Moje pochopení procesu odstraňování připoutání

(Minghui.org) Srdečně zdravím Mistra a všechny drahé spolupraktikující.

Jmenuji se Sofia a Falun Dafa praktikuji od roku 2001. Ráda bych se podělila o svá pochopení a zkušenosti s tématem odstraňování připoutání.

Mistr řekl v Zhuan Falun:

„Abych řekl pravdu, celý postup kultivace je pro kultivujícího procesem, kterým se neustále vzdává lidských připoutání.” (Lecture One, Zhuan Falun)

Dlouhou dobu jsem vlastně nevěděla, jak připoutání odstraňovat. Do určité míry jsem byla schopná nahlížet do sebe, ale jakmile jsem nějaké připoutání nebo problém rozpoznala, nevěděla jsem, jak ho odstranit. Byla jsem si nejistá, a protože připoutání nezmizela, stále mě obtěžovala a kultivace postupovala pomalu. Dokázala jsem svá připoutání potlačit tím, že jsem se ovládala navenek a snažila se být dobrým člověkem.

Později jsem si uvědomila, že moje spravedlivé myšlenky nebyly dost silné – chtěla jsem se kultivovat, ale zároveň jsem chtěla vyřešit problémy. Tento způsob uvažování byl postupně nahrazen čistším stavem mysli a silnou touhou kultivovat se a pozvednout svůj charakter, kdykoli čelím zkouškám.

Došlo mi, že připoutání nelze odstranit tím, že si to rozumově vysvětlím nebo se budu přesvědčovat, abych byla soucitnější, tolerantnější a podobně. To má jen malý účinek na povrchu.

Mistr řekl:

„Řeknu vám, po léta jsem neustále hovořil, že schopnosti učedníků Dafa jsou ohromné, avšak mnozí lidé tomu nevěří, protože nebylo dovoleno ty schopnosti vidět. Pod účinkem spravedlivých myšlenek projde změnami všechno kolem vás a také vy sami. Vy jste ale nikdy nepřemýšleli, že byste to zkusili” (Učení Fa u příležitosti 20. výročí)

V jednom období mé kultivace jsem se prostě pokusila určité připoutání odstranit – a zjistila jsem, že to opravdu funguje. Začala jsem to dělat častěji a moje kultivace se zlepšila.

Celý proces často začíná tím, že si všimnu problému na základě fyzické reakce těla. Srdce mám napjaté a začne mi bít rychleji. Nemohu se pořádně nadechnout – jako by mi něco bránilo. Začnu se dívat do sebe a klást si otázky, abych pochopila, v čem je problém. Postupně se mi ukáže připoutání a rozpoznám podstatu problému. Mívá určitou podobu, a někdy dokonce vypadá jako já. Ale nejsem to já – je to tělo tvořené negativní látkou. Když ho dokážu jasně uvidět, mohu z něj vystoupit. Například si představím, že ho uchopím do ruky a myslím na jeho odstranění. Nebo prostě jen myslím na to, že ho odstraním. Někdy se promění v kouř a zmizí, nebo exploduje. Okamžitě se mi uleví. Srdce se uklidní a mohu se opět volně nadechnout. Některá připoutání se odstraňují po vrstvách.

Abych připoutání rozpoznala a viděla ho jasně, musím se často ponořit hluboko do sebe a klást si mnoho otázek, dokud nenajdu odpověď – a tou bývá, že se bojím smrti nebo odloučení od Božského. Jakmile dojdu až sem, připoutání se rozplyne a moje mysl i srdce se zklidní. Cítím napojení na Božské a vše se stává jasným a zřetelným.

Někdy se připoutání vzpírá, když se ho snažím odstranit – obzvlášť pokud mé spravedlivé myšlenky nejsou dost silné. Připoutání se mě může snažit oklamat – namluvit mi, že bez něj nemohu žít, že bez něj nevím, kým jsem, že je přirozené být taková, jaká jsem, že není rozumné myslet si něco jiného, nebo přichází s dalšími argumenty, které ve mně mají vyvolat nejistotu. Naučila jsem se těmto trikům nepodlehnout, ale také jsem si všimla, že abych uspěla, musím být ve stabilním a správném stavu mysli.

Mistr řekl:

„Keď človek cíti bolesť alebo keď zažíva nešťastie, je preňho naozaj ťažké stále skúmať seba a pozerať, či nespravil niečo zlé. Keď to človek dokáže robiť, potom by som povedal, že na tejto ceste, na tejto ceste kultivácie a po celú večnosť jeho existencie ho nič nemôže zastaviť.” (Vyučovanie Fa na Fa konferencii v Singapure)

Tento úryvek na mě zapůsobil už při prvním čtení před mnoha lety. Opravdu jsem zakusila, že dívání se do sebe je zázračný nástroj a že praktikující, který má spravedlivé myšlenky, nemůže být ničím zastaven. Dnes mám v proces odstraňování připoutání mnohem větší důvěru a cítím, že pokud si stanovím pevný záměr, dokážu to. Někdy to vůbec není tak těžké, jak se může zdát na první pohled. Pokud jednám tak, jak řekl Mistr, bez jakéhokoli lidského myšlení, věci často probíhají hladce.

Uvedu několik příkladů.

Pracuji na plný úvazek ve švédské redakci Epoch Times a mám na starosti sazbu. Jednu z příloh novin vytváří jen jediný přispěvatel, který není praktikující. Tato příloha začala vycházet krátce poté, co jsem do redakce nastoupila. Obvykle při sazbě používáme šablony, aby práce šla rychleji, ale tento přispěvatel se našemu způsobu práce nedokázal přizpůsobit. Grafická úprava této přílohy musela být pokaždé navržena na míru. Neměla jsem žádné větší zkušenosti ani školení v oblasti grafiky, takže to pro mě bylo náročné. Bylo stresující nevědět předem, jak bude daný týdenní návrh vypadat, a navíc měl tento přispěvatel problémy s odevzdáváním obsahu včas, před uzávěrkou. Kvůli tomu jsem měla méně času na samotnou sazbu. Někdy jsem musela pracovat i o víkendech, které běžně trávím s rodinou.

Cítila jsem frustraci a rozmrzelost z toho, že někdo jiný nepřímo určuje, jak bude vypadat můj život. Po několika týdnech frustrace a bez jakékoli změny k lepšímu jsem se rozhodla opravdu vážně podívat do sebe.

Viděla jsem, že připoutání mělo podobu osoby, která vypadala jako já – ale měla myšlenky plné sebelásky a zášti. Ta bytost byla nespokojená a naštvaná, že někdo jiný diktuje, jak má žít, a nutí ji pracovat o víkendech, kdy by přece měla být s rodinou. Uviděla jsem v ní sobeckost a lidské myšlenky – a rozhodla jsem se ji odstranit. Ve chvíli, kdy jsem si pomyslela, že tu postavu odstraním, se moje srdce zklidnilo a mysl uvolnila. Uvědomila jsem si, že bez ohledu na to, zda mám pravdu nebo ne, a bez ohledu na výsledek, mou prioritou by mělo být odstranit připoutání a pozvednout svůj charakter. Někdy jsem se nechala oklamat myšlenkou, že mám pravdu – a tím jsem promarnila příležitost kultivovat se.

Při jiné příležitosti jsem měla konflikt s jednou praktikující v práci a byla jsem z toho rozrušená. Bylo právě načase vysílat spravedlivé myšlenky, a po nich jsem se začala dívat do sebe. Odsunula jsem stranou své já a promluvila ke svému srdci:

– Co se děje? V čem je problém? Odpověď byla, že srdce je dotčené na tu druhou praktikující kvůli „tomu a onomu“. Nechala jsem srdce, aby se vyjádřilo, a naslouchala jsem.
– Dobře, je tam ještě něco dalšího?
– Ano, odpovědělo; mám pocit, že mě nerespektuje, neposlouchá a nebere vážně.
– Rozumím.

Tato krátká chvíle sebereflexe stačila k tomu, aby se srdce náhle zklidnilo, dech se zprůchodnil a konflikt jako by zmizel. Když jsem si na tu praktikující příště vzpomněla, byla jsem klidná – zášť byla pryč.

V práci musím občas nahradit fotografie, které autoři přiložili k článku, protože nejsou v dostatečné kvalitě. Jeden z autorů poslal obrázek ke knižní recenzi o andělech. Kvalita obrázku byla příliš nízká. Šlo o obraz moderního umělce, který zobrazoval tři anděly v podobě dětí. Myslela jsem si, že ten obrázek je kýčovitý a že ty „andělské děti“ nemají vůbec žádné andělské rysy – vypadaly prostě jako obyčejné děti. Recenzovaná kniha byla o tom, jak andělé bdí nad lidmi. Pomyslela jsem si: „Jak by se o lidi mohly starat tyhle tři malé sebestředné děti?“ A mé negativní myšlenky ohledně obrázku i autora se rozjely: „Tenhle autor často posílá obrázky s podivným nádechem,“ „Tihle ‚andělé‘ vůbec nevypadají božsky,“ a podobně. Cítila jsem nevoli a rozhodla jsem se obrázek vyměnit. Našla jsem krásný stropní malovaný motiv z Versailleského paláce u Paříže, který mi přišel jako vhodné zobrazení andělů. Myslela jsem si, že to vytvořilo hezkou stránku v novinách.

Krátce po vydání novin jsem ale dostala e-mail od autora, ve kterém se ptal, kdo rozhoduje o tom, které obrázky se mění – konkrétně v článku o andělech. Odpověděla jsem mu, že to může být kulturní redaktor, šéfredaktor nebo grafik – tedy v tomto případě já – kdo rozhoduje, a že jsem obrázek vyměnila já.

Hned po odeslání e-mailu jsem pocítila potřebu napravit své myšlení. Vybavila jsem si ten okamžik, kdy jsem obrázek měnila. Vzpomněla jsem si na své negativní myšlenky a vybavila si obraz postavy, která tam seděla u počítače – měla na sobě tmavé prvky s ostrými detaily a našedlý obličej! Řekla jsem si: „Aha, takže takhle vypadáš.“

Ihned jsem pochopila, že to byla manifestace negativních myšlenek, které jsem vysílala při práci s tím obrázkem. Jakmile jsem se klidně a rozhodně rozhodla tuto postavu odstranit, spatřila jsem, jak u počítače sedí nesmírně laskavá a krásná bytost. Byla jasná, téměř průzračná, měla přívětivý výraz a byla plná dobré vůle. Mé srdce se zklidnilo a tělem mi začala proudit láska a soucit. Poděkovala jsem Mistrovi za to, že poslal onoho autora, aby mi pomohl uvidět samu sebe a projít tímto procesem.

Opět jsem si uvědomila, že nezáleží na tom, kdo má navenek pravdu – to nejdůležitější je opravdová kultivace a odstranění negativních prvků. Možná si stále myslím, že obrázek bylo potřeba vyměnit, ale mé negativní myšlenky už neměly ten náboj, jaký měly při výměně – byly očištěné.

Pochopila jsem, že v procesu kultivace se člověk někdy setká se situacemi, které se zdají být nespravedlivé nebo nepochopitelné. Podle lidských měřítek je možné, že s námi bylo zacházeno nespravedlivě nebo že šlo o něco, co bylo očividně špatné. Ale neměli bychom uvíznout v povrchním posuzování, co je správné a co špatné. Místo toho bychom měli sledovat, jaké lidské připoutání nebo myšlenky se v nás objevují – a ty odstranit. Jinými slovy, kultivace není o tom být lidský. Je to cesta k božství. Některé věci, které člověk na této cestě potká, nemusí být vždy logické ani v souladu s běžnými představami světského člověka.

Dříve jsem měla z připoutání strach a cítila jsem se nervózní, protože jsem nevěděla, jak je odstranit. Teď se na tento proces už nedívám s tolika emocemi. Připadá mi to jednodušší: kultivuji se v tomto těle, setkávám se s různými situacemi, při nichž se objevují připoutání, rozpoznám je a odstraním. A pak jdu dál. Cílem je zlepšovat svůj charakter, abych mohla pomáhat Mistrovi při zachraňování vnímajících bytostí.

Mistr nás učí:

„Když v kritických časech dovolíte, aby do vaší mysli pronikly jakékoli sobecké pohnutky či myšlenky, ve skutečnosti plníte příkazy zla.” (Kritické časy odhalují duchovní stav člověka)

Vím, že jsem byla sobecká i při věcech souvisejících s Falun Dafa. Věděla jsem, že se tohoto způsobu myšlení musím zbavit, ale nedávala jsem tomu prioritu – namísto toho jsem se soustředila na „dokončení úkolu“. Když jsem si však přečetla slova Mistra, pochopila jsem, že v práci související s Dafa absolutně nesmí být žádné sobectví. Začala jsem tedy velmi pozorně sledovat své myšlenky a to, jak se chovám, když dělám něco souvisejícího s Falun Dafa.

Například jsem začala pracovat na produkci vystoupení Shen Yun ve Stockholmu. Jako obvykle se objevily překážky a problémy, které nebylo snadné vyřešit. Cítila jsem stres. Podívala jsem se dovnitř, proč se tak cítím. Bylo to proto, že jsem se bála, že selžu ve své zodpovědnosti. Bála jsem se, že udělám chybu v oblasti, za kterou zodpovídám, a způsobím problémy představení, divákům nebo Shen Yunu. Proč jsem se toho bála? Protože jsem se bála, že se sama zraním – že budu muset čelit hanbě za způsobené problémy nebo za to, že jsem je nedokázala vyřešit. Bylo to sobectví a připoutání k ochraně sebe samé. Pochopila jsem, že právě toho se musím zbavit, a tak jsem se zaměřila na odstranění tohoto strachu a sobeckých prvků. Šlo to dobře, i když jsem to musela dělat postupně.

Můj starý způsob jednání byl založený na sobectví a dával mi pocit, že mám situaci pod kontrolou. Poté, co jsem to dělala tak dlouho, jsem už ani nevěděla, jak dělat věci jinak, a bála jsem se pustit sobectví a potřebu mít vše pod kontrolou. Zpočátku to působilo, jako bych dělala věci se zavřenýma očima. Ale v procesu postupného opouštění sobectví jsem se otevřela větší síle, jejíž jsem jen malou součástí – jedním dílkem skládačky, který dělá svou část v celkovém obraze. Už jsem neomezovala velkou sílu svým sobectvím, ale nechala jsem ji volně působit – a sama jsem s ní byla v souladu. Cítila jsem, že jsem opravdová praktikující Falun Dafa, a cítila jsem, jak mnou proudí mocná síla Dafa. Byla jsem lehká, šťastná, vřelá a klidná zároveň.

Rozdíl je velmi zřetelný, když přecházím ze stavu, kdy jsem ve Fa a mám spravedlivé myšlenky, do stavu, kdy upadnu do lidského myšlení. Když jsem ve velmi vzpřímeném stavu, může mi v mysli vyskočit praktická myšlenka na něco, co je třeba vyřešit. Ve chvíli, kdy se začnu zabývat detaily té situace, aktivují se lidské myšlenky a začnou se vynořovat nejrůznější věci – obavy, frustrace, zmatek a podobně. To znamená, že se spustilo nějaké připoutání, které mě strhává do světského stavu.

Mistr řekl:

„Nemůžete dělat práci Dafa bez studování Fa, neboť by to znamenalo, že práci Dafa dělá světská osoba. Mají to být učedníci Dafa, kteří dělají práci Dafa – toto je něco, co je vyžadované od vás všech.” (Vyučování Fa na mezinárodní Fa konferenci ve Washingtonu, D.C., Řízení plavby)

Tuto pasáž jsem četla mnohokrát a do určité míry jsem jí rozuměla. Teď ale chápu, že nestačí, že jsem Fa studovala před časem a že jsem byla včera ve vzpřímeném stavu, ale dnes už mé myšlenky nejsou úplně správné, a přesto pokračuji dál. To nestačí. Musím být skutečně ve vzpřímeném stavu. Musím být ve Fa pokaždé, když dělám něco souvisejícího s Dafa.

Výraz „cesta je cíl“ často používají běžní lidé. Když se ale ohlédnu zpět na svou cestu kultivace, mám k tomuto rčení hlubší porozumění. Když má člověk jasno, není to těžké. Obtížné je, když se člověk v iluzi snaží jít dál, přestože jeho úroveň je zatím omezená. Jsem hluboce vděčná za příležitost být praktikující Falun Dafa v období nápravy Fa a udělám vše pro to, abych byla hodna tohoto titulu.

Děkuji, ctihodný Mistře. Děkuji, praktikující.

(Vybraný příspěvek přednesený na Fa konferenci 2025 v severských zemích)