Dafa mi pomohl vypěstovat si klid a vděčnost

(Minghui.org) Než jsem začala praktikovat Falun Gong, byla jsem nervózní, bojácná, náchylná k depresím, a při potížích jsem se často cítila ztracená.

Jako studentka jsem měla často konflikty se spolužáky, které jsem neuměla zvládat, což vedlo k tomu, že jsem zůstávala izolovaná. Někteří z mých blízkých přátel se začali vzdalovat. Ačkoli jsem se snažila udržet si jejich přízeň, nevěděla jsem, jak se chovat, a nakonec si mě přestali všímat.

Tyto události mi způsobily velké trápení. Ve skutečnosti jsem si cenila slávy, bohatství a vztahů, a často jsem jednala impulzivně, což vedlo k rozpadu přátelství.

Kultivování klidné mysli

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, jsem si vzpomněla na něco, co nás Mistr učil:

„Poté, co dojde k takovémuhle sporu, měli bychom si především zachovat chladnou hlavu a neměli bychom se k tomu stavět jako ten druhý člověk.” (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

V roce 2000 jsem byla spolu s asi dvanácti místními praktikujícími zadržena v místní vazební věznici poté, co jsme jely do Pekingu apelovat za Falun Dafa. O několik dní později jsme si uvědomily, že musíme i tam vytvořit prostředí pro cvičení.

Několik praktikujících v naší cele začalo ráno cvičit. První dva dny přišli dozorci, aby nás zastavili, a křičeli na nás, takže jsme přestaly. Některé praktikující měly strach a neodvážily se cvičit, zatímco jiné říkaly: „Čeho se bojíme? Pojďme do toho.“

Třetí den jsem se rozhodla vstát a začít cvičit. Vešla dozorkyně. Nekřičela na mě, jen řekla: „Žádné cvičení.“ Klidně jsem jí odpověděla: „Musíme cvičit. Pokud nebudete křičet, nebudeme dělat hluk. Cvičíme tiše a nikoho nerušíme.“ Řekla: „Musím to nahlásit.“ Odpověděla jsem: „To je v pořádku, ale musíme pokračovat ve cvičení.“ Pak odešla.

Jednoho dne si několik z nás zavolal ředitel věznice k rozhovoru. Řekly jsme mu o Falun Dafa a že budeme pokračovat ve cvičení. Ředitel nám nedělal potíže. To bylo poprvé, kdy jsem zažila sílu klidného a pokojného vystupování.

Pracovala jsem v továrně a někdy mě obviňovali z věcí, které se mě vůbec netýkaly nebo za něž jsem nebyla zodpovědná. Stávalo se to často, ale vždy jsem zůstala klidná a vyrovnaná, nerozčilovala jsem se a nebrala to vážně. Dokonce i když mě nespravedlivě obvinili, jen jsem se tomu zasmála a záležitost obvykle vyšuměla.

Všichni věděli, že jsem velkorysá a odpouštějící, a oceňovali můj charakter. Většina spolupracovníků, které jsem poznala, vystoupila z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací. Postupně jsem si vypěstovala zvyk zůstat klidná tváří v tvář obtížím. Jsem vděčná za Mistrovo učení.

Pěstování vděčnosti

Můj manžel ztratil matku už v útlém věku. Jeho otec měl špatnou povahu a často se k němu choval tvrdě. Jeho rodina navíc čelila pronásledování a diskriminaci, protože patřila k pozemkovým vlastníkům. Vyrůstal v takovém prostředí, a proto se stal velmi uzavřeným, obtížně komunikoval a neuměl projevit péči či ohled vůči mně, své manželce.

Krátce po svatbě k nám přijel na návštěvu tchán. Tehdy jsme měli jen jednu místnost a večer mi manžel řekl, ať přespím u rodičů. Myslela jsem, že mě tam doprovodí, ale sotva jsem vyšla ze dveří, prudce je za mnou zabouchl a nechal mě samotnou v černočerné noci, abych si cestu našla sama.

Koupila jsem kuře, abych ho uvařila pro tchána, ale manžel řekl: „Ty na něj máš sama chuť a jen se vymlouváš na hosta.“ Když se mi nepovedly kynuté knedlíky, protože jsem přidala moc kypřící sody, cítila jsem vinu. Svěřila jsem se mu, doufala, že mě utěší, ale on mě ještě více shodil slovy: „Nemáš žádné schopnosti a tvůj charakter je špatný. Co vlastně umíš?“

Velmi jsem záviděla, jak jsou jiní manželé ke svým ženám laskaví a ohleduplní. Manžel se ke mně ale nejen nechoval dobře, nýbrž na mě často mluvil ostře a tvrdě. Po mnoho let jsem od něj necítila žádné teplo ani péči. Byla jsem z toho sklíčená a hněv jsem většinou dusila v sobě. Když jsem se přece jen rozčílila, několik dní jsem s ním nemluvila, ale on si toho nevšímal ani to neřešil. Někdy jsem byla tak rozzlobená, že jsem měla pocit, že vybuchnu, ale on se choval, jako by se nic nestalo. Ani jsem si neuvědomila, jak silná zášť ve mně vůči němu narostla.

Jednou jsem o své situaci řekla jiné praktikující a ona mi řekla: „Nesmíš ho obviňovat, měla bys být vděčná.“ Tehdy jsem ale ještě neměla pevné základy v kultivaci a mé touhy po běžném lidském štěstí byly silné, takže jsem nedokázala cítit vděčnost. Později jsme však oba s manželem čelili pronásledování a manžel přišel o své ceněné zaměstnání. Jak studoval Fa a více se kultivoval, začal se hodně měnit – stal se ohleduplnějším k rodině. Má zášť vůči němu se tím značně zmírnila.

Přesto jsme stále měli konflikty a časté hádky; ani jeden z nás nebyl ochotný ustoupit či se přizpůsobit. Bylo mnoho maličkostí, které jsem u manžela nemohla snést, a často jsem ho kritizovala a stěžovala si mu, v naději, že se změní. On mi odpovídal: „Dělám to pro tvoje dobro.“ Po mnoho let jsem jeho slova nechápala a lpěla na představách, které jsem si vytvořila jako běžný člověk.

V posledních letech ale přišel průlom. Díky studiu Fa a čtení článků na Minghui jsem získala hlubší pochopení Fa. Nyní chápu původ a poslání učedníků Dafa. Také jsem často dostala osvícení od Mistra ve snech a konečně jsem si uvědomila, že život je jen dočasný pobyt na Zemi.

Naučila jsem se chápat princip dívání se do sebe, když uvidím nedostatky druhých. Jednoho dne jsem si znovu stěžovala, že manžel udělal nepořádek v kuchyni. Řekl třikrát po sobě: „Ukazuji ti to!“ Byla jsem ohromená a pochopila, že to je Mistrovo uspořádání. Manžel je tu proto, aby mi pomohl v kultivaci a vylepšování sebe sama.

Kultivovat se můžeme v jakémkoli prostředí. Konečně chápu princip kultivování sebe sama v malých věcech. Jsem vděčná Mistrovi za trpělivé vedení své žačky a za to, že mi pomáhá postupovat kupředu. Později jsem pochopila, že je důležité začínat kultivaci ze správného východiska. Musím chtít zlepšit sama sebe, abych se kultivovala a dosáhla osvícení. Teprve když opravdově dosáhnu osvícení, budu vděčná druhým z celého srdce.

Od té doby už vůči manželovi necítím zášť. V minulosti nechával boty u dveří, kde blokovaly vstup do koupelny. Vždy mě to rozčilovalo a cítila jsem uvnitř zášť. Teď se ohnu, postavím je na botník a řeknu si: „Děkuji, že mi dáváš příležitost změnit, jak věci řeším.“

Jsem vděčná Mistrovi, že umožňuje svým žákům kultivovat se a zlepšovat i prostřednictvím malých věcí, které dokážou zocelit náš charakter, odstranit karmu a vylepšit naši povahu. V minulosti jsem byla zraněná, když na mě manžel mluvil tvrdě. Teď si říkám, že pokud tolik urážím druhé, musí být něco, co mám kultivovat. Proto nyní, kdykoli vyvstane problém a já pocítím zášť či hněv, okamžitě změním své myšlenky a řeknu si: „Děkuji, že mi pomáháš v kultivaci.“

Odstranění zášti

Kvůli pronásledování, které moje rodina zažila ze strany Komunistické strany Číny, jsem utrpěla těžké psychické trauma a dlouhou dobu jsem byla v depresi. Stále jsem cítila zášť, kdykoli jsem si vzpomněla na policisty, kteří mě před lety zatkli a pronásledovali.

Ačkoli jsem věděla, že je to špatné, dlouho jsem se této zášti nedokázala zbavit a někdy se mi nečekaně objevovala v myšlenkách.

Nakonec jsem si uvědomila, že tato zášť ukazuje na nedostatek soucitu. Byla to moje chyba, že jsem se nekultivovala dostatečně dobře. Nejenže jsem nedokázala zachránit ty policisty, ale ještě jsem přispěla k tomu, že páchali zločiny.

Možná jsem jim ublížila v předchozím životě a něco jim dlužím. Jako kultivující se musím kultivovat tak, abych je mohla zachránit. S takto jasným myšlením už vůči policii nechovám žádnou nenávist.

Toto je mé pochopení na mé současné úrovni; prosím laskavě poukažte na cokoli nevhodného.