Svědkem zázraků Dafa – moje rodina a kolegové jsou ohromeni

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa v roce 1996, když mi bylo 32 let. Přestože jsem byla mladá, předtím jsem si v kolotoči života vypěstovala řadu zdravotních problémů.

Narodila jsem se do chudé rodiny a od dětství jsem zakoušela těžkosti – často bez jídla a bez pořádného oblečení. Jako deváté dítě v rodině jsem byla staršími sourozenci často šikanována, což ve mně vyvolalo potlačovanou zlost a špatnou povahu. Navzdory mládí jsem nesnesla křivdu, a tak jsem se s nimi často prala.

Po svatbě jsme se s manželem neustále hádali. Často se po práci nevracel domů, ale chodil pít a hrát mahjong, a nikdy nedělal žádné domácí práce. Musela jsem zvládat práci doma i venku a život byl čím dál těžší. Stávala jsem se stále podrážděnější – doma i v zaměstnání – a cokoliv, co se mi nelíbilo, vyvolalo prudký výbuch. Neustále jsem nadávala a trvala na své pravdě, i když jsem se mýlila.

Spravovala jsem několik skladů a nesla poměrně velké pracovní zatížení. Často jsem kritizovala dělníky, kteří nezabalili zboží podle specifikací. Odmítala jsem jim dovolit, aby práci dokončili, a hádala jsem se s nimi, často za použití hrubých nadávek. Byli na mě naštvaní, měli vůči mně zášť a za mými zády mi nadávali. Když mi o tom někdo řekl, šla jsem jim znovu vynadat. Nahromadila jsem nespočet hříchů a byla jsem sužována nemocemi, což bylo nesnesitelné.

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, mě soucitný Mistr zachránil z ubohého života a já se vydala na cestu návratu ke svému pravému já. Jsem nesmírně šťastná a vděčná. Ráda bych se podělila o to, jak jsem z Dafa získala prospěch, jak mi Mistr projevil nekonečný soucit a ochranu a jaké mimořádné věci se mi staly díky tomu, že praktikuji Dafa.

Zlepšení mého charakteru ohromilo všechny, kdo mě znali

Když jsem poprvé získala Fa, jezdila jsem sledovat Mistrovy videopřednášky do města vzdáleného více než 60 kilometrů. Mistr nám říkal, abychom neopětovali údery ani urážky a drželi se vysokých standardů. Rozhodla jsem se, že se budu jeho učením řídit. Díky této jediné myšlence mi Mistr pomohl odstranit negativní myšlenky.

Dnes, kdykoli narazím na potíže, nejprve si vzpomenu, že Mistr nám říkal, abychom byli trpěliví a brali ohled na druhé. Můj postoj se úplně změnil. Už lidem nenadávám. Dělníci říkali: „Ona už nenadává.“ Jeden z nich tomu ale nevěřil a prohlásil: „Přestane nadávat jedině tehdy, až slunce vyjde na západě. Nevěřím tomu. Musím se přesvědčit sám.“

Jednoho dne, když přišel nakládat zboží, úmyslně hledal chyby. Držela jsem se Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a zůstala jsem klidná tváří v tvář jeho provokaci. Nakonec byl spokojený a odvezl si celý náklad.

Šel za zaměstnanci a nadřízenými a řekl: „Tentokrát jsem opravdu přesvědčený. Praktikuje Falun Dafa a už opravdu nenadává.“ Několik mých nadřízených se mě ptalo: „Jakou praxi děláte? Jak to, že jste se tak změnila?“ Odpověděla jsem: „Je to Falun Dafa. Mistr Li nás učí, abychom se řídili principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti a stali se dobrými lidmi a ještě lepšími lidmi.“ Zvedl palec a řekl: „Ta praxe je opravdu úžasná!“

Dafa mě chránil a uzdravil

Když jsem bydlela na venkově, jezdila jsem do práce na motorce. U hlavní silnice poblíž našeho domu byl asi metr hluboký příkop. Jednoho dne jsem při zatáčení domů zabrzdila a s hlasitým „bum“ jsem spolu s motorkou spadla do příkopu, přičemž motorka dopadla přímo na mě. Bez přemýšlení jsem chytila motorku oběma rukama a vytáhla ji zpět na cestu. V tu chvíli šel kolem někdo z vesnice a spěchal mi na pomoc.

Manžel slyšel v zahradě motorku, ale když mě neviděl, zajímalo ho, kde jsem. Než vyšel ven, aby zjistil, co se děje, už jsem vylezla z příkopu.

On i soused se mě ptali: „Jak jsi tu motorku dostala ven?“ Ta motorka musela vážit nejméně 200 kilogramů. Měřím jen 165 cm a vážím něco přes 100 kilogramů. Jak bych mohla tak těžkou motorku zvednout jen holýma rukama? Kde jsem vzala takovou sílu? Věděla jsem, že mi pomohl Mistr! Bez Mistrovy ochrany bych motorku nezvedla a byla bych těžce zraněná.

Když se mě manžel zeptal, jestli jsem zraněná, řekla jsem: „Mistr mě chrání, jsem v pořádku.“ Motorku odtlačil domů, ale já jsem nemohla pohnout nohou. Zatnula jsem zuby a dokulhala domů. Manžel viděl velký otok na mém kotníku a měl takové obavy, že mě chtěl odvézt do nemocnice. Usmála jsem se a řekla: „Není třeba, jsem v pořádku. Zítra můžu normálně jít do práce.“

Seděla jsem na pohovce a nemohla se hýbat. Manžel běžel pro mou sestřenici, aby mu pomohla mě odvézt do nemocnice. Když se vrátili, otok na mém kotníku se ještě zvětšil, takže trvali na tom, že mě vezmou k lékaři. Řekla jsem: „Nebojte se, zítra ráno budu v pořádku a půjdu normálně do práce. Jen mi přineste Zhuan Falun a já si ho budu číst.“

Tu noc i následující ráno jsem cvičila. Po skončení jsem šla připravit snídani a vzbudit manžela. Vyskočil a podíval se na můj kotník. Teprve tehdy jsem si vzpomněla, co se stalo předchozí den. Vykřikl: „Ach! Všechno je zpátky v normálu! Není tam ani stopa. To je opravdu úžasné!“

Těžká artritida zmizela po neobvyklé zkušenosti

V období od srpna do září 1996 jsme se střídali v pohotovosti jednou týdně a přes noc zůstávali v práci. Obvykle pracovaly dvě nebo tři ženy společně. Rády poslouchaly, jak mluvím o praktikování Dafa, sledovaly mě při cvičení a těšily se z našich rozhovorů.

Po směně jsem si většinou našla tiché místo k meditaci. Měla jsem klíč od skladu, takže jsem chodila meditovat do skladu ve třetím patře bez rozsvícení světel. V tom skladu bylo spousta komárů, ale nijak jsem to neřešila a usedla ke cvičení. Po chvíli se mi komáři začali motat kolem obličeje, rukou i těla.

Bylo léto, měla jsem velmi tenké oblečení, a takové množství bodajících komárů bylo nesnesitelné. Neustále jsem opakovala Mistrova slova: “Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete..” (Přednáška devátá, Zhuan Falun). Později jsem si uvědomila, že mi ti komáři pomáhali odstraňovat karmu.

Po nějaké době mě komáři přestali kousat po celém těle a zaměřili se jen na kolena, kde mě hltavě píchali. Dříve jsem ani nedokázala meditovat 30 minut bez bolesti, ale tentokrát jsem cítila jen štípance od komárů a nohy vůbec nebolely. Seděla jsem tam přes hodinu. Když komáři přestali, bolest v nohou úplně zmizela a meditace byla dokončená.

Ve společné místnosti se spolupracovnice ptaly, kam jsem šla. Usmála jsem se a řekla: „Meditovala jsem a komáři mě všude pokousali.“ Řekly: „Ukaž to.“ Vyhrnula jsem kalhoty a ony vykřikly: „Ach! Takto tě to pokousalo!“ Viděla jsem, že kolena byla červená a oteklá a měla dva velké puchýře.

Druhého rána, když na to koukaly, řekly: „Wow! Tak velké puchýře přes noc zmizely. To je neuvěřitelné!“ Od té doby bolest v nohou ustoupila a mohla jsem chodit bez potíží.

Příčina mých bolestí nohou sahala hluboko zpět. Když mi bylo pět let, onemocněla jsem během sněhové bouře. Jako nejmladší z devíti dětí jsem maminku všude následovala. Ten rok byla oslava narozenin dcery nejstarší sestry a podle zvyku moje matka musela jít o den dřív přinést vnučce dárek. Bydleli jsme více než 20 mil daleko a neměli auto, takže jsme musely jít pěšky. Maminka říkala: „Sněží moc, nemůžeš jít.“ Plakala jsem a naléhala, až svolila. Vítr a sníh byly tak silné, že pro mě bylo nemožné jít. Maminka měla hodně věcí, nemohla mě nést, a tak mě táhla. Netuším, kolik hodin jsme šly, ale když jsme dorazily, sníh mi přimrznul boty k nohám a bolest mě donutila křičet.

Od té doby mě nohy často bolely. Bolest byla nesnesitelná – až do doby, kdy jsem začala praktikovat. Má matka řekla: „To je kořen nemoci, kterou sis přinesla z té bouře, když ti bylo pět let.“ S věkem se artritida zhoršovala. Dokázala jsem předvídat změnu počasí přesněji než předpověď. Říkala jsem: „Mami, jsem ztracená. Nedožiji se stáří, než ochrnuta budu.“ Matka měla o mě starost.

Naštěstí jsem ve 32 letech začala praktikovat Falun Dafa a soucitný Mistr mě zachránil.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí osobní pohled v daném čase podle jejich stavu kultivace a jsou nabízeny v duchu vzájemného povznášení.