Těžkosti se změnily ve světlo poté, co jsem odstranil připoutání

(Minghui.org) Falun Dafa jsem začal praktikovat v roce 2006 kvůli zdravotním potížím. Upřímně řečeno, nepovažuji se za pilného praktikujícího, a přesto mě Mistr nikdy neopustil a po celou dobu nade mnou bděl.

Moje matka praktikuje Dafa. Před rokem 2006 jsem také četl knihy Dafa, ale tehdy jsem nechtěl začít praktikovat, protože jsem toužil po světských cílech a nechtěl jsem žít podle standardů Dafa.

Jednoho dne v roce 2006 se mi náhle na nohou objevily velké, červené, tvrdé a svědivé boule. Lékaři to diagnostikovali jako revmatismus a předepsali mi léky (ibuprofen) a denní injekce penicilinu. Protože každodenní injekce byly obtěžující, přinesla mi sestra dlouhodobě působící penicilin – jednu injekci měsíčně. Jeden soused mi doporučil jíst sušenou kůži žížal naloženou v rýžovém víně a kolega mi přinesl mast z tradiční čínské medicíny k vnějšímu použití. Přes všechny tyto postupy se můj stav den ode dne zhoršoval. Bolívalo mě celé tělo a nejhorší bylo obracet se v noci na posteli. Chodit do práce se stalo obtížným, až jsem si musel vzít volno a zůstat doma.

Když jsem byl doma, chtěl jsem zavolat příteli, aby mě odvezl do provinční nemocnice, ale dva dny nebyl k dispozici. „Proč chodit do nemocnice, když máš jednoduché řešení přímo tady?“ usmála se moje matka a podala mi Zhuan Falun, Díl II. Vzal jsem knihu a začal číst – z úcty k matce a také proto, že jsem se doma nudil. Dojalo mě jedno konkrétní souvětí a řekl jsem matce: „To, co je v té knize napsáno, je naprostá pravda!“

Tu noc jsem měl při otáčení na posteli pořád velké bolesti, ale už se zmírnily. Přemýšlel jsem: „Je to proto, že jsem četl tu knihu?“ Nikomu jsem o tom ale neřekl.

Druhý den jsem začal knihu číst vážně, ještě dříve, než mě k tomu matka pobídla. Třetí den mi zavolala kamarádka, aby mi připomněla cestu do nemocnice. Řekl jsem jí, že už tam nemusím.

Od té doby jsem jen četl knihu a bral jednu tabletu ibuprofenu denně. Můj stav se každým dnem zlepšoval a bolest se neustále zmírňovala. Když mi sestra připomněla, abych si nechal dát injekci dlouhodobě působícího penicilinu, řekl jsem jí: „Ta injekce hodně bolí. Nebudu si ji nechávat píchat.“ Matka se mě zeptala, jestli je to kvůli bolesti, nebo proto, že jsem začal praktikovat Dafa. Odpověděl jsem: „Cítím se dobře. Už ty injekce nepotřebuji.“ Tak jsem prostě přestal brát léky, začal se učit pět sad cvičení a denně jsem cvičil spolu s matkou. Můj stav se den ode dne znatelně zlepšoval. Po dvoutýdenní nemocenské jsem se rozhodl vrátit do práce.

Ačkoli mě při chůzi stále bolely klouby, dokázal jsem se ovládat a chodit normálně, aby nikdo nepoznal, že se mnou není něco v pořádku. Brzy poté jsem zjistil, že když jdu po schodech v továrně, necítím žádnou bolest. Úplně jsem se zotavil, aniž bych si uvědomil, kdy bolest definitivně zmizela.

Jeden přítel mi kdysi řekl, že revmatismus je celoživotní nemoc, že mě budou bolet klouby za deštivých či podmračených dnů a že nebudu moci pobývat v místnostech s klimatizací. Varoval mě, že se to může kdykoli vrátit. Jenže u nás v práci byla klimatizace všude. Během nočních směn jsem si také občas ustlal na podlaze, když jsem byl unavený. Revmatismus se ale nikdy nevrátil. Cítil jsem se lehký, bez nemoci. Můj život se také stále zlepšoval. Brzy jsem potkal toho pravého člověka a založil šťastnou rodinu.

V práci mi Dafa otevřel moudrost. O strojích v továrně jsem toho moc nevěděl. Díky praktikování Dafa jsem si pilně zlepšoval odborné dovednosti. Protože jsem byl přeřazován na různá oddělení v továrně, měl jsem často příležitost své schopnosti zdokonalovat a získávat nové znalosti.

Jednou v noci se porouchalo zařízení a ostatní dělníci si mysleli, že oprava potrvá dlouho. Ale s jasnou myslí jsem přepracoval celý hardwarový systém. Zařízení znovu začalo vyrábět. Podobné situace se několikrát opakovaly, a tak si mí nadřízení i kolegové mysleli, že jsem schopný. Byl jsem povýšen z dělníka na vedoucího týmu a poté na ředitele továrny. V práci se mi dařilo velmi dobře.

Nicméně v červenci 2023 se toto příznivé pracovní prostředí výrazně změnilo. S úpadkem ekonomiky prošla moje firma restrukturalizací. Továrna byla předimenzovaná a začaly se objevovat nejrůznější problémy. Zařízení začala často z nepochopitelných důvodů selhávat – silné kabely se nečekaně přetrhly, nové stroje se porouchaly a docházelo k podivným nehodám, kdy se například dva nesouvisející stroje navzájem rušily. Další zařízení se kazila dříve, než jsem stihl opravit ta předchozí. Každodenní řešení těchto havárií na mě kladlo obrovský tlak.

Jednou mi matka řekla: „Všechno má ducha.“ To mi připomnělo, abych začal říkat strojům, ocelovým konstrukcím a celé továrně: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Od té doby začaly nehody ubývat.

Jednoho dne se mě matka zeptala, zda je těch nehod méně. Ptala jsem se jí, jak to ví. Řekla, že před několika dny, když vysílala spravedlivé myšlenky, spatřila cosi jako malý tmavý stín, který připomínal mě. Dnes, když vysílala spravedlivé myšlenky, měla vizi normální postavy, u níž si myslela, že jsem to já. Z pohledu běžných lidí se zdálo, že počet nehod klesl díky našemu neustálému řešení problémů a zlepšování strojů. Já jsem ale věděl, že skutečný důvod byl v tom, že jsem jim každý den recitoval „Falun Dafa je dobrý“.

Kromě problémů se stroji se objevily i nejrůznější problémy v mezilidských vztazích. Vedení firmy zpřísnilo požadavky, takže se všichni cítili stále více pod tlakem. V továrně bylo mnoho lidí a s tím přibývalo konfliktů. Musel jsem se starat o všechny emoce, které tyto konflikty vyvolávaly. Každodenní řešení tohoto chaosu mě frustrovalo.

Nejvíc mě zasáhlo, když se jeden z mých nejspolehlivějších zástupců rozhodl podat výpověď. Byl schopný a pilný a sehrával klíčovou roli v mé práci, ale i přes veškeré úsilí jsem ho nedokázal přesvědčit, aby zůstal.

Byl jsem v duševním i tělesném napětí. Každý den jsem byl obklopen negativními emocemi a plný stížností, které se šířily mezi lidmi a situaci jen zhoršovaly. Ten zodpovědný a pracovitý zástupce se navíc projevil jako malicherný člověk s extrémně negativními emocemi.

V té době jsem už pociťoval úzkost pokaždé, když jsem ráno pomyslel na cestu do práce. Tíha byla tak silná, že jsem cítil, jak je hmotná i v jiných dimenzích. Ovládala mě, a já se cítil zdeptaný už i z těch nejmenších věcí.

Mistr řekl:

“...a když se objeví problémy, díváte se dovnitř.” (Vyučování Zákona na setkání se studenty z Asie a tichomoří, Učení Fa na konferencích VI)

Když jsem vytrvale hledal v sobě, objevil jsem mnoho svých problémů. Poté, co jsem v roce 2006 získal Fa, se moje okolnosti výrazně zlepšily a já věděl, že je to díky praktikování Falun Dafa. Začal jsem si proto myslet, že praktikování Dafa by mělo vést k hladkému průběhu ve všem, a připoutal jsem se ke svému šťastnému životu. Na pohodlný život jsem si zvykl natolik, že když se tyto šťastné dny změnily, cítil jsem nečekaný odpor.

Jednoho dne jsem četl článek praktikujícího, který psal o Cestě na Západ. Uvědomil jsem si, že Buddha pečlivě uspořádal 81 zkoušek, aby pomohl mnichu Tangovi a jeho učedníkům v jejich kultivaci. Kolik úsilí pro ně Buddha vynaložil! Došlo mi, že i ty frustrující věci, které se mi děly, byly uspořádány k mému zlepšení. Pokud člověk neprojde některou z „81 zkoušek“, nemůže se naplnit jako Buddha. Ukázalo se, že ti lidé kolem mě byli uspořádáni, aby sehráli drama pro mou kultivaci. Jenže já se do své role ponořil tak hluboko, že jsem se vyčerpával iluzemi.

Upravil jsem tedy svůj postoj a začal jsem vnímat cestu do práce jako duchovní putování, při němž snáším strasti a splácím karmu. Když jsem pak narazil na konflikty a problémy, snažil jsem se zůstat nehnutý a vyhnout se úzkosti. Odhalil jsem také mnohá hluboce zakořeněná připoutání. Co se týče připoutání k pohodlí, toužil jsem po harmonii a stabilitě na pracovišti, protože jsem nechtěl zůstávat dlouho do noci a řešit konflikty a problémy. Pokud šlo o připoutání ke slávě a penězům, obával jsem se, že by nehody v továrně mohly být v očích vedení důkazem mé neschopnosti. Nechtěl jsem se vzdát svého zástupce, protože jsem měl připoutání k závislosti a bál se, že na sebe vezmu jeho těžkou práci. Kvůli připoutání k pocitu křivdy jsem si všude stěžoval a přenášel odpovědnost na druhé. Co se týče připoutání k vlastnímu prospěchu, nedokázal jsem se vcítit do ostatních a uvažovat, proč jednají tak, jak jednají, ale myslel jsem si, že dělají chyby. Kvůli těmto připoutáním jsem špatně spal a špatně jedl.

Potom jsem začal měnit své způsoby. I když práce v továrně zůstávala složitá a byl jsem přetížený, snažil jsem se dohlížet na všechno osobně, místo abych jen rozděloval úkoly, a přestal jsem druhé tvrdě kritizovat, když je nesplnili včas. Když se problém nepodařilo hladce vyřešit, pracoval jsem spolu s ostatními. Často jsme tak společně našli dobrá řešení. Ačkoli jsem byl zaneprázdněný a unavený, když jsem si uvědomil, že strádání je k odstranění karmy, dokázal jsem k tomu přistupovat pozitivně.

Vlastně máme Mistra a Fa – tak co by se nemohlo vyřešit? Otevřeně jsem si promluvil se svým zástupcem a řekl mu, že pokud najde vhodnější práci, pustím ho. Věděl jsem, že se budu cítit dobře, ať už zůstane, nebo odejde. A tak se věci opět uspořádaly. Když jsem změnil postoj a zbavil se svých představ, uviděl jsem světlo na konci tunelu.

Když si připomínám svou klikatou cestu kultivace, uvědomuji si, že všechno v tomto světě je iluzorní. Jen tím, že se budu snažit pilně kultivovat, nezklamu Mistrovo soucitné vedení.

Pokud je v mém článku něco nevhodného, prosím, laskavě mě na to upozorněte.