Dívání se do sebe zastavilo můj pláč

(Minghui.org) Nedávno po studiu Fa se jeden praktikující zmínil, že bylo vydáno nové vládní nařízení, podle něhož lidé s řádným důchodem již nemohou pobírat státní příspěvek na stáří. Tento příspěvek jsme s manželem pobírali i my – činil 150 jüanů měsíčně. Zpráva mě překvapila a chtěla jsem se o této změně dozvědět více. Dotyčný praktikující se však hned poté obrátil k počítači, a tak jsem se rozhodla zeptat se manžela později.

Manžel má už řadu let u sebe kartu sociálního zabezpečení a příspěvek na stáří vyzvedává na úřadě sociálního zabezpečení. Jednoho dne jsem s ním toto téma otevřela. Okamžitě mě zarazil a podrážděně zabručel: „Jdi pryč. Pořád myslíš na moje peníze!“ Protože u mě doma byli dva praktikující, nechtěla jsem se před nimi dostat do trapné situace, a tak jsem spolkala, co jsem měla na jazyku, a nehádala se. V srdci jsem se však cítila hluboce ukřivděná.

Přestala jsem se na peníze vyptávat, ale uvnitř se ve mně začala hromadit zášť vůči manželovi. Slzy mi nekontrolovaně stékaly po tváři. Neplakala jsem v pravém slova smyslu, ale slzy prostě nepřestávaly téct. Je mi 72 let a nikdy dříve jsem nic takového nezažila. Čím déle slzy tekly, tím silnější byl pocit křivdy i vnitřní odpor. Tu noc jsem manželovi neřekla ani jediné slovo.

Druhý den se manžel podle plánu chystal na cestu. Ráno jsem mu udělala knedlíčky, ale nemluvila jsem s ním. Než odešel, otevřel dveře, otočil se zpátky, jako by se nic nestalo, a řekl mi: „Odcházím.“ Nic jsem neřekla a jen jsem mu zamávala.

Teď jsem byla doma sama a slzy mi stále tekly. Cítila jsem se tak ukřivděně a zášť jen rostla. Nedokázala jsem přestat přemítat o jeho nedostatcích. Je tak sobecký; myslí jen na sebe a nikdy nebere ohled na mě. Opravdu mě nemiluje a nepovažuje mě za součást rodiny, i když jsme spolu už 50 let! Nemůžu se ani zeptat na svůj vlastní příspěvek na stáří?! Tolik let měl pod kontrolou všechny rodinné záležitosti a nikdy se nezajímal o můj názor. Vzpomněla jsem si také na to, jak jednou dokonce vedl videohovor s nějakou ženou. Když jsem si toho všimla, odešel do svého pokoje a pokračoval v rozhovoru. To všechno mi připomnělo jeho chyby. V tu chvíli byla moje mysl v naprostém rozvratu, jako by se zvedaly a valily rozbouřené řeky a moře. Měla jsem oči oteklé od pláče. Šla jsem si do koupelny umýt obličej, než odpoledne přišli praktikující ke studiu.

Odpoledne si Baling všimla, že se mnou něco není v pořádku, a další praktikující si všimla, že mám zvláštní výraz a zarudlé oči. Zeptaly se mě, co se děje. Nechtěla jsem zdržovat skupinové studium, a tak jsem jim to neřekla. Během studia Fa se mi však slzy pořád nezastavily. Neustále jsem si je utírala rukama a celé odpoledne jsem se nedokázala soustředit na studium Fa.

Když praktikující odešli, jen jsem tam seděla; nedokázala jsem dělat vůbec nic. Večer jsem nemohla usnout. Můj život byl v posledních několika dnech úplně převrácený naruby. Kromě toho, že jsem s praktikujícími studovala Fa, jsem byla celý den rozrušená a plakala, a přemýšlela jsem o manželových nedostatcích. Rozhodla jsem se, že už nebudu přijímat jeho telefonáty.

Čtvrtý večer jsem nemohla usnout, a tak jsem se posadila, slzy mi tekly po tváři a já si brumlala o jeho chybách. Najednou mi hlavou bleskla myšlenka: „Tohle není správné! Ta osoba, která pláče, nejsem já. Musím vysílat spravedlivé myšlenky.“ Okamžitě jsem tedy vyslala spravedlivé myšlenky a pak jsem se podívala do sebe, abych našla, v čem nejsem v souladu s Fa.

Uvědomila jsem si, že jsem praktikující, ne běžný člověk. Jako praktikující bych měla vždy myslet na druhé. Jakmile jsem si to uvědomila, slzy ustaly. Pomyslela jsem na manžela: je mu 75 let, přišel na tento svět kvůli Fa a čeká, až ho Dafa zachrání. Vždy mou kultivaci velmi podporoval a rozuměl některým pravdám o Dafa. Už mu nesmím ubližovat a měla bych se mu omluvit. Chtěla jsem se chovat jako skutečná praktikující, bez zášti a při konfliktech se dívat do sebe a hledat svá připoutání.

Hodina uplynula jako mrknutí oka. V 11 hodin večer jsem manželovi nechala hlasovou zprávu: „Všechno je moje vina. Prosím, nezlob se. Omlouvám se. Prosím, ignoruj moje chování.“ Ve skutečnosti jsem chtěla říct víc, ale v tu chvíli ze mě vyšlo jen pár slov. Později mi zavolal zpět a jeho tón byl klidný a laskavý. Moc toho neřekl, ale tím byl konflikt u konce.

Obvykle pro mě bývá těžké ráno vstát a dělat cvičení Dafa. Někdy mě nevzbudí ani budík. Po tomto incidentu je pro mě snazší vstát brzy a cvičit.

Hlouběji jsem pochopila Mistrova slova:

„Pre kultivujúceho je pozeranie sa dovnútra čarovným nástrojom.“ (Vyučovanie Fa na Medzinárodnej Fa konferencii vo Washingtone 2009)

Kdykoli narazíme na konflikt, měli bychom si pamatovat, že jsme praktikující, a jednat v souladu s Fa. Měli bychom být laskaví ke každému, ať už je to praktikující nebo běžný člověk. Díky Mistrovu naznačení jsem rozpoznala svou zášť a byla rozhodnutá ji pustit, a tak Mistr odstranil substanci zášti v jiné dimenzi. Teď si o manželovi nedokážu myslet nic špatného; všechno na něm je dobré. Cítím k němu soucit. Vzpomněla jsem si, že den před tímto incidentem si od něj jeho bratr chtěl půjčit peníze, a proto byl manžel ve špatné náladě. Všechno vypadá jako náhoda. Ale kdyby se tento incident nestal, myslela bych si, že si v kultivaci vedu dobře. Způsobila jsem Mistrovi tolik starostí!

Bez Mistrovy ochrany a osvícení bych mohla uvíznout v potížích a zůstat sama, což by staré síly mohly využít jako mezeru k tomu, aby mě pronásledovaly. Byla jsem v tak nebezpečné situaci.

Upřímně děkuji Mistrovi za jeho naznačení! Pomyslela jsem na praktikující, kteří jsou uprostřed zkoušek. Je to pro ně tak těžké. Pokud neprojdou jednou zkouškou, další je ještě těžší. Upřímně doufám, že my všichni praktikující se dokážeme dívat do sebe, kultivovat se a pamatovat, že Mistr je s námi po celou dobu. Díky ochraně našeho velkého Mistra dokážeme překonat jakoukoli zkoušku.

Prosím, laskavě poukažte na jakékoli nedostatky. Ještě jednou vyjadřuji svou upřímnou vděčnost Mistrovi! Děkuji, spolupraktikující!