Úžasné příběhy, které se odehrály na hoře Umyeon v Jižní Koreji

(Minghui.org) V roce 2012 se na našem cvičebním místě na hoře Umyeon v jihokorejském Soulu stalo něco zázračného. Chci se podělit o tento příběh, abych potvrdil zázračnost Dafa.

Zpočátku zde cvičil jen jeden nebo dva praktikující. Později se každý den scházelo více než deset lidí a každý týden přibýval jeden nebo dva noví praktikující. Mnoho lidí sem původně přišlo na túru, ale přilákala je melodická cvičební hudba a ladné pohyby, a tak se nevědomky přidali. Někteří lidé pocítili, že cvičení je účinné, a tak omezili túry a místo toho se začali věnovat cvičení.

Falun Gong neúčtuje žádné peníze ani nepožaduje nic na oplátku. Zpočátku byli někteří lidé skeptičtí, ale po cvičení se usmívali a vyjadřovali svou vděčnost. Mnoho lidí říká, že čerstvý vzduch, zvuk větru, zpěv ptáků, tekoucí voda a hudba Falun Gongu se spojují a vytvářejí úžasný zážitek.

Začali jsme cvičit před svítáním. Ačkoli na horské stezce byly pouliční lampy, nebyly příliš jasné. V té době jsem si myslel, že kdyby bylo trochu více světla, lidé by se cítili pohodlněji. O několik dní později začaly práce na pouličním osvětlení a když bylo hotové, asi 200 metrů horské stezky bylo jasné jako ve dne.

Místo pro cvičení bylo zarostlé plevelem a poměrně úzké. V červnu vedle místa, kde jsem cvičil, pomalu vyrostl akát a moje ruce se často dotýkaly jeho větví. Snažil jsem se mu vyhýbat, ale prostor byl příliš malý a bylo těžké se mu vyhnout.

Pomyslel jsem si: „Tento strom nesmí bránit mé praxi zachraňování vnímajících bytostí. Co mám dělat? Nemohu ho zlomit, protože strom je také živá bytost a je to jeho domov. Jako praktikující bych měl kultivovat soucit!“

Snažil jsem se větve odstrčit, ale vždy se vrátily na své místo. Uvažoval jsem také o tom, že ho přesunu na jiné místo, ale nebylo tam žádné vhodné místo a noví praktikující, kteří právě začínali s cvičením, potřebovali pozorovat mé pohyby, takže jsem ho nemohl libovolně přesunout. Podíval jsem se na akát a pomyslel si: „Hej, ty musíš také mít rád tuto kultivační hudbu, že? Nechci ti ublížit.“

Když jsem druhý den ráno přišel na místo cvičení, byl jsem šokován tím, co jsem uviděl: břečťan, který rostl kolem borovice, se omotal kolem větví akátu a přitáhl ho na druhou stranu. Ty tenké révy to nějak dokázaly, což bylo opravdu neuvěřitelné. Ještě úžasnější bylo, že k této změně došlo za jediný den.

A tak mi při cvičení už žádné větve ruce neblokovaly. Byl jsem naplněn vděčností a poslal jsem akáciovému stromu a břečťanu myšlenku: „Děkuji vám za vaši tvrdou práci. Opravdu si toho vážím. V příštím životě se vám jistě dostane velkého požehnání.“

Jindy se otevřelo nebeské oko novému praktikujícímu. Řekl, že viděl exotické květiny a rostliny, které v tomto světě nejsou, kvetoucí kolem místa cvičení a v horách, stejně jako podivné bytosti. Také řekl, že během meditace viděl, jak se proměnil v kamennou sochu Buddhy. Mysleli jsme si, že je to docela úžasné.

Později jsem se odstěhoval a opustil toto místo na osm let. Asi před dvěma lety jsem zde znovu založil místo pro cvičení a spolu s několika praktikujícími z okolí cvičíme a propagujeme Falun Gong o víkendech a svátcích.

Později tam náhle začaly stavební práce na horské stezce a cvičení bylo na dva měsíce přerušeno. Po dokončení stavby jsme museli cvičiště mírně přesunout. Kvůli nerovnému terénu po stavbě jsme potřebovali nářadí, abychom ho vyrovnali, ale v té době jsme si žádné nářadí nemohli půjčit.

Následující den, když jsme cvičili, náhodou kolem procházeli dělníci, kteří opravovali horskou stezku, a nechali na našem cvičišti své lopaty a krumpáče. Pomyslel jsem si: „To musí být Mistr, který vidí naše odhodlání pokračovat ve cvičení a poslal nám na pomoc obyčejné lidi!“

Ještě úžasnější bylo, že se opakovala situace podobná té z roku 2012. V červnu začaly akácie v horách růst do výšky a jejich větve brzy bránily v pohybu při cvičení. Na rozdíl od jiných stromů mají akácie trny, o které se člověk snadno píchne a způsobuje to značnou bolest. Uvažoval jsem tedy o přestěhování na jiné místo. Vzpomněl jsem si však na předchozí zkušenost a rozhodl se ještě chvíli počkat.

O týden později, v sobotu, jsem se vrátil na místo cvičení a byl jsem opět naprosto ohromen. Zázrak, který se stal dříve, se opakoval. Tentokrát to však nebyl břečťan, ale kudzu. Réva se vinula po kmeni akátu od jeho základny. Uprostřed se otočila, odtáhla větev na stranu a ovinula se kolem sousedního akátu. Celá větev byla vytáhnuta asi o padesát centimetrů, čímž vznikl prostor potřebný pro cvičení. (Normálně by se révy vinuly dál až na vrchol stromu.)

Kromě toho se zázračně ohnuly a vyrostly do stran dvě malé větve, aby udělaly místo. Bylo to opravdu úžasné. Napadlo mě, že Mistr možná viděl naše pevné odhodlání cvičit a zachraňovat živé bytosti a použil rostliny, aby nám dal povzbuzení. Nebo možná rostliny, které poslouchaly cvičební hudbu, vycítily naše úmysly a aktivně splnily svůj úkol.