Příběhy z malého supermarketu

(Minghui.org) V roce 2000 koupil můj manžel byt v nové čtvrti daleko od našeho domu. Protože byl v přízemí, otevřeli jsme malý supermarket a manžel mě požádal, abych ho vedla. Jeho hlavním záměrem bylo udržet mě dál od obtěžování a pronásledování ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny). Ačkoli jsem byla v supermarketu, věděla jsem, že jako kultivující mám odpovědnost a poslání, a proto mě samotný obchod nemohl připoutat.

Mistr viděl, že mám přání šířit povědomí o Falun Dafa a o pronásledování, a tak zařídil, aby mi jedna praktikující přinesla počítač a tiskárnu. Naučila mě i další praktikující, jak se připojit na Minghui.org. V té době se tato praktikující nemohla kvůli pronásledování vrátit domů, a proto dočasně bydlela u mě. Jelikož supermarket stál v obytné čtvrti, neměl mnoho zákazníků. Měly jsme tedy dost času na studium Fa, vysílání spravedlivých myšlenek a tisk materiálů objasňujících pravdu. Připravovaly jsme je jen pro jednoho až dva praktikující. Někdy jsem šla s touto praktikující ven a materiály jsme rozdávaly společně.

Poté, co Mistr publikoval článek „Opusťte lidská připoutání a zachraňte lidi světa“, cítila jsem ještě větší naléhavost v záchraně vnímajících bytostí. Napadlo mě proto, že začnu objasňovat pravdu zákazníkům. Věděla jsem, že lidé, které potkávám, mají se mnou předurčený vztah, a že je mou odpovědností pomoci jim poznat skutečnou situaci. Svěřila jsem se s tím praktikující, která se mnou byla, a ona plně souhlasila. Přesto jsem se zpočátku potýkala s obavami – jednalo se o mé trvalé bydliště. Pokud by mě někdo udal, nebo by se zpráva o tom, že objasňuji pravdu, rozšířila příliš daleko, odhalilo by to mou totožnost. Tyto myšlenky mě zdržovaly a váhala jsem.

Mistr řekl:

“Staré sily sa neodvažujú odporovať nášmu objasňovaniu pravdy a zachraňovaniu vnímajúcich bytostí. Kľúčom je nenechať ich zneužiť medzery vo vašom stave mysle keď robíte veci.” (“Vyučovanie Fa na konferencii v Bostone 2002,” Učení Fa na Konferencích II)

Mistrovo učení mě probudilo

Mistrova slova mě probudila. Uklidnila jsem se a věděla jsem, co mám dělat. Nejprve musím jednat správně a spravedlivě. Musím se co nejvíce snažit, aby lidé pocítili upřímnost, laskavost, tolerantnost a velkorysost praktikujícího Dafa. Základem mého podnikání je poctivost. Všechny mé výrobky jsou bezvadné a dobré kvality. Ceny jsou přiměřené a pokud zákazníci nejsou spokojeni, mohou zboží kdykoli vrátit.

Protože naše obytná čtvrť byla stále ve výstavbě a byty se zároveň prodávaly, zákazníky byli většinou stavební dělníci. Objevilo se také několik jednotlivých obyvatel. Stavební dělníci si často kupovali instantní nudle. Protože pro ně nebylo na stavbě pohodlné nudle ohřívat, dovolila jsem jim ohřát si je v mém obchodě a zdarma jsem jim poskytla i nádobí. Když u mě zákazníci něco zapomněli, schovala jsem jim to a vrátila. Často se také stávalo, že zaplatili více než měli, a já jim přebytek vždycky dobrovolně vracela. Jednou přišel do obchodu elektrikář z naší správy domu koupit si cigarety poté, co dostal výplatu. Když odešel, náhodou jsem se podívala na zem a uviděla několik bankovek po stovkách jüanů. Sehnula jsem se, sebrala je, běžela za ním, peníze mu předala a připomněla mu, aby byl příště opatrnější.

V naší čtvrti je také větší supermarket, který nabízí širší sortiment zboží než my. Přesto stavební dělníci i obyvatelé z našeho okolí dávali přednost nákupu v mém obchodě. Dokonce i sousedé, kteří to měli blíže do toho většího supermarketu, raději chodili ke mně. Říkali, že mnoho výrobků v onom supermarketu je nekvalitních – ať už cigarety, nápoje, nebo potraviny. Rodina, která obchod vedla, byla připoutaná k zisku a často se hádala se zákazníky. Když zákazníci požádali, aby jim ohřáli nudle, které si tam koupili, účtovali si za to poplatek. Naše poctivost a velkorysost si tak získaly uznání zákazníků.

Zpočátku jsme objasňovaly pravdu především stavebním dělníkům. Většinou to byli mladí muži ve věku dvaceti až třiceti let, prostí a otevření. Protože jsme si mezi sebou vybudovali důvěru, bylo pro mě přirozené, když jsem jim začala vysvětlovat pravdu. Téměř nikdo se tomu nebránil. Po delší době, kdy se s námi setkávali, začali říkat druhé praktikující „velká ségra“ a mně „malá ségra“. Někdy, když si někdo něco koupil a chtěl se ještě chvíli zdržet, povídali jsme si o rodinných věcech a pak jsem mu řekla něco víc o Dafa a také příběhy o tom, jak dobro přináší odměnu a zlo se setkává s odplatou.

Jeden mladý muž mi řekl: „Rád poslouchám, když o tom mluvíte. Nikdo mi nikdy nic takového neřekl. Myslím, že to, co říkáte, dává smysl.“ Tento mladík nejen že vystoupil z KS Číny a jejích přidružených organizací, ale dokonce mi po návratu domů zavolal a požádal mě, abych pomohla vystoupit z KS Číny také jeho rodičům a sestře. Stavební dělníci v komunitě, včetně jejich vedoucího, časem všichni znali moji identitu. Jejich vedoucí supermarket také často navštěvoval, a i jemu jsem objasnila pravdu. Nejenže ji přijal, ale dokonce mě laskavě varoval: „Buďte opatrná, neříkejte to každému.“

Druhá praktikující musela později supermarket z osobních důvodů opustit a stavební práce v komunitě také skončily. Dělníci tedy postupně odešli. Od té doby tvořili mé zákazníky převážně obyvatelé komunity. V té době byla obsazenost budov nízká, a proto jsem neměla mnoho zákazníků. Denně ale přicházely skupinky dětí kolem deseti let. Někdy si nic nekoupily, jen se zastavily a prošly se po obchodě. Přesto jsem je vždy vřele přivítala a občas se s nimi dala do řeči, ptala jsem se jich na jejich život a na školu.

Tyto děti se pak staly stálými zákazníky mého supermarketu. Někdy mě požádaly, abych jim dělala rozhodčí při jejich sporech, a já jim vyprávěla příběh o Han Xinovi, který snesl ponížení, když ho tyran přinutil prolézt mu mezi nohama. Jindy se mě ptaly: „Proč jste tak hodná? Jak to, že toho tolik víte?“ Odpověděla jsem jim: „Kultivuji Pravdivost, Soucit a Snášenlivost.“

Podle jejich úrovně chápání jsem jim vyprávěla o Dafa a povzbuzovala je, aby se snažily být pravdivými, soucitnými a tolerantními dětmi a aby si zapamatovaly: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Říkala jsem jim také, že KS Číny hlásá lži, zlo a bojování s lidmi, což je v přímém rozporu s Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí. A ptala jsem se jich: „Jsou Pravdivost, Soucit a Snášenlivost dobré? Anebo jsou dobré lži, zlo a bojování s ostatními?“ Odpovídaly mi, že Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou dobré.

Co mě těšilo nejvíc, bylo to, že se děti podle těchto principů skutečně začaly chovat. Občas za mnou přišly a vyprávěly mi své příběhy o tom, jak nelhaly, pomohly druhým a dokázaly něco snést.

Někteří rodiče, kteří se o mně dozvěděli od svých dětí, jim už nedovolili do mého obchodu chodit. Řekly mi to samy děti, které ke mně dál přicházely. Když jsem se to dozvěděla, zeptala jsem se sama sebe: „Není to, co dělám, příliš nerozvážné? Nepřinese mi to v budoucnu potíže?“

Pomyslela jsem si, že pravdu neobjasňuji kvůli osobnímu prospěchu ani z jiných sobeckých důvodů. Opravdu jsem chtěla pro děti jen to nejlepší, aby jim KS Číny neublížila. Doufala jsem, že budou mít krásnou budoucnost. Nebylo v tom nic sobeckého ani sebestředného. Bylo to v souladu s Fa, takže zlo nemělo kde využít mezery. S touto myšlenkou se mé srdce znovu uklidnilo a pokračovala jsem v tom, co jsem měla každý den dělat. Rodiče dětí občas do supermarketu přišli a já jsem se ke každému zákazníkovi chovala se soucitem jako obvykle. Někdy se se mnou i dali do řeči. Možná dokázali vycítit mé dobré úmysly. Děti, které jejich rodiče původně omezovali, nakonec do mého obchodu chodit zase směly.

Byli i rodiče, kteří si se mnou prostřednictvím svých dětí vytvořili předurčený vztah a začali praktikovat Falun Dafa. Ling byla plně zaměstnaná matka, veselá a hezká. Jednoho dne přišla do obchodu a hned u dveří řekla: „Co jste včera řekla Hanghangovi (jejímu synovi z první třídy)? Hanghang říkal, že rád poslouchá, co mu vypráví teta ze supermarketu, a že každá vaše věta mu byla užitečnější než desítky a stovky vět, které mu obvykle říkám já. Když ho někdo šikanoval, stálo mě vždycky hodně úsilí ho uklidnit. Jak jste to zvládla vy?“

Den předtím Hanghanga obtěžovalo starší dítě. Přišel do supermarketu a v slzách mi pověděl o své křivdě. Utěšila jsem ho a vysvětlila mu principy žádná ztráta – žádný zisk a přeměnu karmy. Řekla jsem mu, že když člověk zakouší bezpráví a těžkosti, získává ctnost, která je nesmírně cenná, protože ji lze vyměnit za zdraví, štěstí, moudrost a bohatství. A navíc díky takovým zkouškám získá houževnatost a velkorysost. Poté jsem mu vyprávěla i příběh o Han Xinovi, který snesl ponížení, když ho tyran donutil prolézt mu mezi nohama.

Ling jsem řekla: „Mám vzácnou knihu. Tyto principy jsem se naučila právě z ní.“ Tak jsem jí přirozeně pověděla o Dafa. Když mě vyslechla, překvapeně řekla: „Po tom, co jste mi řekla, cítím, že tento Fa je dobrý a spravedlivý. Také bych se na tu knihu chtěla podívat.“ Takto Ling získala Fa a stala se praktikující Dafa.

Do obchodu také chodilo několik dívek kolem deseti let. Z rozhovorů s nimi jsem zjistila, že nebydlí v naší komunitě, ale ve starých domech poblíž, které měly být časem zbourány. Možná i s nimi jsem měla předurčený vztah. Přicházely každý den po skupinkách, jednou nebo dvakrát, a pokaždé zůstaly velmi dlouho. Vyptávaly se na ledacos a já jsem s nimi vždy trpělivě rozmlouvala, postupně jsem jim vyprávěla o Dafa a také některé tradiční čínské příběhy.

Protože tyto děti byly o dva až tři roky mladší než moje dcera a jejich rodiny nebyly v dobré finanční situaci, vyprala jsem oblečení, které dcera nosila a které bylo stále ve velmi dobrém stavu, vyžehlila ho, úhledně zabalila a dala těmto dívkám. Měly z toho velkou radost. Aby jejich rodiče pochopili, napsala jsem jim ještě lístek, v němž jsem jim sdělila svou totožnost a pověděla jim o Dafa. Napsala jsem také o tom, že se k lidem chovám laskavě a že jsem ochotná tuto dobrou vůli sdílet s každým, koho potkám. Druhý den přišly děti do obchodu v těchto šatech a vyřídily mi poděkování od svých rodičů.

Jednoho dne přišel do mého obchodu otec jedné z dívek a představil se mi. Přirozeně jsme se dali do řeči o jeho dceři. Řekla jsem mu, že děti jsou čisté a prosté. Dodala jsem, že v tomto věku je úlohou rodičů vštěpovat jim správné hodnoty a vést je k tomu, aby dokázaly rozlišovat mezi dobrým a špatným. Nasadit dítěti už v raném věku správný pohled na život je pro něj důležité na celý život. Vysvětlila jsem, že ve staré Číně se výchova zaměřovala na probouzení svědomí a rozumu. Už od útlého věku se děti učily nazpaměť klasické texty, jako je Kniha tří znaků a Pravidla pro žáky, což jim postupně pomáhalo vytvářet si dobré kulturní návyky a zásady života. Lidé znali pojmy jako laskavost, spravedlnost, slušnost, moudrost a důvěryhodnost, stejně jako jemnost, zdvořilost, střídmost a skromnost. Tyto hodnoty jsou všeobecně uznávané a lidé se jimi při svém chování řídili. Poté jsem mu ukázala kontrast s dnešním vzdělávacím systémem, který jde proti tradici a proti laskavosti, spravedlnosti, morálce a univerzálním hodnotám. Místo toho propaguje filozofii boje a soutěžení s ostatními a dokonce otevřeně v učebnicích fabuluje lži, čímž otravuje mysl žáků.

Poté jsem mu pověděla o fingovaném sebeupálení na náměstí Nebeského klidu a o vystupování z KS Číny a jejích přidružených organizací, aby člověk dosáhl klidu a bezpečí. Poslouchal mě pozorně a neustále přikyvoval na znamení souhlasu. Než odešel, vyjádřil mi svou vděčnost a opakovaně mi připomínal: „Dávejte na sebe pozor, musíte se naučit chránit.“