Moje šťastná snacha

(Minghui.org) Moje snacha je silná žena. Na vysoké škole vstoupila do Komunistické strany Číny (KS Číny) a vyhrála první cenu v univerzitní soutěži v rétorice. Moje sousedka, která bývala její učitelkou, mi řekla, když se doslechla, že s ní můj syn začal chodit, že není jednoduché s ní vyjít.

Můj syn a snacha jsou svoji už přes dvacet let a nikdy neměli děti. Snacha má deformovanou dělohu, takže nemůže otěhotnět. Když se dozvěděla, že děti mít nemůže, byla z toho nešťastná. Vždy, když k nám o víkendu přišla na večeři, působila velmi citlivě, jako by se bála, že o ní řekneme něco špatného.

Moje sestry o tom hovořily a říkaly, že na venkově by žena, která do dvou let neporodí dítě, nemohla zůstat v manželově rodině. Radily mému synovi, aby se s ní rozvedl. Syn se tím nechal ovlivnit a řekl mi, že není šťastný z toho, že jeho žena nemůže mít děti. Utěšovala jsem ho a mluvila s ním z pohledu Fa: „Když se oženíš, musíš být za svou manželku zodpovědný. Manželství muže a ženy nevzniká jen v tomto životě, a proto by mělo být ceněno. Pokud jde o děti, zodpovědnost není jen na ní.“ Postupně se uklidnil.

Většina lidí bere tuto situaci velmi vážně. Mnoho manželství končí rozvodem, když žena nemůže mít děti, nebo když má pouze dcery. Jeden můj kolega se mě jednou zeptal, proč ještě nemám vnouče. Obvykle jsem nic neříkala, protože jsem se bála, že by to ublížilo snaše. Tentokrát se ale ptal starý známý, který to nemyslel špatně, tak jsem mu řekla pravdu. Zeptal se, co má v plánu můj syn. Odpověděla jsem: „Syn se mnou souhlasí. Váží si osudu a nechce se rozvést. Věřím v Pravdivost–Soucit–Snášenlivost. Měla bych být laskavá k druhým.“ Tomuto známému jsem také objasnila pravdu o Dafa.

Snacha se připravovala na nejhorší. Řekla mé neteři: „Jestli se chce rozvést, přijmu to. Každopádně mám pořád hromadu jeho peněz!“ Byla na peníze velmi upjatá.

Po všechny ty roky jsem si přála, aby syn a snacha pochopili pravdu o Dafa a aby byli požehnáni. Protože jsem však ve své kultivaci udělala chyby, došlo u mě ke dvěma incidentům a byla jsem nelegálně poslána do pracovního tábora. Snacha po tom odmítala uvěřit, že je Falun Dafa dobrý. Její rodina byla také dost odmítavá a nečetla materiály objasňující pravdu. Dlouhou dobu nedokázali nás, praktikující, pochopit.

Snacha mě vícekrát zkoušela, aby poznala mé skutečné názory na to, že nemají děti. Jednou přede mnou v žertu, jako by jí to bylo jedno, řekla: „Chtěla jsem s tvým synem takhle žít bez dítěte, ale nečekala jsem, že bychom se kvůli tomu mohli rozvést.“ Neodpověděla jsem a nic jsem neřekla. Myslela jsem si, že ji možná zajímá můj postoj. Později to už nevydržela, když byl můj manžel v nemocnici, a vyhrkla: „Celá rodina pomáhá, když je někdo v nemocnici. Všichni jsou tak zaneprázdnění. Jak to zvládneme v budoucnu, když nemám děti? Tvůj syn je jedináček, ale nemá dědice!“

Odpověděla jsem: „Hodně jsem o tom přemýšlela. Protože praktikuji Dafa, chápu, že každý má svůj osud. Mít dítě nebo ne souvisí s dobrými i špatnými věcmi, které manželé udělali během mnoha životů. Je to také spojeno s předky. Když předkové nashromáždí ctnost, budou mít mnoho dětí a mnoho požehnání. Nemůžete se rozvést jen proto, že nemáte dítě. Jestliže jsme v minulém životě něco nezvládli dobře, měli bychom to udělat dobře v tomto životě. Měli bychom činit více dobrých skutků. Kdybych nepraktikovala Falun Dafa, určitě by mě to trápilo. Ale protože praktikuji Dafa, následuji přirozený běh věcí. Pokud dokážeš pochopit pravdu o Dafa, vážit si Dafa a respektovat Pravdivost–Soucit–Snášenlivost, mohou se stát zázraky. Takových příkladů je mnoho.“ Když to uslyšela, uklidnilo ji to.

Snacha byla viditelně šťastnější. Často jsem ji slyšela broukat si písničku, kupovala mi oblečení a podobně. Někdy pokárala mého syna: „Jak se opovažuješ takhle mluvit s mámou? Buď hodný.“ Řekla mi, že její kolegové a spolužáci často měli spory se svými tchyněmi a že je to vyčerpávalo. Všichni si mysleli, že má štěstí, že má tak hodnou tchyni.

Snacha často říkala svým rodičům, jak se k ní chováme hezky, a její rodina byla vděčná. Ještě předtím, než její matka zemřela, vyjádřila své pochopení pro praktikující Dafa. Po její smrti zůstal její otec sám. Kdykoli k nám snacha přišla na večeři, často jsem připravila porci navíc, aby ji vzala domů pro svého otce. Když nás navštívila teta její rodiny z jiné provincie, přivezli nám dárky, aby nám poděkovali za to, že se staráme o ni a jejího otce.

Po tolika letech pravidelného kontaktu s praktikujícími se myšlení mé snachy začalo měnit. Jednou se na mě manžel rozhněval kvůli každodenním záležitostem, vynadal mi před ní a naším synem a dokonce mě uhodil. Přemohla jsem se a neoplácela jsem. Když jsem pak šla ven se snachou, připomněla tu událost a chtěla mě utěšit. Řekla jsem jí: „Stalo se to proto, že jsem se dobře nekultivovala. My praktikující se díváme do sebe, napravujeme se, odstraňujeme připoutání, poté se věci vyřeší. Je to příležitost pro mě, jak zlepšit svůj charakter.“ Byla zaskočená tím, co jsem řekla. Myslela si, že když se mnou o tom promluví, dám průchod pocitu nespravedlnosti a ona mi pomůže uklidnit se a zachovat tvář. Nečekala, že to přijmu tak klidně.

Jednou, když jsme projížděli kolem školy, požádala jsem syna, aby zastavil u brány, protože jsem chtěla vrátit prodavači jeden jüan. Snacha řekla, že se tam nesmí parkovat, a tak jsem je požádala, aby zůstali v autě, a šla jsem sama. Podivila se: „Dnes lidé prodávají zboží podvážené a tobě jde o jeden jüan!“

Odpověděla jsem: „Mě nezajímá, jak si druzí vedou svůj obchod. Já se starám o své vlastní věci!“ Zdánlivě malé věci musí praktikující dělat správně. Snacha pak o těchto drobnostech vyprávěla své rodině. Na rodinné oslavě mě příbuzní chválili a říkali, že závidí mé dobré zdraví.

Moje snacha vystoupila z KS Číny a jejích mládežnických organizací a pravidelně posílala peníze na podporu chudého studenta, kterého nikdy nepoznala. Konala dobré skutky a shromažďovala ctnost. Když se dozvěděla, že pálím vonné tyčinky na znamení úcty k Mistrovi, přinesla mi krabičku speciálních tyčinek v hodnotě přes 200 jüanů a řekla: „Tyto jsou kvalitní, používej je.“

Čínská ekonomika v poslední době upadá a snacha začala mít obavy o svou práci. Uklidňovala jsem ji slovy: „Pro naši rodinu to není důležité.“ Koupili jsme dva domy, jeden na pronájem a druhý pro ně k bydlení. Peníze z pronájmu jsou jejich příjmem. Řekla jsem jí: „Za pár let půjdeš do důchodu. Máte dost na jídlo i na život.“ To ji velmi uklidnilo.

Lidé, které známe, říkají, jak je naše snacha šťastná. Jeden člověk řekl: „Měla požehnání, že se provdala do vaší rodiny a stala se snachou někoho, kdo praktikuje Falun Dafa!“ Samozřejmě, že je požehnána díky Dafa!

Články, ve kterých kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v daném okamžiku na základě jeho kultivačního stavu a jsou nabízeny v duchu umožnění vzájemného povznesení.