Dafa mě vysvobodil z bludného kruhu nemocí

(Minghui.org) Než jsem získal Fa, sužovaly mě nejrůznější nemoci a nesmírně jsem trpěl. Když jsem začal praktikovat Falun Dafa, všechny mé nemoci beze stopy zmizely, aniž bych utratil jediný jüan nebo užil jakýkoli lék.

Kdykoli přemýšlím o tomto zázraku, znovu mě naplní radost ze získání Dafa a mé srdce překypuje dojetím. Jsem vděčný Mistrovi! Jsem vděčný Dafa! Mé odhodlání zachovat si stejnou neochvějnou oddanost, jakou jsem měl na samém počátku kultivace, ještě více zesílilo.

Život plný zmatku a utrpení

Vyrůstal jsem na venkově. Když mi bylo deset let, vypukl Velký hladomor, který zhoršila kampaň Komunistické strany Číny (KS Číny) plná zveličování a vykazování nadsazených výsledků. Aby lidé přežili, jedli pupeny stromů, kůru a plevy. Devět z deseti lidí trpělo otoky a ocitlo se na pokraji smrti.

Dva členové mé rodiny zemřeli hlady a další dva museli odejít daleko od domova hledat obživu. Více než deset dní jsem ležel v bezvědomí bez jídla a vody, ale zázračně jsem přežil. Zůstal jsem však velmi zesláblý a trpěl závratěmi, únavou a nespavostí. Tehdy jsme neměli dost ani obyčejných obilovin, natož abychom si mohli dovolit lékařskou péči, a tak mě nemoci sužovaly dál.

Na počátku 70. let 20. století jsem přestal pracovat v zemědělství, avšak mé nové pracoviště leželo ve vysoké nadmořské výšce s řídkým vzduchem a v pustém prostředí. Kvůli mrazivému počasí mě často bolely ramenní a kolenní klouby i klouby prstů. Přidala se také chronická rýma a zánět hltanu, zatímco bolesti žaludku, hlavy a nespavost se postupně zhoršovaly. Kdykoli jsem nastydl, všechny tyto obtíže se projevily současně a způsobovaly mi nesnesitelné utrpení.

Na počátku 80. let 20. století jsem při nehodě utrpěl zranění dolní části zad. Lékařská diagnóza byla závažná: zlomenina pánve, poškození bedrokřížových nervů, prasknutí tenkého střeva, necitlivost obou nohou a svalová atrofie. Operace mi sice zachránila život, ale poškozené nervy mi způsobovaly palčivou, neutuchající bolest, která nepolevovala ve dne ani v noci, a můj život se proměnil v peklo. Protože jsem se nedokázal otočit, vytvořily se mi na dolní části zad a hýždích proleženiny a při vyprazdňování jsem byl zcela odkázán na pomoc druhých.

Uprostřed tohoto utrpení mi každá vteřina připadala jako věčnost. Ani rčení „dny se vlekly jako roky“ nedokázalo vystihnout nesnesitelnou bolest, kterou jsem musel snášet. Po více než dvou měsících hospitalizace přestal zdravotnický personál docházet do mého pokoje, protože hluboká rána v dolní části zad se stále nehojila.

Kupodivu se rána zahojila právě v tomto období. Lékař mi později řekl, že se z ní mohla rozvinout velmi závažná infekce. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že jsem jen o vlásek unikl další vážné krizi.

O více než rok později jsem v jiné nemocnici podstoupil další operaci s transplantací svalů na dolních končetinách a konečně jsem se dokázal postavit. Celá pravá strana těla však zůstala ztuhlá. Nemohl jsem se ohnout v kyčli ani v kolenou a nedokázal jsem si sám obléknout kalhoty ani obout boty a ponožky. Používání toalety bylo nesmírně obtížné a při všech každodenních činnostech jsem potřeboval pomoc manželky. Už tak strastiplné hledání léčby se stalo ještě trýznivějším.

Rodina, přátelé a kolegové pro mě s velkým úsilím vyhledávali známé lékaře a odborníky a doporučovali mi vše od osvědčených lidových prostředků po nové a specializované léky.

Každý lék však s sebou nese určité riziko nežádoucích účinků. Utratil jsem celé jmění a mnoho vytrpěl, ale můj původní zdravotní stav se nijak výrazně nezlepšil. Namísto toho se objevily nové nemoci, například alergická purpura a ekzém. Mých obtíží přibývalo a léčba byla ještě náročnější.

Byl jsem mimořádně náchylný k nachlazení a po každém onemocnění mi obvykle trvalo déle než deset dní, než jsem se zotavil. Když vysoká horečka klesla na zvýšenou teplotu, neustále jsem se potil a současně se zhoršila rýma, zánět hltanu a afty v ústech.

Běžné léky proti bolesti neměly na palčivou a nesnesitelnou bolest nervů žádný účinek. Léky mi dráždily žaludek, který byl již postižen atrofickou gastritidou, a zvyšovaly bolest i nadýmání. Alergická purpura se zhoršovala, krvácení sílilo a kožních lézí přibývalo. Na končetinách se mi objevoval ekzém v podobě hustě rozesetých puchýřků velikosti zrnek prosa, které nesnesitelně svědily.

Připadalo mi, jako by všechny tyto nemoci fungovaly podle předem naprogramovaného elektronického vzorce a objevovaly se jedna po druhé, aby mě trápily. Nachlazení fungovalo jako hlavní spínač, který spouštěl návrat všech mých obtíží. I když jsem celé měsíce nevycházel z domu, stejně jsem dokázal nastydnout, čehož jsme se s rodinou obávali ze všeho nejvíce.

Jednou jsem se po nachlazení léčil déle než tři měsíce na uznávané odborné klinice v našem okolí, ale můj stav se téměř nezlepšil. Tamní lékař mi řekl: „Máte příliš slabou imunitu, a proto se tak snadno nachladíte. Máte také sklony k alergiím, což vede ke složitému souboru zdravotních obtíží. Jakmile se jedna z nich trochu zlepší, jiná se zhorší. Léčba je velmi obtížná. I kdybyste navštívil všechny nemocnice v zemi, účinné řešení byste nenašel.“

Moderní medicína nedokázala mé nemoci vyléčit, a tak ke mně rodina postupně přivedla řadu známých místních taoistických mistrů, o nichž se říkalo, že mají zázračné léčitelské schopnosti. Ani jeden z nich však nedokázal pomoci.

Poté ke mně domů přišli vedoucí představitelé místního křesťanského sdružení, aby mi hlásali své učení. Prolistoval jsem jen několik kapitol Bible a poté jim ji vrátil.

Na naléhání příbuzných a přátel jsem si také přečetl některé buddhistické materiály. Členové místního buddhistického sdružení mi doporučili, abych odjel na horu Wutai a vzdal úctu jednomu „proslulému mistrovi“, ale můj zdravotní stav byl pro tak dlouhou cestu příliš špatný.

V zoufalé snaze vyléčit své nemoci jsem se chytal každé možnosti a v 80. letech 20.století jsem se začal zabývat qigongem. Četl jsem knihy o qigongu z mnoha různých škol a domníval se, že stojí za to přečíst si každou z nich. Kdykoli jsem narazil na nový druh qigongu, naučil jsem se ho a praktikoval v přesvědčení, že tak čerpám z předností různých škol.

V té době jsem se dokonce učil ty nejznámější podvodné qigongové praktiky, které lidem slibovaly, že se naučí léčit nemoci druhých a vydělávat peníze. Tento falešný qigong také za přemrštěné ceny nabízel výrobky, například čaj a mýdlo, s tvrzením, že obsažená energie dokáže léčit nemoci.

Teprve tehdy mi to došlo: sám jsem byl stále nemocný – jak bych mohl po naučení několika pohybů dokázat léčit druhé a ještě na tom vydělávat? Nebylo to v přímém rozporu s léčením nemocí a upevňováním zdraví? Každý rozumný člověk by pochopil, že je to podvod. Od té doby jsem přestal praktikovat všechny druhy qigongu.

Mé pokusy o léčbu nemocí se znovu a znovu řídily stejným vzorcem: utratil jsem peníze, snášel utrpení a nakonec přišlo selhání a zklamání. Přestože jsem svědomitě užíval různé léky podle předpisů, můj tělesný stav se neustále zhoršoval a příznaky byly čím dál závažnější.

Například i během nejteplejších letních dnů jsem musel nosit několik vrstev oblečení. V ostatních ročních obdobích jsem nevycházel ven, pokud nebyla návštěva nemocnice naprosto nezbytná, a zůstával jsem zavřený doma.

Během těchto dlouhodobých útrap jsem neustále přemýšlel nad otázkami: Proč lidé onemocní a potkává je neštěstí? Existuje způsob, jak to zcela odstranit? Jaký význam má lidská existence napříč generacemi? Byl jsem hluboce zmatený a bez ohledu na to, jak usilovně jsem hledal, nedokázal jsem nalézt odpověď.

Kultivace v Dafa mi přinesla nový život

Jednoho rána koncem května 1997 mi manželka řekla: „Dnes je hezky a nefouká. Co kdyby ses prošel po dvoře a začal si znovu zvykat na pobyt venku?“ Byl jsem tak zesláblý, že by mě mohl porazit i závan větru, a ven jsem se téměř neodvažoval. Jen o měsíc dříve jsem byl hospitalizován kvůli nachlazení a souvisejícím komplikacím a z nemocnice mě propustili teprve před několika dny.

Když jsem došel ke vchodu do obytného komplexu, přistoupila ke mně nějaká žena, usmála se a zeptala se: „Je tu správce vašeho obytného komplexu?“

Odpověděl jsem: „Dnes tu není, ale zítra přijde.“

Řekla: „Ráda bych zde uspořádala promítání videa.“ Poté mi poděkovala a odešla.

Následujícího dne jsem měl velký zájem dozvědět se o celé záležitosti více. Kolem soumraku jsem uviděl malé skupinky lidí, jak míří ke společenské místnosti, a usoudil jsem, že se pravděpodobně chystají sledovat video. Okamžitě jsem se tam vydal a zjistil, že již dorazilo více než deset lidí.

Posadil jsem se na pohovku v zadní řadě. Později přišlo mnoho dalších lidí a každý si nesl malou stoličku. Posadili se do úhledných řad. Nikdo nemluvil hlasitě a už vůbec nikdo nekouřil – všichni působili velmi zdvořile a ukázněně. Později jsem se dozvěděl, že to jsou praktikující Falun Dafa.

Video začalo ve 20 hodin a na televizní obrazovce se za doprovodu krásné hudby objevil nápis „Přednášky Fa v Jinanu“ a otáčející se mnohobarevný symbol Falunu (Kola Zákona). Soustředěně jsem se díval a cítil, jak celé mé tělo obklopuje energie, která mi přinášela dosud nepoznaný pocit lehkosti a příjemného uvolnění.

Vzápětí se objevila Mistrova soucitná a klidná tvář a začala přednáška. Při naslouchání jsem z Mistra nespouštěl oči. Náhle jsem měl pocit, jako by se mi uvnitř čela rychle pohybovalo mnoho drobných tvorů připomínajících červy, ale vůbec mi to nevadilo.

Dál jsem pozorně naslouchal Mistrovi a obával se, abych nezmeškal jediné slovo, protože jeho vyučování bylo skutečně nádherné! Každé slovo se dotýkalo mého srdce, jako by bylo určeno právě pro mou situaci.

Mistr řekl:

„Konkrétně máme mnoho praktikujících, kteří dnes studují jednu praxi a ­zítra jinou. Ti si už do svého těla vnesli pěkný nepořádek, což jim právě kultivaci znemožní.“ (Přednáška první, Zhuan Falun)

Byl jsem právě jedním z těch lidí, o nichž Mistr mluvil – qigong jsem se učil a praktikoval zcela nahodile. Netušil jsem, že praktikování qigongu vyžaduje soustředění pouze na jednu praxi, ani jsem si neuvědomoval nebezpečí mísení různých druhů. Když si nyní vzpomenu, jak lehkovážně jsem v minulosti praktikoval, zachvátí mě strach. Bylo to, jako by mě Mistr právě stáhl zpět z okraje propasti.

Když jsem naslouchal Mistrovým přednáškám, cítil jsem, jak se mé znečištěné srdce očišťuje a má úroveň mysli se pozvedá. Postupně jsem začal chápat principy Fa: proč lidé onemocní a procházejí těžkostmi, skutečné důvody, proč někdo může praktikovat, aniž by činil pokrok nebo se uzdravil, nezbytnost opravdové kultivace pro odstranění nemocí a překonání protivenství a také skutečný smysl lidské existence – vrátit se ke svému původnímu, pravému já.

Uvědomil jsem si, jak nesmírně hluboký a rozsáhlý je vnitřní význam qigongu vysokých úrovní! Cítil jsem, jak se mé zmatené pravé já probouzí, a vynořilo se ve mně pevné přesvědčení: „Chci se kultivovat!“

Když první videopřednáška skončila, jeden praktikující oznámil: „Promítání bude pokračovat zítra večer a všichni jste vítáni. Ti, kdo se chtějí učit cvičení, mohou přijít na školní hřiště. Za tuto praxi se nic neplatí, není třeba se registrovat ani vstupovat do žádné evidence. Pokud chcete praktikovat, přijďte. Vše je zcela dobrovolné.“

Když jsem šel domů, stále jsem měl před očima Mistra, jak přednáší, a cítil jsem radost, lehkost a uvolnění. Nadšeně jsem manželce všechno vyprávěl a řekl jí: „Zítra vstanu brzy a půjdu se do školy učit a praktikovat Falun Dafa.“

Překvapeně řekla: „Při svém špatném zdraví se sotva držíš na nohou – a přesto chceš brzy vstávat a cvičit? Co když nastydneš?“

Sebejistě jsem odpověděl: „Neboj se, nic se mi nestane.“

Brzy ráno následujícího dne jsem si oblékl několik vrstev oblečení. Když jsem dorazil na sportovní hřiště, okamžitě jsem poznal praktikující, které jsem viděl předchozího večera, a oni mě srdečně přivítali. Všichni ostatní měli lehké košile s dlouhým nebo krátkým rukávem, pouze já byl zachumlaný v několika vrstvách teplého oblečení.

Když začala hrát hudba ke cvičením, snažil jsem se napodobovat pohyby praktikujících. Nedokázal jsem však udržet rovnováhu, a tak jsem se při cvičení opíral o sloup basketbalového koše. K mému překvapení jsem se po dokončení cvičení cítil plný energie.

Když jsem se vrátil domů, manželka se ustaraně zeptala: „Je ti dobře?“ Během dopoledne tuto otázku několikrát zopakovala.

Chápal jsem hluboké emocionální jizvy, které v ní zanechal děsivý zážitek, kdy jsem se ocitl na pokraji smrti, spolu s tělesným i duševním vyčerpáním, jež prožila, když se o mě během dlouhého boje s nemocemi starala. Nejvíce se obávala toho, že by obyčejné nachlazení mohlo vyvolat návrat ostatních nemocí.

Večer jsem dál sledoval Mistrovy videopřednášky a ráno cvičil s ostatními praktikujícími. Po několika dnech jsem si postupně osvojil všechny pohyby cvičení vestoje a dokázal je provádět stabilně a s lehkostí.

Při třetím cvičení jsem měl pocit, jako by mé ruce přitahoval vzhůru magnet. Když jsem poté vedl energii dolů, z dlaní do chodidel mi proudila vlna tepla a v břiše mi hlasitě kručelo. Během čtvrtého cvičení proudilo teplo v kruzích z přední části těla k zadní a sledovalo pohyb mých dlaní.

Při pátém cvičení, meditaci vsedě, jsem cítil, jak se Falun v mém podbřišku devětkrát otočil doleva a devětkrát doprava. Jeho otáčení bylo obzvlášť silné v místech, kde jsem dříve trpěl zdravotními obtížemi, například v ramenních a kolenních kloubech a v páteři.

Celým tělem mi rychle proudily vlny tepla – nahoru a dolů, doleva a doprava – a mé tělo se kvůli tomu chvělo ve svislém směru nebo se kývalo ze strany na stranu. Jen ti, kdo praktikují Falun Dafa, vědí, jaké je tyto pocity zažívat.

Letní deště byly stále častější. Vzpomínám si, že jednou začalo slabě pršet právě ve chvíli, kdy jsme začali cvičit. Otevřel jsem oči a spatřil ostatní, jak zcela nehybně a soustředěně cvičí dál. Také jsem tedy zavřel oči a pokračoval. Když jsme skončili, měli jsme oblečení úplně promočené. Po příchodu domů mi manželka rychle pomohla osušit se a převléknout a přitom si pro sebe říkala: „Bylo by hrozné, kdybys nastydl.“

Jindy nás při společném cvičení u řeky náhle zastihla bouřka. V okolí nebylo kam se ukrýt a cestu nám zahradil hluboký proud vody. Nezbývalo nám než zůstat na místě a nechat se smáčet prudkým deštěm. Poté jsem zůstal naprosto zdravý. Od té doby už manželka slovo „nachlazení“ nikdy nezmínila.

Díky každodennímu vytrvalému cvičení se mé dřívější úporné nemoci již nikdy nevrátily a můj zdravotní stav se neustále zlepšoval. Neutratil jsem žádné peníze, neužíval léky a při cvičení jsem snášel jen trochu tělesné námahy, která nepředstavovala ani desetitisícinu utrpení, jež jsem prožíval dříve. Praktikováním Falun Dafa všechny mé nemoci zcela zmizely. Je to skutečně neuvěřitelné! Osobně jsem zakusil, že každé slovo, které Mistr vyslovil, je naprosto pravdivé.

Když manželka uviděla zázračné změny mého zdravotního stavu, začala Dafa také praktikovat. Dcera i zeť si přečetli vzácnou knihu Zhuan Falun a naši praxi plně podporují.

Kolegové a příbuzní, kteří viděli mé pozoruhodné proměny, všichni uznali, že Dafa je dobrý. Zejména vedoucí pracovníci a účetní na mém pracovišti vědí, že jsem za více než dvacet let praktikování Dafa nepředložil jedinou žádost o proplacení léčebných výloh. Uznávají, že tato praxe je dobrá, a chválí ušlechtilé chování, které si učedníci Dafa kultivují následováním principů Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti.

Jak se mé pochopení Fa prostřednictvím kultivace prohlubovalo, uvědomil jsem si, že když Mistr očišťuje naše těla, ze svého soucitu za každého praktikujícího nese karmu a utrpení. Děkuji Vám, laskavý Mistře, za Váš bezmezný soucit! Děkuji Dafa, tak vzácnému učení, s nímž se lze setkat jen jednou za věčnost! Budu si vážit kultivační cesty, po níž kráčím, a snažit se kultivovat pilně a opravdově, abych naplnil Mistrova očekávání.

Toto jsou některé mé zkušenosti a úvahy z doby, kdy jsem se začal kultivovat ve Fa. Mé vyjadřovací schopnosti jsou omezené, proto mě prosím opravte, pokud jsem uvedl něco nevhodného.