Připoutání skrývající se za tím, že se na mě spolupraktikující spoléhali a obdivovali mě

(Minghui.org) Jakmile jsem uviděl výzvu k zasílání příspěvků na 22. čínskou konferenci Fa Minghui, pocítil jsem smutek a položil si otázky: „Náprava Fa se chýlí ke konci. Opustil jsem svá hluboce zakořeněná lidská připoutání a představy? Jak si vedu? Dozrál jsem v kultivaci?“ Po delším přemýšlení bych se chtěl podělit o ponaučení, která jsem získal v souvislosti s tím, že mě někteří spolupraktikující obdivovali a spoléhali se na mě.

Díky vlivu své matky jsem od dětství přátelský a rád pomáhám lidem. Snažím se být laskavý a ohleduplný a aktivně spolupracuji na projektech Dafa. Kdykoli mě spolupraktikující požádají o pomoc, vždy jim vyhovím, ať už jde o založení skupiny studia Fa, vyhledání technicky zdatného praktikujícího k instalaci operačního systému či opravě počítače, doručení pravdu objasňujících materiálů a nových článků Fa, nebo kopírování zvukových nahrávek sdílení zkušeností. Jakmile byla technická práce hotová, bez prodlení jsem vše doručil ostatním praktikujícím bez ohledu na počasí. Obzvlášť trpělivý jsem byl ke starším praktikujícím. Někteří z nich neuměli používat internet, a proto potřebovali hodně pomáhat.

Kdykoli jsem dostal nějaký úkol, přemýšlel jsem: „Proč jsem se s tím setkal? Proč přišli právě za mnou?“ Věděl jsem, že to všechno jsou Mistrova soucitná uspořádání. Pokud to neudělám já, kdo jiný? Každého úkolu jsem se proto ujal a všechny těžkosti a konflikty, které při tom vyvstaly, jsem považoval za příležitosti ke kultivaci.

Někdy jsem kvůli aktualizaci systémů předal technicky zdatnému praktikujícímu několik počítačů a poté je odvezl zpět jejich majitelům. Byl jsem natolik zaneprázdněný, že jsem často zapomínal jíst a cítil se unavený a ospalý. Připomínal jsem si však: „Utrpení je dobrá věc.“

Když jsem pro ostatní praktikující kopíroval soubory, dostával jsem od nich nejrůznější požadavky. Opakovaně jsem prováděl změny a úpravy, dokud nebyli spokojeni. Někdy se ve mně vynořila zášť: „Proč mají tolik požadavků? Funguje to dobře tak, jak to je. Proč všechny ty změny tam a zpět?“ Uvědomil jsem si však, že nic se neděje náhodou. Všechno je pro mě příležitost ke zlepšení. Namísto přemýšlení o problémech druhých jsem se potřeboval dívat do sebe.

V přítomnosti nepraktikujících členů rodiny jsem si dával pozor na svá slova i činy, protože jsem věděl, že se musím chovat jako praktikující Falun Dafa. Rodina postupně začala chápat má rozhodnutí. Jednou, čtvrtého dne lunárního nového roku, k nám domů přijel přítel z jiného města, aby nám popřál do nového roku. Právě tehdy dorazila matka jednoho spolupraktikujícího a sdělila mi, že přijel právník, aby pomohl zachránit protiprávně zatčeného praktikujícího. V tom okamžiku se mi v mysli ozval jasný hlas: „Fa je na prvním místě.“ Řekl jsem příbuznému: „Musím vyřídit jednu naléhavou záležitost. Vezmi prosím našeho hosta na jídlo do restaurace.“ Jakmile souhlasil, okamžitě jsem nastoupil do taxíku a odjel.

Postupně se mé sobectví zmenšovalo a při všem, co jsem dělal, jsem bral ohled na druhé. Spolupraktikující mě měli rádi a velmi si mě vážili. V důsledku toho mi stále častěji děkovali. Z Fa jsem pochopil, že si nesmím přisvojovat zásluhy za Mistrova uspořádání! Všechno dělá Mistr. Já pouze obstarávám potřebné pochůzky. Bez Mistrova posílení bychom nedokázali ničeho dosáhnout.

Později za mnou někteří spolupraktikující přicházeli výhradně proto, aby se mnou hovořili o svých pochopeních, a někteří dokonce navrhli, abych se stal koordinátorem naší skupiny. Když jsem tyto poznámky slyšel, instinktivně jsem pocítil strach. Obával jsem se, že se stanu někým, koho spolupraktikující obdivují a na koho se spoléhají. Tyto obavy zesílily poté, co webová stránka Minghui.org zveřejnila několik článků o nebezpečí obdivování druhých, což může praktikující přivést k pádu a zničit je. Velmi dobře jsem si uvědomoval stav vlastní kultivace. Ve srovnání s pilnými praktikujícími a požadavky Dafa jsem měl před sebou ještě dlouhou cestu.

Chápal jsem, že tato obava pramení z lidského uvažování, ale o jaké konkrétní připoutání šlo? Před časem zemřela jedna místní praktikující. Navenek se zdálo, že ji mnoho lidí zbožňovalo. Když druhé hluboce obdivujeme, lidská připoutání mohou zesílit, což starým silám umožňuje situace využít a vede to k bolestivým ponaučením. Při pomyšlení na situaci této praktikující mě naplňoval strach, a proto jsem lidem, s nimiž jsem přicházel do styku, často říkal, aby druhé bezmyšlenkovitě nechválili ani se nespoléhali na lidi. Když jsem však své myšlenky poměřil s Mistrovým Fa, uvědomil jsem si, že se stále dívám ven. Ze strachu z pronásledování jsem se snažil druhým zabránit v tom, aby mě obdivovali nebo na mě spoléhali. Jak strašné a sobecké připoutání!

Na základě Fa jsem se upřímně podíval do sebe, abych zjistil, proč mě spolupraktikující obdivují nebo se na mě spoléhají. Nalezl jsem následující skrytá připoutání:

Snaha o potvrzování sebe sama a předvádění se

Umím se dobře vyjadřovat a rád vyprávím o tom, jak jsem se spolupraktikujícími koordinoval vysílání spravedlivých myšlenek, jak jsme se společně dívali do sebe a překonávali těžkosti související s karmou nemoci nebo zkouškami charakteru. Dokážu dokonce podat úplný a podrobný popis toho, jak přesně se vše řešilo. Když jsem někdy slyšel spolupraktikující hovořit o chybách druhých nebo o tom, že někdo nejedná v souladu s Fa, okamžitě jsem vyjádřil svůj názor. Ve skutečnosti jsem tím naznačoval: „Já bych se tak určitě nezachoval“ nebo „Jak mohou něco takového udělat?“

Nebylo to ve skutečnosti potvrzování sebe sama a předvádění se? Někteří spolupraktikující poté mé připoutání přiživovali slovy: „Kdybys tam tak byl…“ Jejich chvála a uznání postupně způsobily, že jsem zpychl, aniž bych si to uvědomoval.

Pýcha na to, že se stýkám se schopnými praktikujícími

Dlouhou dobu jsem úzce spolupracoval s několika pilnými, vysoce kvalifikovanými a vzdělanými praktikujícími. Každý věděl, že jejich kultivační stav je dobrý. Někteří měli vynikající technické dovednosti, například instalovali satelitní antény pro televizi NTD, zatímco jiní jasně chápali principy Fa a věděli, jak podle nich řešit různé situace.

Někdy jsem v skrytu duše pociťoval hrdost, protože jsem s nimi často přicházel do styku a měli jsme blízký vztah založený na vzájemné důvěře a dobrém vzájemném poznání. Když se s těmito praktikujícími potřeboval někdo spojit, často jsem působil jako prostředník, protože jsem byl hlavní kontaktní osobou. Ať už šlo o problémy s počítači, požadavky na určité materiály, úpravu dokumentů nebo kopírování zvukových a obrazových souborů, technicky zdatní praktikující dokázali tyto záležitosti rychle vyřešit. Ve skutečnosti řešili problémy oni, zatímco já pouze vyřizoval pochůzky a předával zprávy. Když některý praktikující procházel zkouškou charakteru, probral jsem danou záležitost s těmito schopnými praktikujícími a poté se s ostatními podělil o jejich pochopení.

Spolupraktikující tak postupem času získali dojem, že jsem člověk, na kterého se mohou obrátit s jakýmkoli problémem. Všichni mě vyhledávali a já byl neustále zaneprázdněný, takže to vypadalo, že jsem velmi schopný. Přestože jsem jim často říkal: „Měli byste poděkovat technicky zdatným praktikujícím,“ a vysvětloval, že daná pochopení vzešla z našeho společného sdílení a nebyla mým vlastním osvícením, z jejich výrazů a slov jsem vnímal obdiv a uznání, což posilovalo mé ego.

Snaha stavět se do role učitele

Kdykoli spolupraktikující ve skupině hovořili o svém zmatku nebo obtížích při překonávání zkoušek charakteru, vysvětloval jsem jim, jak jsem podobné situace řešil já, a doufal, že se budou řídit mým příkladem. To nakonec vedlo k tomu, že se na mně stali závislými. Musíme si uvědomit, že naši kultivaci skutečně vedou Dafa a Mistr! Budeme-li pokračovat tímto způsobem, mohou se lidé snadno začít obracet k jinému člověku namísto k Fa, což je může nebezpečně odvést ze spravedlivé cesty.

Místo toho bych se měl podívat na sebe, zda v sobě nechovám podobná připoutání, poměřit se s Fa, rozpoznat své lidské představy a poté je napravit. Neměl bych se chovat, jako bych jim předepisoval lék nebo je poučoval tím, že jim budu vnucovat své vlastní myšlenky a postupy.

Jakmile jsem si uvědomil, že tento přístup není v souladu s Fa, začal jsem si dávat velký pozor na svá slova. Říkal jsem například: „Takto jsem danou záležitost řešil na základě svého současného pochopení, ale každý by měl brát Fa za učitele.“ Toto upřesnění zabránilo některým praktikujícím říkat: „Ten a ten řekl toto“ nebo „Ten a ten mi řekl, abych udělal tamto.“ Nikdo si nesmí přisvojovat zásluhy za božská uspořádání!

Neřídil jsem se učením Fa

Jeden spolupraktikující mi kdysi řekl: „Rád tě poslouchám, protože jdeš přímo k věci, vyjadřuješ se jasně a hovoříš na základě Fa.“ Často jsem rád hovořil o článcích napsaných druhými, vlastními slovy převyprávěl jejich pochopení a podával je tak, že posluchači měli pocit, jako by je sami prožívali. Při těchto barvitých popisech jsem přikrášloval nebo zveličoval podrobnosti, či si dokonce utvářel názor, že pochopení určitého praktikujícího je mimořádně dobré nebo správné.

Před lety mě jeden spolupraktikující na tento problém upozornil slovy: „Proč stále mluvíš o tom, co udělali druzí, namísto toho, abys mluvil o tom, co říká Fa?“ Později se mi dostalo jasného upozornění, když se mi dvakrát zdál stejný sen, ve kterém jsem opisoval od někoho jiného.

Závislost a obdiv, které spolupraktikující projevovali, nebyly jejich problém, nýbrž odraz mého vlastního nečistého srdce. Vzpomněl jsem si na Mistrovo učení: „Všechna trápení, se kterými se kultivující mezi světskými lidmi setkává, jsou prověrkami vytrvalosti, a všechny pochvaly, kterých se mu dostane, jsou zkouškami.“ (Kultivující je s tím přirozeně spojen, Podstata dalšího pokroku)

Požadavkům Fa jsem ani zdaleka nedostál. Jak jsem mohl být samolibý nebo dovolit svému egu růst? Opravdovým kultivujícím se člověk může stát jedině tehdy, když jedná v souladu s Dafa.

Nyní od sebe vyžaduji, abych při každém rozhovoru se spolupraktikujícími vše zakládal na Fa. Neustále si připomínám, že mám brát Fa za učitele, a povzbuzuji spolupraktikující ve svém okolí, aby se učili od Fa, nikoli od druhých lidí. Bez ohledu na situaci musím dodržovat měřítka kultivujícího, dávat Fa na první místo a podle něj vše posuzovat.

Protože má kultivace nebyla dostatečná, zaměřoval jsem se při setkání s problémy pouze na jejich povrchové projevy. Nedokázal jsem na základě Fa nahlédnout hlouběji a rozpoznat skrytá lidská připoutání. V mé kultivaci to představovalo nebezpečný problém. Jak jsem důkladněji studoval Fa a pracoval na zlepšování svého charakteru, mé dívání se do sebe se stávalo mnohem hlubším. Naučil jsem se opravdově kultivovat a přestal příležitosti ke zlepšení nechávat bez povšimnutí. Kultivace není obtížná, ale naše dlouho udržovaná lidská připoutání ji mohou ztěžovat. Musím se na základě Fa dívat do sebe a opravdovou kultivací se přizpůsobit Fa.

Děkuji Vám, Mistře!

Články, v nichž kultivující sdílejí svá pochopení, obvykle odrážejí vnímání jednotlivce v určitém okamžiku na základě jeho kultivačního stavu a jsou předkládány v duchu společného pozvednutí.