Moje kultivační cesta od dětství k dospělosti

(Minghui.org) Začala jsem praktikovat Falun Dafa se svou matkou v roce 1996, když mi bylo devět let. Cítím se nesmírně šťastná, že jsem získala Fa už v dětství, dříve než jsem byla poznamenána světskými vlivy.

Falun Dafa je hluboce zakořeněn v mém srdci – přesto jsem často polevovala ve své kultivaci a promarnila mnoho příležitostí k pilnému praktikování a k tomu, abych dobře dělala tři věci. Jasně si uvědomuji, že můj život je pro Fa a že musím následovat Mistra domů.

Vím, že je Falun Dafa dobrý

V červenci 1999, když začalo rozsáhlé pronásledování, se moje matka rozhodla odjet do Pekingu podat odvolání. Jediné, o co se obávala, jsem byla já. Když se mě zeptala na názor, rozhodně jsem jí řekla, aby si o mě nedělala starosti a šla hájit Dafa.

V té době byly mé myšlenky velmi prosté: Dafa a Mistr jsou tak dobří; bez Dafa bych možná svou matku už dávno ztratila (měla vážnou nemoc a uzdravila se poté, co začala praktikovat). Neměli bychom být nevděční; musíme hájit Dafa.

Díky tomuto odhodlání jsem hluboce pocítila Mistrovu ochranu – i když se proti mně po matčině odvolání obrátili příbuzní a ptali se, proč ji podporuji. Přes den jsem často cítila tak silný tlak, že se mi chtělo plakat. Každou noc jsem se však cítila, jako bych spala na oblaku – tělo i mysl byly uvolněné a bylo to nesmírně krásné.

Když jsem se doslechla, že moje matka zůstala ve vazební věznici pevná ve své víře, byla jsem na ni velmi hrdá. Toho roku jsem chodila do šesté třídy. Navzdory zmatkům doma jsem úspěšně složila přijímací zkoušku na prestižní střední školu v provincii a dosáhla jsem o více než deset bodů vyššího skóre, než byl minimální limit pro přijetí.

Nepřetržité vedení a ochrana

Později se má matka musela stěhovat z místa na místo, aby se vyhnula dalšímu pronásledování. Já jsem se přestěhovala do jiného města kvůli studiu a postupně jsem ztratila své kultivační prostředí. V srdci jsem však stále pevně věřila ve Fa, i když jsem zřídka studovala učení nebo cvičila cvičení. Přesto, kdykoli jsem byla ovlivněna různými negativními vlivy běžné společnosti, cítila jsem, že jsem znovu vedena na správnou cestu.

Tento stav přetrvával po celé období střední školy. Tváří v tvář studijnímu tlaku a nejistotě ohledně budoucnosti jsem se vážně zamýšlela nad smyslem života. Se slzami v očích jsem si psala dopisy sama sobě a připomínala si, že musím neochvějně praktikovat Falun Dafa.

Mistr viděl mé srdce a odstranil všechny mé potíže – bolesti žaludku, zánět rohovky i další problémy. Od té chvíle jsem už nebyla jen mladou praktikující, která následuje rodinu v kultivaci. Stala jsem se skutečnou praktikující Falun Dafa, která se vědomě rozhodla pevně kultivovat.

Objasňování pravdy spolužákům

S nadšením jsem četla Zhuan Falun i další Mistrova učení. Kdykoli se naskytla příležitost, říkala jsem spolužákům pravdu o Falun Dafa. Někteří z nich vystoupili z Komunistické strany Číny a jejích přidružených organizací.

Jedna spolužačka opakovaně odmítala vystoupit, přestože pravdu slyšela mnohokrát. Jednoho dne při zpěvu náhle nemohla popadnout dech a zhroutila se. Zatímco ostatní studenti spěchali zavolat školní zdravotnici, já jsem jí tiše do ucha opakovala: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Do chvíle, než zdravotnice dorazila, se zcela zotavila. Když jsem se jí později ptala, co se stalo, řekla, že když recitovala „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré“, cítila, jak jí vzhůru proudí teplý proud, a její dýchání se vrátilo do normálu. Po této události vystoupila z organizací spojených s KS Číny.

Po seznámení se s pravdou si moje tři spolubydlící se mnou četly Fa a cvičily. Jedna spolužačka si opsala báseň „Být člověkem“ z Hong Yin od Mistra na titulní stranu své učebnice angličtiny a často ji recitovala. Jiná spolužačka řekla, že pokud by přijímací zkouška na vysokou školu obsahovala otázky pomlouvající Falun Dafa, raději by dostala nulu, než aby na ně odpovídala. Všechny byly přijaty na univerzity, které si přály.

Když přišla řada na můj tříminutový projev v hodině čínštiny, požádala jsem místní praktikující, aby předem vysílali spravedlivé myšlenky. Během projevu jsem na tabuli napsala tři znaky „Pravdivost, Soucit, Snášenlivost“ a vyjádřila svou vděčnost Mistrovi.

Učitelka čínštiny, která zároveň působila jako školní politická vedoucí, tyto tři znaky ve svém hodnocení zakroužkovala. Dojatě oslovila studenty: „Studenti, tato tři slova skutečně představují nejkrásnější zásady na světě. Kdyby se jimi všichni řídili, jak nádherný by tento svět byl!“ Po vyučování mi jedna spolužačka, která už pravdu znala, řekla, že když jsem vyjádřila vděčnost Mistrovi, také ona měla chuť plakat.

Kdykoli jsem měla trochu času, vzala jsem si od místních praktikujících velkou tašku materiálů o Falun Dafa a vrátila se do rodného města je rozdávat. Moje matka neměla v noci dobrý zrak, a tak pomalu tlačila kolo po venkovských cestách, s materiály uloženými v košíku. Já jsem si je od ní brala a rozdávala je domácnostem po obou stranách cesty. Když jsem je rozdala, vzala jsem si další z jejího košíku.

Mnohé venkovské domy byly odlehlé a cesty nerovné a špatně osvětlené. Přesto jsem se cítila jasná a čilá a pohybovala se ulicemi rychle. Oblast jsem pokryla sama. Občas jsem slyšela štěkot psů, ale nebála jsem se. Materiály jsem rychle rozdala. Ačkoli jsem Falun Dafa praktikovala už od dětství, toto období se mi jeví jako nejčistší stav mé kultivace.

Chráněna při potvrzování Dafa

Kvůli rodinným okolnostem jsem nenastoupila na univerzitu. A tak jsem, přestože jsem většinou pracovala sama a mimo domov, byla vždy chráněna a opečovávána soucitným Mistrem, který pro mě uspořádal, aby mi různí praktikující pomáhali a vytvářeli mi kultivační prostředí.

V roce 2009 jsem byla zadržena a spolu se třemi dalšími praktikujícími umístěna do vazební věznice. Společně jsme recitovali Fa, vysílali spravedlivé myšlenky a objasňovali pravdu o Falun Dafa ostatním zadrženým v cele, aby mohli pochopit krásu Dafa.

Zažila jsem mnoho zázračných věcí. Třikrát mě poslali do tábora nucených prací, ale pokaždé mě odmítli s odůvodněním „nevhodný zdravotní stav“. (Byl to klamný projev uspořádaný Mistrem, aby mě ochránil – ve skutečnosti jsem byla v pořádku.)

Při své poslední cestě do tábora nucených prací jsem klidně hovořila s policistkou o rodině a o životě. Když jsme zůstaly samy, řekla jsem jí: „Jestliže jednoho dne udeří zemětřesení a zeď před vámi se bude hroutit, a vy si vzpomenete na ‚Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré‘ a díky tomu uniknete neštěstí, pak bude vše, co dnes praktikující dělají, mít smysl.“ Na okamžik se odmlčela a poté mi upřímně řekla: „Děkuji, že jste mi to řekla.“

Během téměř třiceti let kultivace jsem zakusila radost z ponoření se do Fa a z dobrého vykonávání tří věcí, stejně jako lítost, která přichází po uspokojení se a promarnění příležitostí k objasňování pravdy. Má kultivační cesta byla plná zvratů. Přesto mě můj soucitný a velký Mistr nikdy neopustil, neustále nade mnou bděl a pomáhal mi porozumět na každém kroku.

Nyní jsem dospělá a matka mladého praktikujícího. Zatímco sama sebe povzbuzuji k pilné kultivaci, hluboce si také uvědomuji důležitost dobrého vedení mladých praktikujících. S hlubokou vděčností se klaním Mistrovi za jeho soucitnou spásu. Doufám, že více lidí na tomto světě dokáže rychle pochopit pravdu a nepropásne tuto jedinečnou, neopakovatelnou příležitost.