Dafa mě naučil brát ohled na druhé ve všem, co dělám

(Minghui.org) Dne 18. dubna 1998 jsem jela na kole na ranní trh, když jsem zahlédla skupinu asi stovky lidí, jak cvičí Falun Gong (známý také jako Falun Dafa). Zvědavě jsem se zastavila a začala se učit pohyby. Třetí den, co jsem cvičila, mi asistent předal knihu Zhuan Falun a začala jsem Falun Dafa praktikovat. Dnes praktikuji už více než 27 let.

Díky následování Mistrova učení jsem postupně změnila svou povahu i způsob myšlení. Naučila jsem se být vděčná, kultivovat svůj morální charakter a rozpoznávat a opouštět žárlivost, soutěživost, touhu vynikat a připoutání ke slávě a materiálnímu zisku. Pochopila jsem principy, které Mistr vyučuje v části knihy nazvané „Jen jediné měřítko rozhoduje, zda je člověk dobrý nebo špatný: je-li schopen být Pravdivý, Soucitný a Snášenlivý “ (Přednáška první, Zhuan Falun). Knihu jsem četla každý den a můj duševní stav se neustále pozvedal. Když jsem mluvila s manželem a dětmi, můj tón se postupně zjemnil. Dříve jsem s nimi mluvila tvrdě, ale teď umím říct: „Promiň, mýlila jsem se. Je to moje chyba.“

Po smrti tchána žila má tchyně, které tehdy bylo 70 let, u staršího švagra a jeho manželky. Často jsem si ji na měsíc nebo déle brávala k sobě, abych švagrové ulevila. Později začala tchyně také praktikovat Falun Dafa. Když jí bylo 85 let, nastěhovali jsme si ji k sobě natrvalo.

Tchyně žila celý život na venkově – neměla důchod ani dům. Můj starší bratr a jeho žena tvrdili, že nemá nárok na žádný podíl na majetku. Myslela jsem si: Porodila pět dětí, snášela bolest a námahu, tvrdě pracovala, aby je vychovala, a rodině mnoho obětovala. Její stáří nebylo jednoduché. Zasloužila si klidné a jisté místo k životu. Kdykoliv se vracela od některého z dětí, jeli jsme s manželem pro ni autem, abychom jí dali najevo péči a zájem. O narozeninách a během oslav čínského Nového roku jsme jí nechávali peníze, které dostala od dětí a vnoučat – tak si našetřila desítky tisíc jüanů, což jí působilo radost a dodalo pocit jistoty. Ráda dávala vnoučatům obálky s penězi na oslavy Nového roku. Příbuzní, sousedé i kolegové mě chválili, že jsem vzorná snacha. A právě to mě naučil Mistr – myslet nejprve na druhé.

V roce 2019 mě Komunistická strana Číny (KS Číny) za praktikování Dafa nezákonně odsoudila ke třem letům vězení. Během té doby se o mou tchyni staraly střídavě její děti. Osmý den po mém návratu domů v dubnu 2022 jsem si ji vzala zpět k sobě. Bylo jaro a švagrová, která se o ni předtím několik měsíců starala, měla plné ruce práce na poli. Starší švagr a jeho žena byli ve špatném zdravotním stavu a dům druhého švagra byl vlhký, protože bydleli v přízemí. V té době bydlela moje dcera už přes rok doma. Měli jsme jen dvě ložnice, takže jsem se o jednu dělila s tchyní a manžel spal na gauči. Díky tomuto uspořádání jsme ulevili ostatním sourozencům.

Po propuštění z vězení mi KS Číny přestala vyplácet důchod. Už před odsouzením mě připravili o více než 40 000 jüanů, i když slíbili, že mi po odpykání trestu důchod obnoví. Nedostala jsem však nic. Manžel vydělával jen něco přes 3 000 jüanů měsíčně. Loni, když tchyni bylo 100 let, dostávala pouze 400 jüanů měsíčně. Ostatní děti byly finančně zajištěné, ale navštěvovaly ji jen zřídka. Mám však Mistrovo učení, které mě vede k tomu, jak být dobrým člověkem. Kdykoli jsem cítila, že je nespravedlivé, že ostatní sourozenci nepřispívají na výdaje spojené s péčí o tchyni, připomněla jsem si, že Mistr nás učí opouštět připoutání k osobnímu prospěchu a slávě. Říkala jsem si, že nikdy nesmím dopustit, aby se tchyně cítila zanedbaná. Stáří je samo o sobě těžké – zvlášť pro staré lidi na venkově v Číně, kde nemají důchod ani dům. Pokud děti rodičům neprojevují úctu a péči, je jejich stáří o to těžší.

V září 2022 jsem si pronajala prostor, kde jsem mohla doučovat dvě děti a trochu si vydělat, abych ulevila manželovi. Během prázdnin jsem vydělávala více. Jedné noci však tchyně cestou na toaletu spadla a vážně si poranila ruku. Od ramene až po prsty ji měla oteklou a pohmožděnou, a už se o sebe nedokázala postarat. Švagrová pomáhala jen pár dní, ale potom se musela vrátit do práce. Řekla jsem to manželovi a on reagoval: „To snad ne! Jak může jít do práce? Měla by být tady a pomáhat s péčí o naši matku!“ Ona však šla i přesto do práce. Manžel řekl: „Na nikoho jiného se nemůžeme spoléhat – všechno je na tobě.“ Vzdala jsem se tedy práce, ukončila pronájem a vrátila se domů, abych manželovi pomohla s péčí o jeho matku. Krmili jsme ji, koupali a čistili, když byla inkontinentní. V noci jsme téměř nespali. Asi po 40 dnech už dokázala sedět a zvládla i cvičení Falun Dafa, včetně meditace. Když se ohlédnu zpět, vidím, že jsem dokázala myslet na manžela i na tchyni díky vedení Mistrova učení.

Další léto tchyně oslepla. Už předtím špatně slyšela a nebyla schopna se o sebe postarat. Odložila jsem stranou úvahy o ztrátách a ziscích a s manželem jsme se společně starali o její každodenní potřeby. Začátkem srpna 2024 znovu dokázala stát a cvičit čtyři cviky ve stoje. Meditovala dvakrát denně. Je jí přes sto let a je to velmi pilná praktikující Falun Dafa.

Ráda bych se podělila ještě o jeden příběh. Naše sousedka z druhého patra je starší žena, které před lety zemřel manžel. Má jednoho syna, ale jeho manželka ji nenavštěvuje. Na jaře onemocněla. Když jsem viděla, jak bídná je její situace, doprovodila jsem ji k lékaři a zůstala s ní přes noc v nemocnici. Po návratu domů znovu upadla a sotva se doplazila k přenosné toaletě u postele. Často jsem jí nosila jídlo. Dokonce mi dala klíče od bytu. Myla jsem jí vlasy, koupala ji a pomáhala, jak jsem mohla. Navštěvovala jsem ji téměř denně a někdy jí vyměňovala mísu. Nikdy jsem od ní nepřijala žádné jídlo ani dárky. Její rodina mi důvěřovala a často chválila můj charakter. Vždy, když mě někdo pochválil, říkala jsem: „Takto mě naučil jednat můj Mistr.“ Když musel její syn kvůli práci odcestovat, chodila jsem za ní dvakrát denně. Dnes poslouchá audio přednášky Mistra a celá její rodina vystoupila z KS Číny a jejích přidružených organizací. Často společně opakují: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Se sousedkou někdy sedíme a tyto věty spolu recitujeme pět až deset minut v kuse. Jednoho dne v polovině září loňského roku se jí podařilo postavit. Změnila se i povahově – její syn říká, že maminka je teď velmi laskavá.

Dafa mě proměnil ze sobecké, nemorální osoby plné karmy v člověka, který ve všem, co dělá, myslí na druhé. Nemám žádné nemoci, cítím se lehká, plná energie a zůstávám optimistická a pozitivní.

Mistře, děkuji Vám. Děkuji Vám jménem celé své rodiny.