Karmická odplata pro praktikující, kteří berou životy

(Minghui.org) Mistr v „O zabíjení“ řekl:

„Pro praktikující máme přísné pravidlo: praktikující nesmějí zabíjet.“
„Zabití nejenže způsobí obrovskou karmu, ale je také otázkou soucitu.“ (Přednáška sedmá, Zhuan Falun)

Článek na Minghui.org s názvem „Osmnáct úrovní pekla“ hovoří o lidech, kteří svévolně nebo pro zábavu zabíjejí zvířata. Po smrti jsou jejich duše uvrženy do „Pekla dobytčí jámy“, kde jsou pošlapávány a bodány rohy stád divokých býků. Tento článek mi připomněl některé praktikující, kteří po zabíjení zakusili utrpení.

Moje dcera mi jednou objednala online ovoce, zeleninu a také sáček krevet. Krevety vážily asi půl kila a byly zabalené v uzavřeném plastovém sáčku s vodou a vzduchem. Většina z nich byla živá. Neměla jsem, co s nimi dělat: nemohla jsem je vrátit a nevěděla jsem, kde je vypustit. Dala jsem je do lavoru a řekla jsem: „Je mi líto, že jsem je nekupovala já. Možná mezi námi existuje předurčený vztah a přeji vám všem dobrou budoucnost.“ Nechala jsem je tam s tím, že je uvařím, až uhynou.

Na krevety jsem zapomněla až do rána třetího dne. Když jsem se k nim vrátila, všechny už byly mrtvé, a tak jsem je rychle uvařila. Vzpomněla jsem si, že noc předtím – tedy v době, kdy krevety uhynuly – mě záda bolela tak silně, že jsem se sotva mohla otočit. Něco takového se mi nikdy předtím nestalo. Začala jsem se dívat do sebe a hledat svá připoutání. Objevila jsem jedno hluboce skryté: touhu po odplatě, silné přání, aby ti, kdo pronásledují praktikující, byli potrestáni. To ukazovalo, že mi chyběl soucit. Jakmile jsem toto připoutání rozpoznala, bolest výrazně polevila. Uvědomila jsem si také další důvod bolesti zad: musela jsem nést karmu vzniklou smrtí krevet. Přestože jsem je nezabila vlastní rukou, stále jsem musela část této karmy převzít.

Moje matka poslouchala přednášky Falun Dafa, ale v otázce zabíjení na sebe nebyla přísná, přestože jsem ji na to opakovaně upozorňovala. Žijeme v přímořské oblasti a otec jí občas kupoval kraby, které měla ráda. Letos jí dvakrát koupil živé kraby. Pokaždé ji bezprostředně poté, co je uvařila a snědla, začala velmi bolet záda. Když se to stalo podruhé, řekla, že už kraby nikdy jíst nebude, a začala brát otázku zabíjení vážně.

Jedna místní praktikující si i po letech kultivační praxe kupovala a vařila živé mušle. Vyprávěla, že když jednou přišla na tržiště s mořskými plody a přistoupila ke stánku s mušlemi, slyšela je volat: „Zachraň mě, zachraň mě.“ Od té doby mušle nekupuje a věnuje otázce zabíjení pozornost.

Vím, že někteří praktikující v mém okolí si závažnost zabíjení plně neuvědomují. Jejich rodiny kupují živé mořské plody, vaří je a oni je jedí. Teprve když si praktikující skutečně uvědomí, jak vážné je zabíjení a kolik karmy vytváří, začnou povzbuzovat své rodiny, aby s tím přestaly. Jedna velmi pilná starší praktikující v posledních letech několikrát vážně onemocněla. Může to souviset s tím, že otázku zabíjení nezvládala správně. Její děti ji často navštěvovaly a někdy jí přinášely živé mořské plody, které pak vařily. Nechtěla je urazit, a tak něco snědla.

Žijeme mezi běžnými lidmi a podobné situace se někdy těžko řeší. Během svátků, kdy se rodina nebo přátelé sejdou v restauraci, je téměř nevyhnutelné, že někdo objedná jídlo připravené z živých mořských plodů. Jak by měl praktikující takovou situaci řešit? Dříve jsem na sebe nebyla přísná a jedla jsem je s tím, že jsem je přece nezabila já. Nyní tuto otázku beru vážně a těmto pokrmům se vyhýbám – jím jiné jídlo. Když jsem si uvědomila, kolik Mistr pro nás vytrpěl, bylo pro mě snadné vzdát se zdánlivě lahodného jídla a pustit toto přání.

Před časem mě bolely paže a nemohla jsem zvedat těžší předměty. Trvalo to dlouho. Dívala jsem se do sebe a objevila jsem zášť, závist a soutěživou mentalitu. Bolest trochu polevila, ale nezmizela. Jednoho dne jsem poslouchala Mistrovu přednášku a všimla si, že když mluvil o otázce zabíjení, zněl velmi vážně. Začala jsem se odpovídající pasáž ze Zhuan Falun učit nazpaměť. Čím více jsem si ji memorovala, tím silněji jsem vnímala, že zabíjení vytváří obrovskou karmu. Přemýšlela jsem, zda jsem v tomto ohledu neudělala chyby. V okamžiku, kdy jsem si vzpomněla na dva případy zabití z posledních let, jsem v pažích cítila výraznou úlevu.

Před několika lety jsem při řízení auta srazila na silnici psa. Náhle vběhl do cesty a já nestihla zabrzdit. Zhruba v té době byla kolegyně převedena na jiné pracoviště. Trvala na tom, abych se postarala o její vánoční kaktus, protože v nové kanceláři neměla místo a nikdo o rostlinu nestál. Neměla jsem jinou možnost než jí vyhovět, a tak jsem ho občas zalévala. Minulé léto jsem ho přemístila do stínu a každý den jsem mu dávala vodu nebo čaj, které jsem nedopila. Slyšela jsem, že je to pro rostlinu dobré, a byla jsem příliš líná dojít až do koupelny a vylít to. Po čase začaly opadávat listy. Měla jsem špatný pocit a přenesla jsem kaktus na slunné místo. Nakonec uhynul.

Kaktus i pes zemřeli kvůli mně – praktikující. Nebyl to můj úmysl, přesto jsem nesla odpovědnost a musela převzít část karmy. Z učení víme, že v očích božských bytostí jsou živé jak organické, tak anorganické věci, a že musíme být velmi opatrní.

Tradiční čínská kultura považuje lidský život za nejcennější. Praktikující Falun Dafa nejsou tak bázliví, aby se báli šlápnout na mravence, ale musíme respektovat principy vesmíru a být na sebe v otázce zabíjení velmi přísní.

Toto je mé současné pochopení. Prosím, laskavě upozorněte na cokoli, co není v souladu s Fa (učením).