Kultivovat se a pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti v dnešním chaotickém světě

(Minghui.org) Rád bych se podělil o své zkušenosti z doby, kdy jsem se v dnešním chaotickém světě snažil zlepšovat svůj charakter, pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti a objasňovat pravdu o pronásledování.

Než jsem se narodil, praktikující Falun Dafa již pět let potvrzovali Fa a odhalovali pronásledování. Od útlého dětství jsem praktikoval společně se svou rodinou. Kultivace byla součástí mého každodenního života, nebyla však mým aktivním a vědomým rozhodnutím.

Jak jsem ale dospíval a stále zřetelněji vnímal výrazný rozdíl mezi sebou a běžnými lidmi ve společnosti, začal jsem si klást otázky: Kdo jsem? Proč jsem tady? V co věřím? Život ode mě vyžadoval, abych se rozhodl a učinil krok víry.

Víme, že Mistr ve snaze zachránit více životů opakovaně a soucitně prodloužil dobu do ukončení nápravy Fa. V tomto omezeném čase, který nám Mistr ze své nesmírné laskavosti poskytl, se musíme rychle pozvednout a vyhledat ty, které lze zachránit.

Skutečností však je, že čelíme světu, v němž společenské mravy den ode dne upadají, morálka se zhoršuje a ateismus je velmi rozšířený. Přízrak komunismu se přestrojil za zachránce lidstva a oklamal mnoho dobrosrdečných lidí. Technologie sice přinesly větší pohodlí, ale zároveň znásobily pokušení reálného světa, takže je pro lidi ještě obtížnější rozpoznat pravdu.

V přednášce před patnácti lety nás Mistr učil:

„Učedníci Dafa přišli právě v poslední fázi cyklu utváření, stagnace, úpadku a zničení vesmíru. To znamená, že ať už jde o živé bytosti nebo hmotné věci, vše se dostalo do posledního a nejhoršího bodu, kdy jsou projevy věcí nejkomplikovanější a rozlišit mezi dobrem a zlem či mezi tím, co je správné a co špatné, je nejtěžší.“ (Co je to učedník Dafa)

Dnes, o patnáct let později, se svět stal ještě chaotičtějším. Tato generace mladých lidí žije na samém konci závěrečného období nápravy Fa, kdy má jen velmi málo lidí opravdovou víru. Mnohým ateismus vymyl mozek a společnost sotva funguje na zbytcích dávné morálky. Společenský život se přesunul do digitálního prostoru, nepokoje jsou časté a mysl lidí je zkažená.

Extrémní ideologie prezentují své teorie jako „velkolepé“ a „ušlechtilé“ a přisvojují si morální převahu. Lidé, kteří zastávají tradiční hodnoty a věří v Boha, se naopak ze strachu odmlčují, protože se obávají, že by mezi ostatními vyčnívali.

Mistr řekl:

„Dnešní lidská rasa, jestliže by nebylo této nápravy Fa, by byla už dávno zničena. Standard lidstva pro lidskou mysl je již na úrovni nižší než v pekle.“ (Vyučování Fa během Lampiónového festivalu na konferenci Fa v Západním USA)

Jak může praktikující zachraňovat lidi uprostřed tohoto společenského úpadku? Při rozhovorech s mladými lidmi jsem zjistil, že pokud hned na začátku začnu mluvit o „Bohu“ nebo o „nadpřirozenu“, mnozí okamžitě ukončí komunikaci, či se dokonce potají vysmívají tomu, co říkám.

Mistr řekl:

„Dokonce i když neobjasňujete fakta o zlé ČKS, lidé postupně uvidí, co je to za zlou věc. Ale co se týká ateismu, ti, kdo v té kultuře vyrostli, ji nedokáží vidět takovou, jaká je. Je pro ně opravdu těžké to pochopit.“ (Učení Fa na konferenci Fa na západním pobřeží USA 2015)

Dokážou tedy praktikující přesvědčivě vyjadřovat své myšlenky v sekulární společnosti? Jak se můžeme při objasňování pravdy přizpůsobit připoutáním běžných lidí?

Jako člověk, který často sledoval zprávy a politické komentáře, jsem se dříve během rozhovorů pokoušel oddělovat víru v božské od racionálního uvažování a vyjadřovat se světským jazykem, kterému běžní lidé rozumějí. Přitom jsem se také snažil přesvědčit sám sebe, že k víře lze dospívat postupně.

Tehdy jsem si neuvědomoval, že mě tímto způsobem nevědomky ovlivňují komentátoři a že jejich názory nenápadně formují a nahrazují mé vlastní pohledy. Při rozebírání zlých komunistických teorií jsem víru nahradil morálním rámcem nebo ideologií, jež měly vysvětlovat vše.

Ještě horší bylo, že se ve mně začalo rozvíjet připoutání k dokazování, že já mám „pravdu“ a ostatní se „mýlí“. Ať už šlo o aktuální téma nebo každodenní zprávy, s potěšením jsem zaujímal opačné stanovisko a kritizoval. Každá logická mezera v argumentaci mého protivníka pro mě představovala příležitost získat v debatě body a posílit si sebevědomí. Postupně jsem se ponořil do hledání vlastní hodnoty v politických názorech a používal je k potvrzování sebe sama.

Nakonec jsem si však uvědomil, že všechno na světě může skutečně vysvětlit pouze víra v Dafa. Každá teorie běžných lidí, jež je oddělená od víry, vychází z jiného souboru předpokladů. Když jsem toto pochopil, má mysl byla při objasňování pravdy běžným lidem mnohem lehčí a čistší.

V červnu tohoto roku jsem měl na jedné konferenci na starosti stánek deníku The Epoch Times. Setkal jsem se s mnoha různými lidmi, kteří měli odlišné pohnutky a hodnoty, ale všichni projevovali o noviny velký zájem.

Nadšeně k nám přistoupil jeden Němec. Po celém areálu vyhledával lidi, s nimiž by mohl diskutovat, a snažil se ostatní přesvědčit o svých filozofických názorech. Poté, co úspěšně „porazil“ jednoho Švýcara, přišel k našemu stánku.

Po vyslechnutí mého stručného představení novin zdvořile položil několik otázek a poté začal zeširoka hovořit o vlastní filozofii: o podstatě existence, úplnosti a prázdnotě, smyslu života a všem mezi tím. Stál jsem, usmíval se a poslouchal jej jen napůl. Přitom jsem si říkal, že tomuto člověku zjevně příliš nezáleží na druhých. Byl natolik zaměřený na sebe, že vůbec neuvažoval o tom, zda posluchače jeho slova vůbec zajímají.

Právě v tom okamžiku jsem sebou náhle trhl: Nevypadám snad v očích ostatních úplně stejně? Muž stojící přede mnou byl jako zrcadlo, které odráželo mé vlastní nedostatky související se soutěživostí a připoutáním k předvádění se.

Když jeho dlouhá řeč skončila, položil mi otázku: „Věříte v objektivní realitu?“ Dobře jsem věděl, že očekává složitou filozofickou odpověď, ale vzpomněl jsem si na Mistrovo učení.

Mistr řekl:

„Praktikující, jehož kultivace dosáhla určité úrovně, může vidět projevy pouze na té úrovni. Není schopen vidět pravdu nad touto úrovní, a ani jí nebude věřit. Proto považuje za správné jen to, co vidí na své úrovni. Než jeho kultivace dosáhne vyšší úrovně, myslí si, že takové věci neexistují a že jim nelze uvěřit. To je určeno jeho úrovní a jeho mysl není schopna se pozdvihnout.“ (Přednáška druhá, Zhuan Falun)

Na základě vlastního pochopení, které jsem si vykultivoval z Fa, jsem mu tedy řekl: „Ano, objektivní realita existuje, je však omezena úrovní našeho poznání a rozsahem našich znalostí. Když sedíte naproti mně, vidím, že vy a pohovka jste dvě samostatné entity – jedna se pohybuje a druhá je nehybná. Kdybych však dokázal vidět mikroskopičtější strukturu molekul, možná by se pohybovala pohovka, zatímco vy byste byl nehybný. Možná existují oba tyto vjemy současně.“

Má odpověď jej nesmírně překvapila a potěšila. Poté zmínil, že mnoho německých filozofů hluboce ovlivnily východní filozofie, například buddhismus.

Uvědomil jsem si, že mnoho přemýšlivých lidí ve skutečnosti čeká na Dafa a touží po něm. Po vyslechnutí mého vysvětlení projevil tento muž o Dafa nesmírný zájem. Z náprsní kapsy vytáhl vizitku a pozvedl ji jako trofej – jako by mi po svém dlouhém duchovním hledání předával vzácnou odměnu.

Toto náhodné setkání mě přimělo zamyslet se nad mou touhou vítězit ve slovních soubojích. Ukázalo mi, jak navázat spojení s lidmi s moderním pohledem na svět a využívat při objasňování pravdy moudrost Dafa.

Na téže konferenci se se mnou přišli dát do řeči také dva mladí křesťanští apologeté. Zastávali názor, že by Spojené království mělo obnovit svou křesťanskou kulturu.

Pro doplnění souvislostí: výraz „kulturní křesťané“ označuje lidi, kteří žijí v křesťanské společnosti a dodržují sváteční tradice, například Vánoce a Velikonoce, ale ve skutečnosti nevěří v Krista ani svou víru nepraktikují.

Zeptal jsem se jich: „Pokud lidé v Krista zásadně nevěří, stačí skutečně, aby britská společnost udržovala křesťanskou kulturu pouze na kulturní úrovni? Neuschne strom života pomalu poté, co byly odťaty jeho božské kořeny?“

Jeden z mladých mužů se na okamžik zamyslel a odpověděl: „Záleží na tom, co znamená ‚stačí‘. Pro dosažení spásy to rozhodně nestačí. Pokud však jde pouze o zachování morálního řádu zdravé společnosti, možná ano.“

Řekl jsem: „Pokud lidstvo v Boha zásadně nevěří, kultura s ním spojená se nakonec stane pouhou formalitou a morální systém se nevyhnutelně zhroutí. Budou-li lidé žít pouze pro sebe a své osobní touhy, lidstvo nakonec zamíří k zániku.“ Viděl jsem, že jej tato slova přiměla zamyslet se nad významem božství z nové perspektivy.

V tomto roce jsem měl také tu čest podílet se na rozhovorech s diváky po představeních Shen Yun. Shen Yun představuje čistou tradiční kulturu a texty písní přímo odhalují škodlivost ateismu a evoluční teorie. Tyto hluboké významy, které se dotýkají lidského nitra, přímo očišťují duše diváků.

Mnozí účinkující Shen Yun jsou mladí lidé v mém věku. Jejich odvaha a oddanost mě hluboce dojímají a inspirují. Přestože bylo mým úkolem vést rozhovory s diváky, v tomto čistém energetickém poli jsem cítil, že jsem sám také očišťován.

Během rozhovorů jsem hlouběji pochopil význam „opuštění sebe sama“. Pokud člověk bere sám sebe příliš vážně, nemůže vést rozhovor, který se dotkne srdce. Pouze když skutečně opustí sebe sama, zcela se vcítí do situace druhého člověka a soucitně mu naslouchá, může opravdu otevřít lidská srdce a umožnit lidem, aby mluvili upřímně a vyjádřili svou vděčnost Dafa.

Na své další kultivační cestě dobře využiji čas k pilnějšímu studiu Fa, odstraním svou soutěživost i zaměřenost na sebe a budu využívat moudrost vykultivovanou z Dafa k záchraně většího počtu vnímajících bytostí.

Děkuji Vám, Mistře! Děkuji vám všem!

(Předneseno na konferenci Fa ve Washingtonu, D.C., v roce 2026)