(Minghui.org) 25. ledna 1997 jsem hrál karty u souseda, když se mi náhle zatočila hlava a začal jsem zvracet. Když jsem se chtěl dostat na toaletu, měl jsem tak rozmazané vidění, že jsem sotva rozeznával cestu. Na místě byl vesnický lékař, který řekl, že jde o příznaky šoku. Požádal jsem ho o nějaký lék, který by mi ulevil, ale odpověděl, že žádný takový lék neexistuje, a doporučil mi, abych jel do městské nemocnice.
Rodina mě tedy odvezla do nemocnice. V té době jsem už ztratil vědomí. Lékař tam řekl, že mi nemůže pomoci, a doporučil okamžitý převoz do nemocnice ve větším městě. Když jsme dorazili, byla už půlnoc, takže tam nebyl žádný lékař. Můj bratranec znal jednoho člověka z této nemocnice, a ten mě vyšetřil. Řekl, že jsem prodělal krvácení do mozku a že musím okamžitě podstoupit operaci. Požádal rodinu o podpis a upozornil, že se nemusím úplně zotavit – hrozí hemiplegie, snížená kognitivní schopnost, vegetativní stav, nebo i smrt během operace. Rodina souhlasila, protože už neexistovala jiná možnost.
Operace trvala pět až šest hodin a v nemocnici jsem zůstal 25 dní. Po propuštění jsem měl stále rozmazané vidění a viděl jsem jen velmi málo. Když jsem se posadil k jídlu, neviděl jsem hůlky ani misku, rodina mi je musela podat. Na toaletu jsem také potřeboval doprovod. Ve všech každodenních činnostech jsem byl zcela odkázán na pomoc rodiny. Po nějaké době jsem se zotavil natolik, že jsem se dokázal o sebe postarat a nebýt už přítěží. Dokázal jsem se každý den sám procházet po ulici.
Sousedé mě ale považovali za neschopného, protože po operaci byly mé reakce pomalé. Moje žena se o mě musela starat a následkem toho se jí vrátila cukrovka, takže se musela vrátit do péče své rodiny.
Jednoho dne jsem byl na obědě u matky. Na stole jsem uviděl knihu Zhuan Falun II a začal v ní listovat. Narazil jsem na první odstavec Učitelova Fa:
„Člověk skrze bádání nikdy nepozná rozlehlost vesmíru ani nesmírnost kosmického těla. Stejně tak člověk nikdy nebude schopen pozorovat či měřit nepatrnost hmoty. Hloubka lidského těla je taková, že přesahuje lidské poznání, jež se může dotknout pouze povrchu. Život je natolik spletitý a rozmanitý, že zůstane pro lidstvo navždy záhadou.” (Zhuan Falun II)
Měl jsem velkou radost. Četl jsem knihu a při čtení usnul. Po probuzení jsem pokračoval dál. Když jsem dočetl Zhuan Falun II, napadlo mě, kde je první svazek? Pokud existuje druhý, musí být i první.
O několik dní později jsem znovu přišel k matce na jídlo. Tentokrát jsem na stole uviděl Zhuan Falun a pomyslel si: „Není tohle první svazek?“ Od té doby jsem tuto vzácnou knihu nepustil z ruky. Jakmile jsem ji dočetl, chtěl jsem ji číst znovu. Ať jsem ji četl kolikrát chtěl, nikdy to nebylo dost.
Moje oči, které dříve viděly jen rozmazaně, se po čtení Zhuan Falun uzdravily, aniž jsem si všiml, kdy k tomu došlo. Lékař předpovídal následky po operaci, ale nic z toho se neobjevilo. Po studiu Fa jsem přestal hrát hazardní hry a přestal pít alkohol.
Diagnózu jsem dostal ve věku 35 let – v době, kdy je muž v plné síle. Měl jsem to štěstí, že jsem právě tehdy získal Fa, takže jsem se nestal neschopným, jak o mně říkali druzí. Dnes jsem oporou celé své rodiny. Je to zázrak a důkaz síly Dafa. Děkuji Vám, soucitný Mistře!
Copyright © 2025 Minghui.org. Všechna práva vyhrazena.
