Dívání se do sebe a stát se nezištným člověkem

(Minghui.org) Je mi 63 let a jsem praktikující Falun Dafa. Po roce manželství jsem jednoho večera začala vykašlávat krev a část podlahy byla pokryta krví. Manžel rychle požádal svého kolegu, aby mě odvezl do nemocnice. Byla mi diagnostikována tuberkulóza a od té doby mě sužovaly různé nemoci.

Když jsem cítila, že je život beznadějný, měla jsem to štěstí, že se mi 24. března 1998 dostala do rukou vzácná kniha Zhuan Falun. Od té chvíle jsem byla bez nemocí. Falun Dafa mi nejen dal zdravé tělo a očistil duši, ale také pozvedl můj světonázor. Proměnil mě z egoistické, sebestředné, arogantní, křehké a úzkoprsé ženy v nezištného a odhodlaného člověka, který žije pro druhé.

Můj tchán zemřel před více než deseti lety. Pamatuji si, že krátce po jeho smrti mě napadlo, že jako praktikující Falun Dafa bych se měla řídit Mistrovým učením. S manželem jsme se domluvili, že pozveme tchyni k nám domů. Věřila jsem, že jí změna prostředí prospěje.

Když tchyně přišla, vzali jsme ji s manželem na trh, aby se cítila pohodlněji. Koupili jsme jí kalhoty a lavor na mytí nohou. Také jsme jí pořídili čerstvé potraviny a zeleninu. Druhý den jsem šla znovu do obchodu a koupila jí kožené boty. Každý den jsem jí vařila chutná jídla. U nás zůstala jen něco málo přes deset dní, když zavolal manželův mladší bratr a řekl: „Moje žena onemocněla a musí být hospitalizována. Ať se maminka vrátí domů, aby se postarala o dům.“ Tchyně tedy musela odejít.

Jednou, když byla tchyně u nás, sledovala v obýváku televizi. Nejprve seděla, ale po chvíli si lehla na bok, a nakonec se dívala vleže na břiše. Pomyslela jsem si: „Nikdy jsem neviděla staršího člověka sledovat televizi takto, a přitom je její zdraví docela dobré.“ V tu chvíli jsem si připomněla zásadu dívání se do sebe. „Nemám snad i já připoutání k vyhledávání pohodlí?“ A opravdu – někdy, když jsem dočetla knihu, chtěla jsem si na chvíli lehnout. Nebylo to také hledání pohodlí? Rozhodla jsem se toto připoutání odstranit.

Pokračovala jsem v dívání se do sebe. Objevila jsem, že se na tchyni dívám svrchu. Nebyla jsem snad příliš sebestředná a arogantní? A navíc jsem cítila podráždění. Nebyl to odpor, nenávist a také žárlivost? Chtěla jsem, aby se tchyně chovala stejně jako já. Nebylo to způsobeno prvky zlého ducha KS Číny? Rozhodla jsem se všechny tyto špatné věci odstranit! Chtěla jsem být pokornější, tolerantnější k odlišnostem a dát tchyni svobodu. Poté jsem pocítila, jak se mi celé tělo uvolnilo.

Pamatuji si, jak jednou manžel přivedl tchyni k nám domů a po večeři si s ní povídal. Během jejich rozhovoru zmínil konflikt, který měla se zesnulým tchánem, a začal s ní rozebírat příčiny a důsledky problému. Poukázal na to, v čem se mýlila, ale tchyně odmítla přiznat jakoukoli chybu. Ať jí manžel vysvětloval cokoli, prostě to nepřiznala. Manžel se tak rozčílil, že odešel spát.

Z ložnice jsem jejich rozhovor jasně slyšela, zatímco oni byli v obývacím pokoji. Pomyslela jsem si: „Tchán je už několik let mrtvý a tchyně se stále nedokázala kát. Takové chování je opravdu neuvěřitelné.“ Pak se mi ale myšlenky změnily: „Mýlím se já. Není tohle dívání se vně? Nemám také já sama ve zvyku nepřiznat chybu?“ Když jsem se podívala do sebe, zjistila jsem, že takový problém skutečně s manželem mám. Rozhodla jsem se této špatné látky zbavit.

Řekla jsem si: „Jako praktikující Dafa mám poslání chránit Dafa a zachraňovat vnímající bytosti. Vycházím ven, abych objasňovala pravdu a zachraňovala vnímající bytosti. Nejsou snad lidé doma také vnímající bytosti čekající na záchranu? Měla bych se k tchyni chovat laskavě bezpodmínečně.“ V tu chvíli se mi rozjasnilo a srdce se naplnilo radostí.

Tchyně někdy pobývala také u mé nejmladší švagrové. Ta si mi postěžovala, že nemůže snášet tchyniny zvyky, slova a chování, a proto na ni často křičí. Jenže tchyně na ni stejně nedbala, což švagrovou tak rozčilovalo, že se jí na krku objevily malé bulky. Snažila jsem se švagrovou uklidnit a měla jsem pocit, že jsem našla důvěrnici. Vzápětí jsem si ale pomyslela: „Pohnulo mě to? Nepřemýšlím jako běžný člověk? Jako kultivující Dafa bych měla vyžadovat od sebe, abych se řídila standardy Dafa – Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí – a zcela se vzdala sobectví a sebestřednosti. Měla bych se k tchyni chovat se soucitem a stát se nesobeckou bytostí.“

Letos na čínský Nový rok přijela tchyně k nám domů. Manžel a já jsme jí zvýšili měsíční příspěvek o 2000 jüanů [278 amerických dolarů]. Radostně řekla: „Tolik peněz nepotřebuji. Nemám tolik výdajů. Vždyť všechno, co jím a nosím, kupujete vy dva.“

První den každého lunárního Nového roku přijde k mé tchyni víc než tucet příbuzných z její strany – její mladší bratr, synovec, vnoučata a další – aby jí vzdali úctu. Letos to bylo podobné. Rezervovali jsme restauraci s velkým stolem, který pojme dvacet lidí. Celá rodina se sešla a společně jsme si to krásně užili.

Moje nejstarší švagrová si mě vzala stranou a řekla: „Často svým přátelům říkám, že moje švagrová je obzvlášť dobrá. Ke své tchyni se také chová velmi hezky. Maminka k ní ráda chodí a my jsme díky tomu opravdu v klidu. Švagrová kupuje mamince oblečení po celý rok a spolu s mým bratrem také platí věci pro příbuzné z maminčiny strany. Maminčiny lékařské účty i všechny její výdaje platí v podstatě oni, a přesto si švagrová nikdy nestěžuje. Oba toho pro nás a naše děti hodně obětovali a vždycky jsou v nevýhodě.“

Odpověděla jsem: „Stačí, když si budete opakovat: ,Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.‘ To Dafa mě naučil, abych to dělala.“ Usmála se a řekla: „Často si opakuji: ,Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.‘ Říkám si to, když se necítím dobře, a také když má můj vnuk horečku.“

Odpoledne se všichni příbuzní spokojeně vrátili domů. Poté, co jsem všechny vyprovodila, uklidila jsem obývací pokoj a ložnice. Přestože jsem uklízela téměř dvě hodiny, necítila jsem únavu – naopak jsem cítila radost. Bylo to proto, že jsem viděla všechny jíst a pít s potěšením. Pomyslela jsem si: „Co je to blaženost?“ Odpověď v mém srdci byla: „Stát se bytostí, která žije pro druhé, je skutečná blaženost.“

Děkuji Vám, Mistře, za Vaši nesmírnou milost!