Ohlédnutí za mou kultivací po dopravní nehodě

(Minghui.org) Jedné noci loni v říjnu jsem jela na kole a chystala se odbočit doleva, když se ke mně zezadu náhle přiřítilo auto. Prudce narazilo do pravé strany mého těla. Náraz byl doprovázen hlasitým zvukem.

Když jsem se probrala, stál přede mnou řidič. Zeptal se, zda chci jet do nemocnice. Řekla jsem, že jsem v pořádku. Řekl, že volal linku 120 (záchrannou službu), ale já mu znovu opakovala, že je mi dobře.

Vstala jsem, začala tlačit poškozené kolo a vydala se domů. Řidič mě nenásledoval. Na zadní části hlavy jsem měla bouli a lehce mě bolela hlava. Na zadním nosiči kola jsem měla několik kalendářů, ale nemohla jsem si vzpomenout, komu jsou určeny. Těsně předtím, než jsem dorazila domů, mi došlo, že jsou pro praktikující z vedlejší jednotky. Donesla jsem jí je, ale ona si ničeho neobvyklého nevšimla.

Po návratu domů mi bylo nevolno a cítila jsem se malátná, ale manželovi jsem nic neřekla, protože jsem ho nechtěla vyděsit. Postavila jsem se před Mistrovu fotografii, uklonila se a poděkovala mu za záchranu.

Nějakou dobu jsem vysílala spravedlivé myšlenky. Když se syn vrátil domů, řekla jsem mu: „Srazilo mě auto. Nebýt Mistrovy ochrany, možná bych tu teď nebyla.“ Zůstal klidný a řekl: „Pokračuj ve studiu Fa.“ Můj syn Dafa velmi věří. Někdy si sám čte učení a dělá cvičení. Ten den jsme spolu dvě hodiny poslouchali nahrávky Mistrových přednášek a nevolnost úplně ustoupila. Byl vzhůru, když jsem o půlnoci vstala vysílat spravedlivé myšlenky, i když jsem ve 3:30 ráno dělala cvičení. Ptal se mě, jak se cítím. Řekla jsem, že jsem v pořádku. Věděla jsem, že má o mě starost.

Druhý den se celé mé tělo cítilo nepříjemně. Když syn navrhl, abychom zrušili plánovaný výlet, řekla jsem: „Pojedeme.“ Chtěla jsem popřít zasahování starých sil. Během celého výletu jsem se cítila dobře, jen když jsme byli na houpající se lodi, začala mě bolet hlava.

Třetí den jsem odvezla kolo do opravny. Technik se zeptal: „Kde je pedál?“ Teprve tehdy jsem si uvědomila, že jeden pedál chybí. Všimla jsem si také, že chybí řetěz a že je ohnuté přední kolo. Když jsem mu vysvětlila, co se stalo, byl překvapený a zeptal se: „Co dělal řidič? Ujel?“

Řekla jsem mu, že praktikuji Falun Dafa, že jsem v pořádku díky Mistrově ochraně a že jsem se sama vrátila domů. Připadalo mu to neuvěřitelné. Vysvětlila jsem mu pravdu o pronásledování a o tom, jak úžasný je Falun Dafa, a požádala jsem ho, aby si pamatoval: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Když jsem se dívala na kolo s chybějícím pedálem, uvědomila jsem si, jak vážná ta nehoda byla a jak těžce jsem mohla být zraněna. Přesto jsem necítila žádnou bolest. Když mě auto zasáhlo, bylo to, jako bych byla obalena houbou. Po návratu domů jsem se znovu postavila před Mistrovu fotografii a poděkovala mu.

Cítila jsem, že k této nehodě muselo dojít proto, že jsem měla v kultivaci mezeru. Když jsem se začala dívat do sebe, objevila jsem následující připoutání:

1. Sobeckost: Někdy jsem bojovala o přednost na silnici. To bylo skutečně nebezpečné. Chtěla jsem jen ušetřit čas, ale neuvědomovala jsem si, že svým chováním působím potíže ostatním. Od teď se změním.

2. Vyhýbání se potížím a strach: Někdy, když mě praktikující žádali o materiály, dávala jsem jim jich víc. Nechtěla jsem často chodit na místo výroby materiálů, protože u brány stála ostraha. Když mě jedna praktikující požádala o 15 kalendářů, vzala jsem jich pro ni čtyřicet. Nemyslela jsem na její situaci – starala jsem se jen o vlastní bezpečí.

3. Žádostivost a pocit vlastní správnosti: Někdy mě silně rušil démon žádostivosti. Nebyla jsem rozhodná jej odstranit. Posílím vysílání spravedlivých myšlenek, abych ho eliminovala.

4. Připoutání k penězům: Syn mi dal 5 000 jüanů, abych je předala spolupraktikujícím na výrobu pravdu objasňujících materiálů. Nechala jsem si je a spravovala sama – myslela jsem si, že je přece neutratím pro sebe. Když jsem si uvědomila svou chybu, okamžitě jsem peníze předala praktikujícím, kteří materiály vyrábějí.

5. Pohrdání jinými praktikujícími a rozlišování: Obviňovala jsem je a někdy na ně zvyšovala hlas. Stejně tak jsem se nechovala rovnocenně ke členům rodiny. Často jsem se zaměřovala na jejich slabiny. Nebyla jsem milá, natož laskavá.

6. Nevěnovala jsem dost pozornosti objasňování pravdy o Dafa ani tomu, abych pomáhala Mistrovi při nápravě Fa a záchraně lidí: Po nehodě jsem řidiči neobjasnila pravdu o pronásledování. Měla jsem mu alespoň říct, že jsem nebyla zraněna proto, že praktikuji Falun Dafa. V kultivaci jsem polevila a nestarala jsem se o to, jak velké starosti jsem tím Mistrovi způsobovala. V kritickém okamžiku jsem nemyslela na to, abych požádala Mistra o pomoc a podporu. Nemyslela jsem ani na vysílání spravedlivých myšlenek, abych popřela pronásledování starých sil. Zajímalo mě jen co nejrychleji odejít z místa nehody, aby nikdo neuviděl kalendáře. Také jsem rodině a kolegům neobjasňovala pravdu o Dafa. Byla jsem blokována lidskými představami a sobeckostí. Zapomněla jsem, že i oni jsou Mistrovými příbuznými a vzácnými životy, které čekají na záchranu.

7. Připoutání k cestování a hezkému oblečení: I po 28 letech kultivace mám stále mnoho připoutání. Cítím se trapně postavit se před Mistra.

Když jsem rodině a přátelům o této nehodě vyprávěla, byli ohromeni a říkali, že je úžasné a zázračné, že jsem přežila. Čtyřem taxikářům jsem vyprávěla o své zkušenosti a všichni vystoupili z Komunistické strany Číny nebo jejích přidružených organizací. Všichni říkali: „Falun Dafa je dobrý, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost jsou dobré.“

Můj tchán se bál o mou bezpečnost a odrazoval mě od toho, abych chodila ven a lidem vyprávěla o pronásledování. Řekla jsem mu: „Právě mě srazilo auto. Kdybych nepraktikovala Falun Dafa a nebyla chráněna Mistrem, buď bych zemřela, nebo byla vážně zraněna.“ Tchyni jsem řekla: „Neměli bychom být všichni Mistrovi a Dafa vděční?“ Nahlas odpověděla: „Ano!“

Nedokážu slovy vyjádřit mou vděčnost Mistrovi.