Rozpoznání a opuštění připoutání k dobrému jménu

(Minghui.org) Zdravím Vás, ctěný Mistře! Zdravím vás, spolupraktikující!

Během uplynulého roku jsem prošla čtyřmi velkými zkouškami, které mě přiměly zamyslet se nad mými základními připoutáními. Tyto čtyři události mají něco společného. Díky nim jsem si uvědomila, že musím opustit připoutání k dobrému jménu. Ať jsou okolnosti jakkoli nepříznivé, musím beze strachu potvrzovat Fa. Ráda bych vám vyprávěla o jedné z těchto zkoušek, o tom, jak jsem ji pochopila, a o změnách, které přinesla.

Vzdát se připoutání

Minulou zimu mě oslovil známý mého přítele a požádal mě, abych režírovala jeden z jeho internetových seriálů. Přestože šlo o dobrovolnický projekt, režii mám ráda a vnímala jsem to jako příležitost získat zkušenosti a rozšířit portfolio. Po prostudování smlouvy a scénáře mi příběh připadal dojemný, a tak jsem se do projektu bez váhání zapojila. Všichni členové týmu byli skvělí a velmi profesionální. Těšilo mě, že mohu u tak rozsáhlého projektu působit jako režisérka a vedoucí produkce.

Po dvou měsících příprav a šesti dnech intenzivního natáčení jsem si náhle uvědomila, že tento seriál jednoznačně propaguje „lékařsky asistovanou smrt“. Stručně řečeno, šlo o asistovanou sebevraždu. Byla jsem v šoku. Kontaktovala jsem scenáristu a producenta seriálu i jeho manželku, která zároveň hrála hlavní roli a byla koproducentkou, abych se ujistila, zda jsem něco špatně nepochopila. Když jsem práci přijala, domnívala jsem se, že film k tomuto tématu přistupuje z morálně správného hlediska a dokonce se zamýšlí nad některými hodnotami v medicíně, jichž se dotýká. Brzy jsem však musela přiznat, že jsem scénář nesprávně pochopila. Projekt na povrchu vypadal dobře, ale ve skutečnosti v něm byla temnota.

Scenárista i jeho manželka byli ochotni o věci mluvit, a tak jsem se je několikrát v dobré víře pokusila přesvědčit na základě principů Fa. Nakonec jsem však zjistila, že jejich názory jsou velmi pevně zakořeněné a že jsou oba ateisté. Nikdy předtím jsem od žádné smlouvy v průběhu práce neodstoupila. Záleží mi na dodržování slova, a tak jsem se zpočátku ani neodvažovala pomyslet na odchod z projektu. Mistr mi však ukázal tři věci.

Zaprvé, když jsem se rozhodla, že od tohoto lékaře a scenáristy nechci nic přijímat, spatřila jsem, jak z mého těla odchází bytost, která byla napůl člověkem a napůl robotem. Ihned jsem vycítila, že pochází od tohoto lékaře. (Děkuji Vám, Mistře, že jste mi ji pomohl odstranit z těla.)

Zadruhé, když jsme natáčeli scénu, v níž pacient navrhl asistovanou sebevraždu, z profesního hlediska se velmi povedla. Dokonce se herečce, která hrála sestru hlavní postavy, během natáčení náhle objevila kopřivka, což scéně dodalo velkou působivost. Mně se však najednou udělalo nesmírně špatně – málem jsem zvracela a musela jsem si dát přestávku.

Zatřetí, pověděla jsem o tom jedné spolupraktikující. Trpělivě mě vyslechla a pak řekla: „Víš, co jsem z toho vyrozuměla? Ty z toho projektu ve skutečnosti opravdu chceš odejít.“ Když jsem to uslyšela, rozplakala jsem se.

Lidské myšlenky mě vedly k pocitu, že bych měla smlouvu splnit. Myslela jsem na to, kolik času jsem do projektu vložila, jak by odchod zasáhl mou sebeúctu a jakou profesní ztrátu by přinesl. Přesto jsem věděla, že nemohu zůstat. Z hlediska úrovně, na níž jsem se tehdy v kultivaci nacházela, by další účast v projektu nebyla potvrzováním Fa a byla by také v rozporu s mými hodnotami a principy Falun Dafa.

Sebrala jsem odvahu a odešla. Vzdala jsem se uvedení svého jména v titulcích, dokončené práce – přibližně poloviny celého seriálu – i materiálu, který mohl tvořit velmi působivé režisérské portfolio. Vzdát se toho skutečně nebylo snadné. Ještě o několik týdnů později mě to mrzelo a přemýšlela jsem, zda jsem scenáristovi a jeho manželce nemohla lépe objasnit pravdu. Postupem času jsem se však uklidnila. Každému herci a technikovi jsem zvlášť zavolala a vysvětlila, proč jsem odstoupila. Tyto rozhovory vedly k mnoha cenným a smysluplným výměnám názorů.

Přestože lékař vrátil výtisk Zhuan Falun, který jsem jim dala, jeho manželka řekla, že si ho prohlédl. Doufala jsem, že mu v srdci zůstane alespoň jedna věta. Také jsem věděla, že navštívil mou stránku na Facebooku, a musel tedy vidět některé obrázky a články objasňující pravdu.

Později jsem se ke svému překvapení dozvěděla, že režisérka, která převzala další natáčení, je hluboce věřící a otevřeně vyjadřuje své názory. Při pomyšlení na Mistrovo velkolepé uspořádání jsem se neubránila úsměvu. Trochu jsem ji znala. Později si se mnou chtěla otevřeně promluvit a měly jsme velmi dobrý rozhovor. Když jsem jí řekla, že může být v titulcích uvedena jako režisérka seriálu, nebylo jí to příjemné, protože by to neodpovídalo skutečnosti. Nabídla mi také několik řešení, která mě nikdy nenapadla. Mohla například do filmu vložit poznámku, že názory vyjádřené v seriálu nepředstavují stanovisko technického týmu. To mě také přimělo znovu se zamyslet nad významem „pravdivosti“.

Díky tomuto rozhovoru jsem si uvědomila, že můj způsob odchodu z projektu byl poněkud příliš rázný a že jsem se k hlavním zadavatelům nechovala dostatečně zdvořile, přestože k ostatním jsem takto nepřistupovala. Také jsem jasněji uviděla, jak při setkání s temnotou instinktivně reaguji obranně, přerušuji kontakt a utíkám. Řekla jsem si, že příště musím jednat lépe. Budu nejprve myslet na druhé, potom na sebe a budu věci řešit laskavě a v souladu s Fa.

Snaha vydržet

Během posledních dvou let jsem se setkávala s velkým množstvím negativních projevů a ponižování. V hlasových zprávách, při osobních rozhovorech, v přátelských vztazích, mezi manželi, v rodině, ve vztazích s příbuznými ze strany partnera, v práci, a dokonce i mezi spolupraktikujícími jsem zažívala silnou negativitu a útoky.

Zpočátku jsem se to snažila vydržet. Myslela jsem si, že možná splácím karmu, že jsem se k těmto lidem třeba v minulém životě chovala stejně nebo že mě tím Mistr chce posílit. Podívala jsem se do sebe a objevila mnoho připoutání, například touhu slyšet příjemná slova, přání být respektována, touhu žít pohodlně, citová připoutání v partnerském vztahu, přání dobře vychovat dceru a další. Také jsem zjistila, že ve skutečnosti chovám vůči druhým mnohem více negativních myšlenek, než jsem si představovala, přestože jsem je nevyslovovala. Dovolovala jsem těmto nenápadným negativním myšlenkám zůstávat v mé mysli.

Snažila jsem se zlepšit v mnoha ohledech, ale ve skutečnosti jsem při takových událostech nikdy nedokázala zůstat zcela nepohnutá. Připadalo mi to příliš intenzivní a zahlcující, a tak mi hlavou vířilo nespočet myšlenek. Někdy jsem se dokonce neubránila stížnostem Mistrovi, proč musím těmito zkouškami procházet, když téměř přesahují hranice toho, co dokážu snést. Také jsem viděla, jak na mě tlačí velké množství temné energie. Po dvou letech těchto intenzivních zkušeností, k nimž se přidal zmíněný odchod z projektu a ztráta tváře před deseti kolegy v jiné práci, mi Mistr ukázal hlubší vrstvu.

Dva dny poté, co jsem ukončila smlouvu na internetový seriál, jsem napsala kolegům omluvný dopis a následně si přečetla tuto pasáž z učení Fa.

Mistr řekl:

„Avšak teraz je to už niečo veľmi nápadné a je to niečo, čomu musíte venovať pozornosť. Keďže ste praktizujúci, všetci poznáte tento princíp: „Nevrátiť úder, keď vás udrú, neodpovedať nadávkou, keď vám nadávajú,“ a že aj keď kultivujúci naozaj utrpí nejakú stratu, jednoducho to nechá prejsť s úsmevom. To je stav, ktorý máte mať a to je to, čo musíte dosiahnuť, pretože nie ste bežní ľudia a chcete prekročiť ich stav bytia.“ („Vyučovanie Fa v Manhattane“, Vyučovanie Fa na konferenciách - X. časť)

V téže přednášce Fa Mistr také řekl:

„Tí, čo sú pripútaní k tomu, aby nestratili tvár, budú počuť veci, ktoré ich zahanbia, čo udrie na tú pripútanosť, ktorá spôsobuje, že nie ste schopní vystáť, keď počujete kritické poznámky druhých. Potom sú nejakí ľudia, čo si myslia, že keď sú koordinátormi projektu, nemali by sa nechať kritizovať. Sú aj nejakí ľudia, ktorí majú špeciálne schopnosti v nejakej oblasti a nenechajú sa inými ľuďmi kritizovať. Ďalšia skupina sa nechce nechať kritizovať ľuďmi, o ktorých majú zlú mienku. Má to všemožné stránky a aspekty. Neochota počúvať poznámky druhých pramení z celého radu pripútaností.“

Když jsem četla slova „pripútaní k tomu, aby nestratili tvár“, skutečně jsem pochopila, že všechno, co se během posledních dvou let odehrálo, mělo nakonec odhalit mé připoutání k dobrému jménu. Byla jsem posedlá touhou stát se „někým důležitým“, chtěla jsem, aby mě druzí vnímali, vážili si mě a respektovali mě. Dokonce jsem potřebovala, aby mi pohled druhých potvrzoval mou vlastní existenci. Tato nutkavá přání se náhle ukázala velmi jasně. Naučilo mě to pokoře a umožnilo mi znovu posoudit, co pro praktikující Dafa znamená skutečná sebeúcta.

V následujících dnech jsem si také uvědomila, že zdánlivě zlomyslná slova namířená proti mně nejsou důležitá, bez ohledu na jejich obsah či způsob vyjádření. Podle mého současného pochopení byla pouze projevem splácení karmy. Když jsem to pochopila a podobné věci se znovu staly, dokázala jsem je nechat odeznít s úsměvem.

Neoplácet útoky

Mé dřívější pochopení Mistrova učení „jako praktikující nesmíte bojovat, když vás někdo napadá, anebo se zlobit, když vás někdo uráží“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun) bylo nesprávné. Zpočátku jsem si myslela, že na mě druzí útočí, aby mě posílili nebo abych splatila karmu, a proto nesmím nic říkat a musím to prostě vydržet.

Během letošní kultivace a četných těžkostí jsem však postupně pochopila, že „nesmíte bojovat“ neznamená, že potom nemohu s druhou stranou laskavě promluvit a záležitost objasnit. Je to jako druhá část věty v Zhuan Falun, kterou jsem nikdy předtím skutečně nevnímala:

„Samozřejmě, můžeme věc laskavě vysvětlit a není problém, když tu záležitost objasníme. Ale neměli byste k tomu být příliš připoutáni.“ (Přednáška čtvrtá, Zhuan Falun)

Ve skutečnosti jsem mnohokrát problémům nečelila otevřeně a upřímně a ani jsem nepotvrzovala Fa. Místo toho jsem se rozhodla ustoupit, propadnout malátnosti nebo utéct. Proto jsem se nedokázala zbavit připoutání a mé srdce bylo plné zášti.

Podle mého pochopení na současné úrovni jsou tyto konflikty ve skutečnosti dobrými příležitostmi k potvrzování Fa, bez ohledu na to, s kým se setkávám. Tyto zkoušky mi pomáhají zlepšovat se ve Fa a opouštět připoutání a emoce, například touhu prosadit se nebo získat slávu. Díky tomu všemu jsem také jasněji uviděla, proč stále méně dokážu mít soucit: má úcta k druhým a ohleduplnost vůči nim se staly podmíněnými – druzí mě musí nejprve respektovat a myslet na mě, než jsem ochotna zacházet stejně s nimi.

Dlouho jsem jen snášela a tolerovala, aniž bych konflikty skutečně řešila, a stala jsem se časovanou bombou. Proto jsem promarnila některé příležitosti zachránit lidi a zapomněla, jak být skutečnou kultivující. Můj kultivační stav tak nadále upadal. Později jsem si uvědomila, že Mistr uspořádal, abych se setkávala s některými tvrdohlavými, panovačnými a sebestřednými lidmi, a mohla tak u nich spatřit stejné problémy, které jsem potřebovala kultivací odstranit u sebe. Pochopila jsem, že se musím znovu stát „hlavní postavou“ svého života a potvrzovat Fa. Nejde o aroganci ani předvádění se, ale o jednání s čistým soucitem a posvátnou oddaností nesobecké kultivující.

Vystoupit ze sklíčenosti a stát se skutečnou praktikující

Současně staré síly využily také má připoutání k tvorbě, pomáhání druhým a touze dělat více pro šíření Falun Dafa, což mi ještě více ztížilo možnost se z nich vymanit. Tato tři připoutání – ke slávě, vlastnímu já a vykonávání více práce – se spojila a vyvolala velkou radost a nadšení. Během posledních dvou let mě tyto věci svedly z cesty a postupně jsem nad sebou ztrácela kontrolu. Dostávala jsem téměř všechny pracovní příležitosti, o kterých jsem snila – herectví, režii, psaní – nejrůznější nabídky smluv, které bylo těžké odmítnout. A tak jsem souhlasila téměř se vším a nakonec jsem byla silně přepracovaná. Přestože jsem každý den stále trochu cvičila a četla Fa, má kultivace byla, aniž bych si to uvědomovala, značně narušena.

Mé konflikty s běžnými lidmi byly stále závažnější a už jsem nedokázala jasně vidět příčiny některých z nich. Má mysl nebyla dostatečně jasná a čistá a neměla ani dostatek prostoru a schopnosti unést těžkosti. To mě postupně vedlo do sklíčenosti a nespokojenosti. Staré síly navíc využívaly mé city k rodině a kolegům i závist vůči lidem, kteří žili bezstarostně.

Děkuji Vám, Mistře! Nakonec mi jeden pracovní projekt velmi pomohl. Díky této zkušenosti jsem cítila, že mě Mistr povzbuzuje, abych si ujasnila myšlenky, znovu se očistila, přehodnotila svůj slib skutečně se kultivovat k vyšší úrovni a znovu se stala opravdovou a řádnou kultivující.

Jedinečná divadelní hra

Psaní se věnuji již sedm let. Mezi svými díly jsem napsala také divadelní hru související s Falun Dafa a několikrát jsem se ji pokusila nabídnout divadlům v Quebecu. Přestože scénář získával mnoho pochval, pokaždé byl odmítnut. Kdysi jsem si myslela, že dnešní divadla jsou možná plná příliš mnoha temných a tíživých dramat a už nedokážou přijmout tolik světla. Alespoň se však hodnotitelé, kteří scénář četli, dozvěděli něco z pravdy.

Nedávno jsem uviděla výzvu k zasílání děl a náhle mě napadlo vzít část jedné z mých knih o cestování a duchovní praxi a upravit ji jako představení pro jednu herečku. Pustila jsem se tedy do práce. S jedním spolupraktikujícím jsme dva dny upravovali a dolaďovali scénář. Poté jsem se pokusila dostat toto nové dílo do divadel. Tentokrát jsem byla méně připoutaná a méně jsem na tom trvala. Díla s humanistickými, životopisnými a psychologickými tématy jsou v současnosti poměrně oblíbená, a tak jsem si myslela, že tentokrát by to možná mohlo vyjít.

Poté, co jsem dílo zaslala na několik míst a dostala stejný počet odmítnutí, jsem si řekla: „Dobře, ještě ho pošlu naposledy a pak se této posedlosti vzdám.“ Nečekaně bylo naše dílo S’écouter sans parler (Tiché naslouchání) vybráno a zařazeno do programu festivalu ve městě Quebec. Původně jsem se přihlásila pouze se scénickým čtením doprovázeným fotografiemi z cest a videoprojekcemi. Protože nám to však pořadatelé umožnili, rozhodli jsme se během dvou týdnů připravit celou hru k uvedení. Věřili jsme totiž, že tak lépe předáme její poselství. S pomocí dvou spolupraktikujících a s Mistrovým požehnáním – za což jsem opravdu vděčná! – jsme ji tedy dokončili za velmi krátkou dobu. V den představení jsem hru odehrála s plným nasazením, ve stabilním stavu a se spravedlivými myšlenkami. Přestože scénář vyprávěl o mně, šlo o představení pro jednu herečku, v němž jsem vystupovala sama, a používala jsem vlastní fotografie i hudbu, nepociťovala jsem žádné projevy vlastního já. Cítila jsem pouze čistou energii předávanou prostřednictvím kultivující, která potvrzuje Fa.

Diváci představení přijali velmi dobře. Během následné diskuse zůstali všichni na svých místech a měli jsme velmi dobrou výměnu názorů. Někdo řekl: „Na tohle by se měl přijít podívat každý!“ Jiný řekl: „Děkujeme, děkujeme, že jste nás vzala na tuto cestu a podělila se s námi o tyto mystické okamžiky.“ Jen jsem se usmála a přijala jejich ohlasy.

Po této zkušenosti vím, že bych měla i nadále prostřednictvím psaní potvrzovat Fa a šířit Falun Dafa. Také chápu, že tato divadelní příležitost přišla proto, že jsem se konečně zbavila některých připoutání ke slávě. Má touha potvrzovat Fa prostřednictvím psaní je nyní čistá.

O několik týdnů později jsem dostala další dobré zprávy. Hra získala hlavní cenu festivalu a jedno divadlo ve městě Quebec mi poskytlo týdenní uměleckou rezidenci. Znamenalo to, že letos na podzim získám odbornou pomoc při dalším zdokonalování režie, scénáře a technického provedení. Po intenzivní tvůrčí práci mělo následovat jedno nebo dvě veřejná představení. Ochotu pomoci vyjádřil také můj přítel, který je producentem. Měl silný předurčený vztah k Falun Dafa a několikrát se mnou cvičil. Proto doufám, že jednoho dne budu moci prostřednictvím tohoto díla potvrzovat Fa na všech francouzsky hrajících divadelních scénách v Kanadě. Nejsem k tomu však připoutaná.

Pozor na horlivost – zázraky se objeví, když se vzdáte připoutání

Letošní rok mě nakonec naučil hlubokou lekci: když opustím připoutání k vlastnímu já a zdržím se horlivosti, mohou se stát zázraky. Stále více jsem si uvědomovala, že cestě, kterou pro mě Mistr uspořádal, často bráním právě já, nebo přesněji mé lidské představy. Viděla jsem to v rodině i v manželském vztahu. Kdykoli vznikly konflikty, často to bylo proto, že jsem se nechtěla vzdát svého dobrého jména a důstojnosti, nechtěla jsem nechat svá lidská připoutání „zemřít“ a nechtěla jsem následovat Mistrovo uspořádání, abych se pozvedla v čisté kultivaci. Naopak, když dokážu být laskavá, upřímná, nesobecká a klidná, dějí se zázraky a konflikty mezi námi lze vyřešit velmi snadno.

Cítím, že mě čeká ještě dlouhá cesta, než se dokážu za všech okolností kultivovat s jistotou a klidem. Stále se totiž příliš snadno nechávám ovlivnit emocemi druhých i svými vlastními. Nyní jsem však ve větší míře znovu získala svůj „počáteční stav kultivace“ a znovu objevila sílu každodenního dobrého vykonávání tří věcí. Cvičení mi přinášejí klid a proměňují mé tělo, studium Fa mi pomáhá překonávat lidská omezení a vysílání spravedlivých myšlenek očišťuje mé pole a pomáhá lidem kolem mě jasněji uvažovat. Být praktikující Dafa je skutečně neocenitelná příležitost. Chci naplnit svůj slib a odmítnout zlé faktory, které do mě v poslední době zasahovaly a příliš mě ovládaly.

Pokud je něco v rozporu s Fa, prosím, laskavě mě na to upozorněte.

Děkuji Vám, Mistře. Děkuji vám, spolupraktikující.

(Předneseno na konferenci Fa v Kanadě v roce 2026)