Opouštění připoutání je pozvedáním charakteru

(Minghui.org) Moje manželka nikdy neohřívá zbytky jídla víc než jednou a pak je vyhodí. Snažil jsem se jí v tom zabránit a říkal jsem: „To je pořád dobré k jídlu. Nemůžeme to prostě znovu ohřát a dojíst?“ Manželka nesouhlasila a dělala to dál po svém. Kvůli tomu jsme se už několikrát pohádali.

Byl jsem zmatený, protože jsem nevěděl, co mám v této situaci kultivovat. Ona přece plýtvá jídlem a vytváří karmu. Nebylo přece špatné ji na to upozornit. Nechtěl jsem ustoupit, a tak jsem s ní rozmlouval. Vyprávěl jsem jí tradiční čínské příběhy o šetrnosti, připomněl jí své zážitky z hladomoru v mládí a vysvětloval, že jednoduchý život je ušlechtilý. Manželka se mi ale jen smála a říkala: „Co je to za dobu? Proč ještě mluvíš o takových klišé věcech?“

Nemyslel jsem si, že je to malichernost, ale ať jsem mluvil jakkoli, ona mě neposlouchala. Jediným řešením bylo, že jsem zbytky jídla při každém jídle rychle snědl sám. Často jsem se pak přejedl a pořád krkal. Takto to nemohlo pokračovat, ale pořád jsem neviděl, v čem jsem udělal chybu.

Uvědomil jsem si, že i v tomto je pro mě něco ke kultivaci. Vzpomněl jsem si na Mistrovo učení:

„Snášenlivost je klíčem ke zlepšování charakteru. Vydržet s rozhořčením, pocitem křivdy nebo slzami je snášenlivostí obyčejného člověka, který je připoután ke svým zájmům. Vydržet úplně bez rozhořčení nebo pocitu křivdy je snášenlivostí kultivujícího.” (Co je Snášenlivost (Ren)?, Podstata dalšího pokroku)

Dlouhou dobu jsem jen manželku tiše snášel. V duchu jsem si říkal: „Škodíš sama sobě a já budu dělat, že to nevidím.“ Ve skutečnosti jsem ale k tomu přistupoval negativně místo toho, abych zlepšoval svůj charakter.

Protože jsem neodložil připoutání, nakonec vždy došlo ke konfliktu. Jednoho rána připravovala manželka jídlo v kuchyni. Otevřel jsem ledničku a uviděl, že tam zůstala půlka talíře zelených fazolek a talíř s melounem ze včerejšího jídla. Dal jsem je do lednice proto, že jsem se bál, aby je nevyhodila. Vzal jsem si kousek melounu a snědl ho. Když jsem se chystal vzít si další, otevřel jsem ledničku a uviděl, že fazolky i meloun jsou pryč. Podíval jsem se dolů a zjistil, že jsou všechny v koši.

Rozzlobil jsem se a zeptal se jí: „Nebyly zkažené. Proč jsi je vyhodila? Je to proto, že si žiješ příliš pohodlně?“ Věděl jsem, že je to zkouška, ale nedokázal jsem její chování snést a chtěl jsem si ulevit. Když viděla, jak se mračím, zůstala zticha. Řekl jsem: „Vyhazuj si je, jak chceš. Od teď si můžeš jíst svoje jídlo sama. Já ho jíst nebudu.“ Pak jsem práskl dveřmi a odešel.

Poté jsem se cítil velmi sklíčený. Proč jsem se kvůli takové maličkosti tak silně rozzlobil? Když jsem se nad sebou zamyslel, zjistil jsem, že v tomto stavu setrvávám už dlouho. Podíval jsem se na věc z pohledu své ženy a pomyslel si: „Ona to dělá takto kvůli svým představám. Její představa je, že jíst zbytky může způsobit nemoc. Běžní lidé často žijí ovládáni představami a připoutáními. Představy a připoutání jsou také živé bytosti. Proč by měly poslouchat mě? Kdyby mě poslechly, musely by zemřít. To, že ji zastavuji, je také představa. Používám svou představu, abych opravil její představu. Protože můj výchozí bod je sobecký a soustředěný na sebe, není v tom síla Fa, která by rozložila nesprávné prvky v pozadí, takže se přirozeně chová takto. Čím víc mě neposlouchala, tím víc jsem ji chtěl opravovat. Tady jsem přehlédl důležitou věc, a to že stačí, když má běžný člověk pozitivní pochopení Dafa. Ostatní není důležité. Až jednou získá Fa, sama se napraví. Neustále jsem se ji snažil ovládat z vyšší pozice a pořád jsem si myslel, že mám pravdu. To je projev kultury Komunistické strany Číny, která sama sebe vyhlašuje za velkou, slavnou a správnou. Teď jsem tím, kdo se musí změnit já, ne ona. Kultivace znamená kultivovat své vlastní srdce.“

Teď jsem pochopil význam „opouštění připoutání“! Opustit znamená nehodnotit, kdo má v dané věci pravdu a kdo ne. Je to uvolnění poté, co člověk porozumí principu. Nemusím se starat o to, co dělá druhá strana. Nejde o to všechno potlačovat a dusit v sobě. Má manželka mi celou dobu pomáhala v kultivaci, ale já jsem ji stále jen opravoval. Nekultivoval jsem u sebe toleranci a soucit. Místo toho jsem pořád myslel na to, jak změnit ji, ale ne na to, jak změnit sebe. To se nijak neliší od starých sil. Když jsem to opravdu dokázal pustit, zdálo se, že jsem se zbavil mnoha připoutání.

Žena si dělá věci dál po svém. Stále vyhazuje zbytky jídla. Ale můj postoj se změnil. Už se nezaměřuji na její způsob života a dokážu k ní přistupovat s tolerancí. Díky tomu spolu dokážeme vycházet v harmonii a užívat si každý den.

Výše uvedené je mé omezené pochopení. Pokud je někde prostor ke zlepšení, prosím, laskavě mě opravte.