Překonávání sentimentu následováním principů Falun Dafa

(Minghui.org) Mistr po nás chce, abychom se v nejvyšší možné míře kultivovali v souladu s běžnou lidskou společností. Je to proto, že kultivující musí následovat požadavky Fa, které řídí jejich praxi. Pokud se člověk přizpůsobuje běžným lidem, aniž by si připomínal, že je kultivujícím, pak je jen obyčejným člověkem. To, co obyčejní lidé považují za „dobré“, nemusí být skutečně dobré, a to, co pokládají za „špatné“, nemusí být nutně špatné. Jedině to, co odpovídá univerzálním vlastnostem Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, je opravdu dobré.

Praktikující tento princip chápou, přesto ho mnozí mají problém uplatnit na sebe sama – obzvlášť když je zneklidní sentiment. V takových chvílích je těžké rozlišit, co by se mělo či nemělo dělat, a člověk nemusí k těžkostem přistupovat racionálně. Někteří praktikující byli starými silami využiti a vystaveni různým formám pronásledování. Část těchto pronásledování je skrytá a těžko odhalitelná, takže praktikující mohou být lhostejní a nedostatečně ostražití. Mnozí dokonce říkali, že se „přizpůsobují běžným lidem“, aby ospravedlnili své jednání.

Studováním Fa chápeme, že praktikující Falun Dafa v období nápravy Fa nesou významné poslání – pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti. Ať už se setkáme s jakoukoli zkouškou, musíme ji posuzovat z pohledu zachraňování životů. Pokud není náš charakter v pořádku, je pravděpodobné, že zasahují staré síly, které nás pronásledují. Jednou z jejich nejvýraznějších metod je zneužívání sentimentu, kterého jsme se ještě nevzdali. Někteří praktikující kvůli tomu přišli o fyzické tělo, jiní uvízli v dlouhodobých těžkostech a nemohli naplnit své poslání praktikujících Dafa – což má závažné následky.

Ráda bych se podělila o svou zkušenost. Snad přinese užitečné poznatky.

Mrtvice tchána

Koncem roku 2020, když se naše studijní skupina Fa aktivně věnovala objasňování pravdy o pronásledování a pomáhala Mistrovi zachraňovat lidi, dostal tchán náhle mrtvici a upadl do bezvědomí. Byl okamžitě převezen do nemocnice. Po pohotovostním ošetření vydala nemocnice oznámení o kritickém stavu a řekla rodině, aby se připravila na nejhorší. Nejlepší možný výsledek prý byl, že zůstane v kómatu.

Manžel chodil ve dne do práce a v noci byl u svého otce v nemocnici. Švagr se o něj staral přes den. Já jsem připravovala jídlo, nosila mu ho a prala prádlo. Snažila jsem se také dělat dobře tři věci. Naše studijní skupina Fa a práce spojená s Dafa zůstaly převážně nedotčeny. V nemocnici jsme využívali každou příležitost, abychom mému bezvědomému tchánovi pouštěli Mistrovy přednášky. O několik dní později začal hýbat prstem a slyšel, co říkáme. Když jsem se ho zeptala, zda ví, kdo jsem, naznačil prstem „ano“. O pár dní později otevřel oči. I když nemohl mluvit, psal na tabulku. Navzdory vážnému stavu necítil bolest, byl klidný a někdy se dokonce usmíval.

Nemocniční personál si jeho zotavení nedokázal vysvětlit. Podle snímků, které měli, by prý neměl být vůbec naživu – připadalo jim to zvláštní. Z bezpečnostních důvodů jsme jim neřekli, co pro něj děláme. Byli jsme opatrní, když jsme v nemocničním pokoji meditovali nebo poslouchali Fa.

Jednoho dne se tchán probudil a napsal na tabulku větu: „Chci se kultivovat.“ I když písmo bylo křivé, bylo zřejmé, co napsal. Připsal také: „Falun Dafa je dobrý.“ Věděli jsme, že soucitný Mistr mu zachránil život.

Jiný pacient, který nebyl v tak kritickém stavu jako můj tchán, sténal bolestí a působil rozruch. Rodinní příslušníci tohoto pacienta byli ohromeni klidem mého tchána a zajímalo je, co mu pouštíme. Využila jsem příležitosti k objasňování pravdy. Dvě sestry řekly, že by také měly zájem poslouchat, a tak jsem jim každé dala přehrávač s Mistrovými přednáškami a videi s pokyny ke cvičením.

Po měsíci v nemocnici byl tchán propuštěn domů. Tehdy se objevily určité problémy: můj švagr, kterému je přes padesát let, řekl, že to fyzicky nezvládá, a trval na tom, že se musím postarat o našeho zcela nesoběstačného tchána já. Tchyně, i když byla zdravá, měla s manželem napjatý vztah a odmítla ho pustit zpátky domů. Řekla nám, ať si to vyřešíme sami – že je jí jedno, kam ho dáme. Ironií bylo, že dům, ve kterém bydlela, ve skutečnosti patřil nám.

Řešení situace z pohledu Fa

Tváří v tvář tomuto dilematu manžel uvažoval, že by odešel z práce a staral se o svého otce na plný úvazek. Nesouhlasila jsem, protože by ho to zcela vyčerpalo. Sdílela jsem s ním svůj pohled: nic z toho, co se nám přihodí, není náhoda – všechno musíme posuzovat z pohledu kultivace. Nesmíme dopustit, aby staré síly využily sentiment, kterého jsme se ještě nezbavili. A především, ať se stane cokoli, nesmíme zdržovat svou kultivaci – zejména úsilí o zachraňování lidí. Manžel s tím souhlasil.

Hovořili jsme také o etice: společnost stále uznává tradiční zásadu, že muži a ženy by měli zachovávat náležité hranice – obzvlášť mezi tchánem a snachou. Kdyby v rodině opravdu nebyli žádní muži, nezbylo by mi nic jiného než se o tchána postarat. Ale v naší rodině byli tři zdraví muži a také schopná tchyně. Bylo by nevhodné, aby se o něj starala snacha – je to v rozporu se společenskými normami i rodinnou etikou. Navrhla jsem, aby se náš syn vrátil domů a péči převzal on. Syn souhlasil a také věřil, že není správné, aby se o dědečka starala jeho matka. Tímto způsobem se problém vyřešil.

Druhou otázkou bylo, kde by měl tchán bydlet. Věřila jsem, že nesmíme dopustit, aby nám staré síly vytvářely finanční těžkosti. Nemohli jsme si dovolit pronajmout další byt ani ho poslat do domova důchodců – zvlášť když sám chtěl jít domů. Pokud bychom ho poslali do domova proti jeho přání, mohl by zemřít žalem. To jsme nemohli připustit. Doma mohl studovat Fa spolu s námi a mít dobré prostředí. Pokud by si přál jiné řešení a my bychom na to měli prostředky, byla by to jiná věc. Základní podmínkou ale bylo, aby to nenarušovalo naši kultivaci a záchranu vnímajících bytostí.

Co se týče postoje mé tchyně, nebrali jsme to osobně – jen jsme jí vše jasně vysvětlili. Uvědomila jsem si, že ji ovlivňují negativní prvky v pozadí, které se snaží zasahovat. Proto jsme s manželem vysílali spravedlivé myšlenky, abychom tyto prvky odstranili a zabránili jim v narušování našeho úsilí o záchranu lidí. Pevně jsme jí řekli, že její nerozumný požadavek nemůžeme přijmout.

Zaprvé, její požadavek byl proti přání tchána. Zadruhé, dům patřil nám – byl určen pro oba rodiče. Pokud by mu nedovolila tam zůstat, měla by odejít ona. Její požadavek nedával smysl, protože dům měl přes 80 metrů čtverečních a byl prázdný. Přesto trvala na tom, abychom tchánovi pronajali jiný byt nebo ho dali do domova.

Manžel jí řekl, že by ji sousedé považovali za bezcitnou. Poradili jsme se s jeho bratrem a švagrovou a všichni nesouhlasili s jejím postojem. Ať se rozčilovala, jak chtěla, my jsme zůstali pevní. Jen jsme s manželem dál vysílali spravedlivé myšlenky, abychom odstranili zlé faktory v pozadí. Nakonec se tchán s radostí nastěhoval do svého pokoje a já jsem mohla dál nerušeně dělat tři věci.

Protože byl tchán úplně nepohyblivý a vážil přes 100 kilogramů, i pro mého silného manžela a syna bylo náročné se o něj starat – zvlášť když ho museli přenášet na toaletu nebo do koupelny. Přestože celá rodina s ním denně studovala Fa a on vypadal svěžejší a mladší, býval často veselý a někdy nám na tabulku psal i vtipné poznámky, uvědomovala jsem si, že pravděpodobně už nebude moci v kultivaci dál postupovat.

Vzpomněla jsem si na to, co Mistr řekl v Zhuan Falun:

„Můžete zkusit nemocnému číst tuto knihu, a když ji dokáže přijmout, čtení ho může vyléčit, ale výsledky budou záviset na tom, kolik má karmy.” (Přednáška sedmá, Zhuan Falun)

Nevěděli jsme, jaké má tchán předurčené spojení s Dafa, ani kolik času mu zbývá – to nebylo na nás, abychom rozhodovali. Jako kultivující jsme si jen museli udržovat charakter a dělat to, co máme dělat.

Manžel začal mít zdravotní potíže a syn řekl, že je velmi unavený. To mě probralo: něco bylo špatně – nemohli jsme takto pokračovat. Pokud bychom pokračovali, byli by manžel a syn v ohrožení. Nezneužívaly staré síly naše city vůči tchánovi, kterých jsme se ještě nevzdali? Tiše jsem v srdci řekla Mistrovi: „Mistře, pokud jsme na své úrovni v tom, jak jsme tuto situaci řešili splnili standard, prosím, rozhodněte to za nás. Nedovolíme starým silám, aby zneužívaly naše city. Přijímáme jen to, co uspořádal Mistr.“

Můj tchán zemřel se slovy „Falun Dafa je dobrý“ poté, co jsme mu večer na Svátek lampionů (15. den lunárního Nového roku) četli Fa. Od propuknutí jeho nemoci až po jeho odchod to byl jen měsíc a půl, a nikdy netrpěl – odešel pokojně. Zdravotníci, kteří přišli převzít jeho tělo, řekli, že ještě nikdy neviděli osmdesátiletého člověka, který by vypadal tak čistě a mladistvě. Věděli jsme, že Mistr jeho tělo očistil. Jeho zažloutlá kůže postupně získala růžový odstín a vypadal mladší. Po kremaci řekli pracovníci, kteří měli na starosti jeho popel: „Je to opravdu starý člověk? Nikdy jsme neviděli tak pevné kosti – jsou jako u mladého muže.“

Několik dní po jeho smrti se mi o něm zdálo. Zdálo se, že se znovuzrodil v zemi, kde může svobodně praktikovat Falun Dafa.

Tato zkušenost prohloubila mé pochopení, že Mistr nad námi a našimi blízkými stále bdí. Všechno uspořádá tím nejlepším možným způsobem, pokud v něj a ve Fa věříme a dokážeme se vzdát touhy po slávě, osobním prospěchu a sentimentu. Musíme se dobře kultivovat, dělat tři věci, udržovat si spravedlivý základ kultivace, pamatovat, že pomáháme Mistrovi napravovat Fa a že naším posláním je zachraňovat lidi.

Po tchánově odchodu jsme nestavěli domácí oltář s jeho fotografií, jak to dělávají obyčejní lidé. Obřad byl jednoduchý a rodina s tím souhlasila. Vysvětlili jsme, že mít doma vystavené fotografie zemřelých není příznivé a může přinášet špatnou energii, a rodina to přijala.

Ve skutečnosti, pokud se dokážeme vzdát připoutání, myslet na druhé s laskavostí a vysvětlovat věci se soucitem a moudrostí, lidé dokážou porozumět a přijmout to, co říkáme. Samozřejmě každá rodina má jinou situaci, ale naše prostředí odráží naši kultivaci. Jako kultivující se musíme držet standardu kultivujícího. Nemůžeme dělat to, co dělat nemáme, jen proto, že se bojíme zarmoutit rodinu. Kompromisy v principech, abychom vyhověli očekáváním běžných lidí, znamenají, že nejsme opravdoví kultivující. Pokud nejednáme podle standardů kultivace, přinese to zkoušky, nebo dokonce povede k pádu. Takových bolestných zkušeností už bylo příliš mnoho.

Toto jsou jen některé z mých kultivačních zkušeností. Pokud je něco v rozporu s Fa, prosím, laskavě mě opravte.

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí osobní pohled v daném čase podle jejich stavu kultivace a jsou nabízeny v duchu vzájemného povznášení.