Pevná víra ve Fa mi pomohla překonat zkoušky

(Minghui.org) Rád bych se s ostatními praktikujícími podělil o svou zkušenost s odoláváním pronásledování v jedné vazební věznici a později ve věznici v Pekingu. Když jsem trpěl, trpěl za mě i Mistr. I v tom nejzlověstnějším prostředí můžeme, pokud pevně věříme v Mistra a ve Fa, překonat soužení.

1. Zatčení a vazba

V roce 2005 vtrhlo do mého domu více než 20 převlečených policistů z místní stanice a násilím mě naložili do černého auta. Pomyslel jsem si: „Jsem praktikující Dafa, poslouchám jen Mistra a nesmím Dafa očernit.“ Pevně jsem věřil, že nejsem vinen a že Dafa je to nejlepší. Neustále jsem křičel: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré! Mistr Li Hongzhi je nejlepší! Veřejný proces s Jiang Zeminem!“

Zvedl jsem dlaň a sedl do lotosové pozice a skandoval bez přestávky. Odvezli mě do vazební věznice. Když viděli, že se nechci z auta hnout, přišlo několik lidí a nesli mě dovnitř. Během prvního měsíce nelegálního zadržení, kdykoli nás pustili na vycházku, jsem volal: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré! Mistr Li Hongzhi je nejlepší! Veřejný proces s Jiang Zeminem!“ Propouštěl jsem hlas a křik měl obrovskou sílu — bylo to jako zemětřesení.

2. Uchovávání spravedlivých myšlenek tváří v tvář nezákonným rozsudkům

Později jsem byl odvezen do Druhé pekingské vazební věznice. V srdci jsem zůstal pevný, seděl jsem v lotosové pozici, vztyčil dlaň a nepřestával volat: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré! Mistr Li Hongzhi je nejlepší! Celosvětový veřejný soud s Jiang Zeminem!“

Byl jsem zadržen dva měsíce. Když mě policie vyslýchala, ještě než stačili položit otázku, začal jsem volat tato čtyři hesla, a museli výslech ukončit.

Chtěli mě poslat zpět do první vazby. Venku stáli čtyři policisté a jeden do mě strčil. Upadl jsem. Policista se mě zeptal: „Proč nekřičíš?“ Odpověděl jsem: „Co chcete, abych křičel?“ Policista řekl: „Copak nevíš, co máš křičet?“ Tehdy jsem se vzpamatoval a znovu vykřikl ta čtyři hesla. Následně jsem byl vězněn více než rok.

Během věznění jsem nepřestal dělat cvičení a objasňovat pravdu lidem kolem sebe. Vysvětloval jsem jim, že „sebeupálení na náměstí Tiananmen“ byl podvod. Každého jsem žádal, aby si opakoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré!“ Když nás vyváděli na vycházku, opakovaně jsem tato čtyři hesla volal, aby každý slyšel, co říkám.

Ať bylo prostředí jakkoli zlé, v srdci jsem zůstal pevný a křičel ta čtyři hesla.

Po více než roce mě soud nezákonně odsoudil k pěti letům a poslal do věznice Qianjin v Tianjinu. Jakmile jsem vstoupil do věznice, začal jsem volat hesla, a tak mi nasadili motocyklovou helmu na hlavu a vtlačili mě do samotky. Srazili mě k zemi. Velitel vězeňské skupiny se mě zeptal: „Kdo jsi, jak se jmenuješ, odkud jsi?“ Pomyslel jsem si: „Nespáchal jsem žádný zločin a nemohu s ním spolupracovat.“ Řekl jsem: „Jsem praktikující Dafa, nespáchal jsem žádný zločin, vy mě pronásledujete, a tím pácháte zločin.“ Odešel zmatený.

3. Mistr mě chránil během zuřivého pronásledování

Byl jsem donucen nosit okovy a pouta vážící více než 4,5 kg. Nuceně jsem je měl na sobě čtyři roky. Celou dobu jsem byl na samotce.

V cele, která měla méně než dva metry čtvereční, jsem dlouhou dobu v srdci recitoval Fa. Seděl jsem na rozbitém prkně na zemi. Hlídali mě čtyři vězni. Nemohl jsem se hýbat, nemohl jsem cvičit a neměl jsem povolení chodit volně na toaletu, protože mě omezovali. Držel jsem hladovku, protože jsem věděl, že jsem nespáchal žádný zločin.

Odvedli mě na ošetřovnu a násilně mi podávali vysoce koncentrovanou slanou vodu. Pomyslel jsem si: „Nejsem vinen. Žádné z tohoto pronásledování na mě nebude působit.“ Nebál jsem se a v srdci jsem zůstal pevný. Zvolal jsem: „Jsem žák Mistra Li Hongzhi. Nepřijímám žádná jiná uspořádání. Nepřiznávám to.“ Když to uslyšeli, neodvážili se pokračovat v nuceném podávání slané vody a narychlo toho nechali. Poté, co mi slanou vodu podali, jsem necítil žízeň. Zlé pronásledování se rozpadlo. Nadále jsem držel hladovku na protest proti pronásledování. Často mě násilně krmili. Ačkoli nevím, co do mě nalévali, nemělo to na mě žádný účinek.

Když se mě vězni, kteří mě hlídali, chystali pronásledovat, znovu jsem začal hlasitě volat a oni přestali. Zlé pronásledování se znovu rozplynulo. Nebyl jsem bit. Také jsem jim vyprávěl o Dafa. Všichni pochopili a přestali mě pronásledovat.

Dlouhodobý pobyt na samotce mi způsobil mnoho proleženin a těžké okovy a pouta způsobily, že se maso na mých kotnících, krku a zápěstích rozkládalo. Dodnes mám viditelné jizvy. V té době jsem se ale nebál a měl jedinou pevnou myšlenku. Díky Mistrovu soucitu a požehnání jsem necítil, že by rány příliš bolely. Mistr za mě snášel karmu. Děkuji Vám, Mistře!

4. Mistr mi ukázal zázrak, aby mě povzbudil

Po měsíci na samotce se dozorcům nepodařilo mě „transformovat“, a tak plánovali poslat mě do týmu pro intenzivní výcvik. Věděl jsem, že to bude ještě děsivější místo, a mé srdce se pohnulo – objevil se strach. V srdci jsem prosil Mistra a najednou se přede mnou objevilo nespočet malých zlatých Buddhů, každý asi třicet centimetrů vysoký, kteří poletovali před mýma očima. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl ani nesnil. Mistr mi ukázal zázrak a povzbudil mě, když jsem cítil, že je to nejtěžší. V srdci jsem byl Mistrovi nesmírně vděčný. Dojalo mě to tak, že jsem ronil slzy vděčnosti. V mém srdci zůstala jediná myšlenka: „Jsem tady pro Dafa, chci Dafa potvrdit i na tomto nejzlověstnějším místě!“

Doprovodili mě do týmu pro intenzivní výcvik. Nepřestával jsem ta slova volat. Velitel mě přivítal a s úsměvem řekl: „Nekřič.“ Poslali mě do cely s pěti lidmi, což bylo o něco snazší než samotka. Nikdo mě nehlídal a nebyla tam vymývárna mozků. Občas jsem se mohl i osprchovat. Věděl jsem, že mi Mistr pomáhá. Děkuji Vám, Mistře!

O půl roku později mě poslali zpět do prvního oddílu věznice. Znovu jsem byl zavřený na samotce. Byl mi přidělen jeden vězeň, který mě hlídal. Čas od času mi pouštěli videa k vymývání mozků. Když jsem sledoval video o „sebeupálení“, všiml jsem si mnoha nesrovnalostí a řekl jim o nelogických částech. Všichni to pochopili. Báli se, že budu mluvit příliš, a tak mi video už nepouštěli. Ukazovali mi také falešné spisy. Byly to podvrhy, kde byly části Mistrových nových spisů smíchané s falešným obsahem. Četl jsem pouze skutečná učení a falešný obsah jsem odmítal. Na samotce jsem dál držel hladovku. Pevně jsem nahlas recitoval Fa. Recitoval jsem Mistrovu báseň „Návšteva Jazera Slnka a Mesiaca“ z Hong Yin. Jeden z dozorců se ji ode mě naučil a několikrát mě požádal, abych ho ji naučil.

Nakonec jsem z vězení vyšel důstojně. Po návratu domů jsem pilně studoval Fa, při konfliktech se díval do sebe a kultivoval se. Mám pocit, že jsem se hodně zlepšil.

Když se dnes ohlédnu za čtyřmi lety, kdy jsem byl nezákonně vězněn, uvědomuji si, že pokud pevně věříme v Mistra a v Dafa, není žádná překážka, kterou bychom nedokázali překonat. Při dívání se do sebe jsem zjistil, že tehdy jsem měl mnoho připoutání, kterých jsem se ještě nezbavil. Některá z nich byla stále velmi silná, jako bojovnost, chtivá mysl nebo zášť. Mé pochopení Fa nebylo dostatečně jasné. Má kultivace nebyla dostatečně pevná. Některé mé úsilí bylo jen povrchní. Přesto Mistr snášel tolik věcí za mě a pomohl mi prolomit se i v tom nejzlověstnějším prostředí.

Jsem Mistrovi vděčný za to, že za mě mlčky snesl tolik, co si ani neumím představit. Nemám nic, čím bych se Mistrovi odvděčil, a tak se mohu jen snažit kráčet kupředu s ještě větším úsilím a pokusit se naplnit Mistrova očekávání.

Články, v nichž se praktikující dělí o svá porozumění, obvykle odrážejí jejich chápání v daném čase na základě úrovně kultivace a jsou nabízeny v duchu vzájemného povzbuzení na cestě vzhůru.