Nepřijímala jsem dárky za svou práci

(Minghui.org) S praktikováním Falun Dafa jsem začala v roce 1997, když jsem pracovala ve vládní administrativní instituci. Díky kultivaci jsem pochopila, že jako praktikující musím od sebe přísně vyžadovat, abych byla dobrým a nesobeckým člověkem a řídila se principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Proto jsem při pomoci lidem s jejich žádostmi nepřijímala žádné dárky. Považovala jsem za svou povinnost lidem pomoci a řešit jejich záležitosti.

V letech 2000 až 2005 jsem zastávala funkci ředitelky odboru školských záležitostí. Bylo běžnou praxí žádat nebo přijímat dárky. Byla jsem zodpovědná za kontrolu hodnotících zpráv o profesním postupu učitelů základních a středních škol v celém regionu. Měla jsem pravomoc doporučit zprávy ke schválení. Někteří učitelé se se mnou chtěli sejít a předat mi dárky osobně, aby si zajistili příznivé doporučení svých zpráv. Nescházela jsem se s nimi. Přesto za mnou chodili do kanceláře a nechávali mi tam dárkové poukázky nebo drahé oblečení.

Sdílela jsem kancelář s dalšími zaměstnanci, a proto jsem nemohla dary učitelů přímo před ostatními odmítnout, protože by to pro dárce bylo trapné. Získala jsem na ně kontakt, později jsem se s nimi sešla o samotě a dárky jim vracela. Upřímně jsem jim řekla: „Postupuji podle pravidel a chovám se podle standardů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Vezmu v úvahu vaše odpracované roky a pracovní výsledky, zprávu doporučím správně a podle pravidel.“ Požádala jsem je, aby byli klidní. Poté, co jsem vrátila několik darů, se brzy rozkřiklo, že tato ředitelka dary nepřijímá. Postupně mi je tedy přestali nabízet, což mi také ušetřilo mnoho starostí.

Bylo období, kdy jsem jednala s mnoha chráněnými dílnami a podniky v našem okrese. Vedoucí továren za mnou před čínským novoročním svátkem chodili do kanceláře a nechávali tam obálky s penězi, které si za žádnou cenu nechtěli vzít zpět. Během svátků jsem proto využila příležitosti a navštěvovala rodiny na venkově, které se potýkaly s finančními obtížemi, a peníze jsem v jejich jménu rozdávala potřebným. Tyto rodiny byly velmi šťastné, že peníze dostaly.

Po novoročních svátcích jsem si sepsala seznam těchto finančních darů a toho, jak jsem je použila. Když vedoucí podniků přišli do mé kanceláře služebně, předala jsem jim kopie tohoto seznamu. Řekla jsem jim, že se řídím principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a že nepřijímám žádné dary za vykonávání své práce. Dodala jsem, že věřím, že jsem jejich jménem vykonala dobrý skutek, když jsem peníze předala potřebným rodinám. Všichni byli velmi rádi. V té době jsem nikomu neříkala, že jsem praktikující Falun Dafa. Prostě jsem se řídila principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

Jednoho letního večera v roce 2000 jsem po práci odcházela z areálu instituce a u brány jsem potkala člověka, který přišel podat stížnost kvůli politice plánovaného rodičovství. Znal mě a řekl mi, že jeho žena je v nemocnici s vnitřním krvácením. Přišel požádat o finanční pomoc, ale odpovědný úředník mu řekl, aby přišel až druhý den. Sdělil mi, že nemá žádné peníze a jeho žena nemá co jíst. Vypadal vyčerpaně a bezradně. Okamžitě jsem mu podala 50 jüanů a řekla: „Běžte si nejdřív koupit večeři.“ Byl tak dojatý, že měl téměř slzy v očích, a rychle odešel z brány.

Tehdy jsme s manželem (manželkou) měli omezený příjem, naše výdaje byly napjaté a kupovali jsme si levné oblečení. Nikdy jsem ale nepomyslela na to, že bych si nepoctivým způsobem usilovala o osobní prospěch. Chtěla jsem jen poctivě pracovat a mít čisté svědomí.

Později jsem přišla o práci, protože jsem lidem vyprávěla o Falun Dafa, a byla jsem pronásledována Komunistickou stranou Číny. Když se lidé dozvěděli o mé situaci, všichni říkali, že jsem dobrý člověk a že to, že jsem byla donucena odejít, je pro ně velká ztráta.

Kdyby KS Číny nepronásledovala Falun Dafa, mnoho státních úředníků v Číně by také praktikovalo Dafa a byli by poctiví a bezúhonní. Pozvedli by morálku lidí a přinesli Číně obrovský prospěch! KS Číny se však rozhodla postavit se proti spravedlivé víře a udělala tím vskutku to nejhloupější, co mohla.