Požehnání Falun Dafa pro mou rodinu

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa v roce 1998. Když se ohlédnu zpět na svou cestu kultivace, bylo v ní mnoho těžkostí i radosti. Byla jsem svědkem tolika zázraků. Dovolte mi podělit se alespoň o několik z nich.

Šilhání mého vnuka se napravilo

Vnuk se narodil se šilháním. Vzali jsme ho do velkých nemocnic v Pekingu a Qingdau. Všichni lékaři, které jsme navštívili, řekli, že potřebuje operaci, ale protože měl teprve dva týdny, rozhodli jsme se neriskovat. Později podstoupil několik očních korekcí, ale žádná z nich nepomohla.

Od rozvodu mého syna se starám o vnuka i vnučku. Jakmile vnuk začal mluvit, naučila jsem ho říkat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Byl hodný chlapec a často to opakoval.

Jednoho dne mi řekl: „Babičko, mám Pravdivost–Soucit–Snášenlivost v očích. Děkuji Vám, Mistře Dafa!“ Byla jsem tím hluboce dojata a vděčná za jeho předurčený vztah k Falun Dafa.

Někdy jsem ho při hře slyšela, jak si pro sebe opakuje: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Dokonce sám od sebe rozdával lidem DVD Shen Yun, když jsme spolu někam šli.

Když začal chodit na druhý stupeň základní školy, jeho oči se hodně zlepšily. Po ukončení vysoké školy se staly téměř úplně normálními. Dnes je z něj pohledný mladý muž vysoký přes 180 cm.

Moje vnučka se naučila komunikovat

Když měla vnučka asi šest měsíců, všimli jsme si, že není něco v pořádku. Neměla žádný výraz v obličeji a nedokázala si sednout. Vzali jsme ji do městské nemocnice. Lékař doporučil, abychom ji odvezli do provinční nemocnice na lepší vyšetření.

V provinční nemocnici jí diagnostikovali Downův syndrom. Byli jsme zdrceni a zlomeni.

Snacha slyšela od jiných lidí, že děti s Downovým syndromem nemusí nikdy chodit, ani mít kontrolu nad vyměšováním. Než vnučka dosáhla jednoho roku, snacha se rozvedla s mým synem a nevzala si s sebou ani jedno z jejich dětí.

Od té doby vychovávám obě vnoučata já. Raná léta byla plná těžkostí, ale nebudu zabíhat do detailů. Když jsem studovala Fa nebo cvičila, byla vnoučata se mnou. Někdy jsem jim pouštěla nahrávky Mistrových přednášek. Vyrůstala ve světle Buddhova soucitu.

Vnučka dokázala vstát, když jí byly dva roky. Trpělivě jsem ji učila chodit, krok za krokem. Nedlouho poté začala chodit sama. Ve čtyřech letech nastoupila do mateřské školy, i když tehdy ještě nedokázala pozdravit učitele. Trpělivě jsem ji učila mluvit. Také jsem ji naučila říkat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“

Byla hodná. Kdykoli jsem vysílala spravedlivé myšlenky nebo studovala Fa, zůstávala potichu.

Naučila se recitovat básně z Hong Yin a umí mluvit stejně jako ostatní děti. Její fyzický stav a rozumový vývoj se vyrovnal ostatním dětem.

Považovat svého manžela za vnímající bytost

Během všech těch let kultivace bylo pro mě nejtěžší pustit se připoutání k zášti vůči manželovi.

Manžel se na mě vždy díval svrchu. Ať jsem udělala cokoliv, velkého či malého, vždy si našel nějakou výtku. Od něj jsem se dočkala jen obviňování, křiku a dokonce i nadávek. Hádat jsem se s ním nechtěla, ale občas k tomu došlo a pak mi to bylo líto. Jindy jsem mlčela a dívala se do sebe, ale stejně jsem se cítila nespravedlivě. Moje zášť vůči němu se jen stupňovala.

Mistr nás učil:

„Být schopen pohlížet na každého se soucitem a milovat všechny lidi, to průměrný člověk opravdu nedokáže.“ (Čas se probudit)

„Zkušení praktikující to tak musí dělat hned. Je to něco, co vám určuje vaše historické poslání, a je to něco, čeho musí ve své praxi docílit každý učedník Dafa, který usiluje o duchovní velikost!“ (Čas se probudit)

Nosila jsem Mistrova slova v srdci. Ať už manžel řekl cokoliv nebo ať se ke mně choval jakkoliv, říkala jsem si, že se nesmím hádat a že k němu musím přistupovat jako k vnímající bytosti, kterou je třeba zachránit.

Když jsem zůstala klidná a laskavá, všimla jsem si, že se změnil i jeho tón. Přestal ztrácet nervy. Moje změna přinesla změnu i jemu.

Mistr viděl, že jsem se opravdu chtěla zbavit této zášti, a pomohl mi odstranit tuto špatnou látku.

Už v sobě vůči manželovi nemám zášť. Cítím, že toto břemeno bylo sejmuto z mého srdce.