Význam etikety v Číně a její vývoj (I)

(Minghui.org) Čína, kdysi oslavovaná jako „země etikety“ díky své dlouhé a bohaté kulturní tradici, prošla od roku 1949, kdy se k moci dostala Komunistická strana Číny (KS Číny), zásadními změnami. Vážený titul se brzy stal prázdnou frází. Ačkoli je mnoho lidí stále hrdých na svou starobylou civilizaci, jen málokdo skutečně chápe nebo dokáže vyjádřit hlubší význam etikety.

Etiketa je bezpochyby nejdůležitějším prvkem tradiční čínské kultury.

Od nejstarších dynastií – Xia, Shang a Zhou – až po poslední dynastii Qing, byly císařské obřady a rituály po tisíce let považovány za nejvýznamnější státní záležitost, přičemž vojenské tažení na obranu území mělo až druhotnou prioritu.

Staré přísloví praví: „Není etikety vznešenější než ta, která se používá k projevení úcty Nebesům, a není obřadu důležitějšího než císařských rituálů pořádaných na předměstí k uctění božstva.“

Nebesa představují široký pojem zahrnující vyšší božské bytosti. Projevovat úctu Nebesům hrálo v životě starověkých Číňanů důležitou roli. Chrám Nebes a Chrám Země v Pekingu bývaly císařskými oltáři, kde císaři dynastie Qing konali obřady a přinášeli oběti Nebesům a Zemi. Každoročně se zde konaly slavnosti a císaři vykonávali rituály, aby komunikovali s božskými bytostmi v Nebesích i na Zemi a modlili se za příznivé počasí a bohatou úrodu.

Chrám Nebes zabírá plochu 273 hektarů (675 akrů). Císařský palác, jeden z největších palácových komplexů na světě, kde císaři žili, pracovali a konali audienční jednání, má rozlohu jen 72 hektarů (178 akrů). Když nastala nebezpečná nebo důležitá situace, musel císař ujít 10 kilometrů (6,25 míle) z paláce do Chrámu Nebes, aby vykonal obřad a vzdal úctu Nebesům.

Konání obřadů a projevování úcty Nebesům bylo po dlouhou dobu považováno za jednu z nejvýznamnějších povinností císaře. Existence Chrámu Nebes dokládá, jak velký význam přikládali starověcí Číňané myšlenkám „nebe a člověk tvoří jednotu“ a „uctívat Nebesa a následovat vedení předků“. Starověcí Číňané věřili, že Nebesa jsou stvořitelem všeho a že božské bytosti řídí vesmír. Lidé, jako součást vesmíru, se ve všem musí řídit „Nebeskou cestou“. Po tisíce let – od císařů až po obyčejné lidi – všichni Nebesa ctili a báli se jich. Vykonávali posvátné rituály, aby uctili božské bytosti a prosili o jejich ochranu.

Starověcí Číňané věřili, že Nebesa si jsou vědoma každého lidského činu. Proto vznikla rčení: „Nebesa vidí člověka stejně jasně jako odraz v zrcadle,“ nebo „Nebesa a Země vědí o každém dobrém i špatném skutku člověka.“ Lidé chápali, že člověk musí být ctnostný, aby se mohl sladit s Nebeskou cestou.

Způsob života, o kterém je zde řeč, se odehrával tak dávno, že je pro dnešní lidi obtížné pochopit, do jaké míry starověcí Číňané Nebesa uctívali.

Dvacet čtyři historií je nejucelenější sbírkou oficiálních záznamů o čínských dynastiích. Tyto příběhy dokumentují četné debaty na císařských dvorech o pohromách, záplavách a zemětřeseních. Diskuse často končily tím, že se císaři zamýšleli nad tím, zda jejich vlastní činy nevyprovokovaly trest od Nebes. Často se zde objevuje výrok: „Naslouchej poctivým radám a vyhýbej se neoprávněnému uvěznění.“

Konceptní dějiny dynastie Qing uvádějí, že krátce po svém nastoupení na trůn vydal císař Jiaqing edikt, v němž vyzval své úředníky k radám. Hong Jiliang, učitel mladých členů císařské rodiny, sepsal dlouhý úřední list, v němž podrobně popsal rozsáhlou korupci ve státní správě. Jeho ostrá slova císaře urazila, a proto jej uvěznil a odsoudil k trestu smrti. Později se však císař slitoval a trest změnil na vyhnanství do Yili, odlehlé oblasti daleko od centrální vlády.

V dubnu téhož roku postihlo severní Čínu vážné sucho. Přestože císař i místní úředníci prováděli obřady a prosili o déšť, žádný nepřišel. Ani poté, co císař poskytl potraviny trpícím lidem a omilostnil vězně, sucho nepolevilo. Když si uvědomil, že mohl ublížit Hongovi a rozhněvat tak Nebesa, vydal edikt, kterým Honga očistil. Ve chvíli, kdy napsal poslední tah pera, se zablesklo na obloze, zahřmělo a spustil se prudký déšť. Císař si povzdechl: „Nebesa vidí rychleji, než stihnu vydechnout – a to mě děsí.“

Katastrofy, které se objevovaly v minulých dynastiích, a způsoby, jak na ně císaři reagovali, jsou v Dvaceti čtyřech historiích často zaznamenány. V období vlády KS Číny se však takové historické události zobrazují ve filmech či v televizi jen zřídka. Je to z velké části způsobeno podporou ateismu ze strany KS Číny, která se snaží odstranit dlouhodobou víru v Nebeskou cestu a přerušit pouto mezi lidstvem a božstvím.

KS Číny systematicky a rafinovaně překroutila a změnila čínské dějiny s cílem vymazat kulturní dědictví. Následuje seznam toho, jakým způsobem jej ničila:

1. Materiální úroveň – KS Číny zahájila kampaň „Rozbijte čtyři staré věci – staré myšlení, starou kulturu, staré zvyky a staré tradice“. Rudé gardy ničily obrazy a sochy Buddhy i božstev v chrámech a soukromých domech. Během deseti let byla božská kultura čínské civilizace zničena k nepoznání.

2. Duchovní úroveň – strana vymývala lidem mozky, aby uvěřili, že „boj s Nebesy, Zemí a lidmi je nekonečná zábava“, a zahájila rozsáhlé třídní boje.

3. Média ovládaná KS Číny – zobrazování života ve starověké Číně se soustřeďuje převážně na války, útrapy a intriky na císařských dvorech, zatímco o obdobích míru a prosperity se zmiňuje jen málo.

4. Vzdělávací systém – často zdůrazňuje temnou stránku lidstva v dějinách. Děti na základních školách se učí o hrdinech Chen Shengovi a Wu Guangovi, kteří vedli povstání na konci dynastie Qin. Žáci na středních školách se učí odsuzovat feudální společnost prostřednictvím cynických pohledů Lu Xuna.Kulturní památky – jsou propagovány jako turistické atrakce. Návštěvníci tak mají jen omezené možnosti porozumět jejich historickému a kulturnímu významu.

Po desetiletích reforem proměnila KS Číny společnost natolik, že dnešní Čína už nepřipomíná „zemi etikety“. V moderní době lidé na veřejnosti hlučně mluví a chovají se hrubě. Vzájemné vztahy jsou často založeny na intrikách a přelstívání druhých.