Kultivování sebe sama uprostřed konfliktů

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa v roce 1999. Ráda bych vyprávěla, jak jsem zlepšovala svůj charakter, potvrzovala Fa a pomáhala Mistrovi zachraňovat lidi.

Jednou, když jsme se sešli ve skupině ke studiu Fa, vytáhla praktikující Yan, sotva jsme si sedli, pár bavlněných kalhot a řekla: „Tyhle kalhoty mi nesedí, jsou příliš těsné a krátké. Můžeš je vzít domů pro své dítě.“ Poděkovala jsem a odložila je stranou. Praktikující Li poté poznamenala: „Proč jsi tak chamtivá? Prostě jsi je přijala. Ani ses nezeptala, kolik stály.“

To mě podráždilo a odsekla jsem: „Ona přece neřekla, že za ně musím zaplatit. Řekla, že je to dárek. Já jsem o ně nežádala. Přiznávám, že mám připoutání, a podívám se do sebe. Ale to, co říkáš, nepřijímám.“

Nemohla jsem se uklidnit a zatímco jsme studovali Fa, uvnitř jsem vřela: „Ty nejsi o nic lepší než já, tak proč mě kritizuješ?“ Zaplavily mě pocity rozhořčení, soutěživosti, zášti a pohrdání. Potlačila jsem svůj hněv a studium dokončila.

Doma jsem se postupně uklidnila a začala se dívat do sebe. Proč mi Li najednou řekla něco takového? Proč jsem se rozčílila? Jako kultivující vím, že nic se neděje bez důvodu – dotkla se mých připoutání. Jakmile jsem se začala dívat do sebe, vynořilo se jich mnoho: připoutání k osobnímu prospěchu, touha po uznání, pohrdání druhými, rozhořčení, obranný postoj, soutěživost, zášť – ukázalo se najednou tolik lidských představ.

Najednou jsem si vzpomněla, že jsem už mnohokrát přijímala věci od druhých. I když jsem je nepotřebovala, nebyly užitečné, nebo jsem se cítila nesvá, když jsem je měla odmítnout. Není to snad chamtivost? Nebylo to přesně to, na co poukazovala Li? Nejenže jsem to nepochopila, ale ještě jsem se s ní hádala a narušila klidnou atmosféru skupiny pro studium Fa. To bylo opravdu nevhodné. Rozhodla jsem se, že od té chvíle musím následovat Mistrova učení, soustředit se na kultivaci sebe sama a neustále si připomínat, abych se bezpodmínečně dívala do sebe.

Překonání velké zkoušky

Minulý rok jsem prošla velkou zkouškou. Byli jsme s manželem více než třicet let manželé a nikdy by mě nenapadlo, že mezi námi nastanou problémy.

Poslední dva roky jsem si všimla, že ho často kontaktuje několik žen. Nejprve to dělal tajně, ale pak už zcela otevřeně, bez ohledu na denní dobu. Někdy měl i několik telefonátů denně. Když už na hovor neodpověděl přede mnou, tak se okamžitě oblékl a šel ven.

Zpočátku mě to nechávalo klidnou. Později však začal nosit od jedné ženy domů dárky – od bot až po hotová jídla, nakládanou zeleninu a pálivou omáčku. Dokonce je pokládal na jídelní stůl. Při pohledu na to jsem cítila svírání na hrudi. Věděla jsem, že jsem kultivující, a neměla bych ztratit nervy. Potlačila jsem svůj hněv a nic neřekla.

Jednoho dne jsem ho však při nakupování v supermarketu zahlédla s tou ženou. Ani na mě nepohlédl a předstíral, že mě nezná. Bylo to, jako by mi někdo bodl nůž do srdce. Ptala jsem se sama sebe: „Můžu v tomhle manželství ještě pokračovat?“

Když přišel domů, potlačila jsem svůj vztek a mírně mu řekla: „Pokud si myslíš, že se k tobě chová lépe, nebudu se hádat. Nebudu se na tebe upínat. Můžeme se rozvést.“ Dcera mu také vyčinila. Nečekaně se však choval, jako by byl obětí, a řekl: „Jestli se vy dvě proti mně spojíte a vyženete mě, odejdu.“ Plánovala jsem podat žádost o rozvod, pokud by to chtěl. On se však nevyjádřil, a tak jsem to už znovu neotevřela.

Cítila jsem, jako by mi srdce někdo krájel nožem. Hněv, smutek, žárlivost, zášť – všechny možné negativní emoce mě přemáhaly a dusily. Často jsem plakala, zcela pohroužená do lidských emocí.

Svěřila jsem se jedné praktikující, která se podělila se mnou o své pochopení na základě Fa a o vlastní podobné zkušenosti, aby mě povzbudila. Cítila jsem se poté mnohem klidněji a začala si znovu vybavovat Mistrovo učení. Mistr řekl:

„Pokud se z emocí vymaníte, nikdo vás nemůže ovlivnit a obyčejná lidská připoutání vás nedokáží ovlivňovat. Vedoucí úlohu převezme dobrotivost, což je něco vznešenějšího.“ (Čtvrtá lekce, Zhuan Falun)

Mistrovo učení mě probudilo. Jsem praktikující Falun Dafa. Přišla jsem na tento svět, abych se dobře kultivovala, pomáhala Mistrovi při nápravě Fa a naplnila dávný slib. Jak bych se mohla nechat svést takzvaným krásným životem běžných lidí, touhou po rodinném teple a štěstí, nebo po manželově pozornosti a péči? K čemu je připoutanost k těmto lidským věcem? Štěstí, které hledají obyčejní lidé, je přesně tou překážkou, kterou musím na své cestě domů odstranit. Tyto věci nechci. Chci se vrátit domů s Mistrem.

Jakmile mi principy Fa jasně ukázaly cestu, zklidnila jsem se a začala jsem opravdově studovat Mistrovy přednášky z různých míst. Dokázala jsem se skutečně oprostit od toho, co se zdálo jako nesmírně těžká zkouška. Ten pocit byl neuvěřitelně osvobozující.

Využívání příležitostí k zachraňování lidí

Jednoho dne jsem šla s další praktikující objasňovat lidem pravdu. Když jsme dorazily ke vchodu do jednoho obchodu, uviděly jsme muže a ženu sedět na židlích venku a poblíž zůstaly dvě volné židle. Když jsme k nim přišly blíž, všimly jsme si, že jsou mokré. Zrovna jsme přemýšlely, čím je otřít, když náhle z obchodu vyšel muž a řekl: „Tamhle je hadr, můžete je s ním utřít.“ Utřela jsem tedy židle a sedla si vedle těch dvou.

Navázala jsem rozhovor s ženou: „Dnes je tolik přírodních, nebo i člověkem způsobených pohrom. Slyšeli jste o tom, že když se udělají ‚tři vystoupení‘, zajistí si člověk bezpečí?“ (míněno vystoupení z Komunistické strany Číny, Svazu mládeže a Mladých pionýrů). Odpověděla: „Ne, o tom jsem neslyšela.“ Zeptala jsem se: „Chodila jste do školy?“ Řekla: „Moc ne. Můj manžel studoval víc.“ Vysvětlila jsem jim pravdu o Dafa a o pronásledování a oba souhlasili s vystoupením z organizací KS Číny, do kterých vstoupili. Právě v tu chvíli přijelo auto a oni rychle nastoupili a odjeli. Bylo to načasováno naprosto přesně.

Asi před dvěma lety jsem kupovala zeleninu na trhu, když ke mně náhle přišla žena a řekla: „Nezaplatila jste mi, když jste si u mě minule koupila cibuli.“ Byla to prodavačka cibule z protějšího stánku. Řekla: „Použila jste telefon a naskenovala QR kód, ale platba neprošla.“ Odpověděla jsem: „Cibuli jsem si nekoupila a chytrý telefon ani nepoužívám, vždy platím v hotovosti.“ Ona však trvala na svém: „Byla jste to vy. Nezaplatila jste.“ Zeptala jsem se: „Kolik to bylo?“ Řekla: „Jeden jüan.“

Pomyslela jsem si: „To není velká částka. Ať už jsem to koupila, nebo ne, prostě jí to dám.“ Řekla jsem tedy: „Nemám problém vám ty peníze dát.“ Nečekaně se rozzlobila a hlasitě řekla: „Já ten jeden jüan nepotřebuji, nechci ho!“ Protože peníze nevzala, odešla jsem.

Později jsem tento incident probírala s jednou praktikující, která řekla: „Možná se k tobě chtěla dostat, aby slyšela pravdu.“ Najednou mi to došlo: „Ano! Proč mě to nenapadlo?“ Nic, co se stane kultivujícímu, není náhoda. Tehdy jsem uvažovala lidsky – myslela jsem si, že si mě spletla s někým jiným a křivdila mi. Cítila jsem se ukřivděně a mluvila na ni ostře, což neprojevovalo soucit kultivujícího. Naštěstí Mistr použil slova mé spolupraktikující, aby mě osvítil, a já jsem najednou pochopila.

Vrátila jsem se hledat prodavačku cibule, ale nikde jsem ji nenašla. Pomyslela jsem si: „Nevadí, jestli to má být, znovu se setkáme.“ A skutečně – asi za dva měsíce jsem ji potkala na jiném trhu. Šla před mnou, a tak jsem k ní rychle přistoupila a zastavila ji. Řekla jsem: „Omlouvám se, minule můj tón nebyl dobrý. Byla to moje chyba. Ráda bych vám dala peníze.“ Ráda je přijala. Poté jsem si ji odvedla stranou a objasnila jí pravdu. Přijala ji s radostí. Od té doby mě pak vždy vřele pozdravila, kdykoli jsme se potkaly.

Vím, že jsem stále ještě daleko od toho, abych splňovala Mistrovy požadavky, ale pevně věřím v Mistra a ve Fa. V čase, který nám ještě zbývá a je nesmírně cenný, se budu snažit dělat věci ještě lépe a být ještě pilnější.