Falun Dafa mě vede k tomu, abych byl dobrým učitelem

(Minghui.org) Jsem učitel. Když jsem byl mladý, každá fyzická námaha mě vyčerpávala. Na druhém stupni základní školy jsem onemocněl faryngitidou, alergickou purpurou a trombocytopenií [nízkým počtem krevních destiček]. Často jsem musel chodit k lékařům. Užívání tradiční čínské medicíny i západních léků přinášelo jen malý účinek. Moje rodina nebyla bohatá, ale rodiče neváhali utrácet peníze v naději, že se mé nemoci vyléčí. To mě velmi trápilo.

Červenec 1998 byl zlomem v mém životě. Matka mi řekla, že můj strýc praktikuje Falun Dafa, a navrhla, abych to zkusil. Už v roce 1997 mi o Falun Dafa říkala a tvrdila, že to může vyřešit mé nemoci. Nevěřil jsem jí, protože jsem byl ovlivněn ateismem. Jakmile jsem vstoupil do domu svého strýce, pocítil jsem uvolnění a klid, byl to pocit, který jsem dlouho neznal. Ještě než mi strýc Dafa vůbec představil, věděl jsem, že musí být dobrý.

Strýc mi půjčil knihu Zhuan Falun a řekl: „Tohle je úžasná kniha. Miliony lidí praktikují Falun Dafa. Prosím, zacházej s ní s úctou a předtím, než ji vezmeš do ruky, si umyj ruce.“ Doporučil mi, abych ji při prvním čtení přečetl celou. Připadalo mi to neuvěřitelné, jak může pouhé čtení knihy vyléčit lidi z nemocí? Ačkoli jsem měl pochybnosti, poslechl jsem ho.

Vzal jsem Zhuan Falun domů. Když jsem knihu četl poprvé, pochopil jsem, že mé nemoci nejsou způsobeny jen fyzickým stavem v tomto životě, ale souvisejí také s mým charakterem a chováním mých předků. Když jsem se ohlédl zpět, uvědomil jsem si, že mnoho věcí, které jsem zažil, bylo podle měřítek Dafa nesprávných.

Vždy jsem si myslel, že jsem dobrý člověk. Ve škole jsem měl vynikající známky, učitelé i spolužáci mě měli rádi a chválili mě. Pokud se ke mně ale někdo choval špatně, držel jsem v sobě zášť. Neměl jsem laskavost ani soucit. Moje chování bylo od měřítek Dafa velmi vzdálené. Principy Dafa mi otevřely srdce a změnily pohled na problémy. Když jsem se setkal s něčím nepříjemným, první reakcí už nebyly negativní myšlenky, ale laskavost.

Po přečtení Zhuan Falun jsem váhal, zda mám dál brát léky, a tak jsem se zeptal strýce: „Mám je dál užívat?“ Řekl: „To je na tobě.“ Už jsem byl unavený z neustálého polykání léků, a tak jsem se rozhodl je vysadit. Bál jsem se ale o své zdraví a byl trochu nervózní. Už jsem však v Dafa věřil, a proto jsem si znovu přečetl, co Mistr říká v Zhuan Falun, abych upevnil své myšlenky. Pochopil jsem, že Mistr odstraňuje nemoci těm, kdo opravdu chtějí praktikovat, a proto jsem se rozhodl léky neužívat.

A úžasně moje nemoci zmizely! Moje tělo je nyní velmi silné. Když se občas objevily příznaky nachlazení, manželka mi radila, abych si nechal píchnout injekci a vzal léky. Věděl jsem, že nejsem nemocný, a řekl jsem jí, že jsem v pořádku. A skutečně, během pár dní jsem se uzdravil. Žena na vlastní oči viděla sílu Dafa a řekla o tom svým rodičům.

Moje matka je požehnána

Ačkoli sama nepraktikovala, matka mě podporovala, abych s mým strýcem cvičil Falun Dafa, a byla velmi vstřícná. Když 20. července 1999 začalo pronásledování, otec na mě naléhal, abych přestal, protože se bál, že budu zatčen. Matka mu ale řekla: „Copak nevidíš, že se zdraví našeho syna zlepšilo díky tomu, že praktikuje Dafa?“ Díky ní jsem mohl doma v klidu cvičit. Později jsem odjel do Pekingu, abych potvrdil Dafa, a byl jsem nezákonně uvězněn v pracovním táboře. Matka všechny moje knihy o Dafa svěřila sousedovi.

Když mě přišla navštívit do pracovního tábora, řekl jsem jí: „Řekni lidem, které znáš, že Dafa je dobrý a že je pomlouván.“ Když to udělala, přišla za ní policie a řekla: „Vy všem říkáte, že Dafa je dobrý. Také praktikujete? Jestli ano, zatkneme i Vás.“ Moje matka se nebála.

Pracovní tábor se snažil praktikující násilně „převychovávat“ a mučením z nich vynucoval přiznání. Protože mě matka často navštěvovala, neodvážili se mě příliš brutálně pronásledovat. Naopak praktikující, jejichž rodiny je nenavštěvovaly, byli krutě týráni.

Než jsem byl propuštěn, požádal jsem matku, aby rozdávala materiály objasňující pravdu. Jednoho večera chtěla přejít do vesnice na druhém břehu řeky a rozdávat je tam. Když pod mostem uslyšela šumící vodu, polekala se a neodvážila se přejít. Slezla proto z mostu a dostala se na druhou stranu jinudy.

To, co matka udělala, jí přineslo požehnání. Dnes je jí 70 let, ale je velmi silná a vypadá mnohem mladší než její vrstevnice.

Být dobrým učitelem

V dnešní společnosti se lidé často honí za slávou a bohatstvím. Praktikující Dafa se na materiální zájmy dívají s odstupem a kladou důraz na morálku.

Protože praktikuji Falun Dafa, nevydělávám peníze proti svému svědomí. Pracoval jsem jako učitel a po několika letech jsem založil rodinu. Moje žena tehdy neměla práci a tchyně mi navrhla, abych požádal školu o povolení otevřít přímo v areálu obchod s občerstvením a nápoji. Tvrdila, že je to velmi výnosné. V našem kraji však není mnoho bohatých lidí a navíc takové pochutiny dětem škodí. Rozhodl jsem se proto, že o otevření obchodu žádat nebudu.

Byl jsem pověřen vedením školní jídelny a měl jsem dobré vztahy s vedením školy. Jeden kolega mi řekl: „Proč neprodáváš v jídelně vodu a nápoje? Studenti by je určitě kupovali. S tvým vztahem k vedení školy bys to mohl snadno zařídit.“ Odpověděl jsem: „Studenti si mohou přinést vlastní vodu. Nechci je pokoušet. Kdyby je kupovali, jen by to zatížilo jejich rodiče finančně.“ Měl jsem také obavy o bezpečnost potravin, protože v nápojích je tolik přísad a barviv. Pokud si je studenti koupí sami, nemůžeme jim v tom zabránit, ale já jim je nikdy prodávat nebudu. Jako učitel cítím odpovědnost za zdraví dětí, a to znamená neprodávat jim nezdravé věci. Kolega řekl: „Když to neuděláš ty, udělá to někdo jiný.“ Odpověděl jsem: „Kdo to chce dělat, ať to dělá. Já takové peníze vydělávat nemůžu.“

Je běžné, že učitelé doučují děti, aby si přivydělali, a někteří je k účasti na svých hodinách dokonce nutí. Tyto hromadné kurzy ale nebývají účinné a rodičům jen vysávají peníze. Mnozí rodiče se ocitají v těžké situaci: když děti na hodiny neposílají, bojí se, že jim to učitel vyčte; když je posílají, vědí, že se toho děti moc nenaučí. Protože ale chodí všichni, musejí i oni.

Já praktikuji Falun Dafa, a proto dělám to, co je správné. Nikdy jsem doučování k vydělávání peněz nepoužil. Kolegové mi nabídky dávali, ale vždy jsem je odmítl. Myslím si, že pokud dítě opravdu potřebuje pomoc, rodiče si mohou najít jiné učitele. Já nebudu využívat své žáky k vydělávání peněz. Mám požehnání, že praktikuji Dafa, a můj plat dokáže rodinu uživit.

Jediné doučování, které jsem kdy poskytl, bylo pro dítě našeho souseda. Zpočátku chodilo k jednomu staršímu učiteli, který byl už v důchodu. Rodiče ale cítili, že jeho metoda neodpovídá současným osnovám, a požádali mě o pomoc. Protože to byli sousedé, nebylo snadné odmítnout, tak jsem souhlasil, ale peníze jsem si nevzal. Jednou, když jsem nebyl doma, soused koupil oblečení pro mé dítě a moje matka to přijala. Jakmile jsem se vrátil, poslal jsem mu 50 jüanů jako náhradu.

Moji kolegové se neváhají uchylovat k různým prostředkům, včetně podvodu, aby získali povýšení. Podle délky praxe a pracovního výkonu jsem měl být povýšen, ale chyběl mi určitý certifikát. Ve skutečnosti byl zbytečný, vyšší orgány ho vyžadovaly jen formálně. Kolegové mi poradili, ať si koupím falešný. Říkali, že to tak udělali všichni a že falešný certifikát vypadá stejně jako pravý. Ale praktikující Falun Dafa se řídí Pravdivostí–Soucitem–Snášenlivostí. Chápal jsem, že co se získá nepoctivě, dlouho nevydrží, protože to odporuje nebeským principům. Proto jsem falešný certifikát nezaplatil a povýšen jsem nebyl. Později jsem si ale skutečný certifikát doplnil a postoupil jsem řádně. Přestože jsem vydělal méně peněz, cítil jsem klid a neřešil zisky a ztráty.

Epilog

Falun Dafa přináší jen dobré věci. Kdybych nepraktikoval, možná bych využil své pozice k vydělávání na studentech. Ale díky Dafa jsem pochopil, že nemohu hledat nepoctivý zisk. Místo toho mám být čestným a dobrým člověkem.