Ve snu mi chyběl jediný bod, abych mohl projít Nebeskou branou

(Minghui.org) Před několika lety se mi zdál velmi jasný sen. V té době jsem nebyl v kultivaci příliš pilný, necvičil jsem pravidelně a nedokázal jsem denně přečíst ani jednu přednášku z Zhuan Falun. Ani jsem se nevěnoval vážně objasňování pravdy. Po tom snu jsem začal pilně studovat Fa a dělat cvičení. Na ten sen dodnes živě vzpomínám a rád bych se o něj podělil.

Ve snu jsem se ráno probudil do šedého, zataženého nebe. Když jsem stál ve dveřích, najednou se obloha rozjasnila – byla blankytně modrá, s bílými oblaky, které klouzaly po obloze, a celý výjev působil svěže a čistě. Zvedl jsem hlavu a uviděl na nebi obrovského Buddhu – byl to Mistr!

V dálce se otevřely nebeské brány a nesčetné paprsky zlatého světla proudily na zem. Vzduchem zněla posvátná hudba a obloha se naplnila příznivými oblaky. Každý, kdo jako učedník Dafa dosáhl dovršení, stoupal vzhůru do nebe. Seděli na zlatých lotosových trůnech a v okamžiku se proměnili v Buddhy a Bódhisattvy.

„Bože můj, skončila Náprava Fa?“ napadlo mě, když jsem sledoval, jak trůny s praktikujícími míří přímo do Nebeské brány. Po několika minutách se brána začala zavírat. Ještě jsem nevzlétl a zmocnila se mě panika!

Mnoho dalších praktikujících jako já se také nedostalo vzhůru – byli to ti, kteří nezískali alespoň 60 bodů. Jak se Nebeská brána pomalu zavírala, stále ještě někteří praktikující prolétávali dovnitř. Když už se brána téměř zavřela, sevřelo se mi srdce. Ta bolest byla nesnesitelná. V tom snu bylo možné získat maximálně 100 bodů a 60 byla hranice pro vstup. Já měl jen 59 – o jeden jediný bod méně.

„Ach ne, chyběl mi jen jeden bod!“ Každý, kdo se dostal nahoru, pilně dělal tři věci a opravdově se kultivoval! Když se Nebeská brána nakonec úplně zavřela, seděl jsem na zemi s duší plnou bolesti. Klekl jsem si a s pláčem prosil: „Mistře, jsem Váš učedník. Mohl bych kultivovat tisíc nebo dva tisíce let vedle Nebeské brány, v horách, abych ten jeden bod dohnal? Je to možné?“

Mistr ke mně promluvil přísně, ale soucitně. Jeho hlas byl plný smutku: „Zákon to nedovoluje!“ Když jsem to uslyšel, zachvátila mě beznaděj – tak hluboká, že se zdálo, jako by skončil celý život!

Praktikující Dafa! Máme jen jednu šanci se kultivovat! Pokud tuto příležitost nevyužijeme dobře, druhá už nebude. Hluboce jsem litoval, že jsem dříve nedostatečně pilně studoval Fa a necvičil každý den. Kdybych denně alespoň trochu plnil to, co má praktikující Dafa dělat, má úroveň kultivace by stoupala!

Probudil jsem se celý sklíčený – a v tu chvíli jsem si uvědomil: „Naštěstí to byl jen sen. Ještě mám šanci.“

Ten sen byl tak skutečný, že když jsem se probudil, měl jsem ruce i nohy jako z gumy. Musel jsem se v posteli nejprve vzpamatovat, než jsem vůbec mohl vstát – bylo to tak živé! Řekl jsem si: „Musím se pilně kultivovat, musím to dohnat.“

Sdílím tento sen, abych připomněl ostatním praktikujícím, že bychom neměli propást tuto jedinečnou příležitost kultivovat se v Dafa. Je to naše jediná šance! Pojďme se společně pilně zlepšovat, dělat dobře tři věci a vrátit se s Mistrem domů!

Články, ve kterých praktikující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v určitém okamžiku na základě jeho kultivačního stavu, a jsou nabídnuty v duchu umožnění vzájemného povznesení.