Jak se díky soucitu ke kolegům všechno změnilo

(Minghui.org) V naší kanceláři pracuje přes deset lidí. Většině z nich je kolem třiceti. Nedávno, když se bavili o situaci na jiných odděleních, někdo řekl, že naše kancelář je „čistá země“. Já vím, že v tomhle chaotickém světě je jedině Falun Dafa opravdovou čistou zemí. To krása Falun Dafa způsobila, že si moji kolegové začali uvědomovat, že i náš tým se stal místem čistoty.

Ráda bych se podělila o několik příběhů, jak se náš kolektiv postupně proměnil a lidé mezi sebou začali být upřímní – jako svědectví o kráse Falun Dafa. Děkuji Vám, Mistře, za Vaši soucitnou spásu! Přeji každému, aby mohl najít svou pravou čistou zemi.

Konflikty mezi kolegy

Pracuji ve státním podniku jako vedoucí obchodního oddělení. Před půl rokem vypadala situace v kanceláři úplně jinak. Jeden kolega jménem Xiao Wang seděl zády ke mně a neustále si hrál s mobilem, u toho pořád podupával nohama. Když jsem ho takhle viděla, byla jsem frustrovaná, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Kdykoli jsem ho o něco požádala, měl stovku výmluv, proč to nejde. A když žádnou výmluvu nenašel, prostě mě ignoroval. Když jsem mu zadala deset úkolů, byla bych ráda, kdyby splnil aspoň jeden. Pořád si hrál s mobilem, někdy si přinesl do kanceláře i notebook a hrál na něm.

Jedna kolegyně, bylo jí necelých třicet, mi přímo odmítla připravit harmonogram projektu, který měla na starosti. Řekla jsem jí, že si ten plán vyžádal náš nadřízený, ale ona mi odpověděla, že má jinou práci. Poprosila jsem ji, ať dá přípravě plánu přednost. Začala se se mnou hádat, že musí nejdřív dokončit to, co má rozdělané. Věděla jsem, že nic důležitého na práci nemá – a tak mě to rozčílilo natolik, že jsem se rozplakala.

Jednou jsem domlouvala projekt s klientem a požádala kolegu, kterému bylo asi třicet, aby připravil smlouvu – bylo to v rámci jeho povinností. Odmítl mě a jen řekl, že to „není jeho věc“. Ani neřekl proč. Nedokázala jsem pochopit, proč se tak chová.

Jinou kolegyni jsem požádala, aby šla se mnou na poradu s jiným oddělením, ale ona si vzala tašku a odešla. Řekla, že pokud ji znovu požádám o účast na poradě, vezme si raději dovolenou.

Čím déle to trvalo, tím víc jsem cítila, že už v té firmě nemůžu dál pracovat. Celý tým působil jako bez života – i náš vedoucí. Když jsem mu podávala pracovní zprávu, reagoval na něco úplně jiného, jako by se ho ta práce ani netýkala. Byla bych v šoku, kdyby někdo výjimečně něco dokončil včas. Věc, kterou by šlo udělat za dvacet minut, natahovali i několik dní.

Dlouho jsem nechápala, co se to vlastně na pracovišti děje. Proč lidé svou práci neberou vážně? Když jsem měla někomu zadat úkol, cítila jsem nervozitu. Bála jsem se, že mě odmítnou. Nevěděla jsem, jak reagovat, když na mě někdo spustil ostrá slova.

Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, bývala jsem silná žena. Moji kolegové by si ke mně nic podobného nedovolili. Když mě někdo neposlechl, hned jsem se ozvala – buď přímo, nebo později na poradě, třeba i nepřímo, ale tak, aby si to příště už netroufl. A pokud mi někdo z jiného oddělení ublížil, zapamatovala jsem si to a při první příležitosti jsem se mu tvrdě pomstila. Ale teď, když praktikuji Falun Dafa, už nemůžu věci řešit způsobem „bojovat se zlem jiným zlem“.

Napravování sebe sama v souladu s Fa

Z učení Fa chápu, že jako praktikující bych měla ke všem přistupovat se soucitem. Ať už čelím jakékoli situaci, nejdřív bych se měla podívat do sebe. Jenže kdykoli došlo ke konfliktu, nedokázala jsem na sobě najít chybu – pořád jsem viděla jen nedostatky ostatních. Musela jsem se do toho nutit – přestat hledat venku a opravdu se podívat, kde mám mezery já. Došla jsem k tomu, že bez ohledu na chování kolegů bych se měla řídit Fa a stále být dobrým člověkem. I když jsem tehdy ještě nenašla své základní připoutání, v srdci jsem věděla, že principy Falun Dafa zasahují až k těm nejmikroskopičtějším částicím a že se musím zlepšovat bez ohledu na to, kde jsem. Odmítla jsem myšlenku „bojovat se zlem jiným zlem“, protože to není v souladu s principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

Jednoho dne, když jsem studovala Zhuan Falun, mi hlavou bleskla myšlenka: moje soutěživost mě naplňovala hněvem a nutila mě hádat se, kdo má pravdu a kdo ne. Uvědomila jsem si, že kdyby mé srdce bylo opravdu soucitné a laskavé, nestěžovala bych si a nesnažila bych se to jen potlačit se slzami v očích.

Když jsem se zpětně ohlédla za těmi konflikty, došlo mi, že kdybych se vžila do druhých, dokázala bych pochopit, proč se tak chovali. Neuvažovala jsem o jejich pocitech. Jen jsem jim přidělovala práci. Došlo mi, že bych měla některé věci změnit.

Když jsem kolegům zadávala úkoly, vystupovala jsem jako vedoucí a dávala jim příkazy. I když jsem s nimi mluvila zdvořile, ve skutečnosti jsem je v srdci nerespektovala. Ale to, že spolu pracujeme, přece není náhoda – je to předurčené. Mí kolegové jsou vzácní. Měla bych si jich vážit a mít je opravdu v úctě.

Většině mých kolegů je něco přes třicet a jsou jedináčky. Mně je skoro padesát. Není správné očekávat, že budou pracovat podle mého standardu. Jejich rodiče je od dětství rozmazlovali a nemají tolik odpovědnosti. Přistupovala jsem ke všem stejně – a když mé očekávání nenaplnili, frustrovalo mě to. Tím se projevila kultura Strany, na kterou jsem byla zvyklá. Každý člověk má své vlastní charakteristiky. Já jsem ale nepřemýšlela z jejich pohledu.

Například kolegyně, která odmítla jít na poradu, mi už předtím několikrát říkala, že se nechce setkat s jedním konkrétním vedoucím, který tam měl být. Řekla mi, že udělá cokoli, jen ať ji tam neposílám. Jenže já ji stejně donutila, aby na poradu šla – a ona raději odešla z kanceláře.

Mnoho mých pracovních představ vycházelo ze zvyklostí vytvořených kulturou Strany. Například když jednotka (pracoviště) nařídila přesčasy, nebo když vedoucí něco řekl, bylo nutné to prostě udělat. Nikdy jsem neuvažovala, jestli to, co vedoucí říká, je správné, nebo jestli přesčasy negativně nezasahují i do dalších věcí. Dnešní mladí lidé mají vlastní názory – a to je normální. Když mě neposlechli, cítila jsem bezmoc a frustraci, přesně se tím dotkli mých zakořeněných představ. Musím se těchto představ zbavit.

V době, kdy jsem se ocitala v konfliktech, jsem nedokázala rozlišit své negativní pocity od svého pravého já. Místo toho jsem tyto pocity ještě posilovala – bála jsem se odmítnutí, když jsem kolegům zadávala práci. Nebyla jsem pevná v upřímném smýšlení a nechovala jsem se jako opravdová kultivující. Měla jsem strach z konfliktů a chtěla jsem, aby mě všichni poslouchali. Nepřistupovala jsem k problémům s pozitivním přístupem a kvůli tomu jsem promarnila mnoho příležitostí ke kultivaci. Když se moji kolegové chovali tak, jak se chovali, ve skutečnosti mi neustále vytvářeli nové příležitosti k tomu, abych se mohla zlepšovat.

Uvědomila jsem si také, že jsem v sobě nosila postoj, kdy jsem se dívala na ostatní shora. Sama se sebou jsem byla velmi spokojená a myslela jsem si, že ostatní nejsou tak schopní jako já. Když se mi něco povedlo a ostatní kolegové udělali chybu, dávala jsem to najevo před naším vedoucím. Když jsem slyšela, že někdo z kolegů má doma problémy, pocítila jsem samolibost – jako by mě těšilo, že mám v rodině klid. Byla jsem vděčná, že si s manželem navzájem prokazujeme úctu a že spolu žijeme v harmonii – díky Falun Dafa. Ale zároveň jsem se uvnitř cítila nadřazeně, protože jsem měla něco, co ostatní neměli.

Také jsem se dostatečně nekultivovala v oblasti mluvení. Když se kolegové mezi sebou bavili o drbech, často jsem se přidala – a to je v rozporu s požadavky Dafa.

Změna

Rozhodla jsem se, že se zbavím těchto lidských připoutání a představ, které nejsou v souladu s Fa. Především jsem si řekla, že musím své kolegy skutečně respektovat – ze srdce. Neměla bych o nich přemýšlet jako o „neživých schránkách“. Musím se zbavit bojovné mentality a touhy hádat se o to, kdo má pravdu a kdo ne.

Když jsem se rozhodla změnit sama sebe, jako bych tím získala moudrost potřebnou k tomu, abych to dokázala. Uvědomila jsem si, že kolegové mou práci neodmítají jen tak – připadalo jim to prostě těžké. Měli pocit, že úkol nezvládnou. Začala jsem se s nimi scházet předem, vše jim vysvětlila a prošla s nimi celý postup. V průběhu jsem za nimi chodila, ptala se, co už mají hotové a jestli nepotřebují pomoct. Pokud byl úkol složitější, probrala jsem s nimi podrobnosti a navrhla plán, který jsme pak společně doladili. Přestala jsem být taková, jaká jsem byla dřív.

Když se něco nepovedlo, už jsem si nestěžovala vedoucímu – věděla jsem, že bych ho tím jen dostala do složité situace. Byl to klidný a rozvážný člověk, a nebylo v jeho stylu kárat zaměstnance. Sama jsem si vždy nejdříve řekla, že se tím nenechám vyvést z rovnováhy. Pokud nešlo o něco naléhavého, nejprve jsem se uklidnila a pak práci s kolegy probrala, abych zjistila, kde se zasekli. Když šlo o urgentní věc, vytvořila jsem předběžný návrh a požádala je, aby doplnili detaily. Tak to pro ně bylo jednodušší.

Možná to pro mě byla příležitost, jak se zbavit netrpělivosti a připoutání ke slávě a osobnímu prospěchu – protože bych jinak čelila kritice od nadřízeného nebo přišla o obchod. Z učení Fa vím, že vše je uspořádáno bytostmi vyšší úrovně, a ne lidskou myslí. Tyto situace byly dobrými příležitostmi k odstranění mých připoutání.

Když jsem si povídala s kolegy, vždy jsem si připomněla, že jsem praktikující. Neměla bych přehánět, ani se vyjadřovat přehnaně emotivně. Měla bych jim ukazovat krásu Falun Dafa a mluvit o tradičních hodnotách. Měla bych jim objasňovat fakta o Falun Dafa, aby mohli mít dobrou budoucnost.

Jedna kolegyně, která vedla projekt, se po poradě se svým týmem rozhodla upravit některé části projektu v naději, že tým získá bonus. Ale jejich návrh bez udání důvodu vedoucí zamítl. Řekli mi, jak to bylo doopravdy. Tentokrát jsem je neobvinila. Řekla jsem jim, že bychom měli jednat podle principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti – a že jsme selhali právě proto, že jsme nebyli pravdiví. Řekla jsem jim, že musíme jednat správně, i když se zdá, že z toho nic nezískáme. Usmáli se. Navrhla jsem, ať projekt přepracují.

Dnes už náš tým pracuje v dobré souhře. Několik našich projektů získalo ocenění a dostali jsme přes sto tisíc jüanů na bonusech. Zvýšily se i jejich příjmy. Když jsem tyto bonusy rozdělovala, vzpomněla jsem si na Fa, kde Mistr říká, že být vedoucím znamená přinášet užitek ostatním. Rozdělila jsem bonusy mezi své kolegy a sobě nechala jen malou část. Kdybych nepraktikovala Falun Dafa, nikdy bych to takhle neudělala.

Když jsme jednou obědvali spolu s vedoucím, řekl, že mít mě v týmu je pro všechny požehnáním. Jeden kolega, který dříve odmítal podepsat smlouvu, se mi omluvil za své chování. A ten, který pořád jen hrál hry, je dnes oporou našeho týmu.

Plná vděčnosti

Poté, co jsem začala praktikovat Falun Dafa, uzdravila jsem se z nevyléčitelné nemoci a od té doby jsem zcela bez zdravotních potíží. Postupně jsem se zbavila své výbušnosti a změnila se v tradiční ženu. Dříve jsem manželovi poroučela, vyčítala mu, kladla požadavky a často s ním nesouhlasila – chovala jsem se nadřazeně. Dnes s ním o věcech klidně a s úctou mluvím. Když se vrátím domů pozdě, omluvím se. Když má jiný názor, už netrvám na tom svém. Nejprve zohledním jeho pocity a projevím mu respekt. Moji kolegové nás obdivují a chválí harmonii v naší rodině.

Mám velké štěstí, že praktikuji Falun Dafa – čistou zemi v tomto světě. Doufám, že si lidé přečtou knihu Zhuan Falun a nenechají se už klamat lžemi Komunistické strany Číny. Přeji si, aby v tomto chaotickém světě převzali zodpovědnost za svůj život a našli své vlastní čisté místo a smysl života.