzata, dokázalo reagovat tak mírně, s porozuměním a ohleduplností – zatímco já, jako prostředník, jsem byla plná rozhořčení. V tu chvíli jsem si uvědomila, že má kultivace nedosahuje ani úrovně toho dítěte. V tomto incidentu se naplno ukázala má připoutání: soutěživost, netrpělivost, lpění na své pověsti i snaha prosazovat svou vůli.

Od ledna tohoto roku jsem převzala více odpovědností v mateřské škole, kde pečuji o děti ve věku od jednoho a půl do dvou let, což vyžaduje značné fyzické úsilí. První dva týdny jsem byla každý den naprosto vyčerpaná. Ve třetím týdnu mě začala natolik bolet bederní páteř, že jsem se nedokázala narovnat. Přemítala jsem: „Nevrací se mi starý problém se zády? Tehdy jsem potřebovala alespoň dva týdny klidu, abych se zotavila. Mám si vzít volno a odpočívat doma?“ Když se tyto negativní myšlenky objevily, uvědomila jsem si, že odrážejí nedostatek víry v Mistra a Fa, stejně jako připoutání ke strachu z námahy a hledání pohodlí. Rozhodla jsem se proto pokračovat v práci, dělat, co je potřeba, a zároveň posílit studium Fa, cvičení a vysílání spravedlivých myšlenek. O několik dní později bolest zad zmizela, a dokonce jsem se cítila méně unavená. Když jsem si však občas chtěla místo cvičení přispat, cítila jsem se tím víc unavená – tělo zůstávalo malátné bez ohledu na to, jak dlouho jsem spala. Uvědomila jsem si, že musím upřednostnit cvičení. Nesmím snižovat svůj standard jen proto, že se cítím zdravá – to by snadno vytvořilo mezery, které by mohly být zneužity.

V každodenní práci v mateřské škole mi Mistr často skrze různé situace pomáhá odhalit má připoutání – například strach z potíží, povrchnost vycházející z kultury KS Číny, snaha, aby si druzí všimli mých dobrých skutků, a další. Také interakce s ostatními praktikujícími mi ukazují, kde mám mezery.

Jednou jsem po vytření podlahy předala použitý mop a kbelík s vodou učitelce ze sousední třídy. Myslela jsem si, že jí tím ušetřím čas a sobě práci s vyléváním vody – výhodné pro obě strany. Později, když ona skončila s používáním mopu dříve než já, nejenže mi ho vrátila, ale ještě navíc vyměnila špinavou vodu za čistou. V tu chvíli jsem se hluboce zastyděla. Moje „laskavost“ vůči druhým byla podmíněná – vázaná na můj vlastní prospěch. Nebyla to nezištná pomoc pro dobro druhého. Jako praktikující bychom měli každou myšlenku a čin posuzovat podle Fa – ať už nás někdo vidí, nebo ne – a neustále se přibližovat standardům Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

Moje zkušenost jako rodič na škole Minghui

Mému dítěti je letos devět let. V Číně ještě s kultivací nezačal. Po mnoho let měl velmi špatné zdraví – každých pár týdnů měl horečky, při sebemenší dietní chybě ho bolelo břicho a zvracel, roky měl hleny v krku, trpěl astmatem, tiky a obtížně usínal. Do tří let jsem kvůli tomu neprospala jedinou noc v kuse. Když pak nastoupil do školky, přišla za mnou už po měsíci učitelka a řekla, že je uzavřený a nezapadá mezi ostatní. V té době jsme procházeli sérií těžkých životních situací a já nemohla pracovat, protože jsem se o něj musela neustále starat. Můj kultivační stav byl velmi špatný a byla jsem v hluboké depresi. Když se začaly projevovat známky autismu, nehledala jsem odpovědi ve Fa, ale snažila se to řešit světskými způsoby – vodila jsem ho po lékařích, zkoušela různé kurzy a terapie, ale nic nezabíralo. Byla jsem zoufalá, a nevěděla, co bude dál.

Po přestěhování do Kanady mé dítě oficiálně začalo s kultivací. Během uplynulého roku mu Mistr neustále očišťoval tělo a událo se mnoho zázračných věcí.

V květnu loňského roku jsme jeli na akci do Ottawy. Noc před odjezdem dostal náhle horečku. Z minulosti jsem věděla, že mu horečky trvají čtyři až pět dní. Zeptala jsem se ho, jestli chce i tak jet, a on pevně odpověděl, že ano. Druhý den ráno jsme v 4:00 nasedli podle plánu do autobusu. Po cestě byl čilý a veselý – a už ten den se úplně uzdravil. Později měl ještě několik horeček, často doprovázených vyrážkou. Drželi jsme se pevné víry: není to nemoc, ale Mistr z jeho těla odstraňuje špatné látky. Následující den vyrážka zmizela – a po několika opakováních se přestala objevovat úplně. Horečky se stávaly méně časté, a i když přišly, rychle odezněly.

Jednoho dne po škole dostal silný astmatický záchvat a nemohl popadnout dech. Požádala jsem ho, aby se postavil a zacvičil si se mnou – a on to udělal. Během půl hodiny bylo znát, že se mu začíná lépe dýchat. Když jsme dokončili cvičení, dýchal už zcela normálně. Od té doby astma úplně zmizelo.

Jednou jsme šli jíst do restaurace a objednali si wontony. Až poté jsme zjistili, že obsahují krevety. Můj syn byl na krevety dříve alergický – dostával vyrážku a dokonce pociťoval tlak u srdce. Byla jsem znepokojená a navrhla, ať je raději nejí. On mi ale řekl: „Mami, to je myšlenka běžného člověka. Praktikující nemají potravinové alergie.“ Uvědomila jsem si, že jeho spravedlivé myšlenky jsou silnější než ty moje, a tak jsem pustila obavy a řekla: „Tak si dej.“ Snědl je bez jakýchkoli potíží – a později jedl krevety ještě několikrát, aniž by měl jakoukoli reakci.

Také jeho bolesti břicha, zvracení a problémy s hleny se výrazně zmírnily. V minulosti často zvracel uprostřed noci, nesměl přijít do kontaktu se studenou vodou nebo zmrzlými potravinami. Podle diagnózy tradiční čínské medicíny měl slabý trávicí systém, západní lékaři zase říkali, že má nízkou imunitu a potravinovou intoleranci. Všechny tyto představy a obavy jsme opustili – a soustředíme se jen na pilnou kultivaci. Vše jsme svěřili Mistrovi, pravidelně studujeme Fa, cvičíme a dodržujeme normální životní rytmus i běžnou stravu. Výsledkem je, že se jeho zdraví postupně a stabilně zlepšuje. Děkuji Vám, Mistře!

Od loňského července se se synem účastníme projektu objasňování pravdy na lokálním místě objasňování pravdy. Nemáme auto, a tak jsme s těžkým vozíkem přestupovali mezi autobusy a metrem a strávili na cestě tři hodiny. V létě na místě nebyl žádný stín a bylo úmorné horko, v zimě teploty někdy klesaly téměř k minus dvaceti stupňům Celsia. Pokud nám do toho něco zásadního nezasáhlo, chodili jsme každou neděli. Zvláště po zveřejnění Mistrova článku „Těžké zkoušky, kterým čelí naše duchovní disciplína“ jsem ještě více cítila, že zachraňování lidí je posláním každého praktikujícího – včetně těch mladých.

Na místě objasňování pravdy jsme potkávali různé lidi: milou starší paní, která byla dojata dobrými skutky mého syna a trvala na tom, že mu dá čokoládu, nebo turisty, kteří nám po vyslechnutí pravdy ukázali palec nahoru. Bohužel se objevili i Číňané, kteří ho uráželi a říkali mu, že je hloupý. Během tohoto procesu se můj syn nenápadně zlepšoval. Při rozdávání letáčků neměl na rozdíl od dospělých žádné obavy ani zábrany – a mnoho lidí si od něj letáček ochotně vzalo. Někdy jich sám rozdal až 200.

Za uplynulý rok na škole Minghui prošlo mé dítě obrovskou proměnou – jak po fyzické, tak i psychické stránce. Když se ostatní děti posmívaly jednomu ze spolužáků, odmítl se k nim přidat a řekl, že nechce vytvářet karmu. Když mu jeden starší člověk prohlásil, že by raději navázal přátelství s chytrým špatným člověkem než s hloupým dobrým, zpochybnil to – věděl, že měřítkem pro rozlišení dobra a zla jsou Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Jako nový praktikující už má v srdci zaseto semínko kultivace. Jeho čistota, pevnost a tolerance vůči mně – jeho matce a zároveň spolupraktikující – mi stále připomínají, že se musím skutečně kultivovat.

Také bych ráda poděkovala všem učitelům na škole Minghui za jejich nezištné vedení a pomoc při vedení mého dítěte!

Závěr

Když se ohlédnu za uplynulým rokem, cítím hluboké naplnění a štěstí. Jsem nesmírně vděčná Mistrovi, že se mě nikdy nevzdal, že pro mě a mé dítě uspořádal tak nádhernou kultivační cestu na škole Minghui a že nás vede k tomu, abychom v Dafa neustále postupovali vpřed.

Pojďme být ještě pilnější, společně dobře vést mladé učedníky a naplnit své poslání – vrátit se s Mistrem domů!

Prosím, laskavě poukažte na vše, co není v souladu s Fa.

Děkuji Vám, Mistře. Děkuji vám, spolupraktikující.

(Vybrané příspěvky přednesené na Fa konferenci v Kanadě 2025)