Mé fyzické a duševní změny poté, co jsem se díval do sebe a zlepšil svůj charakter

(Minghui.org) Dostal jsem se do konfliktu s jedním spolupraktikujícím, když jsme šli rozdávat materiály objasňující pravdu, abychom zachraňovali vnímající bytosti. Poté, co jsem se díval do sebe a zlepšil svůj charakter, jsem zaznamenal pozitivní změny jak po fyzické, tak po duševní stránce. Rád bych se o tuto zkušenost podělil s ostatními praktikujícími, abychom mohli pilně kultivovat a společně se v kultivaci zlepšovat.

Jednoho večera jsem šel spolu s praktikujícími Amei a Bingem do vesnice. Amei a já jsme rozdávali společně po jedné trase, zatímco Bing rozdával sám po jiné trase. Když jsme skončili a chystali se jít do další vesnice rozdávat materiály, začaly mě bolet kyčle a nohy natolik, že se mi špatně chodilo. Zbývalo ještě více než deset domů a Amei mi řekla: „Bing se možná už vrátil, protože když jsme se potkali, měl u sebe jen šest brožurek.“

Pomyslel jsem si, že protože je Amei starší než já, je drobná a hubená a doma ji čeká ještě hodně zemědělské práce, měl bych zbývající materiály rozdat sám. Řekl jsem jí tedy: „Dej mi zbývající výtisky a ty tady počkej, kdyby šel Bing, abychom nedělali dvojí distribuci. Takto neplýtváme zdroji.“ Amei řekla: „Bude to rychlejší, když to uděláme spolu. Nebo mi dej zbývající kopie, protože chodím rychleji než ty.“ Odpověděl jsem: „Raději je dej mně. Ty tu na mě počkej a mezitím si odpočiň.“

Když jsem dokončil rozdávání materiálů, Amei netrpělivě řekla: „Zbývalo jen pár domů. Proč ti to trvalo tak dlouho? Víš, jak mi bylo? Kdybych odešla, bála bych se, že mě nenajdeš, až se vrátíš. Ale když jsem zůstala, musela jsem čekat tak dlouho. Slyšela jsem štěkat psy a myslela jsem, že se ti něco stalo. Pořád jsem na tebe myslela. To mě hrozně rozčílilo.“ Vysvětloval jsem jí: „Ty zbývající domy byly samostatně stojící a daleko od sebe. Ke každému domu vedla dlouhá zacházka. Proto jsem se vrátil tak pozdě.“ Myslel jsem, že po mém vysvětlení se uklidní, ale naopak se ještě více rozzlobila: „Navrhovala jsem, že to uděláme spolu, ale ty jsi odmítl. Také jsi mi nedovolil jít samotné. Chodím rychleji než ty, a přesto jsi trval na tom, že půjdeš sám.“

Amei byla čím dál rozrušenější. Vypadala, jako by měla každou chvíli vybuchnout. Když jsem poslouchal, krev se mi začala vařit. Pomyslel jsem si: „Co tím myslíš? Nedělal jsem to snad pro tvoje dobro? Nevážíš si mých laskavých úmyslů?“ Amei pokračovala: „Víš, jak mi bylo? Raději bych to udělala sama, než abych na tebe čekala. Víš, jaké to bylo čekat tak dlouho, aniž by ses vrátil?“

Uprostřed Ameiných neutuchajících stížností mě bolelo srdce. Cítil jsem se ukřivděně. Zároveň mě začaly kyčle bolet ještě víc, a každý krok byl nesmírně těžký. Tato dvojnásobná bolest mi vehnala slzy do očí. „Tvůj charakter je takový. Neposloucháš, co říkají ostatní, a tvrdošíjně si stojíš za svým názorem až do konce.“ Ameina slova byla jako kulky vystřelené z pušky. Každá věta zasáhla mé křehké srdce, které se cítilo ukřivděné. Srdce mě bolelo, jako by do něj někdo bodal jehlou, a už jsem to nemohl snést.

Najednou se mi v mysli objevilo Mistrovo Fa:

„Snášenlivost je klíčem ke zlepšování charakteru. Vydržet s rozhořčením, pocitem křivdy nebo slzami je snášenlivostí obyčejného člověka, který je připoután ke svým zájmům. Vydržet úplně bez rozhořčení nebo pocitu křivdy je snášenlivostí kultivujícího.” (Co je Snášenlivost (Ren)?, Podstata dalšího pokroku)

Mistrovo Fa bylo jako kladivo, které mě udeřilo do hlavy. V tu chvíli jsem se sám sebe zeptal: „Co to dělám? Jsem praktikující Dafa? Jak jsem se kultivoval posledních 20 let? Je tohle snášenlivost kultivujícího? Nedokážu snést ani takovou maličkost?“ Neustále jsem se ptal sám sebe a porovnával se s Fa. V srdci jsem pocítil hlubokou lítost a mé rozbouřené srdce se postupně uklidnilo.

Když jsem kráčel, přemýšlel jsem o tom, proč mě tak rozčilovalo napomínání spolupraktikující a proč jsem nepomyslel na Amei: „Je tak pozdě, uprostřed noci. Šedesátiletá žena musí snášet studený severní jarní vítr a starat se o svého spolupraktikujícího po celém dni těžké, vyčerpávající práce. Jak úzkostně se asi cítila. Ameino srdce je tak cenné; jak by to mohla být její chyba? Proč si nedokážu vážit obětavé pomoci spolupraktikující?“

Najednou jsem prohlédl a začal se dívat do sebe. Uvědomil jsem si, že mám připoutání k tomu, nenechat si od druhých říkat, co mám dělat, připoutání k pověsti a také netrpělivost. Musím to brát jako příležitost, kterou mi Amei dala, abych si zlepšil svůj charakter. Musím se všech těchto připoutání zbavit a opravdově se kultivovat. Musím dobře spolupracovat se spolupraktikujícími a zachránit více vnímajících bytostí.

V tu chvíli jsem pocítil, jak mi z obou stran kyčlí bylo vytaženo mnoho vláknitých věcí. Kyčle se mi náhle uvolnily a nohy už nebyly těžké ani bolestivé. Poděkoval jsem Mistrovi za Jeho soucitnou spásu a také Amei za to, že mi dala příležitost zlepšit svůj charakter.

Začal jsem kráčet pomalu, usmíval jsem se a řekl Amei: „Tvoje kritika mi opravdu pomohla zlepšit charakter. Opravdu jsem z toho měl užitek.“ Odpověděla: „Dala jsem ti ctnost.“ Řekl jsem: „Každopádně mě už kyčle nebolí a chůze je teď lehká. Je to velmi příjemné.“ Když jsme šli kolem Bingova domu, viděli jsme, že se tam svítí, a oba jsme se od srdce zasmáli. Dívat se do sebe je opravdu dobré.

Výše uvedené jsou má pochopení vycházející z mé omezené úrovně kultivace.