Brát studium Fa vážně a potvrzovat Fa při kultivaci sebe sama

(Minghui.org) Ctěný Mistře, zdravím Vás. Zdravím i všechny spolupraktikující.

Tento rok je to poprvé, co zasílám článek ke sdílení zkušeností na konferenci Fa. Rád bych se podělil se spolupraktikujícími a zároveň předal tuto zprávu našemu soucitnému a velkému Mistrovi. Chci se podělit o to, jak jsem v průběhu své kultivační praxe při plném pracovním nasazení kladl důraz na studium Fa a potvrzování Fa.

Vybral jsem si povolání řidiče patrového autobusu. Vedl mě k tomu dvojí záměr. Zaprvé, až se Shen Yun v budoucnu více rozšíří, mohl bych možná využít schopnost řídit autobus. Zadruhé, po důkladném zkoumání jsem zjistil, že tato společnost nabízí tři varianty pracovních směn – ranní, odpolední a večerní. Ranní ani večerní směna by mi nebránily v každodenním objasňování pravdy v Chinatownu. Proto jsem se přihlásil a zaplatil kurz na řidičský průkaz pro patrové autobusy. Minulý rok jsem úspěšně složil všechny zkoušky, získal řidičské oprávnění a mohl nastoupit na plný úvazek u Transport for London.

První fáze – potvrzování Fa tou nejjednodušší cestou

Protože byla práce na plný úvazek rozdělena do ranních, odpoledních a večerních směn, narušilo to můj dosavadní rytmus studia Fa a cvičení. Novým úkolem pro mě bylo, jak dokážu dělat tři věci a zároveň pracovat na plný úvazek. Moje odpověď byla: vměstnat si do programu čas na studium Fa a cvičení.

Když jsem v této práci začínal, společnost často přidělovala novým řidičům ty úplně nejčasnější směny. Během ranní směny jsem tedy vstával už ve 3 hodiny ráno. Fa jsem studoval cestou do práce a během pracovní doby, kdy autobus dorazil na konečnou stanici každé linky. Tam jsme měli vždy deset až třicet minut přestávku, a já tento čas plně využíval ke studiu Fa nebo k provedení jednoho cvičení.

Uprostřed dne jsme měli přibližně hodinovou pauzu na oběd. Tento čas jsem si vyhradil na půlhodinové cvičení druhého cvičení a většinou jsem ho prováděl v malém parku u budovy autobusové společnosti. Celkově jsem měl během pracovního dne asi tři hodiny přestávek a plně jsem je využíval, abych měl odcvičená všechna cvičení ve stoji a přečetl alespoň jednu přednášku Fa.

Tento krok byl pro mě velmi důležitý. Jednak mi umožnil vykonávat práci s dostatkem energie, ale co je ještě důležitější, umožnil mi účastnit se po práci projektu objasňování pravdy v Chinatownu, aniž bych byl vyčerpaný. Protože jsem musel nastupovat brzy ráno, končil jsem také brzy a měl možnost jet přímo z práce autobusem do Chinatownu. Cesta z práce mi poskytla čas na studium Fa. A když jsem dorazil do Chinatownu, účastnil jsem se šíření Fa a objasňování pravdy až do sedmé večer, kdy jsme balili a ukončovali činnost. Kolem osmé večer jsem se vracel domů a dělal meditaci.

Důvod, proč se s vámi dělím o tyto časové harmonogramy, je hlavně v tom, že pokud bych si během tohoto procesu nenašel čas na studium Fa a cvičení a nedostal posílení a energii, kterou mi Dafa poskytuje, myslím, že bych se nelišil od svých běžných kolegů. Ti mi sami řekli, že když dokončí práci, jsou už úplně vyčerpaní a nemají žádnou sílu podílet se na projektech na záchranu vnímajících bytostí.

Kultivování každé jednotlivé myšlenky v práci, potvrzování Dafa

Zdá se, že smyslem práce běžných lidí je především sláva a osobní prospěch. Lidé vynakládají velké úsilí, aby dosáhli vynikajících výsledků a podobně. Konečným cílem je však získat více slávy a prospěchu – a právě to mi umožnilo pochopit kořen toho, proč běžná lidská společnost nemůže trvat dlouho: je založena na sobectví.

Pod vedením Dafa jsem ale pochopil, že od nás Učitel vyžaduje, abychom nejprve mysleli na druhé, abychom se stali nesobeckými, osvícenými bytostmi spravedlivé cesty. To mi umožnilo nahlédnout úplně jiný způsob uvažování a životní cestu.

Když jsem začal řídit autobus, připomínal jsem cestujícím, aby se pevně drželi madel, a při sešlápnutí plynového pedálu jsem často myslel na cestující a na to, jak se cítí. Zejména když nastupovali starší lidé, zdravotně postižení nebo těhotné ženy, rozjížděl jsem se jemně. K tomu jsem dopředu posuzoval situaci na silnici a připravoval se zastavit s předstihem, abych se vyhnul náhlému brzdění, které by cestujícím mohlo způsobit nepohodlí nebo zranění. Při zatáčení jsem rovněž musel dbát na jejich bezpečnost. Kromě cestujících jsem bral v úvahu také chodce, cyklisty, motocykly a všechna ostatní vozidla na silnici – při jízdě, před nástupem do práce i po jejím skončení. Člověk musí dodržovat zákony, nesmí se přetahovat o přednost ani zbytečně poškozovat jiná vozidla, a vždy myslet na bezpečnost ostatních.

Pod vedením principů Fa, které nás učí myslet nejprve na druhé, jsem nikomu z cestujících neublížil, neohrozil žádného chodce, ani jiné vozidlo. Ve své mysli si jasně uvědomuji, že moje bezpečí i bezpečí ostatních mi dal Dafa! Děkuji Vám, Mistře! Děkuji, Dafa!

Z práce jsem pochopil, že sobectví mě vzdaluje od nesobeckosti a od vlastností vesmíru – Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Protože jsem během pracovní doby často hledal čas na studium Fa, měl jsem připoutání k tomu, abych co nejdříve dorazil na konečnou zastávku, abych mohl cvičit nebo studovat Fa. Pod vedením tohoto připoutání jsem řídil rychleji.

Když se ve mně objevilo toto připoutání, následovaly potíže: pracovníci zodpovědní za rozestupy mezi autobusy mě upozorňovali, abych na další zastávce čekal tři až pět minut. Uvědomil jsem si, že když mě vedla lidská připoutání, cíl jsem stejně nedosáhl. Navíc kvůli příliš rychlé jízdě někteří cestující nestihli nastoupit, což pak zvyšovalo pracovní zátěž řidičů jedoucích za mnou.

To mi pomohlo si uvědomit, že se vzdaluji od nesobeckosti a myšlení na druhé, a proto jsem tento problém napravil. Někdy jsem snížil rychlost a skončil za autobusy, které jely přede mnou. Zjistil jsem, že taková jízda byla velmi pohodlná, protože většina cestujících už nastoupila do autobusů přede mnou, takže v mém autobusu téměř nikdo nebyl. Postupně jsem ale odhalil, že i toto byla sobecká mentalita – ulehčovat si práci. Kdyby takto přemýšleli všichni, sobecké smýšlení by se jen posilovalo a my bychom se odchýlili od charakteristik vesmíru. Jakmile jsem toto připoutání rozpoznal, začal jsem aktivně předjíždět auta na silnici a bral na sebe více odpovědnosti.

Jednou jsem přišel do práce ve čtyři ráno. Po přihlášení a převzetí rozpisu jsem zjistil, že mám čtyřhodinovou přestávku. To jsem ještě nikdy nezažil. Byl jsem nadšený a objevilo se připoutání k radosti. Pomyslel jsem si: za chvíli budu mít spoustu času na studium Fa a odpoledne budu moci rovnou jet do Chinatownu zachraňovat lidi. Jak nádherné uspořádání dne!

Šel jsem na toaletu a koupil si kávu. Když jsem se ji chystal zaplatit mobilem, uviděl jsem zmeškaný hovor od službu konajícího manažera. Okamžitě jsem mu zavolal zpět. Manažer se mě zeptal, jestli bych nemohl pomoci. Řidič, který měl vyjet přede mnou, přišel pozdě, a proto mě požádal, zda bych nemohl vzít jeho trasu. Řekl jsem, že ano, ale když jsem otevřel jeho pracovní rozpis, zjistil jsem, že nejen že přišla vniveč má čtyřhodinová přestávka, ale navíc musím absolvovat osm jízd tam a zpět. Byl to nejnáročnější typ směny. V tu chvíli se ve mně objevila myšlenka, že s tímto řidičem nechci měnit.

Upřímně řečeno, zkouškou jsem hned neprošel a manažer si mé zaváhání vyslechl a pochopil ho. Když jsem si ale vzpomněl, že jsem praktikující, přesto jsem se přinutil úkol přijmout, i když jsem v srdci a mysli nebyl vůbec ochoten. Myslel jsem si: není tohle zasahování, které mi brání ve studiu Fa?

S touto neochotou jsem začal vykonávat práci kolegy. V tu chvíli mi znovu pomohl kouzelný nástroj Fa – dívat se do sebe. Položil jsem si otázku: „Proč jsem tak nespokojený?“ V mé mysli zazněl princip Fa, který mi připomněl báseň „Úrovně“ ze sbírky Podstata dalšího pokroku:

„...
Dobrý člověk má vždy srdce soucitu.
Bez nespokojenosti a nenávisti, bere těžkosti jako radost
...“

Najednou jsem jasně pochopil, že jsem ve skutečnosti ještě nedosáhl toho, abych „bral utrpení jako radost“, a že jsem stále nespokojený kvůli obavám z těžkostí. Ale tohle nebylo mé pravé já. Když jsem si to uvědomil, okamžitě se mi ulevilo v mysli i v srdci.

Pochopil jsem, že službu konající manažer mi pomáhal zlepšit se v kultivaci. Na jedné straně mi pomáhal zvýšit charakter, protože mi umožnil uvidět své nedostatky. A na druhé straně mi umožnil více trpět a odstranit karmu. Jak bych mu tedy nemohl být vděčný? Po skončení směny jsem šel jako obvykle do Chinatownu šířit Fa a nijak mě to neovlivnilo. Děkuji Mistře za toto uspořádání a děkuji službu konajícímu manažerovi!

Složit zkoušku a dokončit tu nejjednodušší trasu

Každý rok procházejí řidiči v naší společnosti tajnou zkouškou. Během práce – nikdo neví kdy, ani v kterou hodinu – nastoupí do autobusu několik lidí a provedou skupinový test a hodnocení. Tato zkouška byla velmi důležitá a společnost ji brala velmi vážně. Navíc, pokud by řidič při hodnocení dostal nízkou známku, mohl by přijít o práci.

Já jsem příliš nepřemýšlel o tom, jak tuto tajnou zkoušku zvládnout, a jednoduše jsem měřil každou svou myšlenku a čin podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Jednoho dne mě zavolal manažer společnosti a požádal mě, abych něco podepsal. Řekl, že si v práci vedu velmi dobře. Podíval jsem se na výsledky skupinového hodnocení – byla to nejvyšší známka. Vím, že celý proces mého zlepšování i dobré výsledky pramenily z vedení Mistra a Dafa a že veškerá čest patří Mistrovi a Dafa!

Poté, co jsem v hodnocení získal nejvyšší známku, tato nejjednodušší trasa skončila a nahradila ji ta nejdelší a nejsložitější. Uvědomil jsem si ještě jasněji, že všechno je skutečně uspořádáno pro nápravu Fa a pro kultivaci učedníků Dafa. Ta jednoduchá trasa odpovídala ukončení některých zkoušek v mé kultivační praxi – a když jsem ji dokončil, tato zkouška skončila. Proto měl začít nový úsek – větší trasa a větší zkoušky.

Druhá fáze – potvrzování Fa na té nejtěžší trase

Jednou jsem se zeptal řidiče s několika desítkami let zkušeností, která trasa je nejnáročnější. Řekl mi, že ta nová, na kterou jsem byl přeložen, je právě tou nejhorší. Uvedl, že si na ni stěžuje mnoho zkušených řidičů.

Pro mě byla tato trasa velkou výzvou. Byla velmi dlouhá a na některých místech se silnice tak zužovala, že větší vozidla musela najíždět na chodník. Největší obtíží bylo, že šlo o úplně novou trasu, s níž autobusová společnost neměla zkušenosti. Zjistil jsem, že podle svých dosavadních zkušeností nemám absolutně šanci dorazit včas do cílové zastávky. Často se stávalo, že když jsem dojel na konečnou, už jsem nestihl přestávku a musel jsem se okamžitě vydat zpátky opačným směrem. Několikrát jsem musel řídit i pět hodin v kuse. Nejenže byla tato intenzita náročná na moji schopnost přizpůsobení, ale hluboce ovlivňovala také mé studium Fa a cvičení.

Protože jsem nestíhal studium Fa a cvičení, mé tělo dosáhlo hranice, co dokáže snést. Také jsem si uvědomil, že bez posílení od Dafa bych nemohl dlouho pokračovat. Dalším důvodem bylo i to, že jako praktikující jsem nechtěl překračovat povolenou rychlost. Mnozí řidiči rychlost překračovali, a tak si mohli trochu odpočinout, kdežto já jsem žádnou pauzu neměl.

Najednou jsem si vzpomněl, jak jsem byl velmi unavený během roznášení letáků na Shen Yun ode dveří ke dveřím. Tehdy jsem vozil praktikující na výchozí místa a často jsme si nejprve recitovali Fa a pak společně vysílali spravedlivé myšlenky. V tu chvíli jsem si uvědomil, že na intenzitu práce a zajištění času na studium Fa mohu reagovat tím, že si Fa budu recitovat zpaměti, místo abych jen hledal volný čas na studium.

Zjistil jsem, že od začátku do konce své trasy projíždím kolem třiceti semaforů. Některé měly poměrně dlouhou dobu čekání. Navíc během dopravní špičky se tvořily zácpy a podobně – a to byly ideální chvíle k recitování Fa zpaměti. Při zajištění bezpečnosti při řízení jsem začal tento čas využívat k recitování Fa zpaměti.

První den, kdy jsem to vyzkoušel, jsem si Fa recitoval po cestě tam a při návratu jsem si našel čas na vysílání spravedlivých myšlenek. Další cestu zpátky jsem si opět recitoval Fa zpaměti a při následující jízdě jsem obvykle vysílal spravedlivé myšlenky. Uprostřed dne, během hodinové pauzy na oběd, jsem většinou studoval Fa. A když jsem po směně skončil, zjistil jsem, že moje nohy jsou lehké, jako by se vznášely.

Sklonil jsem se a podíval na ně – proč jsou tak lehké? Předešlé dva dny byly tak těžké. Co se dnes stalo? V tu chvíli jsem pochopil, že to byla síla recitování a memorování Fa, která k tomu vedla.

Mistr řekl:

„Ako viete, každá bunka vo vašom tele ste vy, a váš mozog je spojený s mozgom v každej bunke.“ (Falun Dafa Vyučovanie Fa na Fa konferencii v západnom USA)

Díky tomu jsem si uvědomil, že když se učím Fa zpaměti, je to, jako by si Fa pamatovaly všechny buňky mého těla. Proto mě během celé pracovní doby Dafa neustále očišťoval na těle i v mysli a zmenšoval karmu v mém těle. Proto se mé tělo cítilo tak lehce.

Tato zkušenost mě také přivedla k hlubšímu pochopení slov: „...hmota a vědomí jsou jedno.“ (Přednáška první, Zhuan Falun). To znamená, že když pracujeme a udržujeme si spravedlivé myšlenky, odpovídající tělo, které máme, je také nadpřirozené. Tak můžeme čelit nejrůznějším zkouškám a výzvám.

Naopak, když naše myšlenky vedou lidské názory nebo připoutání, pak odpovídající tělo je stejné jako u běžného člověka – stává se unaveným a čelí více obtížím. Právě proto jsem byl nesmírně unavený, když jsem si nenašel čas na memorování a recitování Fa.

Mnozí kolegové, kteří byli běžnými lidmi a jejichž mysl byla naplněna honbou za penězi a prospěchem, po celém dni práce s takovými připoutáními neustále vytvářeli karmu, a byli vždy unavení. Já jsem ale měl to štěstí, že jsem mohl pracovat s posílením, které mi poskytl Mistr a Dafa. Navíc jsem měl stále dost energie a síly, abych mohl jezdit do Chinatownu objasňovat pravdu a potvrzovat Fa.

Tato nadpřirozená síla pocházela zcela z Dafa. Tato zkušenost s využíváním času k memorování a recitování Fa potvrdila význam studia Fa a nadpřirozené stavy, které Dafa poskytuje.

Závěr

Tato práce mi velmi pomohla v mé kultivaci a děkuji také Mistrovi za Jeho uspořádání, které mi umožnilo hlouběji pochopit vnitřní význam Mistrových slov o přizpůsobování se společnosti běžných lidí při kultivaci. Navenek mi to nejen pomohlo převzít odpovědnost za péči o mou malou rodinu, ale zároveň mi to umožnilo mít i finanční možnosti, abych mohl projevit úctu svým starším. Protože Mistr od nás vyžaduje, abychom byli dobrými lidmi, ať jsme kdekoli, je pro mě velmi důležité, aby mí starší příbuzní poznali a sami řekli, že Falun Dafa je dobrý!

Z pohledu kultivační praxe se zdá, že výzvy spojené s touto prací na plný úvazek mi neubraly čas na každodenní studium Fa. Naopak – díky tomu, že jsem si našel čas na studium Fa, jsem měl ještě více příležitostí Fa studovat, více času vysílat spravedlivé myšlenky a více šancí dívat se do sebe. Můj nabitý pracovní program mi v pilné kultivaci nepřekážel. Naopak mě poháněl k tomu, abych byl ještě pilnější. Výzvy na mé cestě kultivace se nestaly skutečnými překážkami. Díky požehnání Mistra a Dafa se staly schody k mému zlepšování.

Tento proces mi umožnil plně si uvědomit, že ať jsme jakkoli zaneprázdnění, nikdy bychom neměli polevit ve studiu Fa a v opravdové kultivaci. Ať už jsme jakkoli zaneprázdnění, vždy bychom měli dávat prioritu dělání tří věcí. Proč? Protože jsem objevil, že pouze když kladu důraz na studium Fa a opravdovou kultivaci, mohu získávat stálý proud síly. Síla Dafa mi umožnila získat něco velkého, zatímco mé obtíže a výzvy se staly velmi malými. Pokud bych nestíhal studium Fa a kultivaci, stal bych se velmi bezvýznamným a mé výzvy a potíže by se zdály obrovské. Co by se stalo, kdybych to nezvládl? Cítil bych se, jako bych se jen nechal unášet proudem a vyčerpával všechno své bytí prostřednictvím různých připoutání.

Prosím laskavě upozorněte na vše, co nebylo správné nebo vhodné v mém sdílení!

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám, spolupraktikující!

Heshi

(Vybraný příspěvek přednesený na konferenci Fa ve Spojeném království v roce 2025)