Mistr je skutečně po našem boku

(Minghui.org) Když mi bylo více jak třicet let, onemocněla jsem mnoha chorobami – cervikální a lumbální spondylózou, hepatitidou, nespavostí, nízkým krevním tlakem, neurastenií a žaludečními problémy. Nemohla jsem jíst studené, tvrdé ani syrové jídlo. Když se ozvaly krční obratle, bolest byla tak silná, že jsem se svíjela na posteli, a když se přidaly bederní obratle, nedokázala jsem se sama otočit a potřebovala jsem pomoc. V takto bolestivé situaci jsem chodila na různá místa hledat lék, ale vše bylo marné. Jednoho dne jsem potkala přítelkyni, která mi řekla, že praktikuje Falun Gong (známý také jako Falun Dafa). Řekla, že je tato praxe velmi dobrá a má zázračné účinky při léčení nemocí. Také měla knihu, kterou mi mohla půjčit.

Poté mi tu knihu skutečně dala. Ještě jsem ji ani neotevřela, když se mě zeptala, jestli jsem ji už četla. Odpověděla jsem, že zatím ne. Ona řekla, že pokud ji číst nechci, vezme si ji zpět. Řekla jsem jí, že ji budu číst, a tak jsem si tu noc po večeři otevřela knihu Zhuan Falun. Na obálce stálo „Zhuan Falun“ a čím více jsem četla, tím více se mi líbila. Tu noc jsem přečetla více než sto stran. Od toho dne jsem cítila, že to, co je v knize napsáno, je opravdu dobré, a tak jsem ji četla i při vaření a jídle. V té době jsem ještě nevěděla, že to je vůči Mistrovi a Fa neuctivé. Jen jsem knihu měla tak ráda, že jsem ji nechtěla odložit. Od té doby jsem začala s kultivací a byla jsem každý den šťastná. Ani jsem si nevšimla, že jsem se uzdravila ze svých nemocí. Chůze se mi stala lehkou. Bylo to v roce 1997, když mi bylo přes čtyřicet let.

Rozdávání informačních materiálů k záchraně lidí

Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila 20. července 1999 pronásledování. Byli jsme nezákonně zadrženi a pronásledováni ve vazební věznici v sousedním okrese. Věděli jsme, že tam jsou také někteří praktikující, a tak jsme se po propuštění rozhodli, že kromě našeho okresu budeme jezdit i do toho sousedního a rozdávat tam materiály. I tamní vnímající bytosti potřebovaly být zachráněny.

První den jsme si vše připravili. Druhý den jsme ve skupině několika lidí jeli na kole do sousedního okresu, abychom tam rozdávali materiály. Cesta tam i zpět měla přes 50 kilometrů a trvala půl dne. Tehdy nám bylo mezi čtyřiceti a padesáti lety. Vždy jsme si den předem určili, do které vesnice půjdeme, a druhý den jsme se tam vydali. Na každou vesnici šli dva až tři lidé. Po rozdání materiálů jsme se sešli na okraji vesnice a vraceli se domů. Když jsme rozdávali Devět komentářů ke komunistické straně, nesl každý krabici s knihami, někdo měl materiály v tašce. Bylo potřeba dva až tři lidi na vesnici, a pak jsme se opět sešli na kraji a po návratu domů si ověřili, že jsme se všichni vrátili. S Mistrovou ochranou jsme byli velmi úspěšní a necítili jsme únavu.

Později v našem okrese vyrostlo více obytných domů, takže jsme začali chodit nahoru a dolů po těchto budovách. Ať měly dvacet nebo třicet pater, umisťovali jsme materiály na kliky dveří, aniž bychom vynechali jediný byt. Dříve jsme jeli výtahem nahoru a dolů chodili pěšky, abychom je rozdali. Jenže dnešní výtahy jsou vybaveny kamerami se zřetelným obrazem, a tak jsme začali chodit po schodech nahoru a rozdávat směrem dolů. Praktikující, kteří měli v různých částech města příbuzné či známé, zajišťovali kopie vstupních karet k domovním dveřím.

Jednou jsem šla rozdávat materiály do místní rezidenční komunity. Byla tam budova o 27 patrech, tak jsem zmáčkla tlačítko výtahu a vyjela až nahoru. Byl tam muž kolem šedesátky. Nevšímala jsem si ho a začala rozdávat materiály odshora. Když jsem se dostal do osmého patra, čekal tam na mě. Nevšímala jsem si ho a pokračovala v rozdávání. Pak mě chytil za košili a řekl, že je domovní strážný, a trval na tom, že mě odvede na policejní stanici. Pokoušela jsem se mu objasnit pravdu, ale nechtěl poslouchat. Řekla jsem si, že mu nemohu dovolit, aby spáchal hřích proti Dafa a zničil sám sebe. Musím ho zachránit. S touto myšlenkou jsem skutečně cítila, že mi Mistr pomáhá. Všechny špatné myšlenky zmizely a necítila jsem ani špetku strachu. Ani ten muž už nebyl tak drsný.

Řekla jsem mu: „Přináším lidem v této komunitě požehnání. Je tolik přírodních katastrof a neštěstí. Jen se snažíme lidem pomoci, aby poznali pravdu a upřímně a s úctou si opakovali ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré‘, protože to jim může pomoci vyhnout se neštěstí.“ Když to slyšel, pustil mě. Tvrdil, že jsme proti straně. Řekla jsem mu, že nejsme.

Pokračovala jsem: „Dnes lidé věří v existenci božstev. Čím je člověk vzdělanější a čím má vyšší postavení ve společnosti, tím více chodí do chrámů uctívat a vzdávat poctu božstvům.

„Copak božstva nezachraňují vnímající bytosti? Copak nejsou plná velké dobroty a soucitu? Neprosazuje KS Číny ateismus? Když se stavíte proti bohům, kam vás zařadí? Lidé byli stvořeni božstvy. Pokud božstva neuznáte, zničí vás. Pandemie, která nyní probíhá, míří právě na členy zlé strany.“

Řekl mi, ať odejdu, ale já jsem mu odpověděla, že jsem mu ještě neobjasnila všechno a že tomu ještě plně nerozumí. Přesto mě vší silou vystrčil ven. Pomyslela jsem si, že pokud bude příště příležitost, promluvím s ním znovu, a tak jsem tu komunitu opustila. Když si na to vzpomenu, opravdu to byl Mistr, kdo stál po boku svých učedníků.

Bez ochrany Mistra se v kultivaci skutečně neobejdeme

Před deseti lety jsem jela na kole vyřídit nějaké záležitosti. Sněžilo, ale kvůli své netrpělivé povaze jsem jela rychle, až jsem v zatáčce upadla. Spadla jsem tak tvrdě, že jsem nemohla dýchat. Přesto jsem měla jasnou mysl a říkala si, že to není nic vážného a neměl by to být problém. Jenže, skutečně jsem nemohla popadnout dech a zvolala jsem: „Mistře, mýlila jsem se. Zase jsem byla netrpělivá.“ Okamžitě se mi ulevilo, zvedla jsem se, oklepala sníh z těla a pokračovala v cestě. Věděla jsem, že tu bolest za mě snášel Mistr. Opravdu nad námi bdí každou minutu.

O posledním čínském Novém roce jsem šla k praktikujícímu domů vyřídit nějaké věci. Šla jsem velmi rychle a byla jsem zase netrpělivá. Když jsem vstoupila do hlavního vchodu a zabočila, nevšimla jsem si ledu na zemi a upadla jsem. Náraz byl hlasitý, jako když spadne kmen stromu. Syn toho praktikujícího to uslyšel a přiběhl ke mně. Viděl, že se nehýbu, a ptal se, zda má zavolat mou rodinu. Já opět nemohla dýchat a on se mě ani neodvážil dotknout. I když jsem nemohla popadnout dech, měla jsem v srdci jasno. Řekla jsem Mistrovi, že jsem byla znovu netrpělivá a že je to moje chyba. Pomalu se mi ulevilo. Syn praktikujícího mě zvedl, já ze sebe oklepala led a šla do domu, abych udělala, co bylo potřeba.

Nejnovější příhoda se stala, když jsem dokončila stahování Týdeníku Minghui. Vypnula jsem počítač a chystala se ho uložit. Držela jsem ho ve svislé poloze a udělala krok dopředu. Nevím proč, ale upadla jsem dopředu a svislá hrana počítače mi narazila do hrudníku. Znovu jsem nemohla dýchat. Ale nemyslela jsem na to, co špatného se mi může stát, ani jsem se nesnažila hledat příčinu. Měl jsem pocit, že jsem splatila dluh za život, který jsem kdysi vzala. Vzpomněla jsem si na Mistrovu přednášku o laskavém řešení. Po chvíli jsem se zvedla a pokračovala v práci. Později, když jsem se převlékala, jsem si náhodou všimla na hrudi fialové modřiny o velikosti dlaně. Byla velmi tmavá. Jednou si jedna praktikující všimla důlku na mé hrudi. Když jsem se podívala do zrcadla, uviděla jsem v kostech vpadlinu.

Bez Mistrovy ochrany se skutečně nemůžeme v kultivaci posunout dál. Ze všech stran přicházejí rušivé vlivy a věřitelé z minulosti. Dokázali bychom to zvládnout sami? Vůbec ne. Děkuji Vám, Mistře.

V tomto zbývajícím omezeném čase musím o to víc usilovat o dobrý postup v kultivaci, abych nezklamala Mistrova očekávání. Při tom, jak dobře dělám tři věci, musím se pevně kultivovat, splnit svůj prastarý slib, zachránit více vnímajících bytostí a následovat Mistra domů.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí osobní pohled v daném čase podle jejich stavu kultivace a jsou nabízeny v duchu vzájemného povznášení.