Tradiční čínská kultura: laskavost a mravní bezúhonnost přinášejí prosperitu

(Minghui.org) Se začátkem nového roku si mnozí lidé kladou za cíl úspěch a bohatství. Je to však také čas zamyslet se nad tím, co úspěch skutečně znamená a jak jej dosáhnout.

Kniha proměn (I-ťing), starověká čínská klasika, uvádí: „Rodina, která hromadí laskavost, bude jistě požívat trvalých požehnání.“ Následující příběhy tento princip ilustrují.

Dou Yanshan a jeho pět synů

Dou Yanshan byl bohatý muž, který žil v období Pěti dynastií v Youzhou (dnešní provincie Hebei). Přestože byl zámožný, neměl děti. Jedné noci se mu zdál sen o jeho zesnulém dědečkovi, který mu řekl: „Je ti předurčeno nemít potomky a tvůj život bude krátký. Pokud však budeš konat dobré skutky, můžeš svůj osud změnit.“

Od té doby se Dou začal štědře věnovat pomoci druhým. Když zemřeli příbuzní nebo sousedé a jejich rodiny si nemohly dovolit důstojný pohřeb, přispíval finančně. Sirotkům či chudým dívkám, které neměly prostředky na věno, pomáhal zajistit důstojnou svatbu. Chudým půjčoval peníze, aby se mohli naučit řemeslu nebo rozjet podnikání a uživit se. Ačkoli Dou a jeho rodina žili skromně, vybudovali knihovnu, aby umožnili vzdělání znevýhodněné mládeži.

Po několika letech se mu dědeček znovu zjevil ve snu a řekl: „Dobré skutky, které jsi vykonal, nashromáždily mnoho skryté ctnosti. Díky tomu se ti život prodlouží o 36 let a budeš požehnán pěti dětmi.“

Dou poté dál velkoryse pomáhal druhým a skutečně se mu narodilo pět synů. Na jejich výchovu byl velmi přísný a všech pět úspěšně složilo císařské zkoušky a stali se vysokými úředníky.

Příběh Dou Yanshana je v čínských dějinách dobře známý. Lidé se z něj naučili, že konání dobra může změnit lidský osud a že požehnání přicházejí přirozeně.

Fan Li a jeho moudrost

Fan Li, legendární postava období Jara a podzimu, měl rovněž jedinečný pohled na úspěch a bohatství.

Jako vysoký úředník krále Goujiana ze státu Yue se Fan spolu s králem ocitl jako rukojmí ve státě Wu. Díky sérii promyšlených kroků však Fan během zhruba dvaceti let nejen pomohl králi Goujianovi porazit Wu, ale učinil z něj také hegemona mezi všemi státy.

Přesto Fan svého krále dobře znal a nebyl posedlý úspěchem ani tituly. Tiše odešel z králových služeb a poradil jinému úředníkovi, Wen Zhongovi, aby učinil totéž. „Když zmizí všichni ptáci, lovec odloží luk; když jsou chytří zajíci chyceni, lovecký pes může být zabit,“ napsal Fan svému příteli. „Náš král je někdo, s kým lze sdílet strádání, nikoli však blahobyt. Proč bys také neodešel?“

Wen však radu odmítl a byl nakonec Goujianem zabit. Fan si naopak změnil jméno, aby žil nenápadně, a s rodinou odešel do státu Qi. Uplatnil zde strategie, které kdysi použil při porážce Wu, a brzy nashromáždil značné bohatství.

Když se král Qi doslechl o jeho obchodním úspěchu, chtěl Fana jmenovat kancléřem. Fan to však odmítl. „Pro obyčejného člověka je nahromadění velkého jmění nebo dosažení úřadu kancléře zřejmě tím nejvyšším, čeho lze dosáhnout,“ poznamenal – a on sám dosáhl obojího. Zároveň věřil, že dlouhodobé držení vysoké funkce může přivolat neštěstí. Proto rozdal většinu svého majetku a znovu se s rodinou přestěhoval do oblasti Tao (dnešní město Heze v provincii Shandong), kde si opět změnil jméno na Tao Zhugong.

Kraj Tao byl úrodný a bohatý na úrodu, navíc strategicky položený s cestami spojujícími jednotlivé státy. Během devatenácti let zde Fan třikrát nashromáždil obrovské jmění – a pokaždé téměř vše rozdal a začínal znovu. Jeho opakovaný úspěch vedl mnohé k přesvědčení, že Tao Zhugong (Fan Li) je bohem bohatství.

Navzdory svému úspěchu si Fan uvědomoval, že jsou i věci, které nedokáže ovlivnit. Měl tři syny, avšak prostřední byl zadržen ve státě Chu poté, co zabil člověka. Aby zajistil jeho propuštění, naplnil Fan starou opotřebovanou nádobu zlatem a požádal nejmladšího syna, aby s ní bratra zachránil.

Nejstarší syn však nesouhlasil a tvrdil, že záchrana prostředního bratra je jeho odpovědností. Dokonce vyhrožoval sebevraždou, pokud mu nebude vyhověno. Jejich matka se postavila na jeho stranu. Fan neměl jinou možnost než souhlasit. Uložil nejstaršímu synovi, aby předal dopis a zlato příteli jménem Zhuang Sheng ve státě Chu. „Musíš ve všem poslouchat, co ti Zhuang řekne, a nehádat se s ním,“ připomněl mu.

Zhuang žil v chudobě a nejstarší syn mu předal dopis i zlato. Zhuang mu řekl, aby okamžitě odešel. Nejstarší syn však nevěřil, že by mu Zhuang dokázal pomoci. Bez jeho vědomí proto použil další zlato, které si přivezl, k navázání kontaktů s jinými úředníky ve snaze bratra zachránit.

Zhuang byl vážený a uznávaný učenec. V rozhovorech s králem Chu hovořil o astrologii a přiměl krále uvažovat o amnestii. Když se to nejstarší syn prostřednictvím svých kontaktů dozvěděl, usoudil, že zlato bylo promarněno, a šel za Zhuangem, aby si je vzal zpět.

Zhuang o zlato nikdy nestál; chápal je jako záležitost důvěry mezi ním a Fanem. Když byl však donucen zlato vrátit, cítil se ponížen a zrazen. V reakci na to předložil králi pozměněný astrologický výklad. Král poté nařídil popravu Fanova prostředního syna v souladu se zákonem.

Když se nejstarší syn vrátil s tělem mladšího bratra, rodina i přátelé byli zdrceni žalem – všichni kromě Fana. „Věděl jsem, že se to stane,“ řekl Fan. „Nejstarší syn se mnou žil v chudobě ve státě Yue a nikdy by snadno nerozdal peníze. Měl svého mladšího bratra rád, ale jeho připoutání k bohatství nakonec stálo bratra život,“ vysvětlil.

„Třetí syn se narodil v Tao a vyrůstal v bohaté rodině, a proto dokázal majetek podle potřeby opustit. Věděl jsem, že on by prostředního syna zachránil. To vše jsem věděl od samého začátku,“ pokračoval.

Tento příběh ukazuje důležitost mravní bezúhonnosti. Když je člověk natolik posedlý bohatstvím, že to oslabuje jeho laskavost nebo integritu, potíže na sebe nenechají dlouho čekat.

Společné téma napříč kulturami

Takové chápání starověké Číny je v souladu s tradiční moudrostí západní kultury.

„Ctnost nevzniká z bohatství, ale bohatství a všechny ostatní dobré věci, které lidé mají, pocházejí z ctnosti,“ řekl Sokrates.

Seneca ve starověkém Římě měl rovněž jedinečný vhled do otázky bohatství: „Pro mnohé lidi získání bohatství neukončí jejich potíže, pouze je změní.“

Od Desatera přikázání po sedm smrtelných hříchů je chamtivost vždy odsuzována. Zbohatnout je dovoleno, avšak musí se tak stát správným způsobem – jinak je nepravděpodobné, že člověk dosáhne skutečného úspěchu, a i krátkodobé zisky mohou přinést řadu problémů.

Chaos v moderní Číně

V moderní společnosti se situace změnila. Karl Marx, zakladatel komunismu, považoval bohatství v kapitalismu za vnitřně nespravedlivé. Jak v Sovětském svazu, tak v komunistické Číně bylo bohatství odsuzováno a bohatí lidé byli v raných fázích totalitní vlády často zabíjeni a jejich majetek konfiskován.

Po uchopení moci změnila Komunistická strana Číny (KS Číny) svůj narativ z oslav chudoby na oslavu bohatství. Guandao – tedy obohacování úředníků zneužíváním moci – a rozsáhlá korupce se v 80. letech staly natolik závažnými, že vedly k demokratickému hnutí, jež vyvrcholilo masakrem na náměstí Tiananmen v roce 1989.

Po brutálním potlačení v roce 1989 si běžní občané uvědomili, že nejsou schopni politickému systému čelit. Jediné, co jim zbývalo, bylo snažit se sami nashromáždit majetek – buď legálně, nebo na úkor druhých. Spolu s pokračujícím úpadkem morálních hodnot to uvrhlo společnost do bažiny systémového klamání a lhaní.

Údaje ukazují, že za posledních 13 let bylo identifikováno více než 160 funkcionářů KS Číny, kteří zpronevěřili nejméně 100 milionů jüanů (přibližně 300 000 milionů korun) každý. Dokonce i v odlehlém Sin-ťiangu bylo v lednu 2025 zjištěno, že bývalý stranický tajemník Li Pengxin přijal peníze a majetek v hodnotě přes 833 milionů jüanů (2,4 miliardy korun).

Článek v deníku The South China Morning Post z listopadu 2015 citoval studii o pravdomluvnosti, které se zúčastnilo více než 1 500 lidí z 15 zemí, a uvedl: „Číňané jsou podle studie nejméně poctiví, zatímco Britové a Japonci nejpoctivější.“

Čína se může pyšnit tisíci lety historie, v níž byly ctnosti vysoce ceněny. Během pouhých několika desetiletí však KS Číny dokázala prostřednictvím kampaní, jako byla kulturní revoluce, tradiční hodnoty zničit a nahradit je komunistickou ideologií třídního boje, nenávisti a lží.

Výsledkem je, že budoucnost Číny se jeví jako nejistá a pochmurná. Kdy budou čínskému lidu znovu dopřána požehnání v podobě bohatství a prosperity? Možná se vrátí teprve tehdy, až lidé opustí komunistickou ideologii.