Mistr se o mě postaral po vážné nehodě

(Minghui.org) Minulý rok v září jsem jela na svém elektrickém kole k trojcestné křižovatce. Právě když jsem se chystala odbočit, vyřítilo se proti mně malé rozvážkové vozidlo. Nestihla jsem uhnout a srazilo mě k zemi. V hlavě se mi udělalo prázdno. Po chvíli se mi podařilo posadit, ale vstát jsem nedokázala. Řidič, který vypadal jako dělník z venkova, ke mně rychle přiběhl a úzkostně se ptal: „Jste v pořádku? Nestalo se vám nic?“

Požádala jsem ho, aby mi pomohl, ale ani tak jsem se nedokázala zvednout. Zavolal tedy sanitku a nechal mě odvézt do blízké nemocnice. Pomyslela jsem si: „Jsem praktikující Dafa, neměla bych být v nemocnici.“ Protože už jsem tam ale byla, podstoupila jsem sérii vyšetření včetně rentgenu. Lékař mi řekl, že mám zlomenou pánev a hlavici stehenní kosti a že musím okamžitě na operaci. Odpověděla jsem: „Já operaci nechci. Nedělejte si se mnou starosti. Prosím, zavolejte jen moje děti.“

Za chvíli přijela má nejstarší dcera se snachou. Když jim lékař vysvětlil můj stav, trvaly na tom, že musím operaci podstoupit. Ale já pevně odmítla: „Jen mě odvezte domů!“ Lékař předepsal léky v hodnotě 5 000 jüanů. Dcera se mě ptala, co s tím. Řekla jsem: „Žádné léky nepotřebuji. Chci jen domů!“

V den nehody mě ale z nemocnice nepustili. Druhý den jsem trvala na odchodu a děti nakonec souhlasily. Ještě předtím je lékař pokáral: „Bez operace se ani nepostaví!“

Doma jsem ležela v posteli a stále dokola si v duchu opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Když se z pracovní cesty vrátil můj syn a jeho žena mu vše pověděla, domluvili se potají a bez mého vědomí zavolali sanitku. Tři dny po nehodě mě odvezli na nosítkách do provinční nemocnice, kde mi udělali operaci kyčle.

Když mi po operaci sestřička přišla podat infuzi, řekla jsem jí: „Jsem věřící člověk. Necítím žádnou bolest a nepotřebuji to. Klidně to vyhoďte.“ Sestřička zavrtěla hlavou: „Nemohu vzít takovou zodpovědnost.“ Ujistila jsem ji, že skutečně žádnou bolest necítím. V srdci jsem věděla, že je to díky Mistrově velké soucitné ochraně. Byla jsem Mistrovi hluboce vděčná. Po třech dnech mě z nemocnice propustili.

Po návratu domů jsem denně poslouchala Mistrovy přednášky a neustále se dívala do sebe. Uvědomila jsem si, že od doby, co jsem se vrátila po třech letech věznění, jsem nebyla dostatečně pilná v dělání tří věcí, které má praktikující dělat, zvláště v pomoci Mistrovi zachraňovat lidi.

Také jsem se pohádala s manželem kvůli výměně baterie u elektrického kola. Místo abych se podívala do sebe, rozhněvala jsem se a nechala ho baterii měnit třikrát. Myslím, že toho staré síly využily a způsobily, že se mi stala nehoda.

Začala jsem vysílat spravedlivé myšlenky a pevně odmítala zasahování. Denně jsem cvičila. Nejprve v posteli, pak v poloze polovičního lotosu, postupně až v úplném lotosu. Poté jsem se při cvičení opírala o skříň. Když jsem dělala čtvrté cvičení, ruce se mi pomalu spouštěly dolů a nohy se postupně ohýbaly. Zvláštní bylo, že to vůbec nebolelo. Nakonec jsem mohla stát pevně bez opory. Už po třech týdnech jsem znovu chodila. Nejpodivuhodnější bylo, že od okamžiku nehody až po úplné uzdravení jsem nikdy necítila žádnou bolest. Nemusela jsem snášet utrpení jako obyčejní lidé. Jaké mám štěstí, že mě chrání Mistr!

Po nehodě jsem svým dětem řekla: „Ten migrující dělník pochází z venkova a ve městě se živí rozvozem pitné vody. Život nemá snadný. Nevezmu od něj ani jediný jüan.“ Respektovaly mé přání. Na pokrytí všech nákladů spojených s nehodou, včetně třicetitisícového nemocničního účtu, jsem použila své zdravotní pojištění. Nežádala jsem ani náhradu za ošetřovné a stravu.

Po dopravní nehodě je řidič povinen najmout právníka z dopravního úřadu a zaplatit poplatek 100 jüanů. Moje snacha, která bývá obvykle velmi opatrná s výdaji, jej bez váhání uhradila. Řidič jí vděčně nabídl, že peníze vrátí, ale snacha mu řekla: „Nebojte se! Moje tchyně řekla, že od vás nevezmeme ani jüan. Takových lidí je málo. Máte velké štěstí.“

Muž byl hluboce dojatý: „Bylo by mi ctí rozvážet pitnou vodu vaší matce a celé rodině i do budoucna.“

Snacha se usmála: „Děkuji, vážím si vaší laskavosti, ale není to nutné. Ve městě se těžko vydělávají peníze.“

Muž opakovaně říkal: „Prosím, vyřiďte mé srdečné díky vaší matce!“