Mé pochopení ohromné Mistrovi milosti při memorování Fa a překonávání zkoušek

(Minghui.org) Rád bych se podělil o své zkušenosti z kultivace během posledních dvou let – konkrétně o to, jak jsem se učil nazpaměť Fa a překonával zkoušky – a také o porozumění, které jsem během tohoto procesu získal k ohromné milosti Mistra.

Jako dítě jsem jel na náměstí Nebeského klidu apelovat za Dafa

Poté, co jsem si přečetl nový článek Mistra „Zkoušky, kterým naše duchovní disciplína čelí“, pocítil jsem nebývalou vážnost kultivace – byla to podobná, nesmírně slavnostní chvíle, jakou jsem zažil v roce 1999. Nebyla to maličkost. Uvědomil jsem si, že se musím co nejrychleji přepnout do svého nejpilnějšího stavu a zaměřit se na kultivaci a zachraňování lidí.

Vybavil se mi zážitek z počátku pronásledování v roce 1999. Bylo mi tehdy osm let. Jsem vděčný svým rodičům – spolupraktikujícím – že mě v těch těžkých dobách nebrali jako dítě, ale jako mladého spolupraktikujícího. U důležitých rozhodnutí, jako bylo například to, zda se zúčastnit poklidného protestu 25. dubna v Pekingu, nebo zda jet na náměstí Nebeského klidu rozvinout transparent či dělat cvičení, se mě ptali na názor a jestli chci jet s nimi. A já pokaždé odpověděl: „Chci jet taky.“ Když se ohlédnu zpět, tehdy jsem ještě neměl složité myšlenky. Možná to bylo mé pravé já, které rozhodovalo. Říkal jsem si: „Jsem také učedník Dafa, tak bych se těchto aktivit měl účastnit.“

Jel jsem s rodiči na náměstí Nebeského klidu rozvinout transparent. Když jsme vstoupili na náměstí, dítě tak malého věku by vlastně ani nemělo vědět, co je to strach, ale přesto jsem tenkrát skutečně cítil, jak se mě zmocnil. Možná to bylo kvůli zlu v jiných dimenzích. Byl jsem tak vyděšený, že mě rozbolelo břicho. Sedl jsem si a opřel se o sloup, abych si odpočinul. Rodiče ke mně přišli a dívali se na mě ustaraně. Zeptali se: „Myslíš, že to ještě zvládneš?“ Pamatuji si, že jsem zvedl hlavu a podíval se na ně. Už si nevzpomínám, kde jsem tehdy vzal odvahu, ale nakonec jsem vstal a společně s nimi na náměstí Nebeského klidu otevřel transparent. Brzy k nám přijelo policejní auto a zatkli nás. V autě byla i další praktikující. Podívala se na mě a zeptala se: „Ty se nebojíš?“ Položil jsem si ruku na srdce a odpověděl: „Před chvílí mi srdce hrozně bušilo, moc jsem se bál!“ Můj výraz a tón ji rozesmály.

Odvezli nás na nedalekou policejní stanici. Nepamatuji si už všechny detaily, ale jednu scénu mám dodnes vrytou v paměti. Na dvoře za stanicí bylo zadržováno mnoho praktikujících. Seděli spolu v kruzích na betonu a hlasitě, zřetelně recitovali Mistrovy básně z Hong Yin a články ze Základního významu dalšího pokroku. Byl jsem tehdy ještě malý, a tak jsem nedokázal plně pochopit význam té scény, ale dnes, když si na to vzpomenu, chce se mi plakat. Ta spravedlivá a důstojná energie praktikujících mě vždy hluboce dojme a znovu povzbudí v mé vlastní kultivaci.

Důvodem, proč jsem chtěl tento zážitek sdílet, bylo to, že jsem si vzpomněl na své rodiče a několik starších praktikujících. Když v roce 1999 začalo pronásledování, museli překonat připoutanost k životu a smrti, pokud chtěli vystoupit a apelovat za Dafa. Museli se vzdát svých rodin, kariér, dětí – všeho – jen proto, aby ochránili Fa.

A teď, tváří v tvář těmto nedávným událostem, jak mohu splnit svou odpovědnost jako učedník a částečka v Dafa?

Nedávno jsem se zapojil do vysílání spravedlivých myšlenek v noci, po dobu jedné hodiny. Ve srovnání s praktikujícími v Číně, kteří nasazují vlastní životy, aby chránili Fa, to pro mě znamenalo jen trochu více fyzické a duševní únavy. Šlo jen o to, být o něco pilnější v kultivaci. Posílat spravedlivé myšlenky častěji a trochu méně spát – to byl ve skutečnosti velmi malý příspěvek.

Zpočátku bylo pro mě těžké se při dlouhém vysílání spravedlivých myšlenek soustředit. Ale po čtyřiceti minutách jsem najednou pocítil soucitnou energii. Cítil jsem ten soucit, který má Mistr, když chce zachránit všechny vnímající bytosti. Po tvářích mi začaly stékat slzy. Obvykle jsem při vysílání spravedlivých myšlenek cítil velkou duševní únavu, ale v tu chvíli jsem žádnou únavu necítil.

Myslím si, že právě teď je příležitost, aby praktikující z mladší generace dozráli – jak v kultivaci, tak v běžném životě. Měli bychom být schopni převzít více zodpovědnosti, pomáhat odlehčit starším praktikujícím a sehrát svou roli.

Mistrova ochrana během překonávání zkoušek

Chtěl bych se s vámi podělit i o to, jak jsem během zkoušek cítil Mistrovu ochranu. Loni jsem čelil obrovské zkoušce xinxingu, která přišla zcela nečekaně. Podle mé úrovně kultivace v té době bych to měl stěží unést. A přesto se stalo něco zvláštního – i když to bylo velmi těžké, měl jsem mimořádně jasnou mysl. Dokázal jsem si vzpomenout, že jsem praktikující, a vybavilo se mi Mistrovo učení. Připadalo mi zvláštní, že i za takových okolností zůstávám klidný a mysl mi funguje tak čistě.

Když jsem to později řekl mamince, dozvěděl jsem se, že ještě toho dne ráno ji při cvičení najednou napadlo, že má podle Mistrových pokynů vysílat pro mě spravedlivé myšlenky. Připadalo jí to zvláštní, ale přestala cvičit a dlouhou dobu vysílala spravedlivé myšlenky – až pocítila, že zlo, které mě pronásleduje, bylo téměř zcela odstraněno. Když jsem se večer vrátil domů a pověděl jí, čím jsem si právě prošel, uvědomili jsme si, že Mistr již dříve zařídil, aby mi jeden spolupraktikující pomohl – ještě předtím, než jsme tu zkoušku vůbec zaznamenali.

Při jiné těžké zkoušce, kdy už jsem si myslel, že ji nedokážu překonat, se mi zdál sen o Mistrovi. Mistr byl velmi soucitný. Věděl, s jakými problémy se potýkám, a vlídně mě povzbudil. V tom snu mi také něco řekl, i když si teď přesná slova nevybavuji. Smysl ale byl v tom, že zná veškeré útrapy, které učedníci snášejí, a ví, že to nemají lehké – obzvlášť ti v Číně. Mistr mi v tom snu také ukázal bílý seznam jmen. Viděl jsem na něm zaznamenané osudy mnoha učedníků v Číně. Mistr zná všechna jejich utrpení a neustále na ně myslí. Doufá, že každý bude schopen kráčet za ním krok za krokem. Na závěr Mistr řekl, že nám má ještě mnoho věcí předat.

Když jsem se probudil, byl jsem za ten sen a Mistrova naznačení velmi vděčný. Uvědomil jsem si také, že i když praktikující mimo Čínu často čelí nesnázím, měli bychom se snažit ulehčit těm v Číně, protože žijeme ve svobodném prostředí.

Jednou ráno jsem si četl Fa předtím, než jsem šel na jednu aktivitu. Měl jsem pocit, že mi Mistr neustále ukazuje slova: „tvé srdce by se nemělo pohnout“. Připadalo mi to zvláštní, ale řekl jsem si: „Mistře, budu si tato slova pamatovat a nenechám se ničím vyvést z míry.“ A skutečně – ten den jsem na akci narazil na nečekanou zkoušku xinxingu. Naštěstí jsem si včas vzpomněl na Mistrovo připomenutí z rána. Pořád jsem si opakoval, že se tím nesmím nechat ovlivnit, že všechno je jen iluze a zkouška – a dokázal jsem tím projít.

Před několika měsíci jsem udělal něco, co učedník Dafa dělat nemá. Litoval jsem toho a věděl jsem, že jsem udělal chybu. V posledních letech jsem občas při chybném jednání narazil na odplatu, a tak když jsem tentokrát udělal chybu, byl jsem trochu znepokojený. Myslel jsem si, že budu potrestán, že to jinak nejde – že musím splatit karmu, kterou jsem si vytvořil, a že se nemohu zbavit odpovědnosti za to, co jsem udělal špatně.

Ale jednu noc se mi zdál sen o Mistrovi. Řekl mi, že jsem skutečně udělal chybu, ale že mi pomohl karmu, kterou jsem si vytvořil, nést a odstranit ji. Když ke mně ve snu mluvil, nekáral mě, ale laskavým způsobem mi pomohl pochopit, co se stalo.

Druhý den odpoledne se u mě začaly projevovat příznaky podobné chřipce. Trvaly několik dní. Bylo mi sice trochu nepříjemně, ale bylo to velmi mírné a nijak to nenarušilo mé běžné fungování v práci ani v životě. Opravdu jsem cítil, že tato karma mohla přijít s velkou silou – ale když se nakonec projevila, bylo to jen povrchní a prošel jsem tím bez větší újmy.

V srdci jsem plakal. Dojalo mě Mistrovo soucitné zacházení s učedníkem, který ho zklamal. Uvědomil jsem si také, že i v minulosti, když jsem si myslel, že prožívám odplatu za své chyby, mi Mistr ve skutečnosti pomáhal nést většinu té zátěže. Jinak bych svou kultivaci nedokázal vůbec udržet.

Učení se Fa zpaměti

Před několika lety, když jsem se zapojil do jednoho projektu objasňování pravdy, viděl jsem při společném studiu Fa, jak někteří praktikující memorují Zhuan Falun. Velmi mě to zasáhlo. Později, když jsem sdílel s mladými praktikujícími z jiných projektů, jsem zjistil, že mnoho z nich se učí Fa zpaměti – někteří už měli Zhuan Falun kompletně naučený. Uvědomil jsem si, jak velká je mezi námi mezera. Rozhodl jsem se, že se začnu Fa učit zpaměti.

Také jsem poslouchal sdílení praktikujících na rádiu Minghui o tom, jak vytrvali v učení se Fa zpaměti. Říkali, že je sice těžké vydržet učit se Mistrova slova nazpaměť, ale že to jejich kultivaci velmi pomohlo. To mě velmi povzbudilo. Nakonec se mi podařilo naučit se Zhuan Falun dvakrát zpaměti od začátku do konce. V posledních letech jsem v učení Fa zpaměti pokračoval a při tom jsem si začal všímat mnoha detailů a principů Fa, které mi dříve při běžném čtení unikaly.

V uplynulých dvou letech jsem se opakovaně učil nazpaměť nové Mistrovy články, například Jak vzniklo lidstvo, Proč zachraňovat vnímající bytosti, Držte se dál od nebezpečí a nejnovější V kritických dobách se ukazuje duchovní stav člověka. Naučil jsem se téměř všechny články zpaměti a neustále si je opakuji. Pokaždé, když je recituji, cítím hluboké pohnutí – slovy se to nedá popsat.

Čím víc se učím Fa zpaměti, tím jasnější a klidnější je mé srdce. Když si každý článek čtu poprvé, vždy mnou silně otřese. Po několikerém čtení začínám vnímat jeho hlubší význam – lidské myšlení jej však stěží dokáže pochopit. I když si text přečtu mnohokrát, nejsem ho schopen plně vstřebat. Často při učení se Fa zpaměti cítím jeho silný dopad. Někdy si musím po několika větách dát pauzu – vliv na lidské myšlení je tak silný, že ho těžko snáším. Jindy zase, kvůli hlubokému soucitu, který z článků cítím, jako by se otřáslo celé mé tělo, každá má buňka – a v srdci pláču dojetím nad tak velkým soucitem. Musím si dát přestávku, než pokračuji dál.

Když jsem si články dostatečně dobře zapamatoval, opakoval jsem si je v duchu kdykoliv jsem měl volnou chvíli. Recitoval jsem je zpaměti při chůzi, při cestování autem, ve volném čase i před spaním. Čím víc jsem si je opakoval, tím víc mnou otřásaly a tím víc jsem cítil jejich hloubku. Slovy se nedá vyjádřit, jak mocně jsem vnímal Mistrovu milost. Uvědomil jsem si také, jak je velká čest a štěstí být žákem Dafa, jak nesmírné je poslání, které žák Dafa má, a jak důležité je naplnit své sliby.

Říkal jsem si, že význam článků Zkoušky, jimž čelí naše duchovní disciplína a Varovné probuzení nelze plně pochopit pouhým čtením. Jen když si je člověk zapamatuje zpaměti, může mít Mistrovy výtky a pečlivé vedení neustále na paměti a odkazovat se na ně ve svém jednání a chování. Přemýšlel jsem, jak může být Mistr k bytostem – včetně žáků Dafa – tak soucitný. Mé pochopení je takové, že Mistr by mohl zvolit, že bytosti starého vesmíru nebude brát v úvahu. Pokud se bytosti starého vesmíru rozpadnou, Mistr může během jediné myšlenky stvořit nové životy a nové vesmíry.

Aby však zachránil bytosti starého vesmíru, které se zkazily, vytvořil pro nás prostředí kultivace – Tři říše – a zařídil, abychom se sem mohli znovu narodit, abychom se mohli přizpůsobit Fa. A nyní na nás a na všechny vnímající bytosti dohlíží. Když v tomto životě začalo spasení, Mistr na sebe vzal nesmírné množství hříchů, které jsme nesli, a zařídil pro nás příležitosti ke spáse – abychom mohli naplnit své sliby, své poslání a zachránit své vnímající bytosti.

Tváří v tvář takové nesmírné milosti, která se nedá slovy vyjádřit, se cítím velmi malý – a všechno na tomto světě se náhle zdá být tak malicherné. Jediné, co si přeji, je naplnit slib, který jsem Mistrovi dal.

Změna skrze opravdovou kultivaci

Poté, co jsem začal memorovat nové články Mistra, jsem zažil ještě jednu věc – dokázal jsem mnohem rychleji překonávat zkoušky a odstraňovat připoutání.

V týmu působím jako koordinátor už několik let. Za posledních pár let se můj způsob uvažování výrazně změnil, obzvlášť poté, co jsem se začal opakovaně učit nazpaměť nové články Mistra. V minulosti jsem se často cítil unavený a frustrovaný. Dnes už takto nepřemýšlím a přestal jsem vkládat svou energii do stěžování si. Každý člen projektu má své vlastní tlaky a zodpovědnosti, takže když se něco přihodí, musím za to převzít odpovědnost, přemýšlet o tom, jak spolupracovat, jak doplnit, co chybí, jak úkol dobře splnit, jak vidět věci v širším kontextu, jak vyvážit různé prvky a jak problémy vyřešit.

Často děkuji Mistrovi za to, že mi – bytosti ze starého kosmu – dal příležitost být spasen. Jsem vděčný Mistrovi, že mi umožnil účastnit se velkého projektu na záchranu vnímajících bytostí. Když si uvědomím, že můj život může být prodloužen, cítím a vnímám, že všechno pramení z Mistrova utrpení – a pak je pro mě opravdu těžké cítit jakékoli rozhořčení.

V poslední době se negativní myšlenky jako nechuť, stěžování si, sklíčenost, žárlivost, úzkost a podobně objevují stále méně a méně. I když ve mně stále zůstává mnoho připoutání a když se jich někdo dotkne, reaguji špatně, největší rozdíl oproti dřívějšku je v tom, že je nyní dokážu rychle a jasně rozpoznat jako něco, co nejsem já. Okamžitě je musím odstranit. Když se objeví problém, hned se podívám do sebe, rozeznám špatnou látku a řeknu si, že takové věci musím okamžitě vyloučit a zbavit se jich. Nesmím jim dovolit, aby zůstávaly v mém poli.

Když je můj stav kultivace dobrý, žádám Mistra o sílu a dívám se do sebe, když se v práci objeví nějaká potíž. A pak se najednou něco vyjasní, nebo se daná věc znenadání vyřeší.

Uvědomil jsem si, že konflikty se neobjevují bez důvodu. Měl bych naslouchat a komunikovat s ohleduplností a laskavým přístupem. A také se podívat sám na sebe. Často pak zjistím, že mám stejné problémy, jaké vidím u druhé strany. Konflikt se objevil proto, abych se mohl zlepšit. Když takto přemýšlím, zjistil jsem, že takové neshody se pak dají velmi snadno vyřešit. Jak se mi podobné situace dějí častěji, cítím, že kultivace je opravdu něco výjimečného.

Proč se mi dříve nedařilo procházet zkouškami? Často jsem si dříve říkal, proč se mi nedařilo jednat v souladu s Fa, i když jsem principy znal – proč jsem při zkouškách jakoby přešlapoval na místě a postupoval pomalu. Možná to bylo tím, že jsem sám sebe stavěl nad Dafa. Stavěl jsem své rozhořčení nad Dafa a nad vnímající bytosti. Byl jsem sobecký. Dnes dokážu projít zkouškami mnohem rychleji, protože Fa skutečně chápu a vím, jak vážná je kultivace. Dafa je v mém srdci na prvním místě. Díky tomu, že mé srdce je naplněné vděčností a úctou k Mistrovi, myslím ve všem nejprve na Mistra a požadavky Fa. Uvažuji o věcech z pohledu potřeb nápravy Fa. Nedovolím sobectví a připoutáním, aby ovlivnily průběh projektu a záchranu vnímajících bytostí.

Další změnou je, že jsem si doopravdy uvědomil, jak nebezpečné jsou emoce. Postupně chápu, co Mistr popsal jako stav, kdy člověk není ovlivněn city. Skutečně, látka zvaná „emoce“ je určitým druhem karmy. Jakmile je tato látka odstraněna, nastoupí soucit. Když se teď podívám zpět na doby, kdy jsem byl velmi emotivní, často jsem si to ani neuvědomoval – ale mnohokrát jsem jednal sobecky, nerozumně a v extrémech. Také jsem porozuměl tomu, že připoutání samo o sobě je formou hmoty. Když je člověk něčím připoután, zažívá utrpení – protože v tom je karma – a odstraňování karmy je sám o sobě náročný proces.

Poté, co byla ze mě odstraněna velká část těchto látek – například emocí – jsem zakusil, jaké to je být skutečně rozumný a ohleduplný. Způsob uvažování se tím zcela změní.

To, co mě v posledních letech skutečně hluboce zasáhlo, je, že se celý můj způsob myšlení a stav mysli naprosto proměnil díky tomu, že jsem prošel těmito srdcervoucími zkouškami a dokázal si při nich zlepšit svůj charakter a úroveň.

Slova na závěr

Postupně jsem pochopil, že kultivace znamená důvěřovat Mistrovi – věřit, že nás Mistr dokáže spasit. Mistr nám dal všechny schopnosti a moudrost potřebnou k tomu, abychom zachraňovali vnímající bytosti, a proto musíme věřit, že vše, co pro nás Mistr naplánoval, je to nejlepší možné.

Cítím, že jsem jen nepatrnou částečkou v nesmírnosti Dafa. Ať dělám cokoliv, je to jen splnění mé role – role jedné částečky. Kdykoliv takto přemýšlím, mám pocit, jako bych se stal součástí obrovského vesmíru. Postupně zapomínám na existenci ega. Můj vděk Mistrovi naplňuje celý prostor.

Drazí spolupraktikující, jsme nejšťastnějšími bytostmi ve vesmíru, protože nás Mistr přišel spasit. V tomto konečném, rozhodujícím okamžiku dějin doufám, že Mistrovi nezpůsobíme zklamání a nezklameme ani vnímající bytosti – protože čekají na naši záchranu. Doufám, že se dokážeme kultivovat tak, jako když jsme začínali, a splníme své sliby.

Výše uvedené je mé osobní pochopení. Prosím, laskavě poukažte na vše, co není v souladu s Fa.

Sdílené zkušenosti praktikujících odrážejí jejich osobní pochopení v určitém stádiu kultivace a jsou zveřejněny s cílem podpořit společný pokrok.