Vnímající bytosti přišly kvůli Falun Dafa (2. část)

(Minghui.org) (Pokračování z 1.části)

Ředitel Úřadu 610 a vedoucí oddělení státní bezpečnosti mi řekli pravdu

V roce 2010 jsem navštívila místní Výbor pro politické a právní záležitosti a Úřad 610. Když jsem se setkala s ředitelem Úřadu 610, zeptala jsem se ho, zda existuje nějaký právní základ pro zadržování, zatýkání a trestní stíhání praktikujících Falun Dafa a zda mi může příslušné dokumenty ukázat. Odpověděl mi přímo: „Ne.“ Řekl, že tuto funkci vykonává pět let a nikdy žádný právní základ neviděl a že ani provinční Úřad 610 žádné právní dokumenty nemá.

V roce 2011 jsem se setkala s jedním provinčním představitelem. Řekl mi, že středisko pro vymývání mozků je černé vězení bez stanovené délky trestu a že rodinní příslušníci praktikujících Falun Dafa musí požadovat jejich propuštění poté, co byli nezákonně odsouzeni, jinak budou posláni do střediska pro vymývání mozků. Snažil se rodinám co nejvíce pomáhat, aby se praktikující mohli vrátit domů dříve. Během svého působení pomohl několika rodinám praktikujících zachránit jejich blízké.

Ve stejném období jsem se setkala také s vedoucím oddělení vnitřní bezpečnosti. Zeptala jsem se ho, zda existuje nějaký právní základ pro zatýkání, zadržování a trestní stíhání praktikujících Falun Dafa. Řekl, že sám právní dokumenty hledal, ale žádný nenašel. Viděl pouze rozhodnutí Všečínského shromáždění lidových zástupců (NPC) a nebyl si jistý, zda lze toto rozhodnutí považovat za právní základ. Požádal mě, abych si rozhodnutí NPC sama prostudovala.

Toto rozhodnutí jsem našla po návratu na své pracoviště. Stálý výbor NPC přijal dne 30. října 1999 „Rozhodnutí o zákazu sektářských organizací a prevenci a trestání sektářských aktivit“. Falun Gong však v tomto rozhodnutí nebyl uveden jako sekta, takže se toto rozhodnutí Falun Dafa vůbec netýkalo.

Sepsání žaloby z pohledu potvrzování Fa

Ve stejném roce mě městské oddělení policie poslalo do tábora nucených prací, protože jsem byla praktikující Falun Dafa. Zatímco jsem byla v táboře nucených prací, podala jsem žádost o správní přezkum. Jeden dozorce mi naznačil, že pokud bych požádala tábor, aby žádost podal za mě, byla by zabavena a zmizela by beze stopy.

Požádala jsem proto člena rodiny, aby žádost podal za mě. Ten šel na provinční oddělení veřejné bezpečnosti. V místnosti bez jakéhokoli označení mu jeden člověk řekl, že žádost přijmou a že je to poslední den, kdy ji lze podat. Požádal mého rodinného příslušníka, aby mu ji doručil odpoledne, a slíbil, že na něj v této místnosti počká.

Moje žádost byla úspěšně doručena provinční komisi pro převýchovu prací. Bohužel byl správní přezkum zamítnut. Zahájila jsem proto správní žalobu. Dozorce v táboře nucených prací musel mou žalobu zkontrolovat. Přečetl ji a vysvětlil mi, které části nejsou dobré a které jsou v pořádku.

Vrátila jsem se do cely a žalobu jsem přepsala z pohledu potvrzování Fa. Pokud bych dokázala, že Falun Dafa je dobrý, prokázala bych tím, že jsem se nedopustila žádného zločinu. Jeden dozorce mi pomohl a poradil mi, abych žalobu při návštěvě předala rodině a ta ji za mě podala k soudu.

Bylo mi řečeno, že žaloba byla úspěšně přijata a že soud brzy nařídí jednání. Dozorci v táboře nucených prací mi v tomto procesu pomáhali – každý z nich mi pomáhal, aniž by o tom věděli ostatní. Doufali, že u soudu uspěji, budu zproštěna viny a propuštěna.

Jeden policista shromáždil všechny takzvané „právní základy“, které KS Číny vydala proti Falun Dafa. Tyto „právní základy“ dokazovaly, že KS Číny nejprve praktikující zatýkala a teprve poté si zpětně vytvářela záminky. Úředníci v různých právních institucích se po dobu 26 let pronásledování dopouštěli zločinů právě proto, že praktikující byli nejprve zatčeni a teprve poté KS Číny dodatečně vytvářela údajný právní základ.

Když jsem měla být propuštěna z tábora nucených prací, přišli si pro mě pracovníci místní policejní stanice, úřadu ulice, komunitního výboru, úřadu soudních záležitostí a Úřadu 610. Odpovědná osoba po mně nechtěla podepsat žádné dokumenty. Řekl, že jsem neudělala nic špatného, jen mám jiné názory. Poté mě odvezli domů.

Snažili se praktikující Falun Dafa chránit

Jeden soudní úředník šel za lidmi, kteří mě vyzvedli z tábora nucených prací, a doufal, že mě přinutí podepsat dokument o stažení žaloby. Ti soudního úředníka ignorovali s tím, že mě nemohou najít, a tudíž nemohou se soudem spolupracovat. Soud následně mou správní žalobu stáhl s odůvodněním, že jsem se dvakrát nedostavila k soudu navzdory předvolání. Jeden policista mě později požádal, abych opustila domov a bydlela jinde. O několik let později jsem se dozvěděla, že mě nechodili obtěžovat právě proto, že tvrdili, že mě nemohou najít.

Jednoho dne v roce 2018 mě uviděl policista z místní policejní stanice a řekl mi, že mě neobtěžoval ne proto, že by mě nemohl najít, ale proto, že nechtěl narušovat můj život a život mého dítěte.

V roce 2014 mi jeden soudce řekl, že v případech praktikujících Falun Dafa jsou jak termíny soudních jednání, tak i rozsudky předem určeny Výborem pro politické a právní záležitosti a že ani střední soud, ani soud prvního stupně nemají pravomoc o nich rozhodovat.

Prokurátor z městské prokuratury mi řekl, že místní vláda vydala dokument, podle něhož se nic, co se týká Falun Gongu, nepřijímá ani nevyřizuje. Když jsem podala stížnost bez jakéhokoli obsahu týkajícího se Falun Gongu, byla zamítnuta a oni se ji neodvážili přijmout. Zeptala jsem se jich, proč můj případ stále spojují s Falun Gongem, když jsem veškerý obsah týkající se Falun Gongu odstranila a pouze žádala, aby byli pohnáni k odpovědnosti ti, kteří se dopustili zločinů. Zeptala jsem se jich, proč náš region nenásledoval příklad mnoha měst, která praktikující Falun Gongu propustila a stáhla případy pronásledování nebo odmítla případy přijmout, aby se na pronásledování nepodílela. Úředníci z městské prokuratury bezmocně řekli, že by si přáli udělat totéž, ale že jsou ve velmi obtížné situaci.

Podala jsem žalobu znovu a obdržela jsem oznámení od městské prokuratury, že můj případ byl přijat. Soudce ze středního soudu, který měl na starosti případy Falun Gongu, mi řekl, že u soudu druhého stupně nepotřebuji právníka, protože rozsudek druhého řízení je již předem stanoven a jakmile bude přednesena obhajoba právníka, rozsudek bude ihned vyhlášen obžalovanému. (To znamenalo, že rozsudek byl připraven ještě před zahájením řízení a soud byl pouze formalitou.)

Jeden soudce ze soudu prvního stupně se případy praktikujících Falun Gongu zabýval již od roku 1999. Setkával se s rodinnými příslušníky praktikujících, když měli dotazy ohledně podávání žalob, a pomáhal jim případy včas podat. Někteří soudci chodili do vazebních věznic a ptali se praktikujících Falun Dafa, zda chtějí podat odvolání, v naději, že tak učiní a budou se hájit jako nevinní.

Osobně jsem viděla soudce, který nemohl praktikujícího zprostit viny kvůli tlaku shora, a proto do rozsudku zahrnul veškeré důkazy ve prospěch praktikujícího v naději, že praktikující proti němu na základě tohoto rozsudku podá odvolání.

Změna myšlení při čelení pronásledování

V roce 2021 mě několikrát navštívili pracovníci úřadu ulice. Myslela jsem si, že jednají na příkaz KS Číny a přišli mě obtěžovat. Kárala jsem je a řekla jim, že Falun Gong není nezákonný a že ke mně přišli bez jakéhokoli právního základu. Klidně mi vysvětlili účel své návštěvy. Byla jsem velmi rozhněvaná a považovala jsem je za nerozumné. Po několika jejich návštěvách jsem se nakonec uklidnila a začala jim naslouchat.

Odpovědná osoba mi řekla, že ke mně domů má přijít tajemník Výboru pro politické a právní záležitosti strany, a doufali, že mu neotevřu dveře, protože by k mému domu přišlo deset až dvacet lidí a obávali se, že bych to nezvládla. Ve skutečnosti to dělali pro mé dobro. Nechtěli být spolupachateli takových zlých činů. Já jsem však měla lidské představy, že se budou na pronásledování podílet.

Ve stejném roce jsem byla poslána do vazební věznice. Dozorkyně se mě hrubým tónem zeptala, zda jsem ochotná nechat se vyfotografovat. Stejně hrubě jsem odpověděla: „Ne.“ Jiná dozorkyně mě odtáhla do velké místnosti a nařídila mi, abych si vyzvedla vězeňské oblečení. Řekla mi, ať si ho obléknu. Hrubě jsem odpověděla: „Ne.“ Se vztekem hodila oblečení na zem a nenávistně mě odvedla do cely.

Druhý den dozorkyně požádala vězeňkyně, aby mi vězeňské oblečení zkusily obléknout násilím. Odmítla jsem a ustoupily. V cele byla ještě jedna praktikující. Když objasňovala pravdu vězeňkyním, dozorkyně ji tiše poslouchala a občas řekla něco, co praktikující pomohlo při objasňování pravdy. Uvědomila jsem si, že se mnou dozorkyně předtím jen blufovala a že ve skutečnosti měla k Falun Dafa úctu a chtěla praktikující chránit.

Přišel ředitel, aby prošetřil otázku praktikujících, kteří nenosili vězeňské oblečení. Objasnily jsme mu pravdu. Pozorně poslouchal a řekl, že jeho matka mnoho let věří v buddhismus a že její víru respektuje. K otázce oblečení se nijak nevyjádřil.

Během mého zadržení, při druhém pobytu ve vazební věznici, jsem odmítala jíst. Dozorkyně ve službě mi dala palačinku, kterou koupila na ulici, a řekla, že je velmi chutná. Odmítla jsem. Dala mi instantní nudle. Odmítla jsem i ty. Odmítala jsem nosit vězeňské oblečení a seděla jsem tam a vysílala spravedlivé myšlenky. Snažili se mi v tom zabránit, ale ne násilím. Z jejich řeči a chování jsem viděla, že věděli, že pronásledování je nerozumné, nechtěli ho vykonávat a politiku pouze pasivně sabotovali.

Když jsem byla v roce 2024 vězněna ve věznici, odmítla jsem psát cokoli, co by očerňovalo Falun Dafa. Jedna vězeňkyně mě sledovala a dozorkyně mě mučila. Když u toho nikdo jiný nebyl, vězeňkyně, která mě sledovala, mi řekla, že musí ostatním vězeňkyním ukazovat, že je na mě přísná, jinak by v cele nemohla zůstat a ostatní by ji nahlásily dozorcům. Nechtěla mě mučit, ale před ostatními jen blufovala. Požádala mě, abych vydržela, a řekla mi, že musím ve své víře setrvat, pokud ji považuji za správnou, a že to má smysl, i kdybych přišla o život.

Jedna dozorkyně si mě předvolala do kanceláře a navenek se mě snažila přinutit k transformaci. Mezi řádky mě však upozornila, abych proti věznici podala stížnost podle vězeňského zákona. Řekla mi, ať napíšu, cokoli mám na srdci. Nesouhlasila s násilnou transformací praktikujících Falun Dafa ve věznici. Domnívala se, že je na praktikujících, zda se chtějí nechat transformovat, a že pokud jsou ochotni přijmout následky, neměli by být k transformaci nuceni.

Jedna dozorkyně se dříve podílela na násilné transformaci praktikujících Falun Dafa. Viděla nelidské mučení a nedokázala to snášet. Opravdu doufala, že praktikující využijí zákon k ochraně svých zákonných práv a zájmů a zabrání dozorcům podílet se na brutálním pronásledování praktikujících.

Když jsem byla propuštěna z vězení, přišli mě obtěžovat pracovníci policejní stanice, úřadu ulice a komunitního centra. Viděla jsem, že se cítí bezmocní a nechtějí se podílet na pronásledování dobrých lidí, ale musejí se mu podřídit. Jeden z nich řekl: „Až se KS Číny zhroutí, takové věci skončí.“

Závěrečné poznámky

Mnozí pracovníci z různých právních institucí mi různými způsoby sdělili skutečný stav pronásledování. Někteří z nich mi aktivně pomáhali čelit pronásledování. Byla jsem svědkem toho, že vnímající bytosti skutečně přišly pro Fa.

Protože jsem se nekultivovala dobře, nestudovala jsem Fa dobře a nezlepšovala se ve Fa, nezachránila jsem vnímající bytosti, které se mnou měly předurčený vztah, a ty jsou dosud zapleteny do pronásledování praktikujících Falun Dafa.

Ze svých bouřlivých zkušeností jsem si uvědomila, že vnímající bytosti přišly pro Fa. Pouze tehdy, když praktikující Falun Dafa naslouchají Mistrovi a dobře se kultivují, mohou zachránit vnímající bytosti, které s nimi mají předurčené spojení.