Dafa mě naučil oplácet zášť laskavostí

(Minghui.org) Narodila jsem se v roce 1943 v malé horské vesnici v odlehlé části Chongqingu. Můj rodný kraj byl opravdu krásný – obklopený čistými vodami a zelenými horami, a místní lidé byli laskaví a srdeční. To bylo ještě předtím, než se v roce 1949 chopila moci Komunistická strana Číny (KS Číny).

Můj otec byl v té oblasti známým lékařem a věřil v bohy a Buddhy. Učil nás ctít božstva a často nám vyprávěl příběhy o duchovních kultivujících. V mé dětské mysli jsem si tehdy říkala, že až vyrostu, najdu si Mistra, který mě naučí cestu k nesmrtelnosti.

Moje rodina byla rozervána

Bylo mi šest let, když se KS Číny chopila moci a zahájila politické čistky. Čína se ponořila do krve a teroru. Každý den jsme viděli lidi svázané, věšené a kritizované na shromážděních. Jejich majetek a pole byly zkonfiskovány a rozděleny. Všechno se stalo majetkem KS Číny.

Oběti byly popravovány veřejně. Jako dítě jsem byla hrůzou paralyzovaná z brutality, masakrů a teroru KS Číny — celé mé tělo se chvělo strachem.

Když jsem nastoupila do školy, byla jsem vymývána taktikou KS Číny „lež, nenávist a boj“ a otupěla jsem vůči tomu, co se kolem mě dělo. Mylně jsem si myslela, že ta dřívější neštěstí už jsou za námi.

Nikdy bych nečekala, že desetiletá pohroma Kulturní revoluce zasáhne mou rodinu tak tvrdě.

Jednoho dne přišli úředníci KS Číny k nám domů a ptali se, proč nemáme portrét předsedy Mao Ce-tunga, ale místo toho obrazy krajiny a díla kaligrafie. Říkali, že jsou to „feudálně-kapitalisticko-revizionistické“ věci a že jdeme „feudálně-kapitalisticko-revizionistickou“ cestou.

Zkonfiskovali náš malý telefon s tím, že je to telegrafní přístroj, prohlašovali, že naše rodina má zahraniční styky a že jsme agenti nepřátel. Byli jsme označeni za špiony kolaborující s cizími mocnostmi a mého otce odvedli pryč.

Denně ho tahali ulicemi, aby ho veřejně ponížili, odepírali mu jídlo a spánek v noci. Strážci z milice ho přinutili psát přiznání k údajným špionážním aktivitám, na nichž se vůbec nepodílel.

Během nejkrutější zimy, po více než třiceti dnech takového mučení, otec dostal silný kašel a začal vykašlávat velké množství krve. Ve věku 55 let zemřel jako obětí bezpráví.

Můj starší bratr učil čínštinu na střední škole a měl vynikající rukopis. Všechny školní transparenty a slogany psal on. Přesto – necelých čtrnáct dní po otcově úmrtí ho KS Číny zatkla, přivezla zpátky do našeho rodného města a zamkla ho v kanceláři vesnice, kde ho hodiny mučili.

Když ho toho večera domů pustili, byl celý poraněný. Aby přežil, uprchl do dalekého kraje. O pár dní později ho znovu přišli hledat gauneři.

Má matka byla z toho všeho fyzicky zlomená. Už nedokázala stát a jen se opírala o zeď, aby se udržela.

„Jaký zločin spáchal můj nejstarší syn?“ ptala se.

„No, má krásný rukopis, ale ten slouží pouze Kuomintangu,“ odpověděl velitel milice. [Kuomintang byla hlavní politická strana Čínské republiky. Od roku 1927 do roku 1949 byla jedinou vládnoucí stranou v Číně, než se po uchopení moci Komunistickou stranou Číny přesunula na Taiwan.]

Po několika kolech plenění gauneři vzali všechno, co považovali za cenné či užitečné. Věci, které nechtěli — otcovy lékařské knihy, kaligrafie, obrazy a vědecké časopisy — naházeli na hromadu, polité petrolejem je zapálili a spálili.

Gauneři se vrátili a všimli si sešitů na stole — byly to sešity mého patnáctiletého bratra z jeho středoškolských studií. Otevřeli jeden a našli v něm báseň „Vápencová rýmovačka“ od Yu Qiana z dynastie Ming, a ten si odnesli.

Druhý den přišli znovu a před mou sedmdesátiosmiletou babičkou mého bratra svázali a odvedli pryč. Jeho křik dělal babičce takovou hrůzu, že omdlela a už se z toho nikdy nezotavila. Nakonec zemřela.

Bratra odvezli do neznámého vazebního zařízení, kde byl tři měsíce pronásledován. Když nenašli záminku, jak ho tam dál držet, propustili ho domů, ale donutili ho vykonávat nucené práce ve vesnici bez náhrady.

Denně musel těžce pracovat dlouhé hodiny, často ho brali i na veřejná shromáždění, kde byli oběti posledních politických čistek KS Číny veřejně osočovány. Když je svazovali a bili, i on byl svazován a bit. Domů se vracel celý poraněný a krvavý. Druhý den musel opět zvedat kameny a nosit štěrk.

Můj chudý bratr musel čelit těmto nuceným pracím a utrpení po dobu šesti let. Ve svém mládí často zvažoval sebevraždu. Na konci Kulturní revoluce byl fyzicky i psychicky zlomený.

Již dávno zmizelo to dětské laskavé srdce, které jsem měla — KS Číny svými zločiny všechno zničila — a mé srdce bylo plné hněvu, nenávisti a křivdy. Byla jsem naplněná myšlenkami na pomstu. V mém pohledu už neexistovali přátelé ani rodina; všichni byli nepřátelé.

Když mi bylo 39 let, byla mi diagnostikována skleróza tepen v mozku. Doktor řekl: „Je vám ani ne čtyřicet a máte tělo jako člověk v osmdesáti letech. Musela jste zažít obrovský stres.“

Moje mysl byla stále naplněná myšlenkami formovanými ideologií KS Číny: Nezapomeň na třídní utrpení, vždy si pamatuj krvavé křivdy. Má pomsta však stále čekala na vykonání a nenávist neochabla. Mé celé tělo — každý orgán i končetina — onemocnělo.

Naučila jsem se oplácet nenávist laskavostí

V lednu 1999 mi lékař řekl, že už pro mě není žádná léčba a mám se jít domů připravit na smrt. Právě když se můj život chýlil ke konci, soucitný Mistr zařídil, aby mi někdo přinesl vzácnou knihu Zhuan Falun. Byla jsem nesmírně šťastná a vděčná Mistrovi, že mě neopustil.

Knihu jsem četla znovu a znovu a Dafa očistil mé myšlenky, které byly hluboce otrávené kulturou KS Číny. Začala jsem chápat skutečný smysl života a princip karmy. Ledová nenávist v mém srdci se konečně rozpustila.

Dychtivě jsem studovala Fa a každé Mistrovo slovo ve mně hluboce rezonovalo.

V květnu 2005 jsem se po více než 30 letech vrátila do svého bolestného rodiště. Chtěla jsem tam lidem objasňovat pravdu, protože i oni jsou vnímající bytosti, které je třeba zachránit.

Po příjezdu jsem viděla mnoho lidí shromážděných kolem a někoho plakat. Dozvěděla jsem se, že nedávná povodeň rozšířila řeku a šestiletého chlapce, který se ji pokusil přejít, voda odnesla. Jeho tělo se nenašlo a všichni byli zdrceni.

„Proč nepostavíte most?“ zeptala jsem se vedoucího produkčního týmu.

„Nebyla jste tu dlouho. Jsme stále velmi chudí a nemáme peníze na stavbu mostu. Vláda žádné prostředky neposkytuje a místní lidé také peníze nemají. Sotva dokážeme zaplatit poplatky za nákup obilí,“ řekl smutně.

Pomyslela jsem si: To přece není náhoda, že jsem se s tím setkala právě při svém návratu.

„Kolik činí ten poplatek?“ zeptala jsem se.

„Přes 1000 jüanů.“

„Mohu pomoci s úhradou,“ řekla jsem. „Nyní praktikuji Falun Dafa a získala jsem zpět své zdraví. Už léta nepotřebuji žádné léky. Ráda použiji peníze, které jsem ušetřila, aby se v mé rodné vesnici mohl postavit most.“

Vedoucí týmu byl velmi vděčný. Držel mě za ruce a řekl: „Svoláme velkou schůzi, abychom vám poděkovali za vaši laskavost!“

„Prosím, neděkujte mně. Všichni bychom měli děkovat Mistrovi Falun Dafa, který mi zachránil život a naučil mě být dobrým člověkem!“ Poté jsem mu předala přes 1000 jüanů na nákup obilí.

Když jsem se vrátila domů, povídala jsem si s manželem a synem o pomoci lidem z mé rodné vesnice se stavbou mostu. Oba mě podpořili, protože sami viděli mimořádnou moc Dafa skrze zázračné změny, které se staly u mě.

„To je skvělý nápad. Musíme dělat dobré věci pro lidi,“ řekli a hned začali jednat.

Do září 2005 jsme skutečně postavili most a novou cestu. Místní lidé mě všichni pozvali zpět na návštěvu.

Když jsem přijela, viděla jsem podél hlavní cesty velké transparenty s poděkováním a slovy, že jsem přinesla požehnání budoucím generacím vesnice.

Vedoucí produkčního týmu, tajemník vesnického výboru KS Číny a další představitelé za mnou přišli, aby mi osobně poděkovali.

Řekla jsem jim: „Není třeba děkovat mně. Prosím, sundejte všechny ty transparenty. Ne já jsem přinesla požehnání, ale Dafa a náš soucitný Mistr. Chcete-li někomu poděkovat, poděkujme společně panu Li Hongzhi, který nás učí neusilovat o osobní slávu ani zisk.“

Poté jsem jim začala objasňovat pravdu o Falun Dafa. V té době bylo pronásledování stále velmi vážné. Vysvětlila jsem jim, že Falun Dafa je kultivační praxe buddhistické školy založená na nejvyšších principech vesmíru, že učí lidi následovat Pravdivost–Soucit–Snášenlivost.

Řekla jsem jim: „Kdyby mě Mistr nenaučil být dobrým člověkem a zapomenout na nenávist, nebylo by možné, abych udělala to, co jsem udělala. Stále bych vás nenáviděla a toužila po odplatě. Most a cestu jsem pomohla vybudovat díky učení našeho Mistra. Proto bychom měli děkovat jemu.“

„Falun Dafa není vůbec takový, jaké jsou lži v televizi. Náš Mistr je plný soucitu a praktikující se snaží být dobrými lidmi podle Pravdivosti–Soucitu–Snášenlivosti. Doufám, že se nebudete podílet na pronásledování. Pokud zde uvidíte praktikující rozdávat materiály s objasňováním pravdy, prosím, neoznamujte je, ale chovejte se k nim laskavě. Tak si zajistíte světlou budoucnost a požehnání.“

Když to slyšeli, vedoucí produkční brigády i vesnický tajemník řekli: „Nemějte obavy. Odteď, pokud sem přijedou praktikující Dafa rozdávat materiály, budeme je chránit. A budeme v tom pokračovat, dokud budeme ve funkci. Můžete se na nás spolehnout!“

Jsme nesmírně vděční Mistrovi za jeho soucitnou spásu nespočtu vnímajících bytostí! Děkujeme Vám, Mistře!