Díky Dafa se mi zahojily dvě tříštivé zlomeniny

(Minghui.org) Rád bych se podělil o to, jak mi Mistr Li Hongzhi soucitně uzdravil dvě tříštivé zlomeniny a zachránil mě z nebezpečných situací.

Zlepšování v kultivaci

Narodil jsem se na venkově v severní Číně. Když jsem byl dítě, Komunistická strana Číny (KS Číny) označila mého otce za pravičáka. Poslali ho do tábora nucených prací a zotročili ho. Naše rodina prožívala nesmírné těžkosti a otce jsme vídali jen jednou za rok nebo dva.

S matkou jsme cestovali do pracovního tábora, abychom otce navštívili. Matka mu z našich skromných zásob potravin připravila tři podlouhlé chlebové placky. Otec však dostal pouze jednu. Naše rodina přežila tříletý Velký hladomor v letech 1959–1961 pravděpodobně jen díky milosti nebes.

Ve středním věku jsem odešel do města naučit se řemeslu, potom jsem se vrátil do rodného města a začal podnikat. Tvrdě jsem pracoval a dobře vydělával, ale honba za slávou a bohatstvím se podepsala na mém zdraví i na zdraví manželky. Oba jsme onemocněli několika nemocemi. Také naše dcera byla často nemocná. Trpěl jsem revmatismem, srdečním onemocněním, hepatitidou a onemocněním ledvin. I v létě jsem nosil podpůrný bavlněný břišní pás. Hledali jsme pomoc ve velkých pekingských nemocnicích, ale žádná léčba nám nepřinesla trvalou úlevu ani uzdravení. Každý den jsem se s vyčerpaným tělem vlekl do práce a často jsme si stěžovali, že nás utrpení nezbaví žádné peníze.

V roce 1998 nám jeden soused řekl o Falun Dafa. Nezačal jsem se kultivovat hned, protože jsem byl zaneprázdněný podnikáním. Krátce poté, co manželka začala praktikovat Falun Dafa, její nemoci zmizely. Pouštěla zvukové kazety s Mistrovými přednáškami Fa, abych je mohl poslouchat, když jsem byl doma. Doufala, že se brzy začnu kultivovat.

Tehdy jsem byl závislý na kouření a vykouřil jsem tři krabičky denně. Jednoho dne jsem doma poslouchal, jak Mistr hovoří o kouření, a zjistil jsem, že mi cigarety nechutnají. Manželka radostně řekla: „Mistr nad tebou bdí. Měl by ses naučit Falun Dafa.“ Zpočátku jsem tomu nepřikládal velký význam. Když jsem však později slyšel Mistra hovořit o kouření podruhé, cigarety mi chutnaly příšerně. Uvědomil jsem si, že Falun Dafa je skutečně neobyčejný a zázračný. Potom jsem se začal kultivovat.

Při čtení Zhuan Falun se každé Mistrovo slovo dotýkalo mého srdce a litoval jsem, že jsem knihu nezačal číst dříve. Po zahájení praktikování Falun Dafa se můj tělesný i duševní stav zásadně změnil. Všechny nemoci zmizely a při chůzi jsem se cítil lehký. Především jsem však pochopil Mistrova slova:

„Člověk se má vrátit ke svému původnímu, pravému já. To je pravý účel lidského bytí.“ (Přednáška první, Zhuan Falun)

S manželkou jsme oba získali zdraví. Také dcera se po přečtení Zhuan Falun uzdravila. Stala se z ní energická, laskavá a inteligentní dívka a výborná žákyně. Byli jsme hluboce vděční za Mistrovu soucitnou spásu a naši rodinu naplnilo štěstí a radost.

Mnohočetné zlomeniny při útěku před zadržením

Poté, co KS Číny začala pronásledovat Falun Dafa, nás s manželkou několikrát zatkli a zadržovali. Pevně jsme se drželi své víry a odolávali vymývání mozků. Díky Mistrovu posílení a ochraně jsme se pokaždé důstojně vrátili domů.

Jednou pracovníci Úřadu 610 zatkli manželku na ulici a potom přišli k nám domů. Bouchali na dveře a chtěli zatknout i mě. Vysílal jsem spravedlivé myšlenky a unikl oknem. Strana po mně poté pátrala a já musel pobývat u různých příbuzných, abych se vyhnul zatčení.

Když přišla zima, stále jsem se nemohl vrátit domů. Jednoho zasněženého dne jsem šel navštívit spolupraktikujícího, který byl právě propuštěn ze zadržení. Náhle se objevila skupina pracovníků Úřadu 610 a zatkla mě. Odvezli mě na policejní stanici, pravou nohu mi sevřeli v poutech a řetězem je připevnili k trubce topení. Následujícího dne mě chtěli odvézt do vazební věznice.

Té noci jsem v srdci řekl Mistrovi: „Mistře, chci jet do Pekingu apelovat za Falun Dafa.“ Posadil jsem se a pokoušel se vytáhnout ocelový kroužek z pout. Potom jsem si pomyslel: „Chci, aby ti dva policisté usnuli.“ Jeden po druhém usnuli. Pak jsem nohu snadno vytáhl z pout, jako by se zmenšila.

Spěchal jsem ke dveřím a tiše vyklouzl z místnosti. U vchodu v přízemí jsem viděl vrátného policejní stanice spát u stolu. Na dvoře však byl velký pes. Otočil jsem se a vyšel do prvního patra, abych mohl vyskočit zadním oknem ven z policejní stanice.

Okno bylo poměrně vysoko nad zemí. Věřil jsem, že to zvládnu, protože jsem už několikrát skočil ze stavidla vysokého několik metrů. Když jsem však vylezl ven a chytil se rámu, nečekaně se vytrhl ze zdi a zřítil se na zem. Tvrdě jsem dopadl hýžděmi na beton a nemohl se pohnout. Dvakrát jsem se pokusil zvednout a nakonec se posadil, ale nedokázal jsem vstát. Hluk probudil policisty ve službě, kteří vyšli ven a našli mě.

Odvezli mě do okresní nemocnice. Přestože jsem se vůbec nemohl hýbat a byl jsem nesmírně slabý, pracovník Úřadu 610 mě spoutal a připoutal k nemocničnímu lůžku s roztaženýma rukama a nohama. Během čekání jsem zaslechl, že vrátný policejní stanice usnul a velká ocelová brána té noci zůstala odemčená. Pocítil jsem hlubokou lítost. Mistr pro mě všechno uspořádal a já mohl z policejní stanice bezpečně vyjít. Můj strach však vedl k tomuto výsledku.

Podstoupil jsem různá vyšetření, včetně rentgenových snímků těla zepředu a z boku. Pracovníci KS Číny mi nechtěli sdělit výsledky. Později mi jeden příbuzný rentgenové snímky přinesl. Měl jsem zlomená žebra, zlomenou pravou nohu a tříštivé zlomeniny pánve, dolních bederních obratlů a acetabula, tedy kloubní jamky v pánvi, do níž zapadá hlavice stehenní kosti.

Pro mnoho lidí by taková zranění byla život ohrožující a i v nejlepším případě by vedla k celoživotnímu ochrnutí. Úřad 610, který za nehodu odpovídal, měl nést právní odpovědnost, uhradit hospitalizaci, ošetřovatelskou péči i životní náklady a odškodnit mě za utrpení. Místo toho se mě však chtěli zbavit, protože se můj stav zhoršoval, a uniknout odpovědnosti za své provinění. Když jsem trval na návratu domů, dozorci mě rychle poslali domů, jako by se báli, že si to rozmyslím.

Druhý den po zahájení cvičení Falun Dafa jsem se dokázal postavit

Po několika domovních raziích byl vnitřek našeho domu k nepoznání. Manželka byla v pracovním táboře a dcera, traumatizovaná naším zatýkáním a domovními prohlídkami, se při každém zaklepání na dveře nekontrolovatelně třásla. Ve škole navíc čelila šikaně a upadla do deprese.

Hrudník mě bolel tak silně, že jsem nemohl dýchat; i nepatrný výdech byl nesnesitelně bolestivý. Ležel jsem v posteli, nemohl se hýbat, recitoval Fa zpaměti a díval se do sebe, abych našel připoutání. Vzpomínal jsem také na těžkosti, kterými jsem v životě prošel, a na to, jaké štěstí mám, že mi Mistr nabízí spásu. Uvažoval jsem o tom, že mě toto neštěstí postihlo, protože jsem se chtěl zastat Falun Dafa a doufal, že vláda napraví své chyby. Uvědomil jsem si, že KS Číny je démon a že svoboda vyznání zakotvená v její ústavě jsou jen slova na papíře.

Během prvních několika dnů po návratu domů mě denně chodili obtěžovat policisté a členové sousedského výboru. Čtvrtého dne se mě bělovlasý funkcionář KS Číny a takzvaný instruktor snažili přinutit, abych se vzdal kultivace. Vyhrožovali, že budou dál přicházet, aby mě „převychovali“. Přestože jsem byl na pokraji smrti a sotva dýchal, při odchodu jeden z nich pokrytecky řekl: „Dobře se o sebe starejte. Zase přijdu.“ Byl jsem přemožen bolestí a nemohl mluvit. Když jsem jeho slova slyšel, zaplavila mě hořkost.

Po jejich odchodu jsem cítil úzkost a v situaci, která mi připadala bezvýchodná, jsem hluboce postrádal soucitného Mistra. Řekl jsem mu: „Mistře, nikdy se nenechám ‚převychovat‘. Budu se kultivovat ve Falun Dafa až do konce.“ Slzy mi stékaly po tváři a promáčely polštář. Kvůli bolesti jsem několik dní nemohl pořádně dýchat ani spát. Měl jsem pocit, že jsem blízko smrti. V tu chvíli mě napadla silná myšlenka: „Nezemřu. Budu následovat Mistra a odhodlaně se kultivovat v Dafa.“ Opakovaným zadržováním dechu jsem zmírňoval bolest. Dělal jsem to asi půl hodiny a potom usnul.

Následujícího dne bolest na hrudi zmizela a mou vděčnost Mistrovi nebylo možné vyjádřit slovy. Věděl jsem, že jsem pod Mistrovou ochranou prošel zkouškou života a smrti. Téhož dne jsem také cítil, jako by se mi z těla odtrhávalo maso, pruh po pruhu, ale necítil jsem žádnou bolest. Začalo to u chodidel, jako by se maso táhlo vzhůru podél nohou. Tento pocit trval celý den. Ještě když jsem se následujícího rána probudil, cítil jsem ono odtrhávání až k hlavě.

Odkryl jsem přikrývku, abych se podíval, a zjistil, že mé dříve mohutné nohy jsou jen kost a kůže. Když jsem se dotkl obličeje, i mé dříve plné tváře byly na dotek jen kost a kůže. Byl jsem ohromen. Vážil jsem přes devadesát kilogramů, ale za jedinou noc jsem začal vypadat jako kostra. Uvědomil jsem si, že Mistr odstraňuje karmu, kterou jsem nahromadil během mnoha životů. Když jsem potom začal přibírat, věděl jsem, že Mistr nahrazuje mou starou tělesnou tkáň novou, a pomalu se mi vracely síly.

Jedné zimní noci jsem ležel v posteli, díval se do stropu a pomyslel si: „Chci cvičit. Jsem praktikující Dafa. Měl bych teď cvičit.“ Rozhodl jsem se to zkusit bez ohledu na obtížnost. Uchopil jsem látkový popruh vedle sebe, jehož jeden konec příbuzný při péči o mě přivázal k trubce radiátoru. Přes nesnesitelnou bolest v dolní části zad a kyčlích jsem se namáhavě posadil. Když jsem chtěl překřížit nohy, zmocnil se mě strach a obavy: „Dokážu to? Nepoškodím si zlomenou nohu?“ Okamžitě jsem tyto negativní myšlenky odhodil, zatnul zuby a přitáhl nohy do lotosového sedu. Každá kost v mém těle jako by křičela bolestí.

Při meditačním cvičení jsem recitoval verše ke cvičení „Zesilování božských sil“. Jakmile jsem umístil ruce do první pozice, všechna bolest zmizela. Cítil jsem, jak Mistr obklopuje mé tělo i mysl bezmezným soucitem. Postupně jsem splynul s energií Dafa – byl to nepopsatelný pocit. Asi po čtyřiceti minutách jsem meditaci dokončil a cítil radost. Té noci jsem spal klidně a probudil se za úsvitu.

Následujícího dne byly mé nohy a kyčel v mnohem lepším stavu. Při každém pohybu jsem však stále cítil silnou bolest. Pomyslel jsem si: „Meditaci jsem už udělal. Je čas na cvičení ve stoji.“ S pevnou vírou v Mistra jsem snášel bolest, posadil se, přesunul na okraj postele a pokusil se vstát.

Postavil jsem se a bolestí se nekontrolovatelně třásl. Nohy jsem opřel o okraj postele a udělal první cvičení, ale ještě jsem se nedokázal předklonit. Třetího dne jsem přes bolest udělal druhé cvičení, Falun pozici ve stoji. Čtvrtého dne jsem pokračoval ve cvičení. Pátého dne se stal zázrak – dokázal jsem pomalu chodit. Potom se můj stav každý den zlepšoval a odmítl jsem používat berle, které mi přinesli příbuzní. Po měsíci jsem začal chodit ven objasňovat pravdu, vystupovat proti pronásledování a pomáhat Mistrovi zachraňovat vnímající bytosti.

Mladší bratr byl stále oklamán propagandou KS Číny. Posměšně se mě zeptal: „Proč jsi šel na policejní stanici skákat z budovy?“

Odpověděl jsem: „Milý bratře, proč jsem tedy neskočil z domu, kde bydlím? Bylo to kvůli jejich pronásledování.“

Když se ředitel jedné ortopedické nemocnice dozvěděl, že jsem se po tříštivé zlomenině pánve dokázal postavit den po zahájení cvičení Falun Dafa, o čtyři dny později chodit a po měsíci se pohybovat bez omezení, zvolal: „To je nemožné! Odporuje to běžným lékařským poznatkům a nikde na světě se nic takového ještě nestalo.“

Další tříštivá zlomenina se zahojila během měsíce

Dne 23. ledna 2001 KS Číny zinscenovala incident sebeupálení na náměstí Tiananmen, aby očernila Falun Dafa a oklamala veřejnost. Mnoho lidí, včetně blízkých přátel a rodinných příslušníků, začalo praktikující Falun Dafa nenávidět, a vystavovalo je tak nesmírnému tlaku. Připojil jsem se k ostatním praktikujícím a vyprávěl lidem o Falun Dafa a pronásledování. Vysvětlovali jsme, že sebeupálení bylo podvodem určeným k očernění Falun Dafa a pronásledování praktikujících Dafa. Abych se vyhnul pronásledování, musel jsem znovu opustit domov.

V zimě roku 2004, kdy jsem stále žil mimo domov, jsem se připojil k praktikujícím při výrobě a rozdávání pravdu objasňujících materiálů. Jednoho dne jsem jel navštívit praktikujícího v jiné oblasti a předat mu výtisk Mistrovy nově zveřejněné přednášky, aby mohl pořídit kopie pro tamní praktikující. Jel jsem na motocyklu po silnici na hrázi. Severní vítr kvílel a silně do mě narážel zleva. Abych udržel rovnováhu, musel jsem se výrazně naklánět doleva. Najednou jsem uviděl nákladní auto naložené prkny, které přijíždělo z protisměru. Když mě míjelo, vítr náhle změnil směr a já s hlasitou ranou narazil do boku nákladního auta. Motocykl i já jsme byli odmrštěni dozadu a dopadli na silnici daleko od místa srážky. Matně si pamatuji, že nákladní auto zastavilo, a potom jsem ztratil vědomí.

Nevím, kolik času uplynulo, než jsem se probral a zjistil, že ležím na kraji silnice. Nákladní auto bylo pryč a větrný štít motocyklu byl rozbitý. Kolem proudila auta a procházeli chodci, ale všichni předstírali, že mě nevidí, a nikdo nenabídl pomoc. Cítil jsem, že mám zlomené levé žebro a levou nohu. Přes bolest jsem se opřel o jednu nohu a namáhavě zvedl motocykl. Opřel jsem se o řídítka a vysílal spravedlivé myšlenky. Potom jsem se pokusil nastartovat motor – naskočil na první pokus! Byl jsem Mistrovi velmi vděčný. S námahou jsem zvedl zdeformovanou levou nohu a posadil se na sedadlo. Na motocyklu jsem dojel k domu praktikujícího.

Když jsem dorazil, nedokázal jsem z motocyklu sesednout. Čtyři praktikující mě odnesli do domu a položili na postel. Řekli mi, abych si nejprve odpočinul. Odpověděl jsem: „To je zasahování! Nemůžeme ho uznat. Pojďme hned pořídit kopie nové přednášky.“ Zatímco praktikující kopírovali novou přednášku, omdlel jsem bolestí. Když jsem se probral, byl jsem v domě jiného praktikujícího.

Zlomeniny nohy a žebra byly vážnější než ty předchozí a bolest byla silnější. Podle tvaru nohy jsem se domníval, že jde o další tříštivou zlomeninu. Po předchozí zkušenosti jsem věřil, že tím dokážu projít. Pevně jsem věřil v Mistra a odmítal pronásledování starými silami. Každý den jsem četl Fa, vysílal spravedlivé myšlenky a díval se do sebe, abych našel připoutání. Když jsem začal cvičit, nejprve jsem meditoval. Díky Mistrovu posílení jsem se po meditaci postavil. Potom jsem dál překonával překážky a nakonec dokázal udělat všech pět cvičení. O měsíc později jsem znovu vyšel ven, plný energie, potvrzovat Falun Dafa.

Jeden praktikující mi později řekl: „Když jsme se dozvěděli o tvé nehodě, každý den jsme vysílali spravedlivé myšlenky, abychom ti pomohli se zotavit. Starým silám se to však nelíbilo a snažily se nás zastavit. Jedna ze starých sil rozzlobeně řekla: ‚Nevysílejte pro něj spravedlivé myšlenky! Víte, proč měl tu nehodu? V minulém životě zabil v jedné bitvě více než třicet lidí. Proč se staráte o někoho takového?‘

„Řekl jsem jim, že vysíláme spravedlivé myšlenky, abychom pomáhali spolupraktikujícím, protože nás Mistr učí:

„Veci človeka vedľa vás sú vašimi vecami a vaše veci sú jeho vecami.“ (Vyučovanie Fa na Fa konferencii vo Washingtone, D. C.,Učení Fa na konferencích II)

„Zpočátku nás po každém vysílání spravedlivých myšlenek bolela záda a cítili jsme se vyčerpaní.“

Byl jsem vděčný za pomoc spolupraktikujících. Také jsem hlouběji a plněji pochopil, jak si máme vážit toho, jaké obtíže a utrpení Mistr při naší záchraně snáší! Kdykoli jsem si vybavil tyto dvě zkušenosti a pomyslel na Mistrovu ochranu, oči se mi naplnily slzami.

Závěr

Díky Mistrovu posílení a ochraně jsem kultivací ve Falun Dafa znovu získal zdraví. Také jsem se ze vznětlivého a sobeckého člověka změnil v laskavého člověka, který dává přednost druhým.

Během více než dvaceti let jsem kvůli pronásledování KS Číny prošel mnoha těžkostmi. Má kultivační cesta byla obtížná. Přesto je má mysl klidná a plná radosti. Jen díky Mistrově ochraně, vedení Dafa a pomoci spolupraktikujících jsem došel až sem. Mé zkušenosti s novým životem v bezvýchodných situacích dokazují, že Falun Dafa je skutečně ušlechtilá praxe, Velký Fa vesmíru.

Děkuji Vám, Mistře, že jste očistil mou duši. Děkuji Vám, Mistře, že jste přetvořil můj život.