Dafa mě proměnil z člověka, který jednal „pro sebe“, v někoho, kdo jedná „pro druhé“

(Minghui.org) Narodila jsem se na venkově a je mi 60 let. Než jsem začala praktikovat Falun Dafa, usilovala jsem o nadvládu a bojovala o slávu a zisk. O všem doma i mimo domov jsem rozhodovala já. Praktikování Falun Dafa přetvořilo mé hodnoty a pohled na život. Stala jsem se člověkem, který dokáže odložit vlastní zájmy a nejprve brát ohled na druhé. Níže se podělím o své zkušenosti s kultivací s Mistrem a s praktikujícími.

Být lhostejná ke slávě a zisku

Vzala jsem své dvě malé vnučky a chodila vařit tchánovi, když byl ještě naživu. Během jednoho rozhovoru se zmínil, že si odložil peníze na pohřební výdaje a že jeho dvacetiměsíční plat má být rozdělen na tři části: jednu pro mě, jednu pro švagra a jednu pro švagrovou. Krátce poté zemřel. Po pohřbu se však ani švagr, ani švagrová o penězích nezmínili, natož aby mi moji část dali.

Bylo mi to trochu nepříjemné – oba mají ve svých rodinách dva výdělečně činné lidi, bydlí ve městě, zatímco já to mám finančně nejtěžší. Můj manžel zemřel, syn neměl dobrou práci a musel uživit dvě děti. Deset nebo dvacet tisíc jüanů by nám opravdu pomohlo.

Kdybych nepraktikovala Dafa, určitě bych se s nimi hádala a nenechala si ujít ani halíř. Ale jsem praktikující a musím se řídit měřítky Dafa – Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí. Nemohu soudit věci podle lidských měřítek a nemohu se s nimi přít o takový drobný zisk.

Pomyslela jsem si: „Možná nevědí, že mi tchán řekl, že peníze máme rozdělit mezi sebe. Kdybych to zmínila, mohlo by to vést ke konfliktu a narušit rodinné vztahy.“ Studium Fa mi pomohlo pochopit principy ztráty a zisku, stát se lhostejnou ke slávě a bohatství a dívat se na všechny věci tohoto světa s lehkostí. Touhu po těch penězích jsem v klidu pustila.

Teď vycházíme se švagrovou i švagrem velmi dobře. Všichni si mě váží. Občas mě pozvou na večeři nebo jen na kus řeči. Využívám těchto příležitostí, abych jim mohla více povědět o Falun Dafa.

Tchyně byla dojatá jednoduchou svatbou mé dcery

Na venkově v Číně bývá zvykem, že dívka požaduje od ženicha věno. Bez ohledu na to, jak je to těžké, rodina ženicha musí dát dohromady stovky tisíc jüanů, aby si mohla dívku „vzít domů“.

Když se moje dcera chystala vdát, její budoucí tchyně se jí zeptala, jak vysoké věno požaduje. Řekla jí: „Maminka praktikuje Falun Dafa. Mistr nás učí myslet na druhé. Nemůžeme tedy jednat jako ostatní. Lidé na venkově mají těžký život. Kde by vzali tolik peněz? Někteří rodiče si na svatbu svých dětí půjčují obrovské částky, aniž by přemýšleli, jak to pak splatí – a dostanou se tím do zoufalé finanční situace. To je projevem úpadku morálky. Nemůžeme dělat to, co dělají ostatní.“ Moje dcera byla velmi rozumná, a tak si zařídila jednoduchou svatbu.

Tchyně byla hluboce dojatá a každému vyprávěla, že získala dobrou snachu a rozumnou spolutchyni. Kdykoli jsem k nim přišla, objasňovala jsem jim pravdu a říkala, že díky Falun Dafa jsem mohla věno pustit. Požádala jsem je, aby upřímně opakovali: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost–Soucit–Snášenlivost jsou dobré.“ Souhlasili s tím a vystoupili z Komunistické strany Číny i jejích přidružených organizací.

Samozřejmě, drobné neshody se občas vyskytnou. Dcera mi někdy volala, že si stěžuje na tchyni nebo tchána. Vždy jsem jí připomínala principy Dafa a radila jí, ať se chová laskavě a hledá na druhých jejich silné stránky, místo aby se soustředila na jejich nedostatky. Říkala jsem jí, že by se měla umět podívat na věci z jejich pohledu. Vždycky mi říká: „Po každém hovoru s tebou se mi uleví.“ Vysvětlila jsem jí, že je to síla Falun Dafa a požehnání Mistra.

Dnes se její rodině daří. Zeť vydělává přes 10 000 jüanů měsíčně, dcera také pracuje a její tchyně i tchán rovněž. Mám krásného vnoučka. Celá rodina žije v souladu a radosti.

Ukázka krásy Dafa v roli hospodyně

Po smrti manžela jsem zůstala sama a chtěla si najít práci jako hospodyně. Jednoho dne u mě zastavilo auto a řidič se zeptal: „Teto, kde je ve vaší vesnici mlýn na mouku?“ Ukázala jsem mu směr. Pak se zeptal: „Mohla byste mi pomoci najít hospodyni?“ Zeptala jsem se ho, jestli si myslí, že bych to mohla být já. Odpověděl: „Ano.“ Pomyslela jsem si: „Jiní lidé práci nemohou najít, a ke mně přijde sama? Možná to Mistr zařídil, abych se kultivovala a mohla objasňovat pravdu.“ Šla jsem k nim domů domluvit podrobnosti. Chtěl, abych vařila pro tři lidi a uklízela dům, s tříhodinovou polední pauzou. Vyhovovalo mi to, a tak jsem souhlasila.

Když jsem k nim přišla, celé dopoledne jsem věnovala úklidu špinavé kuchyně – myla jsem nádobí dočista a lahve a dózy jsem úhledně uspořádala. Paní domu byla velmi spokojená. Další dva dny jsem uklízela každý kout na dvoře, přestože to nebylo v popisu mé práce. Bylo to náročné, ale vidět všechno tak pěkně čisté mě těšilo – a paní domu ještě víc.

Po nějaké době mi však začala dávat další úkoly: sešívat přikrývky, prát oblečení, čistit boty i špinavé kalhoty dětí. Později k nim začalo chodit více lidí na jídlo, někdy víc než tucet. Požádala mě, abych udělala velké množství buchet, masových placek a palačinek, které si její syn s přáteli odnášeli.

Byl červen, počasí dusné a horké, bez ventilátoru. Potila jsem se a začínala cítit určitou nespokojenost. Ale pak jsem si řekla: „Jsem kultivující. Utrpení může eliminovat a přeměňovat karmu, a dokonce vytvářet gong. Není to skvělé?“ Když jsem to vzala z tohoto úhlu, myšlenky se pročistily a přestala jsem si stěžovat.

Jednoho dne koupil pán domu dlažbu, aby vydláždil cestičku na zahradě. On i jeho synovec se s tím trápili – pokládali dlaždice, zase je sundávali, a znovu. Nakonec pán domu rozzlobeně řekl: „Tohle je moc těžké. Zítra seženu dlaždiče.“

Pomyslela jsem si: „Já bych to zvládla, ale bude to namáhavé – budou mě bolet záda i nohy.“ Jenže najmout řemeslníka by je stálo 700 až 800 jüanů. Řekla jsem tedy: „Najděte mi gumové kladivo a provázek. Udělám to za vás.“ Pán domu byl nadšený a řekl, že mi dá o 200 jüanů denně navíc. Trvalo mi to přes tři dny. Výsledek byl rovný a čistý – byli nadšení.

Využila jsem příležitosti a objasnila jim pravdu. Byli dojatí a řekli: „Někdo nám to už říkal, ale nevěřili jsme. Po setkání s vámi tomu naprosto věříme. Jste opravdu dobrý člověk.“

Odpověděla jsem: „Je to tím, že se kultivuji podle Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti. Můj Mistr mě učí být dobrým člověkem a svědomitě vykonávat svou práci. Měli byste poděkovat Mistrovi a Falun Dafa.“

Paní domu zvolala: „Falun Dafa je dobrý!“

Když přišel čas sázení zeleniny, nabídla jsem se, že jim pomohu s výsadbou, zaléváním, hnojením i stavbou opěr pro rostliny. Jejich příbuzní a přátelé pak chodili sklízet úrodu. Pán domu říkal: „To všechno je zásluha naší sestry z Falun Dafa!“ a upřímně mi děkoval.

Pomohla jsem jim s mnoha dalšími věcmi, ale nikdy jsem nežádala ani o jüan navíc.

Jednoho rána mi pán domu řekl: „Včera večer jsem za měsíčního svitu seděl na dvoře. Díval jsem se na malý rybníček, který jste nám postavila – je tak pěkně udělaný – a cítil jsem k vám obrovský obdiv a úctu. Zvedl jsem oči ke hvězdám a zhluboka si povzdechl: ‚Bože, proč tak milé ženě, která všechno dělá s takovou pečlivostí, nedáš dokonalý domov?‘“

V jeho pohledu i slovech byla soucitná úcta. Řekla jsem mu: „Děkuji. Ve skutečnosti je mé tělo i duše každý den koupáno ve Falun Dafa. Cítím se nesmírně šťastná a radostná!“

Když to slyšel, ze srdce a nahlas zvolal: „Falun Dafa je opravdu dobrý!“

Snášení únavy, špinavé práce a laskavost k seniorům

Později jsem začala pracovat pro jednu bohatou rodinu. Dědeček byl vedoucím policejní stanice a jeho tři synové pracovali na dopravním úřadě. Babička, která tam bydlela, byla zrovna propuštěna z nemocnice. Mojí prací bylo vaření a úklid domácnosti, zatímco se synové střídali v péči o matku.

Tři dny po mém nástupu ale přišla pandemie a město bylo uzavřeno. Žádný ze synů nemohl domů, a tak jsem se musela o babičku postarat sama. Každý den jsem jí myla vlasy a nohy, čistila obličej i tělo, utírala ústa (která byla často plná hlenu), pomáhala jí sednout si a krmila ji tekutou stravou.

Zakuckávala se, zvracela, kašlala a lapala po dechu, když pila vodu. Musela jsem ji přenášet na židli, aby se mohla vymočit nebo vyprázdnit. Potila jsem se u toho, ale nikdy jsem si nestěžovala. Babička byla velmi dojatá a řekla mi: „Musím se vyfotit, abych mohla ukázat synům, jak se o mě staráte.“

Odpověděla jsem jí: „Praktikuji Falun Dafa. Mistr nás učí být dobrými lidmi v každé situaci a myslet na druhé. Když jste spokojená, to je pro mě nejdůležitější.“ Řekla mi, že už od prvního okamžiku, kdy mě spatřila, ke mě pocítila blízkost. Odpověděla jsem jí: „To je naše předurčené spojení.“

Využila jsem příležitosti a požádala ji, aby upřímně opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“ Opravdu tomu uvěřila a poprosila i svou sestru, aby dělala totéž. Pustila jsem jí také nahrávky Mistrových přednášek.

Postupně přestala zakuckávat vodu i kašlat. Sama si požádala o používání plen. Já jsem měla dlouhodobě problém, že se mi dělalo nevolno při pohledu na výkaly, ale v té situaci jsem si uvědomila, že se musím řídit požadavky Dafa a nenechat se tím odradit.

Začala jsem babičku brát jako svou vlastní matku. Pleny jsem jí měnila tři až čtyřikrát denně. Když se vykadila, navlékla jsem si rukavice, omyla jí zadeček teplou vodou, osušila ji a nanesla pudr, aby se cítila pohodlně. Dědeček byl mým přístupem velmi dojatý a neustále mě chválil.

Při tom jsem si všimla, že už mě při pohledu na výkaly nepřepadá nevolnost. Mistr mi pomohl odstranit odpor k těmto věcem i k jejich zápachu! Byla jsem naplněná hlubokou vděčností.

Když byl lockdown zrušen, syn a snacha se mohli vrátit domů. Když viděli, jak je všechno čisté a jak dobře jsem se postarala o jejich matku, byli hluboce dojatí. Na důkaz vděčnosti mi koupili nové oblečení. Využila jsem příležitosti a pověděla jim o Falun Dafa. Nejstarší syn řekl: „Po setkání s vámi jsem pochopil, že Falun Dafa není takový, jak ho líčí média a televize KS Číny.“

Babička později v klidu zemřela ve spánku. Po její smrti mi dědeček a synové opakovaně volali a prosili mě, abych zůstala. Nejprve jsem to považovala za nevhodné a odmítla jsem, ale po naléhání celé rodiny jsem zůstala, abych se postarala o dědečka.

Dědeček každý den jezdil ven na tříkolce. Volné dopoledne jsem využívala k objasňování pravdy. Odpoledne jsem studovala Fa u jiné praktikující a někdy večer rozdávala materiály. Když se dědeček v poledne vracel domů a já zrovna vysílala spravedlivé myšlenky, ztlumil televizi a tiše čekal, než skončím. O čínském Novém roce a při jiných svátcích, kdy přicházeli přátelé a příbuzní, jsem jim objasňovala pravdu a pomáhala vystupovat z KS Číny. Dědeček je často povzbuzoval, aby si materiály vzali. Jednou jsem ho slyšela říct: „Podívej se na to – může ti to jen prospět.“

Dnes je dědečkovi 84 let, má svěží pleť, je plný energie a každý den chodí ven. Je zdravější než jeho vrstevníci.

Jednou mě někdo udal za objasňování pravdy. Dědečkův druhý syn mě ochránil. Tento soucitný čin mu přinesl požehnání – jeho žena po dvou letech konečně otěhotněla a porodila krásného chlapečka. Skutečně, jediná myšlenka na podporu Dafa přináší nebeské požehnání.

Závěr

Během let, kdy jsem pracovala jako hospodyně a pečovatelka, jsem se vždy řídila standardy Dafa – Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí. Díky tomu lidé mohli skrze mě spatřit krásu Dafa. Vím, že každé mé slovo a čin potvrzuje Fa a rozptyluje lži Komunistické strany Číny, a proto se musím držet vysokých měřítek. Dokážu to, protože Dafa zcela proměnil můj pohled na svět – ze sobecké, sebestředné osoby se ze mě stala žena s vysokou morální úrovní, která v každé situaci myslí na druhé. To je mocná ctnost Dafa!

Děkuji Mistře za vaši soucitnou spásu.