Probuzení cestující z klamu KS Číny

(Minghui.org) To, co se mi stalo před několika lety během jízdy autobusem.

Moje dcera si pronajala nový byt v jiném městě. Neměla velkou naběračku, a tak mě požádala, abych jí přivezla pár náhradních lžic, misek a dalšího nádobí. Nesla jsem dvě těžké tašky a nastoupila do autobusu. Autobus byl plný a já se prodírala až dozadu, kde jsem zůstala stát.

Když autobus zastavil na stanici, mužský cestující, který seděl u okna, vstal, aby vystoupil. Pohnula jsem se doleva, abych si mohla sednout na jeho místo, jakmile odejde. Vtom si ho všimla žena u dveří, prorazila si cestu skrz ostatní a spěchala k uvolněnému sedadlu. Když jsem viděla její spěch, rozhodla jsem se, že ji nechám usednout, i když jsem nesla těžký náklad.

Žena vypadala asi na 60 let. Jak se prodírala, uvolnila jsem jí místo: „Prosím, posaďte se!“ Byla bez zavazadel a sedla si, aniž by cokoli řekla. V té době mi bylo 58 let a kdybych nepraktikovala Falun Dafa, místo bych jí neuvolnila. Než jsem začala praktikovat, nesnášela jsem, když mě někdo využíval, a měla jsem silně soutěživou povahu. Ale Mistr Li nás učí, abychom při jednání mysleli nejdříve na druhé.

Po chvíli se na mě obrátila elegantně oblečená žena s nabarvenými blond vlasy a zeptala se: „Nesete tak těžké tašky. Proč jste si nesedla?“

Odpověděla jsem: „Viděla jsem, že se tlačila, a tak jsem ji nechala.“ Zeptala se, kde vystupuji. Odpověděla jsem: „Na konečné.“

„Na konečné? To je 50 minut cesty. To sedadlo mělo být vaše. Vždyť nesete tolik věcí!“

Když autobus zastavil na další stanici, cestující vedle ní vystoupil. Řekla: „Pojďte si sednout! S tím nákladem jste si měla sednout vy.“ Poděkovala jsem jí a řekla, že je to v pořádku. Pak se mě zeptala: „Máte nějakou víru?“ Zmínila jsem, že praktikuji Falun Dafa. Nerozuměla mi a zeptala se znovu: „Čemu věříte?“

Odpověděla jsem: „Falun Dafa!“

Když to zaslechla, začala křičet: „Hlupačko, vy hlupačko!“ Její výkřiky mě překvapily. Ostatní cestující ztichli. Žena pokračovala: „Jestli to vláda zakázala, proč to pořád děláte?“

Pak začala pronášet pomlouvačné poznámky, které opakovaly propagandu KS Číny. Odpověděla jsem: „Jde o svobodu víry. Falun Dafa je buddhistická praxe, která kultivuje Pravdivost, Soucit a Snášenlivost.“ Ale nenechala mě domluvit a dál mluvila nelogicky, aby mě přehlušila.

Namítla jsem: „Vždycky se snažíme být ke druhým laskaví, ať jsme kdekoli!“ Ale ona dál křičela. V tu chvíli jsem si pomyslela: „Nebudu se s ní hádat a nenechám se ovlivnit jejími emocemi.“ Začala jsem vysílat spravedlivé myšlenky, abych odstranila zlé prvky, které ji ovládaly.

Když se uklidnila, zeptala jsem se: „Kdybyste měla na výběr, dala byste přednost přátelství s někým, kdo proti vám intrikuje, nebo s někým, kdo na vás vždy myslí a přeje vám jen to nejlepší?“

Odmlčela se a pak vykřikla: „Odteď už nestrpím, aby někdo říkal, že Falun Dafa je špatný!“ Potom si bouchla do hrudi a zvolala: „Falun Dafa je dobrý! Falun Dafa je dobrý!“

Když autobus přijel na její zastávku, vstala a šla ke dveřím. Otočila se, zamávala a já se na ni usmála a zamávala zpět. Když vystoupila, stále se dívala oknem, a tak jsem znovu zamávala. Chovala se jako stará přítelkyně, která se nerada loučí. Měla jsem velkou radost, že nabyla pozitivního postoje k Dafa. Ať všechny vnímající bytosti objeví pravdu o Dafa a probudí se!